Poznámky - Dvě o radikalismu

První rozlišuje radikalismus mládí a radikalismus stáří, druhá si všímá souvislosti mezi radikalismem a oportunismem použitím citátu z Mackova oblíbeného Karla Havlíčka Borovského.

I. Radikalismus bývá vlastností mládí, konservatismus stáří. Mladý konservativec nám připadá jako contradictio in adiecto. Jak však je to s radikalismem stáří? President Masaryk se kdysi vyjádřil, že čím víc stárne, tím se stává radikálnějším. Je však asi rozdíl mezi obvyklým radikalismem mládí a méně obvyklým radikalismem stáří. Radikalism mladých je výrazem odvahy, která ještě nepoznala dosti dobře velikost a složitost úkolu, podceňuje překážky a přeceňuje vlastní sílu, neboť neprošla ještě zklamáním vlastních pokusů. Radikalism starých je jinačí: Odhodlanost k hlubokým reformám zde vyvěrá z dlouholetého poznávání souvislostí sociálního zla a z přesvědčení, že má-li se dosáhnout.i nápravy v určité věci, musí se zasáhnout na kořen (radix) zla, který veřejné mínění nepobuřuje, protože nezná jeho příčinnou souvislost s tím zlem, které má být odstraněno. Tak na př. naše veřejnost dlouho nechápala souvislost nezaměstnanosti za poslední hospodářské krise s měnovými pověrami a s pochybenou správou „zlaté“ měny v soustavě kapitalistické, prostoupené soukromými monopoly, a kdo ukazoval na to, kde jsou kořeny nezaměstnanosti, byl označován za radikála přehánějícího jak v diagnose, tak v léčbě oné sociální nemoci. -- Radikalism starších neodívá se do tak zvučných hesel jako radikalism mládí, ale bývá hlubší, soustavnější a houževnatější, neboť prošel již zkouškami života, a jeho víra má silnější složku rozumovou nežli citovou, která se u mládí projevuje víc navenek nadšenými slovy, gesty a symboly.

II. Karel Havlíček napsal: „Málo lidí umí vůbec v politických záležitostech stálost a nezvratnost smýšlení spojovati s moudrým použitím okolností. Jest to ovšem velmi nesnadná věc. Tu vidíme chytráka, jenž pouští plášť svůj vždy podle právě vanoucího politického větru a nazývá to moudrým použitím okolností, oportunitou, což zatím ale u něho není nic jiného než chytrácké opuštění strany slabší a přidržení se vyhrávající. Tu zas vidíme krátkozrakého zuřivce, jenž mluví vždy o své stálosti a nezvratnosti smýšlení, zatím ale nerozumností svou bezohlednou nejen sám sobě škodí, nýbrž i stranu svou a věc svou do nesnází a do nebezpečenství uvádí. Tak jako někteří spekulují v reakci, tak jsou také zrovna zas spekulanti na radikalismus, kterým na ničem jiném nezáleží, než aby oni sami měli pověst nejradikálnějších lidí, a kteří také raději svůj národ všanc dají, než pověst svého radikalismu. Pravý vlastenec a přítel svobody směřuje ovšem vždy k jednomu cíli, stále a nezvratně setrvá při svém národě a při svobodě, ale poněvadž mu skutečně na svobodě a na prospěchu obecném více záleží než na vlastní jalové slávě, vyhledává také vždy především jen prospěch všeobecný bez ohledu na to, jestli jej snad mnohý krátkozraký časem svým potupí...“ (Slovan, 15. ledna 1851.)

Naše doba, ročník 1948, str. 429-430