Vzpomínka Ondřeje Neffa

Ze začátku byla [ODS] spojena s Václavem Klausem. I s ním jsem se několikrát potkal. Poprvé to bylo už v revolučních dnech. Seděl jsem tehdy ve vinárně s kamarády a koukal na televizi. V přímém přenosu z podniku zvaného Aurora tam povídal velmi zajímavě jakýsi pan Klaus. Velice mi to sedělo, jenom mi připadal takový nějaký narcistně arogantní. Šel jsem se do té Aurory podívat. Klaus tam ještě byl, šel jsem tedy k němu, hezky jsem pozdravil, jak mě učila maminka, představil jsem se mu a povídal, jak jsem na něho koukal na televizi a že se mi moc líbilo, co říká, jenom že mi přišel úplně zbytečně arogantní.

Odpověď vyzněla asi takto:

„Já nejsem vůbec arogantní! Leda když mám co dělat s idiotem, jako jste vy.“

No a pak vznikla ta ODS a rozběhla se politika a vznikla sociální demokracie a začala parlamentní demokracie. Tehdy jsem se dozvěděl, že papaláši z ODS čachrují s nebytovými prostorami na Praze 1 a kšeftují s byty a mastí si kapsy. Napadlo mě vyzkoušet, jak ta parlamentní demokracie funguje.

Socdem měla svého tiskového, mého kamaráda spisovatele Václava Erbena. Tak jsem mu to o těch kšeftujících odeesácích napráskal. Byl hodně rozhořčený, děkoval mi a sliboval, jak si sociální demokracie kvůli tomu namaže ODS na chleba. Potěšil mě. Tak má parlamentní demokracie fungovat.

Jenž pak bylo ticho po pěšině, žádné mazání na chleba nebylo, a tak jsem zase Vaškovi zavolal a vyčetl mu, že se na to vykašlal.

„Nevykašlal,“ bručel rozpačitě. „Ale oni to ti naši syčáci dělají taky.“

Tak to vidíte. Takhle to začínalo, trvá to dodnes. A lidi jednou za rok na 1. máje se můžou vykřičet, jak je to štve.

Lidové noviny 2. 5. 2016