Všem subjektům na politické scéně je jasné, že veřejnost, tedy volič, je v posledním období naladěna spíše levicově. I dnes by měla takzvaná levice, tedy ČSSD a KSČM v
Poslanecké sněmovně většinu hlasů. Problém je v tom, že ČSSD v tichosti i nahlas od svého původního levicového programu odstupuje a postupně se posouvá k pravici.
Není to nic nového. Již vláda Miloše Zemana ve svém prohlášení se přihlásila k pokračování v transformační politice. Tedy k další privatizaci a postupnému odchodu od takzvaného sociálního státu. V tomto duchu pokračuje i vláda Jiřího Paroubka. Hlavním cílem je udržet se u moci za každou cenu, dohodnout se v zájmu toho s kýmkoliv a o čemkoliv. Proto Jiří Paroubek dnes nevylučuje po volbách ani velkou koalici (s ODS), ani pokračování současné vládní koalice, ani menšinovou vládu podporovanou KSČM. Není lehké vyhovět všem.
Paroubek zvolil taktiku bojovat s pravicovými politiky, ale nebojovat s pravicovou politikou. Dokazuje to pokračováním ve výprodeji národního majetku a postupným ustupováním v takzvaných reformách veřejných financí. Přistoupil na deregulaci nájemného, postupně ustupuje i v takzvané reformě důchodového systému, tancuje bez jasné koncepce kolem zdravotnictví. Dílčí návrhy v oblasti sociálních podpor mají pouze populistický, předvolební význam. Výsledek voleb je však nejistý, a proto Jiří Paroubek nevylučuje ani menšinovou vládu s podporou KSČM. Dobře ví, že KSČM podpoří vládu ČSSD ve všem, co přispěje ke zlepšení sociální situace většiny obyvatel České republiky. A taková podpora je spolehlivá.
Současně je Jiří Paroubek stále svázán takzvaným bohumínským usnesením ČSSD, které vylučuje užší spolupráci s KSČM a současně nechce, aby nerozhodnutí voliči volili spíše KSČM než ČSSD. Proto se snaží hrát na dvě strany. To je však možné pouze dočasně. Dříve nebo později se musí ukázat pravda. A ta je u Paroubka předem jasná. Jde mu o moc a se sociální a socialistickou, historickou orientací sociální demokracie nemá nic společného. Dokazují to i názory jednoho z jeho nejbližších poradců Oty Novotného a jeho důvěrný vnitrostranický materiál Volební strategie ODS a jak jí čelit.
Uvědomuje si, že si možnost spolupráce s KSČM musí nechat otevřenou. Dává si však podmínky pro takovou spolupráci. A zde již dochází ke ztrátě soudnosti. Je to razantní pokus vměšovat se do vnitrostranických záležitostí KSČM. Přijmout tyto podmínky by znamenalo přeměnit se z KSČM na odnož sociální demokracie, dokonce dnešní, tedy značně pravicově orientované.
Co se po KSČM žádá? Je to: 1. Nechť se (jasně a nedvojsmyslně) omluví za zločiny v komunismu spáchané. K tomu lze pouze konstatovat, že omluva již byla a nemá smysl se každodenně omlouvat. Neomlouvají se ani kapitalistické mocnosti, především USA, které mají na svědomí i dnes daleko více. Bohužel historie do dnešního dne není nekrvavá. Místo omluv je nutno učinit vše, aby se podobné věci již neopakovaly. Lehčí to mají křesťané. Ti se vyzpovídají a i zločiny jsou jim na věky věkův odpuštěny. Správně k této otázce poznamenává Martin Hekrdla v Právu: Nemusíme snad litovat, že na rozdíl od Černé knihy komunismu (téměř 100 milionů obětí) u nás nevešla ve známost - tak jako na Západě - Černá kniha kapitalismu - (skoro 250 milionů obětí). Nejde o to tyto knihy hodnotit. Vše je však v dějinách lidstva daleko složitější, než se dnešní politici, ale i rychle kvašení historici (zejména z Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu) snaží tvrdit. Je to pokus o tvorbu nové historie lidstva. Za 2. Nechť má KSČM (jasný) odstup od KSČ. KSČM má svůj vlastní program a stanovy. Tím je řečeno vše. Za 3. Nechť se (jasně) přihlásí k polistopadovému vývoji, který by měla považovat za své vlastní osvobození. To samozřejmě KSČM nemůže, protože by přestala být komunistickou stranou. Ke kapitalismu se hlásit nemůže. Socialismus zde dočasně prohrál. A a 4. Nechť je obhájcem práva na soukromé vlastnictví. KSČM je za rovnoprávnost všech forem vlastnictví. Přednost musí však dát společenským formám vlastnictví, protože pouze tak lze omezit vykořisťování pracujících. To vše si musí ČSSD uvědomit. Jinak se spolupracovat nedá.
Haló noviny, 19. ledna 2006, Václav Věrtelář
ČSSD se nemůže vměšovat do vnitrostranických záležitostí KSČM
