Ring volný
Kdo četl v Právu (7. 3.) komentář Petra Uhla
KSČM - doleva za Gottwaldem?, napsaný k zahájení volební kampaně KSČM, nedověděl se nic o programu naší strany, o tom, s čím jdeme do voleb. Celé to bylo založeno na vypjatém lamentování nad tím, jak si mohl předseda KSČM dovolit citovat jeden výrok K. Gottwalda z roku 1935, a že si tím prý kupoval „Grebeníčkovu přízeň“.
Následovaly pak až udivující reminiscence o vztazích KSČ a ČSSD, kterými čtenářům nahradil informace o tom, čím dnes žije a co prosazuje KSČM. Třeba to, že KSČM odmítá praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory. Tedy i to, k čemu došlo u nás na začátku 50. let. Zároveň však odmítá zvrácenou logiku, podle které jsou všichni komunisté zločinci a každá zmínka o přednostech socialismu málem trestný čin.
Petr Uhl byl pro mne až dosud osobnost výrazně levicově zaměřená, hájící lidské svobody i za cenu osobních obětí. Nikdy se nesnížil k politicky účelovému antikomunismu. Tím méně je pro mne pochopitelná jeho proměna. V závěru Uhlova komentáře totiž stálo: „Chce-li však KSČM získat podporu části voličů hlavně z nových generací, měla by opustit nejen Gottwaldův slovník (kapitalisti), ale spolu s Paroubkem a Zemanem se rozloučit s dělením politické třídy i společnosti na levici a pravici.“
Myslí Uhl vážně svou radu, aby KSČM přestala kapitalismus nazývat kapitalismem? Aby šla stejnou cestou jako sociální demokraté, kteří se v důsledku spolupráce s ODS a poté s lidovci a US-DEU posunuli doprava? Faktické odmítnutí levicových hodnot ze strany ČSSD přece neznamená, že přestaly existovat hodnoty samy, že nejsou levicově smýšlející voliči. Ostatně co jiného než vědomí váhy a přitažlivosti těchto hodnot, způsobuje, že se sociální demokraté znovu, pokolikáté už, před novými volbami rozpomínají na to, co před čtyřmi lety občanům slibovali.
Chce Uhl vážně tvrdit, že kapitalismus a socialismus ani levice a pravice neexistují, že obhajoba zájmů sociálně slabých, ale i středních vrstev, před zničujícím tlakem nadnárodního kapitálu už není věcí levice? Domnívá se snad, že k obraně míru a ochraně životního prostředí před nadnárodními korporacemi, zbrojaři a jejich politiky už není nutné měnit svět k demokratičtějšímu a sociálně spravedlivějšímu obrazu?
Jsem přesvědčen, že autentická levice, která ctí tradiční hodnoty humanismu, má i na prahu 3. tisíciletí vysoce aktuální zadání. Je povinna bojovat proti válce, za mír a za přežití lidského rodu. Je povinna vystoupit proti každému, kdo pro tržní a politický zisk vyvolává mezinárodní konflikty, podlamuje základy OSN a podněcuje atmosféru strachu a nedůvěry mezi státy, aby vydělal na zbrojení a válce.
Problém nerovnosti mezi lidmi a národy prokazatelně přetrval. Je třeba, aby levice znovu našla ztracenou sebedůvěru, aby si nekřivila páteř a nesoustředila se jen na svůj vlastní pupek. I to byl důvod, proč jsem nedávno prohlásil, že chci být členem strany důsledně levicové, která dává svým příznivcům i dalším občanům záruky toho, že je programově čitelná, nezkorumpovatelná, plně demokratická alternativa pro ně i pro český stát.
(Autor je poslanec KSČM)
Právo, 27. 3. 2006, Miroslav Grebeníček
Levice nikam nezmizela
