Jen uplynuly Velikonoce, svátky plné křesťanské víry i pohanské magie, už se na kalendáři objevilo datum , které je obvykle spojováno s neštěstími všeho druhu a navíc v konjunkci s pátkem. Mimochodem, to že je pátek nešťastný den, nemá na svědomí jen matka z Erbenova Vodníka, ale opět zřejmě neblahá tradice pátečního ukřižování Ježíše Krista.
Paradoxně tento den chtějí učinit státním svátkem právě křesťanští demokraté, u nás zvaní lidovci. Nikdy jsem nepochopil, co máme tenhle den slavit, ale stejně tak nechápu ani jiné lidovecké postoje, takže se o pochopení ani nesnažím.
Ale zpět k pátku třináctého. Moderní pojišťovnictví nám sice na základě svých statistik snaží vnutit názor, že nejnešťastnější je pondělí dvacátého šestého, ale statistika je proti pátku, Ježíšovi a třináctce skutečně pouhé batole a tak se asi ještě dlouho a dlouho budeme spíše bát pátku třináctého než pondělí dvacátého šestého. Strach z pátku třináctého má dokonce jakési hrozné psychiatrické pojmenování, takže se jeho postavení zdá jen těžko otřesitelné. I když jak se říká nic netrvá věčně a nikdy neříkej nikdy.
Podobně neotřesitelné se po mnoho desetiletí zdálo i postavení lidovců jako české nebo československé vládní strany. Nehledě na cokoliv a zároveň na nic, lidovci byli přitom. Ovšem dnes se zdá, že jim zvoní hrana.
Navenek se sice zdá, že se onen zvuk umíráčku ozývá ze Vsetína a má v pozadí tak trochu i rytmus čardáše a šustot bankovek, ale já se obávám, že daleko více se nese z kraje za severními pohraničními Hvozdy a v neposlední řadě, že lidovcům velice „smutně bijú“ nejen rožnovské hodiny, ale i zvony Svatovítské katedrály. Bojím se, že lidovci ze všeho nejvíce dojedou na polskou protipotratovou politickou kampaň, která celkem jasně naznačuje, jak by to tady vypadalo, kdyby se černá, klidná síla pustila ze řetězu, který především z lidovců tu klidnou sílu dělá. Někteří lidovci v čele s novým předsedou se sice pokusili ti černou střihnout tak trochu do hněda a zároveň do antihněda, ale to zřejmě lidovce z kola ven nevyhodí. Těch, kteří tvrdí, že tohle svinstvo do demokracie nepatří, přijde k urnám daleko méně než těch, kteří k tomu tiše, ale důrazně přikyvují. Takže černá klidná síla se stává tak trochu divokou hnědou ve jménu slušné bílé. No nechtěl bych mít něco takového na paletě... A do urny bych to necpal. A už vůbec ne do volební.
Kam by tohle mohlo vést, se ukazuje v sousedním Polsku, kde tamní křesťané v politice vymysleli geniální gender program pro ženy. Má tři body. Za prvé úplný zákaz potratů, za druhé úplný zákaz rozvodů a za třetí doživotí pro ženy, které z vlastní vůle potratí. Je to skutečný ráj pro muže. Veškeré problémy se ženami jsou tak komplexně vyřešeny. Stačí ženu přivést do jiného stavu, zařídit ji potrat a potom ji udat. A je pryč. Napořád. Rozvod s doživotně odsouzenou je pouhou formalitou a muž pravý křesťan a dobrý národovec může vyrazit na novo a novou. Majetek odsouzené samozřejmě bude náležet tomuto pilíři společnosti. Když se k tomu připočte zákaz antikoncepce, tak to musí fungovat skoro samo. Myslím, že kdyby se další díl Sexmise točil jako Hvězdné války, tak by musel příběhu o ženském světě předcházet tenhle křesťanský scénář z polské politické scény a každému musí být jasné, proč Sexmise začíná tam, kde začíná a proč došlo k onomu světu bez mužů. Byl to poslední zoufalý krok polských žen k vlastnímu přežití jako suverénních bytostí. Ostatně ponižování žen je spojeno s křesťanstvím stejně pevně jako s velbloudem hrby a člověk k tomu ani nepotřebuje číst Šifru Mistra Leonarda.
Vadí mi už mnoho let tenhle spor kolem potratů. Pokládám ho za naprosto nesmyslný. Obě řešení jsou totiž velice špatná a vítězství kterékoliv ze stran bude vítězstvím Pyrrhovým. Ještě jsem neslyšel, že by se někdo v tomto sporu postavil za práva a osudy nechtěných dětí. Tedy pardon, kdysi dávno jsem viděl jakýsi šestákový film z americké justice, kde se o tom mluvilo. Ze všeho nejméně se o takových dětech chtějí bavit mravopočestní pánbíčkáři. Pro ně takové děti neexistují. Právo na život prý mají, ale jenom na ten biologický. Sociálně to jsou předem odsouzení outsideři, kteří přece nepatří mezi naše slušné děti. Je to pokrytectví non plus ultra. Nicméně šídlo v pytli neutajíš a z polského pytle teď kouká takové křesťanské šídlo, že připomíná spíše dýku nebo rovnou píku. Možná, že jde o ono biblické břevno v křesťanském oku, které jinak tak pilně slídí po smítkách a tvářích druhých. Je to moc dobře, protože teď je patrné, kam by vedla vláda slušných lidí pro slušné lidi. K separaci a vyloučení všech, kteří budou označeni jako neslušní. Začalo to s těmi, kteří kouří trávu více než málo, začíná to s těmi, kteří už nemají vyjít z kriminálu pod heslem třikrát a dost, pokračuje to s těmi, kteří jsou příliš opálení a těmi, kteří chodí ke gynekologovi a bude to pokračovat těmi, kteří kouří cokoliv a pak těmi, kteří pijí, hrají a zpívají. A abych nezapomněl, budeme slavit den ukřižování jako státní svátek a abychom se vyrovnali polským bratrům ve víře tak zrušíme Mezinárodní den žen a nehradíme ho Dnem matek.
Nechci nikoho strašit, ale partu, která nezná rozdíl mezi ženou a matkou a ještě chce slavit ukřižování dítěte z nenaplněného svazku a nejasného původu v pokročilém věku 33 let, bych volil jen s největší možnou opatrností. A radši bych si řekl, že lidovci nás podfoukli ne třikrát, ale možná třicetkrát nebo alespoň třináctkrát (ve třinácti vládách byli určitě, jestli ne ve třiceti) a že asi tentokrát konečně už doběhli i sami sebe. A dodal bych tiše...a dost!!!
Britské listy, 16. 4. 2007, Ladislav Žák
Pátek třináctého...
