Pár dnů před letošními červnovými volbami se objevil jeden policista, shromáždil několik podezření, několik údajů o vyšetřování a několik pomluv, dal je do destiček s mašličkou, orazítkoval „tajné“, a odnesl na „tajné“ zasedání „tajného“ výboru, aby tak mohly být hned druhý den zveřejněny. Ten policista se jmenoval Kubice a měl hodnost plukovníka.
Komické na tom bylo, že tím vlastně četník připravil o místo svého ministra vnitra a kamaráda z Charty, protože tak přispěl k „nevítězství“ ministrovy politické strany.
Přiznám se, že mi bylo divné, jak to, že mu nikdo nevyčinil za to, že maří vyšetřování, ignoruje služební postupy, šíří zřejmé pomluvy atd.
Až v úterý 25.10. (tedy po pěti měsících) jsem zaslechl konec zprávy, že „… ministr Langer mu vytýká především to, že porušil služební postup a ohrozil práci tajných služeb a sám si neumí představit pádnější důvod pro ukončení služebního poměru“ (aby dostal padáka).
Velice jsem se podivil, a málem jsem se začal stydět za názor, který jsem si na tohoto ministra za tu krátkou dobu jeho ministrování udělal. Naštěstí hned v dalších zprávách jsem byl uklidněn, že řeč nebyla o plukovníku Kubicem, ale o generálu Randákovi, a že se klidně mohu vrátit ke svému původnímu podezření, že Ivan Langer je více než ministrem vnitra spíše minstrem propagandy a agitace. Vychází zřejmě ze známé poučky politického marketingu: „volič miluje divadlo a málo si pamatuje“