
Vysvětlení Ladislava Jakla, že jeho poděkování jménem prezidenta republiky krajně pravicové a
nacionalistické straně Národní sjednocení za podporu v Klausově sporu s europoslanci byla pouhá zdvořilost na slušný dopis, vypadá logicky, za slušné dopisy se sluší poděkovat.
Poměrnou přijatelnost Národního sjednocení pro Hrad dal tajemník prezidenta Jakl najevo pozdějším srovnáním této skupiny s ČSSD. „Na slušný dopis bych odpověděl dokonce i třeba sociálnímu demokratovi,“ vyjádřil se Jakl.
Slovo „dokonce“ naznačuje, kdo je mu bližší. A o to právě jde, o tu přijatelnost a blízkost, ne o pouhé poděkování za podporu. Po poděkování totiž Jakl do dopisu krajně pravicové straně napsal, že prezidenta těší, že této straně „není dění na současné politické scéně lhostejné a že otevřeně prezentujete svůj názor na věc“.
Takové potěšení není ještě plné ztotožnění se, ale ideová blízkost tu jistě je. Klause lze litovat, že pro své tažení proti EU - to byla podstata výtek europoslanců, které spolu s Národním sjednocením odmítl - bere za vděk spojenci nepřijatelnými pro celou demokratickou obec. Od úterka, kdy vše vyšlo najevo, měl Klaus možnost se od Jaklových díků a hlavně jeho slov uznání Národnímu sjednocení distancovat, ale neučinil tak. Zde platí, že kdo mlčí, souhlasí. Zvláště on, který tolik zdůrazňuje, jak osobně vše prohlíží, studuje a posuzuje. Jakl se vyjádřil jeho jménem.
Reakcí na hradní poděkování byla kritika, v lepším případě mlčení. Až na jednoho politologa, který k tomu měl osobní důvody, se ho nikdo nezastal, ani z politiků.
Namlsána hradní vstřícnosti, krajní pravice zavětřila a ve čtvrtek vydala její čtyřkoalice Národní síly ústy svého předsedy koordinační rady Jana Skácela další proklausovské prohlášení. Ve volební koalici Národní síly se sdružují kromě Národního sjednocení, Národní strany a Českého hnutí za národní jednotu i Republikáni Miloslava Sládka, tedy skupiny nacionalistické, nikoliv neonacistické. I když právě fašistické skupiny je podporují.
Národní síly spojují nejen populistická hesla, která mohou zabrat o voličů, jako boj proti korupci, obnovení trestu smrti a zákaz všech drog, ale i odmítání evropské ústavy a „plýtvání“ sociálními dávkami. Seskupení je výrazně antikomunistické. Jeden z jejich stoupenců mi nedávno jako členu Rady ČT vyčítal: „Co tam v té televizi děláte? Vždyť už vysílá jenom o Germánech a Cikánech a ještě nám to vykládají Židi a buzeranti.“ Politický program v kostce.
Demokratická pravice západní, od německých křesťanských demokratů přes Chiraka až po britské konzervativce, si dává velmi záležet, aby si ji nikdo nepletl s Haiderovými Svobodnými nebo s Le Penem, tedy pravicí krajní. Její politici navrhují proti neonacistům často ostřejší opatření než levice. Nahlas také čelí každému nacionalismu, který je zaměřen proti cizincům a lidem jiného etnika, než je to „státotvorné“. Na protest proti rasistickému násilí chodí v čele solidarizačních demonstrací všichni demokratičtí politici, levicoví, křesťanští i pravicoví.
Ví Václav Klaus, s kým je spojován, s kým se on sám spojuje, a hlavně od koho se v Evropě i České republice odděluje?
Právo, 23. 7. 2005, Petr Uhl