
Dokáže si světová ekonomika udržet omračující tempo růstu?
Většina lidí si nedokáže vzpomenout, kdy naposledy rostla světová ekonomika tak rychle. Mezinárodní měnový fond (MMF) nyní počítá s tím, že reálný globální HDP vzroste letos patrně o 5%, nejsilnějším tempem během současné generace. Tento růst byl převážně veden dvojicí motorů masivního utrácení spotřebitelů v Americe a prosperujícími investicemi do korporací v Číně, ale i zotavení Japonska bylo silnější, než se letos očekávalo, a ožila dokonce i oblast eura.
Nově se etablující ekonomiky (emerging economies) se jako skupina těší nejvyššímu růstu za posledních 25 let. Proto sotva někoho překvapí, jestli se příští rok světová ekonomika zpomalí. Zpomalí se ale pozvolna, nebo narazí do zdi?
MMF očekává, že globální růst poběží ještě zdravými 4,5% v roce 2005. Jiné oficiální organizace, jako OECD nebo Federální rezervní či Evropská ústřední banka, jsou rovněž optimistické, pokud jde o zdraví globální ekonomiky v příštím roce. Doufáme, že mají pravdu. Historie nás však učí, že jakmile věci vypadají tak růžově, měl by se člověk vždy ptát, "co by se mohlo stát?" Existují čtyři hlavní rizika: vyšší ceny ropy, propad konzumu v Americe, globální propad cen nemovitostí a tvrdé přistání v Číně.
Ceny ropy dosáhly tento týden rekordních 50$ za barel, tedy hodně nad průměrnou cenou 37$, na které MMF zakládá svou předpověď. Ropa už dnes neznamená, co dříve, a ceny ropy jsou vlastně dost pod předchozím maximem, přesto ale dokážou zranit světovou ekonomiku. Zůstanou-li na současné úrovni nebo začnou-li dokonce šplhat výše, stlačí se zisky obchodních společností a reálný příjem domácností. MMF odhaduje, že nárůst 10$ za barel by zkrátil globální růst o 0,6%.
Ropa je v současnosti na čele seznamu obav každého, ale daleko vážnějším rizikem pro světovou ekonomiku je to, že si možná budou muset utáhnout opasek předlužení američtí spotřebitelé. Utrácení spotřebitelů se již dost ostře zpomalilo, ale konvenční zdravý rozum v Americe tvrdí, že ekonomika jen prochází krátkým "měkkým obdobím" (soft patch), od něhož se záhy odrazí. Takové předpovědi předpokládají, že půjde o normální oživení, i když čísla mluví jinak. Od dolního obratu recese v listopadu 2001 viděl americký trh práce své nejslabší oživení za půl století; celkové reálné platy a mzdy vzrostly o pouhá 3% oproti průměrnému nárůstu 10% ve srovnatelném období v předchozích šesti oživeních. Dokonce ještě když mzdy stály, útrata spotřebitelů vrostla o 9%, podpořena masivním monetárním a fiskálním stimulem. Snížení daní zvedlo příjmy, zatímco negativní reálné úrokové míry vybízely domácnosti k úvěrům a pomohly zvednout koncové ceny.
Tento stimul teď slábne a jak John Kerry, tak George Bush tvrdí, že sníží rozpočtový deficit v následujícím prezidentském období na polovinu. I kdyby se jim to nepodařilo, což je pravděpodobné, fiskální politika bude asi rok či dva mírně restriktivní, přičemž úrokové míry stoupají. Úložky domácností poklesly rekordně pod 1% disponibilních příjmů a dál už klesat nemohou; pravděpodobně vzrostou. V uplynulých letech vzrostl majetek domácností velkými zisky v cenách akcií a nedávno i nemovitostí. Průzkumy ukazují, že dlouhodobě domácnosti očekávají dvouciferné průměrné roční výnosy z akcií a nemovitostí. To je šíleně nerealistické; domácnosti podhodnocují, kolik si musí spořit na důchod. Dříve či později budou muset spořit staromódním způsobem, tedy spíše z příjmu než se spoléhat na kapitálové zisky. Pokud by se míra úložek vrátila během dalších 5-10let na dlouhodobý průměr 8%, tedy relativně mírná valorizace, musely by růst útraty spotřebitelů o 1% ročně pomaleji než příjmy, tedy přesný opak toho, co se dělo v minulých letech. Ve skutečnosti je tu riziko, že úložky porostou rychleji, zvláště když nadhodnocené ceny nemovitostí spadnou. Větší spoření tlumí růst při libovolné míře.
To nás přivádí ke třetímu riziku světové ekonomiky, totiž že by se mohl globální růst cen nemovitostí otočit do propadu. Nikdy dříve nerostly reálné ceny nemovitostí tak rychle v tak mnoha zemích. Téměř ve dvou třetinách světové ekonomiky jsou trhy s bydlením neobyčejně zpěněné. Svět by mohl skutečně stát před před svou vůbec první globální bublinou cen nemovitostí, a ta, pokud praskne, zraní ekonomiky mnohem více, než provedl kolaps v cenách akcií na počátku této dekády, protože domy jsou vlastněny více než akcie.
Čtvrtým rizikem je možnost, že čínská prudce stoupající ekonomika prožije tvrdé přistání, jakmile se investiční boom změní v propad. Pokles v Číně by ošklivě poškodil zbytek Asie a pošramotil globální důvěru. Čínské HDP vrostlo meziročně ve druhém kvartále o téměř 10% a vázané investice i bankovní úvěry stále velmi rychle rostou. Vláda se zdráhá použít v tržní ekonomice obvyklé nástroje makroekonomické politiky, jako umožnění růstu kurzu a zvednutí úrokové míry; místo toho se spoléhá na hlavně na administrativní řízení omezování úvěrů a investic. Negativní reálné úrokové míry deformují tržní signály a necitlivost přímého řízení zvyšuje riziko chybného podhodnocení investic.
Globální yin a yang
Ministři financí a ústřední bankéři skupiny G7 bohatých ekonomik asi budou naléhat na Čínu, aby přijala flexibilnější kurs měny, až se čínští představitelé zúčastní 1. října části zasedání G7 ve Washingtonu. Je to poprvé, co byla Čína pozvána, jako uznání vlivu rostoucí ekonomiky země. Čína je druhou největší ekonomikou (měřeno paritou kupní síly) a připisuje se jí téměř třetina světového nárůstu HDP v posledních třech letech - tedy větší podíl než Amerika.
Čína představuje krátkodobé riziko v průběhu zhruba dalšího roku, ale perspektivně zůstane patrně integrace této země do světové ekonomiky mocným motorem globálního růstu. Náš přehled uvnitř tohoto vydání zkoumá mnoho způsobů, jak vynoření se Číny ovlivňuje světovou ekonomiku. Aktuálně je nejmarkantnějším rysem to, že má hladový drak velkou chuť na energii a suroviny. Letošní nárůst dovozu ropy do Číny o 40% částečně může za vyšší světové ceny ropy. Proto se člověk nemusí obávat současného růstu cen ropy a tvrdého přistání v Číně: poklesne-li čínský růst, poklesnou i ceny ropy, pokud se nerozšíří konflikt v Iráku tak, aby ohrozil výstup ze Saudské Arábie. Oslabení v Americe rovněž stáhne ceny ropy, V takovém případě by naopak mohla levnější ropa pomoci kompenzovat dopad slabší čínské a americké poptávky na Japonsko, Evropu a další vyvíjející se ekonomiky.
Existují i jiné pozitivní faktory, které by mohly pomoci kompenzovat zpomalení růstu v Americe a v Číně a zabránit tak globálnímu poklesu. Zatímco velké nerovnováhy v Americe patrně způsobí, že její ekonomika bude muset čelit pár letům mnohem pomalejšího růstu, jiné části světa by mohly svým růstem v několika málo letech překvapit.
Je módou odepisovat evropské ekonomiky jako stagnující a neschopné změny. Evropský růst HDP byl samozřejmě v posledních letech nižší než americký - jak ve 12 eurozemích, tak ve zbytku Evropy. Ale to je především dáno slabším utrácením spotřebitelů, protože evropské domácnosti se ještě úplně nezadlužily a neutratily své úspory. Průměrná míra úložek domácností v eurozóně je kolem 10% ve srovnání s 1% v Americe. Předpokládejme, že rostoucí liberalizace a konkurence na evropských finančních trzích usnadní jednotlivcům úvěry - tak jako v Americe -, a že současně vzrůst zaměstnanosti v důsledku pokračujících reforem trhu práce podpoří důvěru spotřebitelů. Pak by pokles míry úložek v eurozóně mohl urychlit utrácení spotřebitelů a tudíž celkový růst - přesně jako v Americe během minulého desetiletí. Momentálně má světová ekonomika většinu rizik jen malých - ale ne všechna.
originál Scares ahead for the World Economy, The Economist, 30. 9. 2004
přeložil Milan Neubert pro potřeby SDS, 4. 10. 2004