Jak ubíhá čas, objevují se stále další hodnocení překvapivého tahu M. Kalouska. Nejnověji i taková, která naznačují, že šlo z jeho strany o oběť, jakýsi gambit, kterým nadlouho (ne-li navždy) znemožnil spolupráci KDU-ČSL s komunisty a vymezil tuto stranu vůči levici.
Pokud vím, poprvé s tímto pohledem veřejně přišel Petr Kolář v Lidových novinách (Tah šachisty Kalouska, LN 1. 9.) a něco podobného opatrně naznačuje i sám M. Kalousek (Právo, 2. 9.)
Kdo ví, třeba byl opravdu M. Kalousek takový altruista, a myslel tak dopředu. Jen mi v takovém případě není jasné, proč s sebou strhl celé vedení své strany. Pomstychtivost? Nebo dospěl k názoru, že přišel čas na změnu? Není také zřejmé, jak se jeho "šachový tah" projeví na výsledku komunálních a senátních voleb. Nemohu plně sdílet oficiální optimismus lidovců (a některých jim nakloněných komentátorů), a nejsem si ani zdaleka jist, že voliči primárně ocení principiálnost členské základny a funkčnost vnitrostranických demokratických mechanismů. Spíš bych věřil, že mnohým z nich Kalouskův krok pěkně hnul žlučí a posunul jim KDU-ČSL na samu hranici politické prostituce.
Etymologickými úvahami jsme své přimítání minule začali (Veletoč nebo salto mortale?, 25. 8. ), etymologií bychom se mohli s M. Kalouskem i rozloučit. Stojí snad za připomenutí, že původní význam slova "gambit" byl "podražení nohy, stolička". To myslím vystihuje podstatu lépe, než dlouhé úvahy o šachistovi, který vidí mnoho tahů dopředu.