Rozhovor Haló novin s Milanem Neubertem, předsedou Strany demokratického socialismu
KSČM už naštěstí není jedinou čitelnou levicovou politickou stranou na naší scéně, mezi ty aktivnější z řad malých subjektů patří česká Strana demokratického socialismu, jejíž kandidáti v nadcházejících komunálních volbách nechybí na kandidátkách KSČM. SDS se ale čím dál častěji podílí
prostřednictvím nejrůznějších občanských sdružení i na tolik potřebných vzdělávacích projektech. Jedním z nich byl na sklonku září i mezinárodní česko-německo-polský seminář v Českém Krumlově, kde se rodilo následující povídání.
Kde se zrodil nápad zorganizovat podnětný seminář o příhraniční spolupráci a přeshraničních sousedských vlivech?
Projekt semináře vznikl asi před rokem jako plod volné spolupráce mezi naší Společností pro evropský dialog a bavorským levicovým Spolkem Kurta Eisnera. Společně jsme se pozastavili nad tím, že levice obecně není v oblasti příhraniční spolupráce dostatečně aktivní, že nemá oproti pravici vyprofilovaná témata a že tak proces evropské integrace ovlivňuje jen málo – spíše jen hasí požáry, které část pravice zakládá. Shodli jsme se na tom, že je třeba najít témata, která národy na obou stranách hranice spíše spojují, než rozdělují.
Můžete blíže představit Společnost pro evropský dialog, která se na organizaci akce podílela?
Naše společnost slaví teď v září páté výročí svého založení, seminář byl vlastně takovým malým narozeninovým dortem. Společnost pro evropský dialog vznikla v období před vstupem České republiky do Evropské unie, naším cílem v počátečním období bylo právě přispět k veřejné diskusi o rozšiřování EU. Dost jsme usilovali o to, abychom evropskou integraci prezentovali jako složitý, vícevrstevnatý proces, který pro veřejnost nelze odbýt nějakou jednoduchou kampaní ať už souhlasnou nebo naopak nesouhlasnou. V tomto smyslu pokračuje naše společnost i po vstupu ČR do EU. Snažíme se podporovat dialog širší levice, a to i na mezinárodní úrovni, o problémech, které se většinou dotýkají všedního života lidí právě v celoevropském kontextu.
Co chystáte v blízké budoucnosti?
Začali jsme pracovat na projektu, který by se měl zaměřit na to, jak je zejména v nových unijních zemích naplňována Evropská sociální charta. V rámci projektu chceme ve spolupráci s Radou seniorů ČR zmapovat v aktuálně se zhoršujících podmínkách dostupnost bydlení a porovnat ho se situací v ostatních unijních zemích. Podobně se bychom se rádi ve spolupráci s odbory podívali na problematiku práv pracujících.
Část našich aktivit souvisí už tradičně se sociálním fórem. Čtenáři Haló novin asi vědí o tom, že se tato nová, síťově organizovaná forma odporu proti společnosti založené na čistě kapitálových vztazích, rozšířila ve starých unijních zemích. V nových zemích se tyto neformální struktury teprve vytvářejí. A mají naši podporu.
Ještě jeden projekt chci zmínit – letos uplynulo 40 let od vydání geniální knihy Civilizace na rozcestí, jejíž autorský kolektiv řídil Radovan Richta. Rádi bychom tuto nadčasovou knihu českému publiku formou semináře nebo konference připomněli.
Jaký dopad může mít seminář v praxi, zejména v česko-německých vztazích?
Význam semináře nesmíme v této fázi příliš přeceňovat. Myslím, že výsledky semináře jsou určitým vodítkem pro levici na obou stranách hranice, na jaká témata se v budoucnu zaměřit, jaká se pokoušet medializovat. Je to vlastně pokus levice najít platformu, která sjednocuje, která může napomoci překonávat napětí, jež mezi příhraničními oblastmi historicky existují. Bylo by určitě přínosem, kdyby se těchto témat chopily na obou stranách politické síly, které je mohou v praktické činnosti dále rozvíjet.
Převezme německá strana aktivitu ohledně pokračování v diskusi nad obsahově podnětnými tématy krumlovského semináře v příštích letech na svém území?
Třetím partnerem, který se významně podílel na realizaci semináře, je Nadace Rosy Luxemburgové. Ta je teď s ohledem na úspěch semináře rozhodnuta uspořádat minimálně jeden podobný seminář na německo-polské hranici a jednotlivé výsledky by pak mohla zobecnit širší mezinárodní konference patrně koncem příštího roku, kam už bychom rádi pozvali i představitele rozhodujících politických sil na evropské levici.
Jak se podílí na činnosti SPEDu a dalších nevládních a vzdělávacích organizací např. vaše SDS, jejímž jste předsedou?
Strana demokratického socialismu je neparlamentní strana, a tak účast jejích členů na činnosti neziskových organizací, jako jsou třeba Sdružení nájemníků, různé odborové organizace nebo lokální kulturní či ekologické spolky, je jednou z hlavních cest, jak můžeme vedle účasti v komunální politice své představy realizovat. Společnost pro evropský dialog je v tomto spektru určitou výjimkou. Její vznik a další působení bezprostředně souvisí s vnitrostranickou diskusí o tom, jak napomoci diskusi mezi různými proudy české levice a jak postupně překonávat historicky vzniklé stereotypy nejrůznějšího druhu. To je také důvod, proč SPED věnujeme takovou pozornost.
Kandidáti SDS se na nejednom místě přihlásili na kandidátky KSČM před nadcházejícími komunálními a krajskými volbami. Co si od tohoto počinu slibujete?
Snem snad každého levicově smýšlejícího člověka je sjednocená levice. Že to není jednoduché, to vidíme nejen doma, ale i jinde v Evropě. Objektivně existující společenské mechanismy vedou politicky nezávislé subjekty k vzájemným střetům s konečným cílem „vymazání protivníka z politické mapy“ a s vedlejším následkem, kterým je zeštíhlení názorového spektra politické nabídky. Od tohoto uvědomění už je pak jen krok k rozhodnutí, k němuž směřovala otázka. Chtěl bych k tomu ještě dodat, že v souvislosti s kandidátkami neexistuje nějaké závazné rozhodnutí sjezdu nebo Celostátního výboru, ale že je to důsledek vnitrostranické diskuse a konkrétních podmínek v jednotlivých regionech.
Vidíte reálnou šanci na brzké sjednocování skutečné levice v ČR? A co pro to případně udělat?
Já jsem programově opatrný optimista. Vidím v českém prostředí pozitivní signály, ale současně si jsem vědom oněch historicky vzniklých stereotypů. Sám si s ohledem na barevnost světa nedokážu představit úspěšnou sjednocenou levici jinak než jako bohatě názorově strukturovanou. K tomu musí podle mne vytvářet předpoklady všechny vedle sebe působící subjekty, přičemž jejich odpovědnost je přímo úměrná reálnému politickému potenciálu, který mají. Myslím, že na sjednocování levice nikde žádný hotový recept nenajdeme. Základem tohoto procesu je podle mne diskuse a současně s ní vědomí, že nás i ostré vzájemné výměny názorů pro souboj s pravicí posílí. Sám za sebe bych si přál, aby v tomto procesu začaly hrát výraznější úlohu i Haló noviny.
Haló noviny, 19. 10. 2006, Roman Janouch