
Vlídně spočinulo na vedení KSČM oko bývalého jejího předsedy Miroslava Grebeníčka. Sám v neděli v České televizi spokojeně řekl, že „už“ není pravda, že jeho strana nadbíhá
ČSSD.
Měl by ale ještě vysvětlit, zda ke změně jeho hodnocení vedení KSČM nepřispělo, že její předseda Vojtěch Filip v sobotu při zahájení volební kampaně citoval slova Klementa Gottwalda, či Filipův názor, že čs. sociální demokracie zvolila „skutečně levicový postup“ až po válce. Obávám se, že ano.
Měl by se k tomu vyjádřit i Filip. Podezření, že si Grebeníčkovu přízeň koupil citováním slov zločince, či aspoň – bylo to v roce 1935 – muže, jenž tehdejší moskevské procesy (s komunisty!) veřejně schvaloval, KSČM poškodí v očích těch, kteří by jí dali hlas za podmínky, že odsuzuje stalinismus a jeho zločiny. A těch začíná být, vlivem biologické obměny komunistického členstva i voličstva, většina.
Dosud není zapomenut loňský a už předloňský postoj KSČM ke stanovisku tehdy vznikající Strany evropské levice, sdružující 17 komunistických stran. SEL odsuzuje stalinismus, ale KSČM se s tím neztotožnila, prý je nutno odsoudit všechny nedemokratické praktiky, nejen zločiny stalinismu. A tak je tam jen jako pozorovatel. Asi tam pozoruje, jak jiní odsuzují stalinské zločiny. Nedostatek odvahy říci pravdu o minulosti se promítá i do nekritického srovnání dnešních poměrů s poměry před rokem 1990, které KSČM nazývá, stejně jako Klaus a ODS, socialismem.
Grebeníček před odchodem z funkce loni na podzim volal po vyvážené kritice – jak dnešních, tak předlistopadových poměrů, ovšem s tím, že „klady“ oněch předlistopadových „bude zároveň stejně kvalifikovaně obhajovat“.
Gottwaldova slova zvolil Filip mazaně. Kléma měl pod čepicí a považoval na památném VII. kongresu Komunistické internacionály v roce 1935 v Moskvě za taktické podpořit čs. sociální demokracii, respektive její ministry v jejich snaze zhojit následky hospodářské krize a převalit je na bedra „kapitalistů“. A to právě Filip citoval. Dlouhá léta do roku 1937 byli sociální demokrati pro komunisty jen „sociálfašisty“ a Kominterna fakticky podporovala nástup nacismu a fašismu, a to pod heslem – jen ať to zlo rychle přijde, zhroutí se starý, podlý svět!
Kdo zná historii mezinárodního dělnického hnutí, tomu Filip zvěstoval – jsme chytří jako Gottwald, i soc. dem. můžeme na čas podpořit. Zapomněl jen dodat, zda se chystají postupovat stejně jako Gottwald v poválečných letech.
I ta Filipova pochvala čs. soc. dem. patří mezi stalinské zvrácenosti. Tak oni byli až po válce „skutečně levicoví“? To asi jako sociální demokrat Rudolf Bechyně, který chtěl koncem války připojit Československo k SSSR a jemuž to stalinisté rozmlouvali slovy: „Ale soudruhu, my máme radost, že se k tomu takhle stavíš, ale to opravdu není možné!“ O levicovosti, která byla tehdy totožná s láskou k SSSR a ke Stalinovi, o vrtichvostech a ponižování lidské důstojnosti hrubým nátlakem a o těžkých zločinech oné doby by měla vydat svědectví i ČSSD, nejen KSČM.
Chce-li však KSČM získat podporu části voličů hlavně z nových generací, měla by opustit nejen Gottwaldův slovník („kapitalisti“), ale spolu s Paroubkem a Zemanem se rozloučit s dělením politické třídy i společnosti na „levici“ a „pravici“. Pokud jim ovšem o sociální solidaritu a sociální stát s rozumnou regulací trhu jde, a nekoketují jen s „levicovým“ obratem ČSSD k poručníkování státu a k byrokratickému omezování práv a svobod a k laciným řešením problémů světa, viděného černo-bíle.
Právo, 7. 3. 2006, Petr Uhl