Občané, pozor na reformy!

Po zborcení bipolárně rozděleného světa se proces jeho imperializace - globalizace urychlil. Pro větší zisky se převádí výroba za levnou pracovní sílou - pracovním zdrojem, dováží se levné zboží z nových destinací - rozvojového světa, likviduje se konkurence - zanikají malí a rozpínají se giganti nadnárodní ekonomiky, útok je veden i na přerozdělovací procesy - daňové soustavy a na solidární systémy - tzv. sociální prvky státu.

Jak jinak než pod vedením Světové banky a Mezinárodního měnového fondu probíhá proces koncentrace a centralizace kapitálu a dnes už i státní správy. Pod jejich vlivem není jen např. naše ministerstvo financí, ale i Evropská komise. SB a MMF mají propojení i s řadou politických subjektů. Paradoxem doby, který určitě zaznamená historie, je skutečnost, že v Evropě se na těchto nezbytných reformních procesech aktivně podílí socialistické a sociálně demokratické politické strany. Důvod? Vyrovnat podmínky v podnikání levné konkurenci. Jinou alternativu nemají.

V čem je problém? Je stále menší podíl finančních prostředků z hrubého domácího produktu, které jsou k disposici státním a veřejným rozpočtům. Vedle toho se stále více prohlubují rozdíly mezi nízkopříjmovými a vysokopříjmovými skupinami obyvatel. To, co na jedné straně ubývá, musí zákonitě na té druhé přibývat. O zásluhovosti v odměňování se těžko mluví, když žebříček hodnot je pokřivený silným postavením jedněch a neorganizovaností a rezignací druhých. Což vede k chuti dále zlevňovat cenu práce (s důsledkem oslabení koupěschopnosti obyvatelstva a jeho poptávky po zboží a službách) a vyvázat stát z povinnosti některých mandatorních výdajů (v oblasti školské, zdravotnické, sociální).

Každý vývoj přináší nová poznání, nové situace, nové potřeby. Již z tohoto pohledu jsou úpravy různých systémů logické. Ale pozor! Tady se nevolá po korekci, ale po reformě, rozumějte po změně systému! Téměř vše by měla řešit neviditelná ruka trhu. To znamená, občané, vaše větší spoluúčast na všem = vaše větší zodpovědnost za sebe a za svou rodinu dnes, zítra, za rok i ve stáří. Nejsem osobně proti větší zodpovědnosti, ale pak je třeba každému, kdo chce, zajistit dobře placenou práci. Poté odpadne potřeba řady sociálních dávek, část zdravotního systému nebude sloužit k útěku před sociálně negativními vlivy, zvýší se odvod na důchodové, nemocenské a zdravotní pojištění z vyšších mezd i za dosud nezaměstnané. Možná, že by se zlepšil i demografický vývoj, když už v r. 2004 zaznamenáme určitý zlom k lepšímu. Atd., atd..

Chci znovu, jak jsem již činil mnohokrát, zmínit motivy, proč někteří volají po reformě důchodového systému. Důvody - záměry vidím tři ideové a dva relevantní. Relevantní je dosud špatný demografický vývoj a málo výkonná ekonomika (daňová výtěžnost a nezaměstnanost). A nepočítá se s výrazným zlepšením. Ty ideové souvisí s tím, kdo čí zájmy zastupuje. Jeden důvod je snížení či odstranění solidarity pod heslem zásluhovosti. Bohatí už nechtějí, aby v takové míře přispívali potřebnějším. Druhý důvod je vyvázat zaměstnavatele z povinností přispívat na sociální pojištění zaměstnance. O tom se mnoho nehovoří, ale poklesne-li procento důchodového pojištění (dnes 28 %) k výši mzdy, dojde ke zlevnění nákladů na cenu práce. Pak už bude na zaměstnanci, aby si platil ze svého (bez přispění zaměstnavatele) do kapitálového pojištění. Nu a právě kapitálové pojištění je ten třetí ideový důvod.

Převést prostředky, nebo alespoň část prostředků, které dnes spravuje produktivně stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení v tzv. průběžném systému (odvod za pracující se odvádí online důchodcům) do individuálního kapitálového pojištění - do penzijních fondů, případně jiných. Tyto fondy již dnes hospodaří s obrovskými prostředky, a tak například jejich prostřednictvím mimo jiné Evropa sanuje nemocnou ekonomiku USA. Privátní sféra má hlad po volných prostředcích kdekoli a jde-li o dlouhodobé úložky, pak o to více. Stát však za tyto úložky nemůže brát garanci, neboť převyšují jeho možnosti a nespravuje je.

Průběžný systém funguje v Evropě už třetí století. Vyvíjel se a má tradici. Překonal spoustu převratů a dvě světové války. Vždy byl bez problémů nastartován i ve změněných podmínkách. Je zárukou a jistotou. Proto je pro KSČM limitem, který musí zabezpečit občana na důstojné stáří. Kapitálové pojištění KSČM chápe jako dobrovolnou volbu každého občana na přilepšení (bez záruky státu).

Závěrem chci poznamenat, že tzv. důchodový účet není v žádném deficitu, ale v přebytku, který nyní sanuje státní rozpočet. Dá se snad říci, že z něj jsou dnes hrazeny státní příspěvky na důchodové připojištění a ztráta státu na nižších daňových odvodech za odpočet důchodového pojištění ze základu daně jak fyzických, tak právnických osob. Jde o to sledovat vývoj a upravovat parametry vždy tak, aby důchodový systém plnil svou funkci i v budoucnu. Stále se opakující nepravdy okolo deficitu jsou velmi účelové a zavádějící. Nikdo však neřekne, z čeho se bude hradit dobíhající průběžný systém, když se sníží do tohoto systému odvody v případě posílení systému kapitálového pojištění.

Doporučuji každému, kdo má o tuto problematiku zájem a možnosti, aby sledoval na internetu informace o propočtech jednotlivých navržených důchodových systémů a průběžně reagoval v elektronické diskusi. Stačí jen připojení k adrese www.reformaduchodu.cz. Také nebude na škodu zajet si za rodinou nebo známými na Slovensko a popovídat si o tamních reformách a pak si přečíst Modrou šanci ODS.

Občané, pozor na reformy! Netřeba házet flintu do žita. Zatím je výrazně slyšet jen jednostranný hlas. Čeká se také na ten váš.

Haló noviny, 4. ledna 2005