logo SDS
Dnešní datum: 18. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 765x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 745x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 663x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 659x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 656x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 621x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 514x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 411x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 16
Prům. 12
21 denni
Max. 314
Prům. 263.4

Nyní si čte web : 37 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Gangréna stalinismu

Vydáno dne 09. 03. 2006 (7918 přečtení)

Závěrečný článek jedenáctidílného pátečního seriálu Miroslava Šišky „Bílá místa naší historie – padesátá léta“, který publikovalo Rudé právo počátkem roku 1990. Přebíráme včetně redakční omluvy.

Po jedenáct týdnů nacházeli čtenáři Rudého práva na tomto místě seriál o „bílých místech“. Jak bylo uvedeno hned v prvním pokračování 17. 1. 1990, padesátá léta nepředstavují v pravém slova smyslu bílá místa naší novodobé historie, ale spíše v poznání mnohého z nás - nebo jak ve svém dopise redakci (4. 3. 1990) uvedla jedna čtenářka z východních Čech, „místa černá, neboť normální členové KSČ o nich asi mnoho nevědí“.

Určitý protipól zosobňuje ve svém názoru J. Šimeček z Liberce, který do redakce 19. 2. 1990 mj. napsal: „Autor ve svých statích znovu přežvykuje a vynáší známé skutečnosti – nejde tedy o žádná bílá místa – ke kterým strana nejednou zaujala jednoznačné stanovisko, kategoricky je odsoudila a postižené plně rehabilitovala. Proč se tedy Rudé právo znovu hrabe v tomto složitém, revolučním období, silně ovlivněném napjatou mezinárodní situací a agresivním zahraničním vměšováním a blokádou ze Západu a znovu začíná osvětlovat osvětlené? Komu to slouží?“

Proč věnovalo Rudé právo relativně tolik pozorností této smutné součásti historie komunistické strany a celé země vůbec? Bylo skutečně „stranou zaujato jednoznačné stanovisko, kategoricky odsouzeny nezákonnosti padesátých let a postižení plně rehabilitováni“, jak je přesvědčen – a zřejmé asi ne ojediněle – čtenář z Liberce?

K odpovědi jemu i dalším snad alespoň trochu napomohly některá z pokračování tohoto seriálu. To však ale určitě nebude v této souvislosti to nejpodstatnější. Daleko důležitější zřejmě bude odpovědět na otázku, zda se recidiva nezákonností padesátých let v nějaké podobě neprojevila v letech dalších – šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých? Padl v nich systém osobní moci, zmizely nezákonné metody? Podařilo se vyvrátit stalinismus, který se v Československé společnosti silně zakořenil, a to i v té jeho nekomunistické části (byť v podobě všelijakých totalitních neopodob)? Nakolik poznamenalo dědictví politických procesů a masových nezákonností života podobu československé společnosti, když celá její vládnoucí garnitura, od ústředí až po nejnižší články moci, v tomto období vyrůstala, osvojila si metody vládnutí a předávala je svým nástupcům? – Byla připomínka padesátých let samoúčelná? 17. listopad 1989 prokázal, že nikoliv.

Je třeba říci, že mezi písemnou i telefonickou odezvou čtenářů na jednotlivá pokračování výrazně převládal souhlas s jejich obsahem (objektivnost, neskandalizování) a často kvitovali, že „alespoň v něčem nejsme na chvostě dění“. Kromě malé části zamítavých postojů (žel téměř vždy anonymních) se ovšem vyskytly třeba i takové názory a obavy: proč očerňujeme svou stranu, když to v jiných politických stranách nedělají?; je teď (vzhledem k blížícím se volbám) ta pravá chvíle na zveřejňování „bílých míst“?; má vůbec Rudé právo takové (byť i podle dotyčného čtenáře pravdivé) příspěvky morální právo otiskovat?

Pillerova komise

V předchozích dvou pokračováních byla věnována pozornost činnosti a výsledkům práce ustavených komisí ÚV KSČ (tzv. Barákovy z r. 1955 a tzv. Kolderovy z r. 1962), které měly nezákonnosti padesátých let prošetřit a vyvodit důsledky. Byly přitom objasněny příčiny toho, proč byla rehabilitace nezákonně odsouzených brzděna ještě dlouho poté, kdy již bylo dobře známo, že procesy byly uměle vykonstruované.

Skutečný obrat v posuzování nezákonných praktik a odčiňování křivd přinesly až podmínky polednového vývoje v roce 1968. V první polovině tohoto roku přinášel tisk mnoho informací, které představovaly dosud nejostřejší kritiku minulosti. V důsledku toho sílilo volání nejen po důkladné rehabilitaci, ale i po určení politické a trestní odpovědnosti za nezákonnosti padesátých let.

Důsledná rehabilitace postižených stála na předním místě programových záměrů obrodného procesu tzv. pražského jara. Akční program KSČ z 5. dubna 1968 k tomu jasně uváděl:

„Vážnou skutečností je i to, že doposud nebyla do všech politických a občanských důsledků provedena vždy ani rehabilitace lidí – komunistů i nekomunistů – kteří byli obětí nezákonností v minulých letech. Z iniciativy orgánů KSČ se přezkoumává, proč stranická usnesení v tomto směru nebyla důsledně splněna, a zajišťuje se, aby tam, kde ještě k nápravě křivd nedošlo, byla náprava zjednána.

Ani v politických orgánech, které mají minulé nezákonnosti napravovat, ani v celém bezpečnostním, prokurátorském a soudním aparátu nesmí sedět nikdo, kdo by mohl mít ve své vlastní minulé činnosti sebemenší osobní zájem nápravu brzdit. Strana si je vědoma, že nevinně odsouzeným a pronásledovaným lidem nikdo nevrátí ztracená léta jejich života; bude však prosazovat, aby zmizely jakékoliv stíny nedůvěry a ponižování, důsledky, které nezákonné zásahy měly často pro rodinu a příbuzné postižených, a bude důsledně dbát na to, aby všichni pronásledovaní lidé měli plnou možnost uplatnit se v práci, ve veřejném životě i v politické činnosti.“

Tentýž den, kdy byl přijat na zasedání ÚV KSČ akční program, bylo také schváleno zřízení v pořadí již třetí komise pro dokončení stranické rehabilitace. I před ní stál staronový úkol „s konečnou platností prozkoumat nezákonnosti z období politických procesů v letech 1949–1954 i příčiny přetrvávajícího oddalování rehabilitací postižených“. Jejím vedením byl pověřen J. Piller – proto tzv. Pillerova komise.

Měl jsem 5. února 1990 příležitost v Praze hovořit s někdejším tajemníkem této komise, K. Kaplanem. Ke složení, činnosti a výsledkům práce Pillerovy komise mi mj. řekl: „Pokud bychom brali za základ tehdejší ideovou strukturu strany, pak bylo složení komise optimální. Zpočátku byla většina členů pro zásadu ‚padni, komu padni‘, ale po 21. srpnu 1968 se začaly projevovat silné politické vlivy a politické diferenciace, nastal zásadní zlom.

Vlastní práce se však nikdo z komise prakticky nezúčastnil (kromě K. Kaplana – pozn. M. Š.), její členové dostávali k dispozici hotové verze zprávy. Tu připravovala pracovní skupina asi čtyřiceti historiků, ekonomů, právníků, politologů. Jimi byly vypracovány dílčí studie k jednotlivým problémům a na základě nich pak byla sestavována zpráva. K dispozici jsme měli vlastní archiv, jehož hlavní zdroj tvořil archív ÚV KSČ. Všichni členově pracovní skupiny projevovali obrovskou chuť do práce. I když jako odbornici ledacos tušili, byli i tak mnohými fakty překvapeni. Pro mě osobně byly velikým překvapením dějiny rehabilitací, zvláště to, že ač vedoucí funkcionáři dobře věděli, o co jde, přesto tak brzdili jejich průběh. Pro členy politické (tj. Pillerovy – M. Š.) komise bylo překvapením téměř vše, pro některé velmi skličujícím.“

Zájem strany?

Komise svůj úkol splnila a připravila podkladovou zprávu, návrh referátu na zasedání ÚV KSČ a návrh příslušného usnesení. Výsledkem intenzívní práce byla nejen obsáhlá zpráva o provedení šetření s analýzou doby, v níž docházelo k nezákonnostem, ale i objektivní objasnění různých aspektů represivních postihů, jejich příčin a důsledků i role hlavních aktérů nezákonnosti. (Připomínám, že zpráva i dílčí studie – uložené v archívu ÚV KSČ – byly rozhodujícím pramenným podkladem při zpracování všech pokračování seriálu.)

První verze závěrečné zprávy byla předložena v původně určeném termínu na přelomu let 1968–1969, druhá a později třetí (obě po drobných úpravách) pak v březnu, resp. v dubnu 1969. Termín projednávání na ÚV KSČ byl za souhlasu části členů předsednictva ÚV od začátku roku několikrát odkládán. Nakonec se závěrečná zpráva neprojednávala vůbec. Jak vyplývá ze zápisu schůze předsednictva ÚV KSČ z 6. 5. 1969 (tedy tři týdny po zvolení G. Husáka generálním tajemníkem ÚV KSČ), bylo k bodu 6. (Zpráva rehabilitační komise ÚV KSČ – J. Piller) usneseno, že „předsednictvo ÚV ukládá G. Husákovi předložil ještě před zasedáním ÚV KSČ návrh dalšího postupu“. Na žádném dalším zasedání ÚV KSČ ani jeho předsednictva však již tato záležitost na programu nebyla, alespoň to není zachyceno v žádném zápise z jednání těchto orgánů. Neoficiálně je naopak známo, že úkolem „přepracovat“ zprávu Pillerovy komise do „polohy možného zveřejnění“ byl pověřen B. Graca (pravděpodobné z podnětu G. Husáka). Když však byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, celá věc jakoby ‚usnula‘.

Teprve 23. dubna 1971 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ na svém zasedání o zřízení komise ve složení J. Kempný, O. Švestka, D. Kolder a V. Šalgovič, která měla připravit návrh na ukončení práce Pillerovy komise s tím, že závěry měly být posouzeny na zasedání ÚV KSČ ještě před XIV. sjezdem. Stalo se tak 19. 5. 1971.

V předložené zprávě „dochází komise předsednictva ÚV KSČ k poznání, že komise vedená J. Pillerem ve své podstatě nepřinesla žádná nová zjištění o politických procesech proti zprávě komise z roku 1963… a naopak již dříve zjištěných a v ÚV KSČ v roce 1963 projednaných faktů bylo hrubě a tendenčně zneužito proti zájmům strany a našim vztahům k Sovětskému svazu.“ (Archív ÚV KSČ, fond 01, sv. 222, ar. J. 136.)

Přijaté usnesení zasedání ÚV KSČ z 18. 5. 1971 mělo tajný charakter a nebylo určeno k publikování. Tak zůstalo mj. tajemstvím, že „ÚV KSČ ruší usnesení z 29. května 1968 o pozastavení členství A. Novotnému, V. Širokému, K. Bacílkovi, P. Davidovi, B. Köhlerovi, Š. Raisovi a J. Urválkovi“. G. Husák to ve svém projevu na tomto zasedání ÚV zdůvodnil podle stenografického záznamu takto:

„…Chceme ty věci ukončit bez šumu, bez bengálu, bez publikování, abychom nepoškodili znovu nějakým způsobem naši stranu … Tito lidé a především Novotný měli už v roce 1954 a 1955 na stole jasné doklady o tom, že jsou to konstrukce … a přesto měli to svědomí nechával lidi šest i více let ve vězení, ničit jejich rodiny, pokračovat ve špinavě kampani proti stovkám komunistů, dezinformovat a ohlupovat celou stranu tím, že je všechno v pořádku. Jsou to provinění takového druhu, že normální, jediné východisko by bylo jejich vyloučení ze strany. To by byl skutečně jediný normální závěr. Vylučovali jsme ze strany za daleko menší věci. Proč tedy, soudruzi, navrhuje předsednictvo zrušit to usnesení o přerušení členství a členství vrátit? Máme na mysli zájem struny… Je to velkorysé gesto, jestliže to ústřední výbor schválí, velkorysé gesto ústředního výboru vůči těmto lidem, vůči zodpovědnosti, politickým i trestným zločinům, jichž se v těch letech dopustili… (Archiv ÚV KSČ, stejný fond.)

Pokolikáté v dějinách KSČ byl zájem (zájmy) osobní vydávány za zájmy strany?

Rehabilitace i nerehabilitace

Nástup Husákova vedení KČ se projevil nejen na poli stranické rehabilitace, ale obdobnou změnu v postupu pří očišťování nevinně postižených lze zaznamenat v rehabilitačním procesu vůbec.

Předtím, v první polovině roku 1968, vznikaly na úřadech a institucích v rychlém sledu rehabilitační komise a také soudy a prokuratury urychlovaly rehabilitační řízení. V tisku se objevovala jména pracovníků bezpečnosti, justice i politických procesů. Vcelku se tak vytvořily dosud nejpříznivější podmínky pro důslednou a úplnou rehabilitaci, která se stala nejen prvořadou věcí veřejnou a politickou, ale legalizovala se zákonem o soudní rehabilitaci č. 82/1968 Sb. s účinností 1. 8. 1968. Na jeho základě vznikaly zvláštní rehabilitační senáty, které nejen jednaly o právní platnosti jednotlivých politických procesů, ale také určovaly osoby odpovědné za nezákonný postup. Jak uvádí K. Kaplan, „požádalo podle oficiálního sdělení o rehabilitaci kolem 18 tisíc postižených, tj. asi pětina obětí politických procesů. Z nich bylo do jara 1970 rehabilitováno 3500“. (Viz Nekrvavá revoluce, Toronto, Sixty Eight Publishers 1975, s. 366.)

Na pořad přicházely procesy závažné a dosud nedotknutelné. Byl například rehabilitován gen. Píka, ministr P. Drtina, zrušen byl rozsudek v procesu s dr. M. Horákovou a spol. a další. Rehabilitační proces bezprostředně nezastavila ani nezákonná intervence vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. K obratu došlo až po změně ve vedení KSČ v dubnu 1969.

Brzy přestaly fungovat rehabilitační komise ústředních instituci, roli rehabilitačních senátů převzaly řádné soudy, které případy řešily jako stížnosti po porušení zákona. Měřítka těchto soudů se zpřísnila, mnoho nezákonných rozsudků rehabilitovat odmítly, i když bylo porušení zákona prokázáno. Rehabilitace přestala být věcí veřejnou a politickou.

Tento postup byl v souladu se snahou nového vedení KSČ o obnovu mocensko-politické situace z počátku 60. let, charakterizovanou bojem proti liberalismu a oportunismu na straně jedné a upevněním autority státní moci (a především bezpečnosti) na straně druhé. V rámci této politické linie přestávalo vedení KSČ a funkcionáři odsuzovat nezákonnosti minulých let a začalo se naopak obhajovat tažení proti tzv. třídním nepřátelům v letech 1948–1954, jehož součásti byly i politické procesy.

K řízení o rehabilitacích z let 1968 a 1969 se nedávno vyjádřila ministryně spravedlností D. Burešová. Řekla, že ve většině případů svůj účel nesplnilo a nenapravilo důsledné křivdy zejména z padesátých let. Na otázku, kde hledat příčinu, odpověděla:

„Samotný zákon o soudní rehabilitaci nebyl špatný. Také první etapa činnosti rehabilitačních soudů plnila humánní poslání tohoto zákona. Zásadní obrat ale nastal po přijetí zákona č. 70/1970 Sb. (s účinnosti k 8. 7. 1970 – M. S.), který měnil a doplňoval původní rehabilitační zákon a byl poplatný době svého vzniku.

Na jeho základě a pod silným politickým tlakem se neměnila pouze rozhodovací praxe, nýbrž i samotné složení rehabilitačních senátů. Navíc řada rehabilitačních rozhodnutí byla znovu podrobena přezkoumání. Upravovalo se, měnilo, a mám i takové poznatky, že soudy i jiné orgány vyvíjely na některé žadatele o rehabilitaci nevybíravý nátlak, aby žádosti vzali zpět. Mnozí z nich tak také v obavě z nepříjemností učinili. Některé rozsudky, které již pravomocně poškozeným nárok na náhradu škody přiznaly, byly napadeny stížností na porušení zákona a poté zrušeny. Až do 17. listopadu potom postižení dokonce vraceli ministerstvu ve splátkách poskytnutou náhradu škody jako neoprávněný majetkový prospěch.

… Amnestie, obnova řízení, stížnost pro porušení zákona – tyto prostředky řeší jen menší část problémů nesprávných či nezákonných rozhodnutí, která se v posledních čtyřiceti letech v činnosti trestního úseku justice nahromadila. Zásadní řešení může přinést pouze přijetí nového zákona o soudní rehabilitaci… Předpokládám, že zákon nabude účinností v nejbližších měsících.“ (Svobodný zítřek, č. 9, 15. 3. 1990, s. 3.)

* * *

Co říci závěrem? Když se před 21–22 lety problematika nezákonných politických procesů 50. let objevila před veřejností v té prvotní a syrové podobě, nechyběl v ní i přídech senzačnosti a někdy i zjednodušující pohled. Dnes potřebujeme proniknout hlouběji pod povrch této tragické součásti naší minulosti a chceme rozmotat klubko příčin a následků.

Některé z nich se v seriálu podařilo ukázat, jiné naznačit, na další třeba jen upozornit. Nepředkládal jsem však odbornou vědeckou studii nárokující si monopol na konečné definitivní závěry a pravdy, ale - v souladu s názvem úvodní části - spíše příspěvek k hledání „složité cesty k pravdě“, která bude pro nejednoho občana naší republiky velice komplikovaná.

Miroslav Šiška

* * *

Miroslava Kunštátová z Prahy 7 se obrátila na redakci RP s dopisem, v němž popírá pravdivost vět: „Jeho (K. Inemanna – pozn. red.) i poslední členku komise, M. Kunštátovou, prosadil do jejího složení osobně A. Novotný, Fungovala v ní jako zapisovatelka a na předešlé výrobě procesů se podílela výběrem materiálů z archívu ÚV KSČ pro potřeby Bezpečnosti.“, obsažené v článku M. Šišky v RP ze dne 16. 3. t. r.

V tomto dopise M. Kunštátová dále uvádí: „Členkou komise, kterou tehdy vedl býv. člen PB ÚV KSČ Rudolf Barák, jsem nikdy nebyla. Jako pracovnice aparátu ÚV KSČ jsem zabezpečovala pouze technickou stránku práce komise. Vykonstruované je i to, že bych se vůbec kdy podílela na „předešlé výrobě procesů“. V dotyčném období jsem sice pracovala v archívu ÚV KSČ, ale ze svého postavení jsem nemohla (tak jako nikdo z pracovníků archívu) jakýkoliv druh procesu ovlivňovat. V článku uváděná tvrzení jsou samozřejmě velmi nebezpečná a jako nepravdivá mne samozřejmě i poškozují.“

Informace v dotyčném článku M. Šišky jsou čerpány z těchto pramenů: z knihy K Kaplana Nekrvavá revoluce, v níž se na straně 350 doslovně píše:Také Kunštátovou, která v komisi fungovala jako zapisovatelka, vyslal Novotný, na výrobě procesů s komunistickými funkcionáři se podílela výběrem materiálů z archívu Úv KSČ pro potřeby bezpečnosti,“ a ze závěrečné zprávy tzv. Pillerovy komise, uložené v archivu ÚV KSČ a vydané česky v roce 1970 ve Vídni, v níž se na s. 92 uvádí toto: „M. Kunštátová. pracovnice aparátu ÚV KSČ, se stala zapisovatelkou komise,“ (Barákovy – pozn. red.) a na s. 150 potom toto: „Sekretářkou komise ÚV KSČ (tzv. Kolderovy v roce 1962 – pozn. red.) a současně její členkou byla jmenována M. Kunštátová, která pracovala již v bývalé komisi Barákově (Archiv ÚV KSČ, fond 02/2, sv. 363, ar. j. 455.)“

Pokud jsou tyto informace nepravdivé, M. Kunštátové se omlouváme.

(Redakce)  

Rudé právo, 30. března 1990, Miroslav Šiška
(mezititulky a zvýraznění jsou původní)


Na stránkách SDS naleznete následující díly seriálu:


Související články:
(Problémy - stalinismus)

Překonat dědictví stalinismu (26.10.2014)
Oříšek k rozlousknutí (20.08.2009)
Metodologická východiska analýzy prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost - protosocialismu (14.01.2008)
Levicový antikomunismus (05.10.2007)
Nepochopit minulost znamená prohrát budoucnost (18.07.2007)
Antikomunisté a represe padesátých let (03.07.2007)
Co je to „stalinismus“? (03.06.2007)
Několik poznámek k vymezení podstaty stalinismu (03.06.2007)
Pryč se stranou! (30.05.2007)
Československo za stalinismu (1948-1953) (30.05.2007)
Otevřený dopis Raskolnikova Stalinovi (04.02.2007)
Gottwald – padouch nebo hrdina? (26.11.2006)
Krize v „socialistickém táboře“ a jeho rozpad (18.06.2006)
Remont systému (11.06.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (09.04.2006)
Hlavní rysy sovětského systému před rokem 1953 (08.04.2006)
Levice nikam nezmizela (27.03.2006)
Politický systém oporou nezákonností (10.03.2006)
Složitá cesta k pravdě (08.03.2006)
KSČM – doleva za Gottwaldem? (07.03.2006)
Československo na cestě destalinizace (1953–1961) (04.03.2006)
Záznam procesu s Horákovou možná bude národní památkou (04.03.2006)
Rozhodný krok k obraně lidové moci v Polsku (13.12.2005)
K událostem v Maďarsku (24.10.2005)
O nedostatcích stranické práce a opatřeních k likvidaci trockistických a jiných obojetníků (16.10.2005)
Je načase vymanit se z pasti antistalinismu (16.10.2005)
Jak vysvětlujeme omyl (13.10.2005)
O Stalinovi a stalinismu (12.10.2005)
Dezorientace z nostalgie (04.10.2005)
V čem jsou jiní? (20.09.2005)
Zinověvovi druhové před soudem mas (16.08.2005)
Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína (11.08.2005)
Radikální levice a stalinismus jsou neslučitelné (25.06.2005)
Krach provokačních pokusů cizích agentů v Berlíně (16.06.2005)
Povstání v NDR 1953 (16.06.2005)
Spravedlivý rozsudek nad rozvratníky (06.06.2005)
O stalinismu (2) (09.05.2005)
Stalin a my (28.04.2005)
O stalinismu (1) (28.04.2005)
O slušnosti a omluvě (16.02.2005)
K otázce stalinismu (30.01.2005)
Komunismus jako materiální lidské společenství (31.10.2004)
Stalinismus (31.10.2004)
Moje slunce - Stalin (06.07.2004)
Socialismus nebo smrt (22.02.2004)
Nejen Horáková, ale i Kalandra (22.10.2003)
Stalin jako produkt systému nekontrolované moci (12.03.2003)
Stalinův dlouhý stín (23.01.2003)
PDS ke 40. výročí postavení berlínské zdi (02.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miroslav ©iąka | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Rudé právo

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
219 (219 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
220 (220 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
160 (160 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
162 (162 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
142 (142 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
169 (169 hl.)
Prohnilý humanismus !!
131 (131 hl.)

Celkem hlasovalo: 1203


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.