logo SDS
Dnešní datum: 19. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 18
Prům. 12.1
21 denni
Max. 988
Prům. 234

Nyní si čte web : 121 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Selhaly polistopadové elity?

Vydáno dne 20. 12. 2005 (7603 přečtení)

Snad každé výročí 17. listopadu 1989, to letošní nevyjímaje, provázejí vzrušené debaty o tom, do jaké míry česká společnost - a zejména její politické špičky - opustily „ideály sametové revoluce“.

Pravidelně padají slova o politické aroganci, cynismu, o neschopnosti vyrovnat se s totalitní minulostí, o odtržení vysoké nebo centrální politiky od lidu a mravních zásad.

K hlavním tématům podobných diskusí aktuálně patří zejména znepokojivý vzestup Komunistické strany Čech a Moravy, která mimo jiné de facto blokuje český politický systém, znemožňuje sestavení jasné většinové vlády - a všechno ukazuje, že tomu tak bude i v příštím volebním období.

Od změny režimu už uplynulo šestnáct let, dorůstá generace mladých lidí, kteří komunismus vůbec nezažili, jejich životy jsou plně spjaty s postkomunismem - a se svobodou.

Naopak se z politiky pomalu ale jistě vytrácí první polistopadová demokratická a též vládní garnitura - někdejší disidenty v politických funkcích člověk spočítá na prstech.

Zdá se tedy, že teprve teď začíná skutečně vhodná doba pro reflexi polistopadové historie.

Existuje přímá spojitost se současným stavem české společnosti i politiky a způsobem, jímž komunisté v roce 1989 předali moc? Jakou politickou kontinuitu lze vysledovat?

Jaké jsou základní chyby a selhání, jichž se po roce 1989 dopustily české politické elity a které by vedly k současné rehabilitaci KSČM?

Rozčarovaná společnost

Přední čeští intelektuálové, vzešlí z protikomunistické opozice, se víceméně shodnou, že společnost je z politiky rozčarovaná a otrávená.

Rozdíl mezi nimi bývá především v akcentu a v názorech na důvody oné rozčarovanosti.

Místopředseda Senátu Petr Pithart mluví o zklamání až frustraci, která se zhmotňuje mimo jiné v úspěších komunistů. Bývalý prezident Václav Havel, podle nedávné ankety jeden z nejvlivnějších intelektuálů světa, cítí totéž.

Na semináři „17. listopad a naše svoboda aneb Došlo k selhání politických elit?“ Havel prohlásil, že oněch zhruba šestnáct let představuje v historii národního společenství jakýsi pravidelný přelomový čas.

Soudí, že český politický systém se uzavřel a zabetonoval. A veřejnost si podle něj intenzivně přeje změnu.

Étos revoluce

Havel se vztahuje k předlistopadové opozici - disent, první polistopadová elita, podle něj rozhodně neselhal, naopak byl nositelem „občanského étosu“, který společnosti vdechl v revolučních dnech - étosu, jenž se vytratil:

„Možná ten étos revoluce, to, co nás na ní dojímá a co se nám na ní líbí a co nás mrzí, záhy vyprchalo.“

„Ta atmosféra obětavosti a solidarity a vůle k dialogu a 'nejsme jako oni' celý tento občanský étos revoluce by pravděpodobně nebyl tak silný nebýt toho občanského étosu disidentů – toho, co tomu předcházelo.“

„Neříkám, že to byla jen jejich zásluha, to samozřejmě ne, ve společnosti byl jakýsi náboj a potenciál, který se tímto způsobem dříve či později potřeboval vybít. Nicméně to, že tu byla kontinuita tohoto občanského étosu z doby disidentství byla podle mého názoru věc velmi důležitá,“ soudí Václav Havel.

Zakázat komunisty?

S názorem Václava Havla se ztotožňuje i další z hlavních aktérů listopadového zvratu a protitotalitní opozice, místopředseda Senátu Petr Pithart.

Ani podle něj nejsou kořeny současných politických potíží v listopadu 1989.

Pithart zejména odmítá častou tezi, že opozici kolem Charty 77 zastihl převrat, respektive následné budování demokratického státu nepřipravenou:

„Originalita dvanáctiletého působení Charty narozdíl od srovnatelných hnutí byla v tom, že Charta celkem systematicky zpracovávala různé oblasti společenského života, někdy do větší, někdy do menší hloubky.“

„Často šlo o patnácti až dvaceti stránkové texty. Vydala k padesátce dokumentů.“

„Disent neměl žádné iluze o stavu naší společnosti. Jestli někdo věděl, jak to všechno bude těžké, jak to bude dlouho trvat, jak to bude bolet, tak to byl disent. My jsme stav společnosti znali a možná, že jsme ho znali lépe než kdokoli jiný,“ tvrdí Petr Pithart.

Diskuse na podobné téma se nemůže vyhnout otázce, zda se komunistická strana neměla na počátku 90. let zakázat. Podle Pitharta taková věc vůbec nebyla na pořadu dne.

Rozhodnutí ve volbách

Vzpomíná, co odpovídal, když při jedné veřejné diskusi padla od filozofa Rogera Scrutona otázka, zda nemá být komunistická strana postavena mimo zákon:

„Zaváhal jsem na pár vteřin, ale nebylo to příliš dlouho. Řekl jsem, že si myslím, že by bylo lepší komunisty porazit ve volbách.“

„Ozval se dlouhotrvající, spontánní, bouřlivý potlesk, nikdo se k té otázce nevrátil. A já si myslím, že to tehdy vyjadřovalo pocity těch, kteří se identifikovali s Listopadem.“

„Já na tom nemám co měnit. Jsem o tom stále přesvědčen, ale přesto jsem teď samozřejmě povinen se ptát, jak je to teda možné, že to tak nedopadá, že dnes tady blokují naši komunisté tvorbu většinových vlád a že to vypadá na výsledek až ke dvaceti procentům.“

S bývalým prezidentem Václavem Havlem se doplňují. Havel totiž vidí příčinu současných politických potíží teprve v ekonomické transformaci první poloviny 90. let.

„Ta ohromná, gigantická, bezprecedentní privatizace, ze dne na den prováděná, dala vzniknout novým ekonomickým elitám, které nebyly založeny na jakési podnikatelské kontinuitě nebo kontinuitě vlastnictví a podobně,“ vzpomíná Havel a pokračuje:

„Byly začasté dost divoké a samosebou jejich významnou součástí byly nomenklaturní lidé, z nichž se záhy stali milionáři a miliardáři. Pochopitelně, protože znali kontakty, měli jako šéfové fabrik přehled o obchodním kontextu. Uměli si poradit.“

„Ti samozřejmě nejsou v komunistické straně. A jsou mnohdy samozřejmě větším nebezpečím než celá komunistická strana se svým slovem 'komunistická'.“

Nová elita

Pro Václava Havla se „spojil řetěz“ ve chvíli, kdy nastoupila nová politická garnitura - a vznikla nová elita.

Připomeňme, že v Občanském fóru jako klíčové síle převratu, sdružující lidi nejrůznějších názorů, získal největší podporu Václav Klaus - poté se fórum rozštěpilo a z „klausovské části“ vznikla ODS.

Václav Havel mluví o rozhodujícím zlomu, o vzniku nové ideologie, které sice neříká „klausovská“, ale je dosti zjevné, kam míří.

„Zvítězila taková ideologie, která by se dala nazvat superpragmastismem. Vznikla v jakési opozici k tomu občanskému étosu, který předcházel,“ míní bývalý prezident a dodává:

„A začal se systém uzavírat, jako by všechno nové a jiné bylo a priori nežádoucí jako bychom si my, mocní, vystačili sami. 'Umíme si pomáhat, umíme spolu vycházet. Ty jsi levý, ty pravý – na tom jsme dávno dohodnuti, tak budeme spolu vládnout a co se nám do toho má nějaký neznámý nováček montovat'.“

Občanský étos

Svou argumentaci Havel uzavírá výzvou k mravní obrodě politiky - stojí za to ji odcitovat, už proto, že český veřejný život nekomentuje zdaleka tak často, jak se čekalo, když odcházel z funkce hlavy státu:

„Potřebujeme-li změnu, pak podle mého mínění potřebujeme renesanci občanského étosu. Toho, co jsme pozvolna opustili. Toho, čemu se dnes posmíváme, a různí nakyslíci píšou o tom takové nakyslé, posměšné články a komentáře.“

„Není třeba obnovit statisícové demonstrace na náměstích a vrátit se do jakési revoluční doby. Stačí se rozpomenout na občanský étos, nadřadit jakýsi vyšší zájem tu a tam zájmu partikulárnímu, umět budovat novou solidaritu. Prostě chovat se trošku jinak. Zdá se mi, že to je apel této chvíle,“ tvrdí Václav Havel.

Když se exprezidentova argumentace shrne, může člověk snadno získat přesvědčení, že většina polistopadových politických problémů, zejména jistá uzavřenost politiky, souvisí s hospodářskou transformací, nástupem Občanské demokratické strany a vůbec těch politických sil, které lze označit za pravicové a liberální.

Do tohoto rámce patří i potíže s KSČM - Václav Havel, byť komunistické politiky jako prezident ignoroval, byl a je odpůrcem snah o postih KSČM či dokonce o její zákaz.

Jeho výklad, zvláště po časech opoziční smlouvy a otřesech vlád v posledních čtyřech letech působí na první poslech poměrně přesvědčivě, ale zaslouží si bližší pozornost.

Smířlivý přístup ke komunismu?

První otázka zní, zda protikomunistická opozice kolem Václava Havla a Charty 77 skutečně neudělala chybu při jednání s představiteli komunistické moci v roce 1989.

Někdejší studentská aktivistka Monika Pajerová zjevně dospívá k názoru, že v tehdejší toleranci vůči KSČ se na budoucí potíže „zadělalo“. A letos 16. listopadu vyzývala své „kolegy z revoluce“ aby o tom přemýšleli:

„Proč se tomu tolik bráníme při každém výročí, v každém rozhovoru. Včera jsem byla na internetovém chatu Mladé fronty DNES – devadesát procent otázek je na téma 'Proč jste komunisty nezakázali? Proč jste s tím něco neudělali? Nemyslíte si, že to byla chyba?'.“

„Já tady neříkám, že máme zakázat komunistickou stranu, teď jim brát ty majetky, vyhánět je z jejich sídel a brát jim poslanecké mandáty. Já jenom říkám, že někdy je dobré uznat chybu, dřív než vás k tomu někdo donutí.“

„A pokud to neuděláme my, tak já vás upozorňuju, že mladí lidé – moji studenti, lidé, kteří se mnou pracují v 'Ano pro Evropu' a jinde – nás k tomu prostě donutí, jako to udělali mladí Němci patnáct, dvacet let po válce v Německu.“

Paroubkova dokonalá integrace

Pochybnosti o smířlivém přístupu ke komunismu má i další významný aktér listopadových dnů, disident a biskup Václav Malý. Připomíná, že se tolerance změnila v přehlíživost a nedůslednost v trestně právní rovině:

„Bylo dost lidí, kteří se dopustili trestněprávní viny. Byly pro to důkazy. Víceméně v takové té euforii, že my jsme jiní, jako by se pozapomnělo nebo nebylo důstojné vůbec se tím zabývat. Myslím si, že se tím velmi oslabilo právní vědomí společnosti, že je třeba, alespoň symbolicky toho člověka odsoudit. Pak může být velkorysost – neodsedí si to, ale aby byl potrestán, byla vyslovena vina, byl udělen trest, protože ten člověk se dopustil něčeho špatného.“

Politolog Bohumil Doležal je rovněž signatář Charty, s níž se ale názorově ještě za normalizace rozešel. Působil v předlistopadové Demokratické iniciativě, posléze v Liberálně-demokratické straně, krátce též jako poradce Václava Klause.

V převratových časech byl politikem, leč politikem bez většího vlivu. Na způsob, jímž elita disentu přebírala moc, se dívá velmi kriticky, podle něj „chartovní establishment“ k dnešnímu postavení KSČM značně přispěl:

„Já si myslím, že tuhle odpovědnost mají a že ta odpovědnost je rozhodující. Tím nechci snižovat politické chyby, kterých se dopustili jejich nástupci, ale základní chyba byla ta, že místo aby s komunisty jednali z pozice síly a o tom, jak udělat transformaci, jejíž součástí bude zánik komunistické strany, tak s nimi probírali technické možnosti transformace nebo průběh transformace jako s partnerem a s účastníkem transformace. Tím se otevřela cesta k tomu, co dnes dovršuje Paroubek, to znamená dokonalá integrace komunistické strany do našeho politického systému se vším všudy.“

Nástup Václava Klause

Politolog Bohumil Doležal, který dodává, že český převrat přišel náhle a nečekaně a opoziční elitu, tedy vůdčí postavy Charty 77 zaskočil. Už dřív podle něj zanedbala „politickou přípravu“ - a včas jí nedošlo, že až k pádu komunismu dojde, bude muset převzít moc v zemi. Co se týká společenské frustrace, Bohumil Doležal zvažuje, zda tak českou společenskou situaci pojmenovat:

„Těžko říct, jestli je společnost frustrovaná. Nepochybně je pravda to, že komunisté mají vliv, s jakým zřejmě nikdo z jejich oponentů v době bezprostředně po převratu nepočítal. To je první věc. Za druhé fakt je, že lidé nejsou nějak mimořádně zaujati pro politiku. Asi spíš jsou tak trochu z politického života otrávení a taky bezradní, protože si nedovedou vybrat.“

„Otázka je, jestli se tohle všechno dá přišít na triko jenom Václavu Klausovi. Ono to potom vypadá tak, že se Pithart a Havel snaží svalit spoluzodpovědnost, kterou nepochybně na tomhle vývoji mají oni taky, jenom na někoho druhého. To znamená na politického oponenta, který je kdysi vyhodil ze sedla. To je strašně průhledné a trochu směšné.“

Politolog Bohumil Doležal má za to, že vzestup komunistů probíhá kontinuálně a každá z výrazných postav českého politického života - chcete-li vůdčích osobností politických elit - k němu přispěla svým dílem: od Václava Havla, přes Václava Klause, který komunisty využil například při prezidentské volbě, Miloše Zemana, který s nimi začal na parlamentní půdě spolupracovat, až k současnému premiérovi Jiřímu Paroubkovi.

Selhání elit

O kritice ekonomické transformace, s níž vystupují Petr Pithart a Václav Havel, politolog Bohumil Doležal říká:

„Klausův problém nebyl v tom, že udělal ekonomickou transformaci, na níž se podílely také nomenklaturní kádry komunistického hospodářského systému. Tenkrát nešlo o to ty lidi zničit. Šlo jenom o to jim zabránit, aby se podíleli na politice.“

„Nemělo žádný smysl ty lidi, z nichž řada měla praktické zkušenosti, které nikdo tady neměl, zadupat do země, ale nějakým způsobem jim taky umožnit vegetovat. Tohle myslím není chyba Klausova. Chyba byla ta, že usiloval o to, aby politika prorostla s ekonomikou. To byla ta vize řízení hospodářství pomocí polostátních bank.“

Co se na jeho nástupu dalo ocenit a co je naopak selhání klausovské garnitury, které by se do dneška nějak neblaze projevovalo v české politice?

„Především, Václav Klaus vyhrál úplně právem, protože byl proti těm představám o hnutích postavených na osobnostech a o skupinách utvářených ad hoc k řešení jednotlivých problémů – což je jednak nástroj na nestydatou manipulaci politiky, ono to není jen tak docela ušlechtilé - a za druhé to nikdy nemůže fungovat.“

„To může fungovat jenom v období, kdy je ta společnost zmítána hysterií nebo nadšením hysterického charakteru, a to vždycky vydrží dva, tři měsíce, a pak se to začne rozkládat. Klaus udělal tu základní věc, že se obrátil od tohohle systému k normálnímu systému politických stran, jak byl na Západě zaběhlý, jak taky existoval u nás v čisté podobě do roku 1938.“

„Tímhle po právu nad nimi vyhrál. Klaus ovšem podle mého názoru zároveň jaksi nějak nepochopil, že politika není jenom záležitost nějaké manipulace. On tu politickou oblast bral příliš cynicky, účelově, příliš silově, jenom s ohledem na to, že jde o to zvítězit, a ne v jaké věci zvítězit, za čím si stát a tak dále.“

Soudí politolog Bohumil Doležal a doplňuje, že s Václavem Klausem získala také navrch podivná směs liberální rétoriky a národního socialismu - a i ta pomohla komunistům ve vzestupu, protože Občanská demokratická strana de facto posvěcovala komunistická témata. Výsledkem zmíněné „silové politiky“ Václava Klause pak byla mimo jiné opoziční smlouva.

Zájem o věci veřejné

Věc by se dala uzavřít tak, že hlavní polistopadové politické elity selhaly ve vzájemné návaznosti, každá jinak, ale obě poměrně výrazně. Ono dvojí selhání se pak silně, byť nepřímo, promítlo do politiky dnešních dnů a do opakujících se vládních krizí.

Zdá se však, že jen těžko by na situaci něco změnil pokus o obnovu opozičního „občanského étosu“ - a nutno se ptát, zda je to vůbec možné, když společenství disidentů tvořili lidé nejrůznějších názorů a životních postojů, kteří se dali dohromady za zcela specifické situace.

Ve svobodné společnosti je nepochybně většinou spojuje schopnost otevřené diskuse a základní zájem o věci veřejné, ale to už je něco zcela jiného, než před rokem 1989.

„Disidentství je svého druhu vlastně povaha. Spousta lidí, kteří měli výhodu, že jejich povaha se mohla nasměrovat proti tomu jednoznačnému a snadno viditelnému zlu, to nejsou úplně lidi do tohoto druhu počasí, kdy se tolik neděje,“ domnívá se komentátor Hospodářských novin Jan Machháček.

„Jsou to lidé přirozeně hodně individualističtí, hodně neposlušní povahou, provokující a tak dále. A vlastně do toho normálního organismu establishmentu normální společnosti nepatří, on se jich tak trošku přirozeným způsobem zbaví. Vezměme si, jak vypadají politici v Německu, to jsou všechno takoví slušní absolventi právnických škol, kteří nosí kravatu od osmnácti a oblek a kufřík.“

A co se týká společnosti jako celku, může v demokracii (tedy ve světě mnohem složitějším, než je ten totalitní se zjevným a nepochybným nepřítelem), projevovat silný, jednotný a zapálený zájem o politiku a obecné dění, který by se blížil revolučním dnům?

A bylo by to vůbec normální? Snad je mnohem přirozenější, snaží-li se člověk o nápravu věcí ve své blízkosti, ve svém bezprostředním okolí.

Smířlivý Paroubek

Do debaty o polistopadovém českém vývoji a o tom, zda selhaly polistopadové politické elity se letos zapojil i ministerský předseda, sociální demokrat Jiří Paroubek.

S Václavem Havlem a Petrem Pithartem usedl při semináři v poslanecké sněmovně za jeden stůl, ale českou politickou situaci výrazně kriticky nenahlíží.

Připomíná, že země je zakotvena v Severoatlantické alianci i v Evropské unii, že se proto rozhodně nedá mluvit o nějakém fatálním selhání elit. Paroubek rovněž konstatuje, že v zemi se úspěšně rozvíjí občanská společnost:

„Demokracie je střetávání zájmů vyjadřovaných často politickými stranami, ale nejen jimi, já nechci demokracii zužovat jenom na politické strany, jsou to nejrůznější nátlakové skupiny, jsou to ale také neziskové organizace, je to celý ten bohatý život společnosti, který zvolna vytváříme.“

„Já řeknu otevřeně: když jezdím po českých vesnicích a malých českých městech, najednou vidím věci, které tady před šestnácti lety nebyly, hasiči byli vždycky, ale třeba nebyly spolky, které by se zabývaly výrobou krajek nebo zpěvem.“

„Občanská společnost je dnes mnohem bohatší než byla před šestnácti lety. Myslím, že to dobře cítíme, možná, že je to trošku jinak ve městech a na venkově.“

Paroubkovy a Havlovy postoje se více sbližují, například pokud jde o téma Komunistické strany Čech a Moravy, respektive jejího právního postihu, který nedávno navrhli senátoři. Pro Jiřího Paroubka jsou komunisté partnerem, zatím však nikoli na vládní úrovni.

'Hrozba pominula'

Premiér prošel opačným vývojem, než řada lidí z protikomunistické opozice - počátkem devadesátých let podporoval postavení komunistické strany mimo zákon. Dnes to označuje za „stupidní politický přístup“ a vysvětluje, že zcela změnil názor.

Zakázat komunisty a postihovat jejich ideologii podle něj „bylo snad pochopitelné“ v době těsně po převratu. Teď se domnívá, že KSČM není nebezpečná a chce ji integrovat do praktické politiky.

„Je Komunistická strana Čech a Moravy nebezpečná pro demokratický režim? Já jsem si odpověděl, že není. Připravuje revoluci? Neviděl jsem, že by připravovala skladiště zbraní, že by připravovala nějaké své bezpečnostní složky nebo je měla k dispozici, jako je měla před únorem '48,“ tvrdí Jiří Paroubek.

„Naopak, pracuje přece v parlamentu, pracuje v zastupitelstvech. V zastupitelstvech, jen tak mimochodem, je přes dvě stě koalic, které tvoří, pravda, se sociálními demokraty, za účasti ještě jiných stran.“

„Dvě stě koalic, které tvoří s občanskými stranami – úplně stejný počet. Tam nevadí, že se pracuje společně. Co tady v parlamentu? Připravují světovou revoluci? Oni přece pracují ve výborech, hlasují ve sněmovně, nebo dokonce v Senátu jsou přehlasováváni, někdy také ne. Je to nebezpečí pro demokracii? Já si říkám, že není.“

Vývoj se uzavírá

A podobně je podle Paroubka třeba vnímat, že KSČM působí ve zcela jiném mezinárodním kontextu než v minulosti:

„Sedí v Kremlu Josif Vissarionovič Stalin? Nebo Leonid Brežněv? Nesedí. Existuje sovětská armáda, která je schopná dojít během týdne odsud na La Manche? Neexistuje.“

„Nebo máte pocit, že existuje? Existuje Kominterna? Existuje Varšavská smlouva? Existuje soubor satelitních států kolem Sovětského svazu? Neexistuje. Čili: neexistují takovéto vazby, které by dávaly možnost jakéhokoli mocenského opakování února 1948.“

Jinak řečeno, pokud silná Komunistická strana Čech a Moravy působí v očích mnoha bývalých disidentů a dnes už i české opoziční pravice, tedy ODS, jako hrozba do budoucna. Jiří Paroubek se jí nejen nebojí, ale je schopen jí použít, hodí se mu do jeho politických záměrů. Dalo by říct, že vývoj od listopadu 1989 se tak symbolicky uzavírá, i když zcela jinak, než si asi lidé tehdy představovali.

Role opozice

KSČM nebyla poražena ve volbách, ani samovolně nezanikla, ale postupovala po jednotlivých schůdcích k většímu a většímu vlivu, až se z ní stal partner pro nejvyšší politiku.

Bohumil Doležal soudí, že Paroubkův přístup je naivní: přinejmenším pokud jde o předpoklad, že parlamentní práce je zárukou jakési elementární politické poctivosti. Připomíná ale, že vinu na Paroubkově kooperaci s komunisty mají i ostatní politické síly:

„Pokud jde o Paroubka, považuji za strašné jeho vstřícnost ke komunistické straně, kterou provozuje. Je třeba ovšem vidět, že ČSSD a Paroubek k ní byli brutálně dotlačeni jednak opozicí, tzn. ODS, a jednak svými koaličními partnery, tzn. především KDU-ČSL.“

„Tito lidé, zejména KDU-ČSL, se snažili profilovat na úkor sociální demokracie a počítali s tím, že otevřenost ke komunistům je jediná věc, kterou si ČSSD nikdy 'nelajsne', protože by to lidem strašně vadilo. Ukázalo se, že lidem to vůbec nevadí, že ČSSD si to klidně 'lajsne'.“

„Tohle bych prosil, aby se do toho zakalkulovalo. A to, co dělají lidé poražení v roce 1992 politicky, jak se teď chytají Paroubka, to mi připadá skutečně děsivé. Já nevím, kam může vést spolupráce ČSSD s komunisty, rozhodně to nebude žádný ráj na zemi.“

Pokud tedy v něčem polistopadové politické elity selhaly, pak hlavně v tom, že nepředpokládaly opětovný vzestup komunistické strany, podcenily ji, nedokázaly odhadnout, jak komplikovanou situaci mohou extremisté v zemi způsobit. Do značné míry ignorovaly problémy kolem vyrovnávání s minulostí, a to i v právní rovině.

To všechno se teď se zpožděním české politice a české společnosti vrací. Jistě: není už možné dělat kroky, které měly být učiněny před nějakými čtrnácti, patnácti lety.

A tak si svobodná česká společnost zřejmě projde mnohem bolestnějším procesem sebereflexe, než by bývala musela. Chabou útěchou může být snad jen to, že některé postkomunistické země jsou na tom podobně či dokonce hůř.

BBC, pořad Omnibus, Adam Drda


Související články:
(Aktuální politická situace)

Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci... (08.08.2018)
Poznámka na okraj (31.05.2018)
Novčenko nebo babičok? (31.05.2018)
Jednat, nebo nejednat, to» otázka? (08.04.2018)
Jeden za osmnáct … (31.05.2017)
Moľná přijede i teta (12.11.2016)
Virus nemoci Chamberlain-Daladier se ąíří Evropou jako mor (02.10.2015)
Kaąpar s modrou kníľkou (07.05.2015)
Dojemná starostlivost o svobodu ČR (07.04.2015)
Země na rozcestí (23.11.2014)
Bude po volbách líp? Může být ještě hůř… (06.11.2014)
Hrozí Praze nová Blanka? (06.01.2014)
Atrakce pro Prahu (28.11.2013)
Co s nadcházejícími volbami (10.09.2013)
Občané proti okupaci - včera tanky, dneska banky! (21.08.2013)
Vypustí si rybník? Máme na to čekat? (17.07.2013)
Praktiky TOP 09 v Praze stojí za pozornost (11.07.2013)
Horký den na pražské radnici (23.06.2013)
Stop daru církvím (29.08.2012)
Celá Praha nevychází z údivu (22.08.2012)
Nejlepší ministr (03.10.2011)
Pro Festival za demisi vlády (29.09.2011)
Jak dopadla akce Uvaříme vládu (05.05.2011)
Dívat se zpět nemá valný smysl (07.07.2010)
Byl to jen »hon« na Jiřího Paroubka? (16.06.2010)
Pravice není sexy (29.05.2009)
Tiskové prohlášení senátora Vlastimila Balína (12.05.2009)
Jednota na levici je cestou vpřed (02.05.2009)
Co kdyby Klaus navrhl jako premiéra Švejnara? (03.04.2009)
Trocha poznámek k říjnovým volbám (27.10.2008)
Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály (15.10.2008)
Účastníci zájezdu (22.09.2008)
Meditace starého pána (27.01.2008)
Chudý, rovná se líný? (14.05.2007)
Pátek třináctého... (16.04.2007)
O cenu Thálie i ve vládě? (16.04.2007)
Ke schválení Topolánkovy vlády parlamentem (21.01.2007)
Filip se dostal do křížku s Paroubkem (31.10.2006)
Langr sjezdil Kubiceho? (28.10.2006)
Kalouskův gambit podruhé (05.09.2006)
Veletoč nebo salto mortale? (25.08.2006)
Anarchismus – jak na to (16.05.2006)
Případ Dolejš a případ Jacques (09.05.2006)
Strach je všudy přítomný, ale nic neřeší (03.05.2006)
Jak volí česká populace (13.04.2006)
K zákonu o registrovaném partnerství (18.02.2006)
Nezávislí demokraté se spojili se Stranou za životní jistoty (23.01.2006)
Strach o českou svobodu (20.01.2006)
ČSSD se nemůže vměšovat do vnitrostranických záležitostí KSČM (19.01.2006)
Klaus: Menšinovou vládu s podporou KSČM odmítnu (12.01.2006)
V Ústí se sešly desítky zastánců zachování limitů těžby uhlí (10.01.2006)
Horní Jiřetín a Černice: komu zvoní hrana? (09.01.2006)
Vstříc roku 2006 (01.01.2006)
Se starostou Orlové o jednání s neonacisty (24.12.2005)
Neonacisti na radnici neuspěli (23.12.2005)
Otevřený dopis mladým komunistům (08.12.2005)
Pravicoví extremisté začali hlídkovat v ulicích Orlové (03.12.2005)
Skutečným odpůrcem ODS není ČSSD, ale KSČM (29.11.2005)
Čas paradoxů (15.11.2005)
Cichlida plochohlavá (21.10.2005)
Co očekávají politické strany od KSČM? (01.10.2005)
Zdvořilost, nebo ideová blízkost? (23.07.2005)
Topolánek zdvihl politiky „nocí dlouhých nožů“ (30.06.2005)
Česká vláda získala důvěru (13.05.2005)
Antikomunisté imunitu nemají (11.05.2005)
Laissez-faire (18.04.2005)
Předsednictvo ČSSD neschválilo noční dohodu tří stran (14.04.2005)
Klinická smrt vlády (06.04.2005)
K „studentskému“ protestu (06.04.2005)
Kdo je větším demokratem (05.04.2005)
Vláda má po pátku mírně větší naději na přežití (02.04.2005)
ČSSD nekontroluje politickou situaci (01.04.2005)
Politologové: ČSSD spěje k volebnímu debaklu (27.03.2005)
Stanovisko SDS k otázce předčasných voleb (26.02.2005)
Klaus: Nejpřirozenější by byly předčasné volby (25.02.2005)
Prohlášení Václava Klause k vládní krizi (24. 2. 2005) (24.02.2005)
Postní dohoda („s Únorem v zádech“) (23.02.2005)
Není důvod žádat o důvěru (21.02.2005)
Politologové: Grossova strategie je v souladu s ústavou (20.02.2005)
Všechny síly proti modrým záplavovým dešťům (18.02.2005)
Byt (18.02.2005)
Prohlášení k aktuální politické situaci (klub KSČM) (17.02.2005)
Stanovisko SDS k politické situaci v ČR po volbě nového prezidenta (06.03.2003)
Stanovisko CV SDS k politickým aspektům povodní (07.09.2002)
Stanovisko SDS k úloze KDU-ČSL při rozpadu 4-koalice (02.02.2002)
Stanovisko SDS k plánované návštěvě Gerharda Schrödera (02.02.2002)
Stanovisko SDS k situaci před volbami (19.01.2002)
Stanovisko SDS k nereformovatelnosti české pravice (13.10.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Adam Drda | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: BBC - česká redakce

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1930 (1930 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1480 (1480 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1577 (1577 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
997 (997 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1626 (1626 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1527 (1527 hl.)
Prohnilý humanismus !!
1006 (1006 hl.)

Celkem hlasovalo: 10143


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.