Když ministr vnitra, který ví, že je vyšetřován pro podezření z trestného činu tvrdí, že netuší, že by pro potřeby vyšetřování mohly být odposlouchávány jeho telefony, tak buď je „tam nový“, nebo lže a hraje divadlo.
Když si ale v takové situaci vypůjčí od své přítelkyně telefon (protože svůj prý zapomněl, nebo ztratil), vloží do něho svou SIM kartu (protože tu prý nezapomněl ani neztratil) a nějakou dobu ho používá, tak asi dobře ví co dělá.
Ví totiž, co udělá vyšetřovatel, státní zástupce i soudce, pokud budou postupovat tak, jak mají. Že totiž budou muset odposlechy rozšířit i na telefon (jeden, nebo více), ve kterém byla SIM karta vyšetřovaného použita.
Tudíž také ví, že při troše trpělivosti bude moci po nějaké, nepříliš dlouhé době sehrát dojemnou etudu o šikanování a odposlouchávání nevinných, kteří s vyšetřovanou záležitostí neměli zhola nic společného.
Souhlasím s tím, že ministr vnitra by se v tomto případě měl omluvit, jak to koneckonců slíbil, ne ale za své předchůdce, ani za vyšetřovatele, státní zástupce a soudce, ale jen a jen za sebe.
Měl by se v prvé řadě omluvit všem těm, které bez jejich vědomí, do své nejnovější jednoaktovky zatáhl jako kompars.
Měl by se ale také omluvit veřejnosti za to, že častěji, než by bylo zdrávo působí spíše jako agitátor, než jako ministr. Navíc, že ke svým vystoupením stále častěji využívá policii. Někdy jako kompars, jindy jako zdroj zaručených, ale neověřitelných informací, faktů, ale i spekulací a výmyslů.
Uvědomuji si, že vládu máme úžasnou a každý její člen v něčem vyniká. Předseda je světový v neotřelosti slovníku a gest, ministryně obrany proslula tím, že pro zbrojní zakázku za desítky miliard korun hlasovala proto, že se jí letadla prostě líbila, ministryně bez ministerstva si pro svůj portfej „jen tak odskočila v galoších“, jeden místopředseda jezdí na výslechy kvůli trestnému činu vládní limuzínou (možná s houkačkou), druhý zase kvůli tomu minimálně jedenkrát týdně vydává už několik týdnů „poslední vážné varování“, prostě každý z nich je v něčem „Gigant“.
Pokud se ale bude ve vládě soutěžit o Cenu Thálie, měl by ministr vnitra jistě patřit k favoritům. Přinejmenším za počet inscenací (m.j.: akce židovský svátek, církevní školy, vědma na letišti a nejnověji právě „odposlech v olomoucké školce“).
Lubomír Ledl, Praha, člen SDS
Haló noviny, 13. 4. 2007
O cenu Thálie i ve vládě?
