Musím říci, že v diskusích, které vedu s řadou lidí a přátel, se v poslední době stále častěji a stále vášnivěji diskutuje téma jednání o případné toleranci nebo podpoře budoucího kabinetu ANO. Přitom
názory, se kterými se setkávám, jsou velice rozdílné a také se často mění, většinou v závislosti na častých změnách v přístupu šéfa ANO Andreje Babiše k různým otázkám a aktuálním problémům.
Zdůrazňuje se, že se jedná o velice riskantní krok, který se nemusí KSČM a levici vyplatit, volá se po opatrnosti, zárukách, často jsou v této souvislosti připomínány neblahé osudy mnoha firem a obchodních společností, kterým v minulosti Agrofert nabízel vzájemně výhodnou spolupráci a
s jejichž šéfy si Andrej Babiš podal ruku na znamení, že to myslí obě strany vážně a férově. Mnoho argumentů proti vyjednávání by bylo možné shrnout i do námitky, jak mohou komunisté jako antisystémová a antikapitalistická strana vůbec uvažovat o podpoře vlády vedené a fakticky ovládané oligarchou?
Naopak musím říci, že argument trestního stíhání předsedy této budoucí vlády v takových diskusích padne jen velmi zřídka a zřejmě lidi moc nezajímá. Někdy také zazní i argument, že ani ČSSD není bůhvíjak spolehlivý partner. Tady bych snad podotkl, že podobný názor bychom jistě našli i na druhé straně a také je často v ČSSD používán, když dojdou jiné argumenty.
Ale abych se vrátil k podstatě věci. Naprosto souhlasím, že
takové vyjednávání vyžaduje odvahu, a opatrnosti při něm nebude asi nikdy dost.
Jsem ale také pevně přesvědčen, že jednání o případné podpoře budoucí vlády ANO
(a zřejmě ČSSD) ze strany KSČM je krok zodpovědný a správným směrem. Důvodů pro
takové tvrzení je, myslím, celá řada, ale dovolte mi uvést alespoň tři z těch
důležitých.
První důvod je, že nám přece nemůže být jedno, jaké požadavky
bude příští vláda preferovat a jaké důsledky to bude mít na každodenní život
pracujících a neprivilegovaných. Novináři s oblibou používají pro Babišovu
programovou nabídku termín „švédský stůl“, jinými slovy, že si tam nakonec
každý může najít něco dle svého gusta, ať už hájí pravicové, nebo levicové
přístupy, nebo neví. No a nám přece musí jít o to, aby příští vláda musela
nabízet víc z té levé strany stolu a méně z té pravé. A to bez vlivu na ni
nepůjde. Přitom ANO, respektive Babišovi, je asi celkem jedno, jestli jeho
vlastní priority vládnutí, které si ohlídá, budou doplněny požadavky levice,
nebo naopak. Dokonce mám pocit, že kdyby to záleželo jenom na něm, dal by
přednost pravicovému partnerovi, protože i jemu se více líbí ta pravá strana
švédského stolu.
Druhým důvodem je, že Andrej Babiš (a potažmo ANO) zmátl
svými sny, které se mu zdají, když náhodou spí, velkou část levicových a
nespokojených voličů, kteří mu uvěřili, že to myslí vážně a že má v úmyslu
zatočit s korupcí, hájit veřejné zájmy, dát přednost zájmům pracujících před
zájmy velkého byznysu. Tedy lépe řečeno jeho velkého byznysu. Já jsem
přesvědčen, že tomu tak není, ale jinak, než že se mu dá příležitost a
povinnost to realizovat, není možné ho usvědčit z licoměrnosti a voličům dát
možnost ho prokouknout. Tedy jinak řečeno, buď ty sliby plnit bude a my
komunisté, ani ČSSD bychom mu v tom neměli bránit jen proto, že to je
oligarcha, nebo se ukáže, že to byly jen volební sliby. Ale to zase není možné
bez toho, aby příští vláda získala důvěru a musela „s pravdou ven“.
A konečně třetí důležitý důvod je, že nikdo z nás neví, co
má skutečně Andrej Babiš za lubem a jestli mu ve skutečnosti nejde o to, aby
vytvořil pro sebe co nejpříhodnější podmínky pro předčasné volby. Ale tak, aby
to byl On, kdo z hlediska veřejného mínění bude tou hlavní obětí všech
ostatních parlamentních stran, které jemu, Dobroději, znemožnily svou naprosto
destruktivní politikou a házením klacků pod jeho nohy uskutečňovat jeho „lidovou“
politiku ve prospěch všech, kdo si to zaslouží. A aby to voliči jemu přičetli k
dobru a všem ostatním viníkům patové situace to naopak spočítali. A ani tady
nevidím důvod, proč bychom se neměli chovat tak, aby nás veřejnost za viníky
takového případného stavu nemohla považovat, případně proč bychom panu Babišovi
takový záměr měli ulehčovat.
Zcela souhlasím s tím, že to je chůze po tenkém ledě, která
s sebou nese samozřejmě i nejrůznější rizika. Navíc v situaci, kdy je váš
partner často nevypočitatelný a zdá se, že více dá na rady mediálních poradců
než všech ostatních dohromady. Ale tak už to v politice bývá a myslím, že i z
tohoto hlediska zatím vedení KSČM přesvědčuje veřejnost, že co se politické
gramotnosti týče, má před ostatními stranami velký náskok a zájmy svých voličů
dokáže hájit efektivněji. A to i těch, kteří při minulých volbách utekli z
různých důvodů jinam.
Lubomír LEDL, místopředseda SDS
Jednat, nebo nejednat, toť otázka?
