V pátek prezident Klaus řekl, že by se mohl cítit premiérem Grossem osobně podveden. Gross prý mu totiž o den dřív vůbec nenaznačil, že předsednictvo ČSSD s jeho osobním přispěním odmítne předjednanou konstrukci nové vlády opřené o staronovou koalici.
Vztah obou mužů je tedy podle všeho narušen. Přitom právě na ose premiér-prezident by se měly odehrávat děje vedoucí k odblokování politického systému. Od začátku vládní krize Klaus různými způsoby dává najevo, že sociálním demokratům bude ztěžovat, ne-li přímo znemožňovat, menšinovou vládu.
Po Grossovi chce, aby mu předvedl nějakou sněmovní většinu, kterou teď ale předseda nedisponuje. Proto prezident dosud nepřijal demise sedmi ministrů. Proto ohlásil, že bude zdržovat jmenování nových, menšinových ministrů. Své bojové odhodlání oficiálně obnovil v pátek. K otálení využil Hrad ústavy, toho, že k souboru základních pravidel politického chování nepřipojili jeho autoři žádné časové lhůty.
Gross se ale prezidenta chystá přechytračit: ministry, které zatím Klaus nechtěl uvolnit, mu sám navrhne odvolat. V tomto bodě má totiž ústava jasnou dikci: „Prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“
Co asi Klaus udělá? Už nejméně týden kolují po Praze zvěsti, že z jakýchsi důvodů, které mají souvislost s mocenskými poměry v ODS, už se prezident s premiérem domluvil na scénáři „menšinový kabinet“ a že mu nebude činit potíže.
Klaus by tím ovšem popřel sám sebe, skoro všechno, co za poslední měsíc řekl a udělal. Čímž se nechce říci, že premiérovi nemá vyjít vstříc. Hlava státu smí dolaďovat, snad lehce usměrňovat a určitě nahlas, třeba ostře, komentovat dění. Klaus například Grossovi může připomínat jeho slib, že si půjde do sněmovny říct o důvěru.
Mocenské kombinace ale nemají vycházet od prezidenta, nýbrž z poměrů ve sněmovně - a v té současné dají ČSSD a KSČM dohromady pohodlnou většinu 11 hlasů. Že k sobě obě strany mají blízko, napovídá nejen komunistická minulost mnoha důležitých socialistů, ale třeba i výbuch nadšení v Lidovém domě v červnu 2002, když se tam stranická prominence dozvěděla o komunistických 20 procentech hlasů.
Kdo se teď tváří, že ho ČSSD paktováním s komunisty podvedla, nedával asi tenkrát při volební kampani pozor. Už tehdejší lídr ČSSD Špidla variantu menšinové vlády s komunistickou asistencí nechtěl úplně vyloučit.
Klaus teď říká, že nebude druhý Beneš a že nebude trpět vtahování komunistů do přímé vládní odpovědnosti. Ústava mu ale takové možnosti nedává. Podle její logiky má tu možnost pouze předseda vlády. Buď tedy prezident zkouší Grossovy nervy, nebo už se nepřímo účastní hry, kterou sociální demokraté poslední tři roky provozují s českým novinářem, voličem a zbytkem politické scény.
Za svou případnou spolupráci s komunisty prý nebudou moci oni sami, ale ostatní, kteří se k nim nechovali dostatečně hezky a vehnali je tak do náruče KSČM. Podobně západní levice někdy od šedesátých let viděla v jedincích, kteří se dostali například do konfliktu se zákonem, nesvéprávné oběti společenských poměrů.
Klaus je z jiné myšlenkové školy - a pokud by byl důsledný, z role Grossova vychovatele by okamžitě vystoupil a přenechal ho jeho vlastní odpovědnosti i možným následkům jeho vlastního chování.
BBC, Daniel Kaiser, analytik, 18. 4. 2005
Laissez-faire
