logo SDS
Dnešní datum: 13. 12. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Nový web SDS
(11. 02. 2019, 532x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 529x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 487x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 443x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 9
Prům. 8.3
21 denni
Max. 1648
Prům. 476.6

Nyní si čte web : 70 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Odtikávání mesaliance, když kapitál uzavírá mocenské sňatky z rozumu s lumpenproletariátem

Vydáno dne 04. 11. 2005 (6004 přečtení)

Vystoupení Jaroslava Čejky na říjnovém Salonu kritického myšlení

Dámy a pánové, bratři a sestry, soudružky a soudruzi, přátelé!

Tak takhle se oslovují členové čtyř nejsilnějších politických stran v Čechách a na Moravě. Vy si samozřejmě vyberte oslovení, které je vám nejsympatičtější… Jinak Charles de Gaulle kdysi prohlásil, že je těžké vládnout národu, který má více než čtyři sta druhů sýrů. Dost možná že ještě těžší je vládnout národu, jehož příslušníci se oslovují tolika různými způsoby. A že je těžké vytvořit smysluplnou a funkční koalici v zemi, kde si jdou křesťané, komunisté, liberálové a socialisté po krku tak urputně, že se nad tím divákům tají dech víc než nad americkým akčním filmem… Anebo se nad tím jenom baví?

Ale proč vlastně? Skutečně jsou naše zájmy, na jejichž obhájce politické strany pasují samy sebe, tak rozdílné, neřku-li antagonistické? Přiznám se, že na tuto otázku neumím odpovědět. Nejsem politolog - leda snad politolog-amatér, jakých je v této zemi zhruba osm milionů - ba ani sociolog. Jsem tedy odkázaný na to, co mi říkají profesionální propagandisté, politologové a odborníci na výzkum veřejného mínění. Ovšem zatímco počátkem devadesátých let jsem jim ještě důvěřivě visel na rtech jako misionářům, kteří přinášejí víru pravou, dnes jsem vůči jejich tvrzení ještě nedůvěřivější než k reklamě. Reklama - alespoň většinou - prodává zboží, na které si lze sáhnout, zatímco propaganda, politologie a sociologie mi čím dál tím víc připomínají obchodníky s deštěm, kteří prodávají pouhé iluze. Pravda, veřejné mínění a volební preference jsou proměnlivé jako počasí. Avšak na rozdíl od větru a deště, kterým neporučily ani Stalinovy větrolamy, veřejné mínění a volební preference ovlivňovat lze, a to nejrůznějšími způsoby. Populistickými sliby, dezinterpretacemi záměrů a výroků protivníka a především pak jeho skandalizováním. Vzpomeňme třeba jen afér zvaných Pepa z Hongkongu, Olovo, Grossova směnka či Unipetrol… Veřejné mínění a volební prognózy je však možné ovlivňovat i prognózami a sociologickými výzkumy - a nemusí být ani zmanipulované…

Rozhádaní politici a znepřátelené strany se pak nedokážou shodnout ani na důchodové reformě, ani na reformě zdravotnictví, o reformě daňové či školské ani nemluvě. Po šestnácti letech fungování parlamentní demokracie v ČR se zdá, že čeští zákonodárci jsou schopni se dohodnout pouze na dvou věcech - na svých platech a na své imunitě. Za takové situace se mohou jen pokrytci divit tomu, že čím dál tím víc voličů rezignuje na uplatňování svého volebního práva, o které před šestnácti lety tak stáli, a k volbám prostě nechodí. V důsledku toho nám ovšem vládnou lidé, které volilo v lepším případě třináct a v horším případě jen dvě procenta obyvatel. Nevěříte tomu? Tak si vytáhněte své kalkulačky a zkuste si spočítat, kolik dělá 30 procent, což bývá přibližný zisk vítězné strany, či 5 procent, které tvoří nejnižší volební zisk, s nímž se lze ještě dostat do parlamentu, při v průměru čtyřicetiprocentní volební účasti na volbách do senátu, poslanecké sněmovny a obecních zastupitelstev.

Hlasem odevzdaným ve volbách, které se konají zhruba jednou za dva roky, však veškerý podíl řadových občanů na řízení věcí veřejných končí - a to i u aktivních voličů. A pro ty ostatní se z politiky stává pouze jedna velká, permanentní reality show, kterou mohou dnes a denně sledovat na televizních obrazovkách a stránkách novin a časopisů. Vypadne z vily Standa, nebo nevypadne? Udrží se v ní Jirka, nebo tam hlasy diváků vynesou Mirka?... V téhle super reality show nerozhodují žádné volební programy - ty naprostá většina lidí vůbec nezná - ale to, kdo je sympaťák a kdo arogantní, která má větší prsa a který větší charisma. A také peníze vynaložené na reklamu a kupování novinářů, samozřejmě... A v hospodách teče pivo, vedou se řeči se a ve Fortuně se na to všechno přijímají sázky. Ale když vyprchá euforie z povedeného gólu či odpískaného faulu, zbude jen podivná kocovina, kterou někteří nazývají blbou náladou…

Ptám se vás: Je tohle demokracie - čili vláda lidu? Odpovím si sám: Asi sotva… Ale co potom vlastně tou demokracií je, když tu, která sama sebe kdysi označovala za lidovou, dnes právem hodnotíme buď jako obyčejnou diktaturu, nebo jako autoritativní vládu jedné strany - to podle toho, o jakém období zrovna mluvíme. Když se ovšem ohlédneme do antiky, kde se slovo demokracie zrodilo, zjistíme, že se za ni považovala skutečná lidovláda, přímá demokracie, kdy se k podstatným otázkám vyjadřovali všichni obyvatelé tamějších městských států - nebo alespoň ti, kteří měli volební právo. Jenomže to, co bylo možné realizovat v městských státech, nebylo už možné ve velkých státních útvarech či dokonce říších. A tak se zrodila demokracie zastupitelská - římský Senát je toho učebnicovým příkladem… Feudalismus s jakoukoli demokracií nadlouho rázně skoncoval. Až hospodářský rozvoj Evropy a Severní Ameriky v důsledku průmyslové revoluce si vynutil nové společenské uspořádání - nastolení tzv. parlamentní demokracie, která se považuje za nejlepší ze všech špatných způsobů vlády. V 18. a 19. století tomu tak nejspíš i bylo.

Ale už na počátku 20. století se ukazovalo, že parlamentní demokracie si s některými problémy prostě neví rady a že se až příliš často chová jako děvka, která dá nakonec vždycky tomu, kdo má víc peněz nebo tvrdší pěsti. Ze znásilňování parlamentní demokracie se stal ve 20. století dokonce jakýsi sport - a dodávám rovnou, že pokud šlo o třeba jihoamerické vojenské diktatury, byl to sport více méně panský. Fašistické diktatury evropské se ovšem rodily spíše z mesaliance, když kapitál uzavíral mocenské sňatky z rozumu s lumpenproletariátem… Také komunistické diktatury rázně skoncovaly s parlamentní demokracií, která degenerovala v politikaření a nepokryté kořistnictví. Ovšem když se ruští bolševici drali k moci, slibovali tzv. všelidovou vládou a tedy vlastně přímou demokracií, ale už heslo Všechnu moc sovětům! ukázalo, odkud vítr fouká. Dá se říci, že Lenin myšlenku přímé demokracie zradil - pokud se jí ovšem vůbec někdy vážně zabýval - a místo toho nastolil spolu se svými soudruhy bolševickou diktaturu, eufemisticky nazývanou diktatura proletariátu. Vypustil tím z láhve džina, který svým pánům sloužil tak horlivě, že je to nezřídka stálo hlavu. Zahnat ho zpátky se odhodlali až ti, kteří pochopili, že tahle cesta je slepá - tvůrci sovětské perestrojky osmdesátých let, Gorbačov, Jakovlev a další. Jedno je jisté - ať už si o tom myslí kdo chce, co chce - nebýt tzv. perestrojky, většinu z nás, jak tu teď sedíme, by onen džin dusil či dokonce perzekvoval dodnes - to podle toho, na které straně oné importované barikády jsme stáli.

Po neblahých zkušenostech s hitlerismem, stalinismem i brežněvovským reálným socialismem jsme byli všichni, nebo téměř všichni, tak občansky vyprahlí, že vidina parlamentní demokracie pro nás byla něčím podobným jako fata morgana pro žíznivého poutníka v poušti. Poslechněte si teď následující věty z programových zásad Občanského fóra z roku 1989: „Požadujeme zásadní, důsledné a trvalé změny politického systému naší společnosti. Musíme nově vytvořit nebo obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umožní skutečnou účast všech občanů na řízení věcí veřejných a zároveň se stanou účinnou zábranou proti zneužívání politické a ekonomické moci.“ … Kde že ty loňské sněhy jsou! Chce se mi parafrázovat slova staré dobré písničky Suchého a Šlitra: „To byly kapky do mé duše zprahlé, ale z těch slibů nebylo zas nic…“ Budu teď hodně subjektivní a troufnu si tvrdit, že v dávných totalitních dobách, kdy jsem byl ještě bezpartijním dělníkem, projektantem, programovým pracovníkem, či redaktorem příležitostných periodik, jsem měl mnohem větší práva a vliv na věci veřejné - byť jen v rámci podniků či společenských organizací, ve kterých jsem působil - než mají dělníci, projektanti, programoví pracovníci a další občané, kteří se živí tzv. závislou činností, dnes… Pokud mi snad nevěříte, tak se zeptejte zaměstnanců obchodních řetězců, automobilek či jiných velkých firem v soukromých rukách. A je lhostejné, zda se jedná o české či zahraniční vlastníky…

Spiritus agens listopadových změn, architekt Občanského fóra Václav Havel o přímé demokracii také párkrát mluvil - nebo jak jinak jsme měli rozumět jeho slovům o „nepolitické politice“? - ale brzy přestal. Dokonce už ve chvíli, kdy poprvé kandidoval na prezidenta, rozjeli se studentští aktivisté po vlastech českých, aby všude psali na plakáty, že přímá volba prezidenta není vhodná. Proč? Protože hrozilo reálné nebezpečí, že v přímých prezidentských volbách zvítězí nad Havlem jeho protikandidát, „přestavbový“ předseda vlády Ladislav Adamec, kterého lidé přece jen znali lépe než dvacet let umlčovaného a oficiální propagandou zostouzeného Havla. Nehledě k tomu, že tenkrát ještě většina československých občanů prohlašovala, že je pro socialismus - ovšem reformovaný. Šedesátý osmý rok a Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ byl tehdy ještě v paměti lidí zapsán více než dobře, mnohem lépe než dnes, po šestnácti letech nevybíravého vymývání mozků pravicovou propagandou…

Proč se ale naše naděje z listopadu roku 89 nenaplnily? Proč se dnes brodíme politickým marasmem, který se liší od toho předlistopadového snad jen větší pestrostí, průhledností a snad i zábavností? Zavinily to naše malé zkušenosti s budováním demokracie? Nebo jsou snad na vině ony „temné síly“, které údajně stále sypou písek do soukolí našeho státního stroje? Nemyslím si to. Podobné problémy s partajničením, pokleslou politickou kulturou a z nich plynoucí voličskou pasivitou a následně i patovými volebními výsledky, které vedou k uzavírání různých kompromisních koalic a k ústupkům od deklarovaných politických programů, známe i ze zemí ležících na západ od našich hranic, ze zemí, jež mají s parlamentní demokracií podstatně větší zkušenosti než my.

V čem je tedy problém?

Nemám samozřejmě žádný patent na rozum, ale jsem hluboce přesvědčený o tom, že problém je v dnešní, petrifikované podobě parlamentní demokracie a v hypertrofovaném partajničení. Politické strany - ve své dosavadní podobě - se přežily podobně jako jejich vrstevnice parní lokomotivy. Zatímco ovšem parní lokomotivy vyjíždějí už jen na některé tratě a většinou jen v rámci různých vzpomínkových akcí, politické strany se svých vyjetých kolejí drží s křečovitým zoufalstvím - nejde jim totiž vesměs o nic jiného než o podíl na moci a místo na slunci. Nebo, chcete-li, u koryt… A politické mechanismy zastupitelské demokracie jsou stejně zastaralé jako rukodělné manufaktury. Znáte snad někdo větší anachronismus než osobní docházku k volebním urnám či donášku volebních schránek za voliči neschopnými takové docházky? Představte si prosím - jen pro lepší pochopení absurdity celé věci - že by televizní diváci museli docházet s hlasovacími lístky VyVolených či Big Brothera do volebních místností…

Žijeme přece v době rozvinutých informačních technologií! Mobilní telefony a internet nám umožňují spojit se během několika sekund s celým světem. Nepochybně že nám mohou umožnit i pohodlné a okamžité hlasování bez prostřednictví různých zastupitelů. Bezvýznamný německý filozof, jak svého času pojmenoval Václav Havel Bedřicha Engelse, kdysi napsal, že lidské potřeby vznikají s možnostmi jejich uspokojení. Zdá se to být banální konstatování - a možná že ani není tak docela pravdivé. Proč by jinak lidé na celém světě nevolali po přímé demokracii, když ji mohou poprvé v historii technicky realizovat? Možná proto, že je to dosud nenapadlo. Protože jim dosud nikdo neřekl, že prostřednictvím SMS či e-mailů mohou hlasovat téměř o všem. A že by takové plebiscity byly nejen organizačně a finančně nenáročné - nikdo by si nemusel kvůli volbám odepřít dovolenou či víkend, ani by si nemusel vyřizovat volební průkazy pro volby mimo místo svého trvalého bydliště - ale dokonce by mohly přinášet do státní pokladny i jisté zisky. Mohou-li být zpoplatněny „esemesky“, které rozhodují o tom, kdo opustí vilu VyVolených, proč by nemohly být zpoplatněny SMS, kterými by si lidé vybírali mezi možností jít do důchodu až v sedmdesáti letech a odvádět na sociálním pojištění méně, či odcházet do důchodu v šedesáti, ale odvádět na sociálním pojištění mnohem více?

A tím se dostávám k tomu, o čem by takové elektronické plebiscity mohly být. Prakticky o všem - kromě řešení mimořádných situací, jako jsou živelné pohromy, teroristické útoky a ozbrojené konflikty. Jednalo by se o kvalitativně i kvantitativně úplně jinou záležitost, než jsou plebiscity švýcarské. Stačilo by předložit k rozhodování kvalitně připravené možnosti včetně všech pro a proti - stručně a jasně formulovaných. I prezident by mohl být volen všelidovým hlasováním. Proč to tedy neudělat?

Protože to předpokládá změny ústavy a řady dalších zákonů. Změny, které dnešní parlament složený ze zástupců tradičních politických stran nikdy neschválí.

Stejně tak jako neschválí snížení volebního kvora, které by umožnilo podílet se na parlamentní práci, na oné žádoucí přípravě kvalitních předloh pro všelidové hlasování, a jejich následném rozpracování do zákonných norem mnohem většímu počtu subjektů - včetně nejrůznější zájmových a občanských sdružení.

Strany by si tím totiž podřízly větev, na které se jim tak dobře sedí a ze které pohodlně dosáhnou do žlabu. Proto budou takovou myšlenku vždycky odmítat s tím, že řadový volič není pro takové rozhodování dostatečně vyspělý. Ale já se ptám: Na to, aby chápal tlusté, sofistikované stranické programy , které se nedají číst, je vyspělý dost? A na to, aby moudře a kvalifikovaně vybíral své zastupitele ve volbách, také? Je-li však dost vyspělý k jednomu, musí být dostatečně zralý i k druhému. To, pravda, strany nikdy nepřiznají.

Znamená to tedy, že celá situace je neřešitelná? Neřekl bych.

Chtělo by to ovšem založit nový politicko-občanský subjekt sdružující občany různých světových názorů, či, chcete-li, krevních skupin, které spojuje vůle podílet se na správě věcí veřejných a nikoli pouze na tunelování státní kasy. Schopnost podřídit se rozhodnutí skutečné většiny a - pokud by snad pro ně takové rozhodnutí nebylo akceptovatelné - připravenost k využití jednoho ze základních občanských práv: práva vybrat si k životu jakékoli jiné místo na zeměkouli, kde by jim to vyhovovalo lépe. Ať se kožení, krejčířové a jejich političtí spojenci vystěhují na Bahamy či Seychely dříve, než se dostanou do rozporu se svobodně a z vůle většiny přijatých zákonů!

Takovým subjektem by mohla být kupříkladu Česká anti-strana, krátce ČAS, jejíž založení se už mezi některými občany, kteří se nadále nechtějí spokojit s rolí pasivních diváků české politické reality show, připravuje… Zdá se vám to být čirá utopie? Ale jako se kdysi jevilo i volání po všeobecném volebním právu či sjednocené Evropě… A propos Evropa - vždyť Česká anti-strana se může časem proměnit v Evropskou anti-stranu, či Evropské hnutí za přímou demokracii. To by byla smysluplná cesta, jak čelit bytnění unijní administrativy a tzv, bruselskému diktátu! Určitě lepší než zpozdilé národovectví a izolacionistické sabotování toho či onoho, co z Bruselu přichází.

Proč se bát nových myšlenek a projektů? Jen proto, že jsme malá země?

Ujišťuji vás, že netrpím žádným velikášstvím, a byl bych vám vděčný, kdybyste teď mé názory a myšlenky, se kterými jsem vás v krátkosti seznámil, podrobili nemilosrdné oponentuře. Nemám totiž - vinou prazvláštní svobody tisku, která u nás panuje, možnost je publikovat jinak, než na internetu a na podobných shromážděních, jako je toto. K tomu jsem se ovšem odhodlal dnes poprvé…

Děkuji vám za to, že jste mě vyslechli.

Britské listy, 4. 11. 2005, Jaroslav Čejka


Související články:
(ČR - politika obecně)

Vzpomínka Ondřeje Neffa (10.05.2016)
Slovo o pluku Hamáčkově (28.11.2014)
Ještě Amazon a demokracie "po brněnsku" (či po "jihomoravsku"?) (24.03.2014)
Amazon a demokracie - jak Brno! (20.03.2014)
K hlasování o důvěře Rusnokově vládě (07.08.2013)
Druhé kolo rozhoduje! (18.10.2012)
Mimoparlamentní levice v Politickém spektru (13.04.2012)
Otázky (11.04.2012)
Hierarchie zpupnosti (27.03.2012)
"V této chvíli nevím a tak vám ani neodpovím ..." aneb "I obráceně !" (11.02.2012)
Místo nekrologu ... (21.12.2011)
Parlamentní obstrukce v Politickém spektru (21.11.2011)
SPaS za těch pár měsíců udělal hodně práce (25.10.2011)
Čekání na Jánošíka, nebo Kozinu? (24.06.2010)
Co bylo ukradeno, mělo by být vráceno! (27.05.2010)
Politické spektrum se zástupcem SDS (11.01.2010)
Na levici jednotně? (15.09.2009)
Bez žalobce není soudce? (07.09.2009)
Den poté (26.03.2009)
To jsem zvědav (11.09.2008)
Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme a musíme se z ní poučit (19.05.2008)
O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku (10.04.2008)
Citát pro tento den aneb život tropí hlouposti (15.02.2008)
Příspěvky vyplacené politickým stranám a hnutím v roce 2007 (14.02.2008)
Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny (08.02.2008)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2008 (01.01.2008)
Unser Traum ist eine vereinigte Linke (19.10.2006)
Naším snem je sjednocená levice (19.10.2006)
Když dva dělají totéž? (22.09.2006)
Volební kampaň s otazníky? (07.09.2006)
NE základnám! (16.08.2006)
Společně to dokážeme (27.03.2006)
Senátor chce kvůli stíhání měnit zákon (22.03.2006)
Dokopec, skopec (07.03.2006)
Ta naše politika česká (05.02.2006)
Idea vs. strategie vs. taktika (29.01.2006)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2006 (01.01.2006)
Novoroční projev předsedy vlády 1. 1. 2006 (01.01.2006)
Projev na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců (21.12.2005)
Srdcem Evropy obchází strašidlo (05.12.2005)
Beze sporu zajímavá otázka (11.11.2005)
CVVM: Ve volbách by získala většinu levice (02.11.2005)
Etický kodex politika (17.10.2005)
Komunistická idylka dle Václava Žáka (07.10.2005)
S komunisty se nemluvilo a už se mluví (05.10.2005)
K čemu je dobrá mobilizace proti rudnutí ČSSD (04.10.2005)
Stav a možnosti české levice před volbami 2006 (02.10.2005)
Technohrátky politické scény (02.08.2005)
Orientace a perspektivy (28.06.2005)
Pomáhá Paroubek KSČM z ghetta? (22.06.2005)
ÚVV se usnesl, že krize skončila - a krize to nevzala na vědomí (25.04.2005)
Gross s Kalouskem před Gottwaldem (21.04.2005)
Komunisté a antikomunisté (13.04.2005)
Česko pohltilo Evropu (12.04.2005)
Neptej se, komu zvoní hrana - zvoní tobě (11.04.2005)
Pohled z galerie (07.04.2005)
Nemusíme spolu souhlasit, ale musíme se respektovat (23.03.2005)
Sektářství mírotvůrců (22.03.2005)
Vyzýváme KSČM, aby ukončila nátlak na občanskou společnost (22.03.2005)
Mantinely a zákony (22.03.2005)
Jak jsem se mýlil v politice (03.03.2005)
2. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Ideologie v současné české společnosti (29.01.2005)
K Masarykově „České otázce“ (25.01.2005)
Poznámky - Dvě o radikalismu (25.01.2005)
Odstup nade všechno (15.01.2005)
Nestojím o pochopení (12.01.2005)
Novoroční projev prezidenta republiky 1. 1. 2005 (01.01.2005)
Pravidla korupčního trhu (04.12.2004)
Pravdy každému přejte (10.02.2003)
Česká cesta k zavřené společnosti (14.09.2000)
Je politika vždycky svinstvo? (30.04.1994)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Jaroslav Čejka | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Britské listy

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
289 (289 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
283 (283 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
250 (250 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
235 (235 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
412 (412 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
253 (253 hl.)
Prohnilý humanismus !!
195 (195 hl.)

Celkem hlasovalo: 1917


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.