O Stalinovi a stalinismu

Ti komunisté, kteří prožili druhou světovou válku, vnímají Stalina jako politika a vojevůdce, bez jehož přičinění by Sovětský svaz válku nad fašismem nevyhrál. Stalin si vydobyl jak na západě, tak na východě velké jméno a respektovali ho takoví velcí politici jako byl Roosevelt i Churchill. Ve jménu Stalina šli rudoarmějci do útoku proti nepřátelské přesile a mnohdy na jistou smrt. Stalin se během války stal legendou, o jejíž síle a pravdivosti nikdo nepochyboval.

Málokdo z těch, kteří to neprožili, je schopen pochopit to nadšení nás, tehdy mladých, když jsme se s vervou vrhali do práce, na stavby mládeže, na brigády, s cílem předělat svět, aby v něm nebylo pánů a chudáků. Stalin vyrostl opravdu v poloboha, přesto našli soudruzi v SSSR sílu a přišli s kritikou jeho činnosti. Nebylo lehké se se stylem práce reprezentovaným kultem osobnosti vypořádat. Přál bych vám být účasten takové schůze, kdy jsme nejen osvětlovali úlohu Stalina, jeho klady i zápory, ale kdy jsme hledali ty malé Staliny, kteří vyrůstali v rodícím se lidově demokratickém zřízení.

Člověk, stranický funkcionář, který úspěšně pracuje, najednou v určitém okamžiku si řekne, že diskuse členů strany zdržuje stranické usnesení, které on již má vymyšlené a členové ho jednohlasně odhlasují. Začne pracovat tak, že vše, co vymyslí, pokládá za správné a odsuzuje ty, kteří s jeho rozhodnutím nesouhlasí. A když se nedají odmítnout, uchýlí se k tomu, že je nějakým způsobem z politiky odstraní. Po určité době vyroste garnitura stranických funkcionářů, kteří si vzájemně vyhovují a respektují toho nejvyššího z nich. Takový model a styl práce vede k tomu, že strana začne působit negativně. Proti takovému stylu práce, kultu osobnosti, nebo chcete-li stalinismu, musíme bojovat neustále - a v každé naší organizaci i v každé době.

Krajánek č. 10/2005, J. Knopp