Tiskové prohlášení senátora Vlastimila Balína

Po delší době jsem si udělal čas a sledoval publicistický pořad ČT 1 „Otázky Václava Moravce“, který byl vysílán v neděli 10. 5. 2009 od 12,00 do 14,00 hodin na ČT 1 a ČT 24. A přiznám se, že jsem byl poněkud rozladěn a po hlubším zamyšlení zdrcen názory a stanovisky tajemníka prezidenta ČR Ladislava Jakla. Vůbec nehodlám zpochybňovat názor člověka na svůj názor, ale měl by umět rozlišit své názory od odpovědnosti úřadu, který zastává a skutečnost, že v této pozici není příliš možností oddělit názory zastávané funkce a názory občana.

Pominu skutečnost bezprostřední reakce pana prezidenta Václava Klause po vyslovení souhlasu Senátu PČR s ratifikací Lisabonské smlouvy. Je pro mě poněkud schizofrenním postojem, na jedné straně plédovat a varovat před ohrožením suverenity státu, v tomto případě suverenity ČR, a jedním dechem vysílat signály, že „ratifikace není na pořadu dne“, a že „nyní se bude čekat na případné podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu potřebným počtem senátorů“ a „na výsledek referenda k LS v Irsku“. Cožpak se tedy bude o suverenitě, resp. suverénním rozhodování legitimních orgánů ČR čekat na rozhodnutí občanů jiné země nebo přenášení odpovědnosti legislativních orgánů na soudy? Tak jestli toto není schizofrenií, pak nevím, co by za schizofrenii lékařská věda měla považovat?

Tento postoj vygradoval odpověďmi na položené otázky a svými vyslovenými názory tajemník prezidenta, pan Jakl, v uvedeném údělním pořadu ČT 1. Předně se tvářit, že jaksi jen jakoby náhodou šel kolem ČT a někdo jej zastavil a řekl, „Jé, hele Jakl, tajemník prezidenta, toho bychom mohli pozvat do Otázek VM,“ je asi „dobrá finta“ proto, aby v případě kontroverzních odpovědí, mohl následně pan prezident tvrdit, že to byl postoj tajemníka, od něhož se distancuje. Osobně mám však řadu důvodů se domnívat, že pan tajemník Jakl nešel do pořadu bez vědomí prezidenta Klause a bez upřesnění základních stanovisek k tématům, na něž přišla řeč, stanovisek, které má i pan prezident. V opačném případě by se za služby takového tajemníka měl snad raději „poděkovat“.

Pan Jakl se totiž předvedl jako neznalý elementárních základů právního vědomí a výkladu základního zákona Ústavy ČR. Tvrdit opakovaně, že je ohrožena suverenita ČR, že zaniká Česká republika, že ratifikace je jen na prezidentu ČR, na jeho podpisu a že předchozí z Ústavy ČR vycházející nutný souhlas Poslanecké sněmovny a Senátu PČR je jen „formálním aktem“ a že je na prezidentu, zda podepíše nebo nepodepíše, tak byť nejsem právník, měl jsem nedobrý pocit kolem žaludku a na těle zježené všechny chlupy. Pan Jakl by měl docela dost rychle absolvovat nějaký rekvalifikační kurz pro zaměstnance státní správy a samosprávy, zde se takovéto základy nyní učí.

Otázka nestojí však ani obráceně. Komory parlamentu schválily, tak prezident podepíše. Jde o to, že byť Ústava nestanovuje termín pro podpis k ratifikaci mezinárodní smlouvy, předpokládá se ve standardní, demokraticky fungující společnosti, kterou snad ČR je, že prezident po vyslovení souhlasu s mezinárodní smlouvou připojí svůj podpis bez zbytečného odkladu a jeho úřad se nechá třeba vést tím, že při jiných podpisech či souhlasech předpokládá Ústava třicetidenní dobu. Pozice prezidenta je daná Ústavou ČR, není nevýznamná, ale jde také „jen“ o prezidenta ČR.

To že by si pan prezident V. Klaus chtěl ve svém posledním volebním období „vydupat a vyvzdorovat“ pravomoci, které Ústava ČR jeho postu nedává a neumožňuje, není jen jeho věcí. Je jedním z nejvyšších ústavních činitelů ČR a udělá-li ostudu, pak ji nedělá Klausovi, ale České republice a jejím občanům. Stejně tak, že vystupuje-li nejen ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku, navíc tak významném a sledovaném jako ČT 1 Otázky Václava Moravce, tajemník prezidenta ČR, není zde za sebe, ale prezidenta, jeho úřad a je významnou persónou pro formování právního vědomí občanů ČR.

Vlastimil Balín, senátor PČR Most