
Václav Žák si v úterý na Čro6 opět jednou
zavzpomínal na ty staré dobré časy po listopadu 89, kdy, dle jeho slov, ještě byla KSČ chvályhodně chápána jako integrální součást politického
života a hlasy, které požadovaly její zákaz byly jen okrajové.
Cituji : „První politická garnitura vzešlá z voleb 1990 zacházela s komunisty jako s loajální opozicí. Férové zacházení s komunisty bylo pečlivě monitorováno zahraničními pozorovateli: podle zacházení s komunisty měřili politickou kulturu východních zemí….Už na jaře se situace mění. Objevuje se volání po lustracích. Po volbách v roce 1992 byl s férovým přístupem ke komunistům amen. Princip férové politické soutěže dostal pořádnou ťafku. Ponížení vyvolané minulým režimem bylo příliš cenným politickým kapitálem, než aby ho někdo nechal ležet ladem. Václav Klaus úspěšně prodával svou ekonomickou reformu jako boj proti komunismu, a dlouho si nikdo nevšiml, kdože se to stává podnikatelskou elitou.“
Kupodivu, v Žákově úvahách o komunistech zcela klíčovou úlohu Belzebuba sehrává Václav Klaus. Nejenže měl zneužít antikomunismus pro svou ekonomickou reformu - zpackal kupónovou privatizaci – prošustroval tisíc miliard, ale v 98. roce mu prý ani antikomunistická kampaň nepomohla k volebnímu vítězství, ovšem poté, co byl zvolen prezidentem komunistickými hlasy, aby legitimoval tuto volbu, pronášel projevy v kterých vzal komunismus na milost a na úplný konec dokonce stačil rozehrát hru kterou přinutil ČSSD ke spolupráci s KSČM, kterou nyní musí chudák Paroubek, nepochybně s hlasitým skřípěním zubů, realizovat…
Domnívám se, že Žákovu komickou posedlost Klausem není nutné podrobněji komentovat – pro obveselení zcela postačuje samotný originální text, ale přece jenom bych chtěl, jen tak, pro pořádek, panu Žákovi připomenout, že volební výsledky roku 1998, kdy údajně Klausovi nepomohla ani ta ostrá antikomunistická kampaň k vítězství, byly ve skutečnosti snad největším a nejpřekvapivějším úspěchem Václava Klause, neboť se konaly v době rozštěpení ODS, kdy většina poslanců strany vstoupila do nově založené strany Unie svobody /mimochodem, nejen z dnešního pohledu se také jedná o hodně veselou záležitost/ a tehdejších necelých 30% hlasů se v té době jednotné antiklausovské mediální kampaně nedá označit jinak, než jako zcela mimořádný životní triumf.
Na druhé straně však docela chápu, že to byly tehdy pro někoho přímo idylické doby, kdy „stateční“ komunističtí poslanci – zcela demokraticky - jako jeden muž volili Václava Havla, kdy ještě donašeče, milicionáře, estébáky nikdo neotravoval lustracemi, ti kteří profitovali ze své kolaborace s totalitním režimem mohli bez obav zúročit své kontakty a majetek atd., atd. a Západ nám přitom tak nadšeně aplaudoval. To byly opravdu „férové“ časy a nepochybně nejen pro Václava Žáka…..
Nemám čas, ani chuť detailně se zabývat úvahou pana Žáka – S komunisty se nemluvilo a už se mluví a snad tedy postačí jen několik těchto možná nesouvislých poznámek, z kterých je snad jasné, že mi autor ze všeho nejvíc připomíná stařečka, který sentimentálně vzpomíná na svá mladá léta, kdy byl ještě Jura, místopředseda ČNR, člen vedení OF a všechno bylo tehdy, až na toho Klause, tak báječné…..
Virtually; 7. října 2005; Josef Havránek