Pavel Kováčik, předseda poslaneckého klubu KSČM, přednesl na tiskové konferenci 17. 2. prohlášení poslaneckého klubu k aktuální vnitropolitické situaci v souvislosti se spekulacemi kolem financování premiérova bytu. Kováčik nevyloučil vznik vládní krize a vyzval ostatní politické strany, aby v rámci očisty politického života v ČR a obnovy důvěryhodnosti provedly a zveřejnily majetková přiznání svých funkcionářů.Zdá se, že se Česká republika po krátkém období působení vlády vedené premiérem Stanislavem Grossem znovu ocitá v situaci, ve které není vyloučena ani vládní krize. Cílevědomě vygradovaná kampaň, která mohla pohodlně využít závažných pochybení Stanislava Grosse a jeho manželky, dospěla do stavu, kdy otázka premiérova bytu či problematického podnikání jeho ženy přestala být jejich soukromou záležitostí.
Občané ČR především vnímají celou záležitost jako názorný doklad vztahů, které zavládly v politickém životě v ČR a jako hlubokou mravní diskreditaci celé politické elity současného systému od ČSSD až po ODS. Kořeny tohoto stavu daleko přesahují období, kdy byly u moci sociálně demokratické vlády a sahají až do dob těsně polistopadových, kdy se vytvářely základy propojení ekonomických a politických lobby a kdy si nejeden politik výrazně finančně polepšil přisluhováním zájmům těch, kdo se obohacovali v éře privatizace. Je proto více než pokrytecké, když se dnešní představitelé ODS a KDU-ČSL staví
do mravně nadřazené pozice ve vztahu k Stanislavu Grossovi, jehož jednání se z obecně zavedené praxe nijak nevymyká. Faktem ovšem je, že toto jednání poškozuje obraz ČR nejen u jejích vlastních občanů, ale i v zahraničí. Za těchto podmínek si občan klade otázku, kdo vlastně stojí za celou kampaní a jaké konkrétní cíle sleduje, či jaké účty si vyřizuje. Není zejména jasné, zda bude ve svých odhalováních pokračovat.
Velice znepokojivé jsou především informace o situaci v bezpečnostních složkách, informace o prostupování organizovaného zločinu s některými policejními strukturami, o korupci, o nechuti odhalovat pozadí různých afér a nevysvětlitelných sebevraždách policistů. Dovedu se vžít do pocitů poctivých policistů, kteří za neskutečně obtížných podmínek bojují se zločinem a přitom nemohou změnit nic na nepříznivém světle, které na všechny bezpečnostní složky vrhají výše uvedené aféry. Svou odpovědnost za atmosféru, ve které se zřejmě nedaří odhalovat temné zákulisí dějů odehrávajících se v bezpečnostních strukturách, nese i Stanislav Gross.
Grossova aféra těžce diskredituje i vedoucí garnituru ČSSD, která se pokouší sloučit neslučitelné - udržet si levicové voliče a dát jim pocit, že nadále hájí jejich zájmy, a přitom lovit v pravém středu mezi zámožnějšími strukturami voličů a čelit tam vlivu ODS. Lpění na nedotknutelnosti Stanislava Grosse v obou jeho funkcích ze strany této vedoucí garnitury svědčí dnes o tom, že vůbec nerozumí psychologii voličů a že si zadělává na nové porážky.
V současné době je zřejmé, že pečlivě naplánovaná a stále přiživovaná kampaň proti Stanislavu Grossovi dospěla v minulých dnech do podoby, kdy se jí různé politické síly pokusily využít pro své politické ambice. Vlivné kruhy v ODS by zřejmě rády využily situace v urychlení svého nástupu k politické moci cestou předčasných voleb. Miroslav Kalousek a jeho KDU ČSL by zase ráda vytloukla ze situace co největší politický kapitál a zviditelnění, aniž by ovšem opustila pohodlné prebendy ve vládní koalici. Mnozí by zřejmě uvítali, kdyby se vládní krize, která by musela propuknout odchodem Stanislava Grosse, rychle
vyřešila nástupem nového sociálně demokratického premiéra, který by posunul ČSSD ještě více doprava a byl případně spolehlivější zárukou určité formy povolební spolupráce s předpokládaným vítězem voleb - ODS. Tyto záměry však nenašly podporu mezi sociálnědemokratickými politiky a také S.Gross zřejmě nelenil a dal svým kritikům na srozumění, že se nehodlá spokojit s rolí obětního beránka a že i oni by se mohli ocitnout v palbě médií za své různé hříchy. Proto splaskly některé „nafouklé bubliny“ a začíná převládat snaha celou záležitost rychle ukončit.
KSČM nepatří k silám, které nesou odpovědnost za vzniklou sféru. Není viníkem společenských zlořádů, které vyvolávají oprávněný odpor občanů. Nehodlá zachraňovat ty, kteří se vlastní vinou dostali do neřešitelné situace a nehodlá ani nijak nahrávat ambicím a snahám těch, kteří již dnes vyhrožují širokým vrstvám občanů svými modrými šancemi.
KSČM požaduje a i nadále bude požadovat důsledné vyšetření pozadí znepokojivých afér a také potrestání viníků, bude odmítat destabilizaci a ohrožování sociálních jistot občanů. KSČM věří v rozum voličů, kterým bude zanedlouho patřit poslední slovo. Věří, že tito voliči dokáží nejlépe zhodnotit různé souvislosti politických hrátek a vyvodit z tohoto poznání odpovídající závěry.