7. kapitola DDP ČSSD

7. Sociálnětržní a ekologicky zodpovědná ekonomika

ČSSD bude ve své hospodářské politice reagovat na změny, které přináší globalizace světové ekonomiky i naše členství v EU. Budeme proto hledat nástroje, které umožní, aby se dále upevnila konkurenceschopnost české ekonomiky v soutěži s vyspělými ekonomikami zemí EU a také s konkurencí zemí nastupujících na světové trhy.

Cestu k tomu spatřujeme v rozvíjení sociálně a ekologicky zodpovědné tržní ekonomiky, harmonizující „neviditelnou ruku“ trhu s „viditelnou rukou“ státu. Přitom naše hospodářská politika musí být především politikou, která je schopna těžit z nejlepších příkladů evropských sociálnědemokratických vlád, které za sebou mají desítky let, v nichž dokázaly úspěšně zvládnout restrukturalizace svých ekonomik, hospodářské krize, zvyšovat konkurenceschopnost, odpovídat na výzvy globalizace, informační revoluce a další výzvy.

Právě zkušenosti z těchto stran ukazují, že by se naše dlouhodobá hospodářská politika měla opírat o velmi pozorné studium hlavních tendencí české ekonomiky v současném období, o dialog s hlavními podnikatelskými skupinami, odbory, zájmovými svazy, centry vědeckého výzkumu a dalšími iniciativami. Vycházíme také z toho – a potvrzuje to opět zkušenost evropských sociálnědemokratických stran - že ekonomika bez sociálního rozměru se vymyká svému poslání – vytvářet podmínky pro bohatší život lidí a fakticky vede ke štěpení společnosti. Bezuzdná honba za ziskem, tak typická pro tržní ekonomiku „bez přívlastků“, se bez prvku solidárnosti, spoluúčasti velmi rychle stává ohniskem napětí ve společnosti a vytváří překážky pro její další rozvoj.

Proto sociální demokracie počítá i nadále s tím, že bude ve své hospodářské politice uplatňovat solidaritu, sociální soudržnost, boj proti sociálnímu vyloučení a sociální spravedlnost v rovnováze s motivací, odpovědností a rovností šancí. V tom spatřujeme zásadní odlišnost našeho hospodářského programu od našich ideových odpůrců, kteří staví svoji koncepci jen na co největším omezení jakékoli regulační funkce státu, jednostranném akcentu na uvolnění tržních sil, na sociální diferenciaci. Taková hospodářská politika v Evropě již opakovaně selhala a v polovině 90. let selhala i u nás. Sociální demokracie proto nepůjde cestou nezodpovědných experimentů, které by měly negativní dopady na obyvatelstvo a podlomily výkonnost hospodářství.

Uvědomujeme si, že požadavky na solidaritu a spoluúčast se však nemohou dostat do opačného extrému a vytvářet neúměrné břemeno pro veřejné rozpočty. Stejně tak nelze stimulaci podnikatelské aktivity podřídit veškerý obsah hospodářské politiky. Proto za jeden z nejdůležitějších úkolů sociální demokracie pokládáme vymezení prostoru pro konsensus všech rozhodujících společenských skupin, na jehož základě lze spojit jak požadavky na růst výkonnosti ekonomiky, na růst produktivity, s požadavky na důstojný život všech členů společnosti. Jsme přesvědčeni, že právě sociálnědemokratické vlády mají všechny předpoklady pro nalezení takového konsensu uvnitř společnosti.

Pro příští období však bude nejvýznamnější, zda dokážeme zapojit a využít možnosti, které přináší znalostní revoluce, nové poznatky přírodních a technických věd, zejména nových vědních oborů, jako genetika, bioniika, kvantová fyzika, Jak dokážeme využít zcela nových technologií, jako je internet, biotechnologie, nanotechnologie, nových forem marketingu a obchodu.Jak dokážeme využít vznikající globální informační infrastruktury, jak dokážeme využít a rozhojnit vzniik nových výrobků a celých nových odvětví. Naše ekonomika musí být budována na podstatném zrychlení růstu intelektualizace, kvality naší výroby a služeb, na růstu přidané hodnoty, která je nakonec nejdůležitější pro získávání konkurenčních výhod na trzích.

Úspěšnost budoucího rozvoje národního hospodářství závisí na tom, jak se podaří zapojit do hospodářského rozmachu i malé a střední podnikání, živnosti a jaké podmínky budou pro jejich činnost vytvořeny. Jejich stimulace je důležitou součástí dlouhodobé hospodářské strategie zejména ve spojitosti s řešením sociálních otázek. Pro příští období však bude ještě daleko významnější, zda dokážeme zapojit a využít možnosti, které přinášejí nové poznatky přírodních a technických věd a informatiky. Naše ekonomika musí být budována na podstatném zrychlení růstu kvality naší výroby, na růstu přidané hodnoty, která je nakonec nejdůležitější pro získávání konkurenčních výhod na trzích.

Požadavek na udržení sociální a politické stability by byl těžko splnitelný tam, kde by bylo ekologicky rozvrácené prostředí. Proto je cílem naší politiky dosáhnout stavu, kdy hospodářský rozvoj je trvale udržitelný a kdy bude respektovat i požadavky na šetrné využívání přírodních zdrojů, zachování ekosystémů a citlivý vztah k přírodě.

Zvyšování konkurenční schopnosti české ekonomiky je naprosto základní podmínkou jak obstát před tlakem globalizace světové ekonomiky i před konkurenčními tlaky z méně vyspělých zemí s „levnější prací“ – ze zemí střední a východní Evropy i rozvojového světa.

Nelze skrývat, že zatím naše ekonomika svoji konkurenční schopnost v nemalé míře zakládá na nízkých nákladech práce i ostatních výrobních činitelů, na přílivu zahraničních investic přinášejících dosud spíše jednodušší výroby, ale současně zajišťujících odbyt v sítích nadnárodních firem. Tak nelze dál pokračovat,neboť by mohlo dojít k tomu, že se naše ekonomika bude propadat na úroveň chudších zemí a nikoli stoupat k vyspělejším zemím EU.

Naším záměrem je překonat podstatnou část našeho zaostávání úrovně produktivity za vyspělým jádrem EU, a to zejména tam, kde zaostáváme nejvíce, podporou technicky náročnějších výrob, zvláště u tzv. „vyspělých technologií“. To je také hlavním předpokladem, aby naše reálná integrace do EU (probíhající po delší období od našeho přijetí) nevedla k oslabení našich firem a zhoršení jejich pozice na evropských trzích.

Nárůst konkurenční schopnosti nelze přitom dosáhnout jen plošným zánikem technicky méně náročných výrob (popř. jejich změnou na kooperace na nižších úrovních zpracování), ale naopak především stimulací modernizace a dalšího rozvoje životaschopných, technicky náročných výrob, zejména finálních, současně s rozvojem sofistikovaných služeb.

To předpokládá zapojit postupně naši ekonomiku do soudobé technické informační revoluce, jakož i do rozvoje a využití nejnovějších výsledků zejména v oblasti biotechnologií, genetiky a kvantové fyziky (samozřejmě v souladu s principem předběžné opatrnosti).

K dosažení tak náročného cíle nestačí jen jednostranné kroky, ale nezbytná je především soustavná tvorba a zdokonalování hospodářské politiky, která by promyšleně harmonizovala využití našich hlavních komparativních výhod – podporu kvalifikované práce a technického rozvoje i zvyšování jakosti ve firmách, rozvoj vědy, výzkumu a vzdělávání,– s podporou domácích i zahraničních investic především do výrob technicky vyspělých výrobků i služeb a do vyspělých technologií (hi-tech).

Je to však i výrazná podpora největšího sektoru – z hlediska zaměstnanosti i tvorby HDP – sektoru malých a středních podniků, které mohou výrazně dynamizovat inovace, exportní výkonnost a ekonomický růst. Vyžaduje to jak účelně využívat možnosti vstupu našich podniků do nadnárodních sítí všude tam, kde je to výhodné, tak i pronikat do mezer světového trhu podniky převážně domácích vlastníků tam, kde to mohou dokázat (jako to úspěšně praktikují i jiné menší vyspělé ekonomiky).

Součástí naší aktivní hospodářské politiky zůstane i v budoucnu aktivní podpora exportu. I když je stupeň zapojení naší ekonomiky do obchodu uvnitř EU velmi vysoký, přece jen je nezbytné ho dále rozšiřovat, protože rychlá dynamika exportu významně prospívá celkovému hospodářskému růstu. Za zvlášť důležité pak pokládáme rozšiřovat podporu pro export na rychle se rozvíjející nové trhy jako je Čína, Indie, Rusko a další, kde důrazná státní podpora našich firem může pomoci se prosadit v náročné konkurenci.

Naše aktivní hospodářskou politikou usilujeme především o to, abychom dosáhli rychlejšího hospodářského růstu a tak bylo možné rychleji než dosud zlepšovat naši pozici v rámci EU. Rychlý růst našeho hospodářství by také vytvořil daleko větší zdroje pro řešení hlavních hospodářských problémů a pro rozvoj životní úrovně obyvatelstva. Za dlouhodobý zdroj modernizace a růstu ekonomiky pokládáme především vysoký růst produktivity, podporu domácích úspor i přílivu zahraničního kapitálu. K růstu však musí výrazně přispět i prorůstově orientovaná rozpočtová i měnová politika a jejich soustavná koordinace s celkovou hospodářskou politikou.

7.1. Aktivní hospodářská politika

ČSSD usiluje o aktivní hospodářskou politiku vytvářející podmínky pro zvyšování konkurenceschopnosti českého průmyslu, stavebnictví, energetiky, dopravy a služeb založenou zejména na vytváření vhodného podnikatelského prostředí k výrobě a prodeji výrobků s vyšším podílem přidané hodnoty a zavádění nových výrobků, a technologií, informačních a komunikačních technologií a vyspělém umění řídit. Zaměřuje se na podporu vytváření nových pracovních míst jako zdroj dalšího růstu hospodářské výkonnosti ČR.

Rozvoj průmyslové a stavební výroby je jeden z nejdůležitějších cílů naší hospodářské politiky. Právě rozvoj moderních průmyslových odvětví dává příležitost ke zhodnocení komparativních výhod české ekonomiky, zejména využití vytvořené kvalifikační struktury pro průmyslovou výrobu a služby a navázat tak na tradici průmyslové výroby v našich zemích. Budeme proto usilovat, aby byly rozvíjeny hlavně moderní a dynamicky se rozvíjející obory průmyslové výroby se špičkovými vědeckotechnickými parametry, vysokým obsahem vědy a inženýrství, s vysokou přidanou hodnotou, udržitelným životním prostředím, které povedou k rychlému růstu průmyslové výroby a tím i rychlejšímu růstu HDP i zlepšení kvalifikované zaměstnanosti. Spatřujeme v tom i příležitost ke změně struktury průmyslu od tradičních „těžkých“ odvětví k ekologicky přívětivým odvětvím s vysokým zhodnocením národní práce. Stejně tak pokládáme za nespornou výhodu i polohu ČR na pomezí mezi EU a nově se otevírajícími trhy střední a východní Evropy, která umožňuje výhodnou alokaci řady výrob (zejména průmyslových). Tomu bude odpovídat i vládní politika podpory průmyslových zón včetně podpory řešení opuštěných a ekologicky zatížených průmyslových areálů (budování infrastruktury a propojení na hlavní dopravní tahy). Jsme si vědomi, že musíme vytvářet i pracovní místa s nižšími kvalifikačními požadavky.

Podpoříme otevření nového podnikatelského segmentu založeného na mobilizaci zdrojů druhotných surovin získaných z materiálové transformace výrobků při ukončení jejich životního cyklu.

V energetické politice budeme usilovat o snižování závislosti našeho hospodářství na dovozu energetických surovin zejména tím, že rozvineme průmyslové pěstování energetických plodin a jejich využití ke společné výrobě elektrické a tepelné energie.

Považujeme za účelné, aby stát koordinoval v souladu se svým členstvím v EU regionální rozmístění nových průmyslových investic tak, aby se zmírňovaly regionální rozdíly v nezaměstnanosti a v celkovém stupni rozvoje ekonomiky jednotlivých regionů. Pro podporu konkurenceschopnosti i prostředky z evropských fondů.

Podpora konkurenceschopnosti bude vycházet z překonání přetrvávajících nedostatků v oblasti výzkumu a vývoje. Podporovány budou především programy veřejné podpory výzkumu a vývoje založené na výzkumných inženýrských inovačních centrech a technologických parcích, iniciovaných průmyslovými podniky, a univerzitami a krajskými samosprávami, které budou pracovat s vysokou efektivitou při realizaci poznatků v praxi.

Zvýšení konkurenční schopnosti je rovněž podmíněno nutnými změnami v dopravní politice. Jde především o harmonizaci cílů politiky ČR s evropskou dopravní politikou, vytváření předpokladů pro širokou spolupráci všech druhů dopravy s cílem zvýšit kvalitu dopravních služeb, bezpečnost dopravy a podporu dopravních systémů šetrných k životnímu prostředí. V osobní dopravě ČSSD dává důraz na hromadnou osobní dopravu a v nákladní dopravě upřednostňuje kolejovou dopravu před dopravou silniční. Zároveň však vytváří podmínky pro plynulou individuální dopravu. Podporuje také ve větší míře vodní dopravu a služby letecké dopravy.

ČSSD výrazně podporuje dobudování dopravní infrastruktury mezinárodního, celostátního i regionálního významu. Současně s tím budeme rozvíjet spolupráci veřejného a soukromého sektoru s cílem urychlit důležité investiční akce. Velkou pozornost budeme věnovat zkvalitnění dopravní obslužnosti území zajišťované státem a podpoříme dopravní obslužnost krajů s důrazem na prohloubení odpovědnosti krajských samospráv za tuto službu.

Budeme podporovat, aby se široké spektrum hospodářských aktivit krajů v první řadě projevovalo na postupném zmenšování rozdílů ve stupni rozvoje jednotlivých regionů. Stejně tak budeme usilovat o využití potenciálu regionů v rozvoji služeb a při přípravě lokalit pro nové kapacity v oblasti výroby a služeb. Budeme podporovat vybudování regionálních klastrů komplexně vybavených na poskytování služeb podporujících cestovní ruch.

Budeme usilovat o stále hlubší harmonizaci svého vědeckotechnického, ekonomického, sociálního a ekologického snažení v Evropské unií, využívat výhody spojení sil v tvůrčí práci i podílet se na centralizovaných finančních prostředích.

7.2. Rozvoj zemědělství a venkova

Rozvoj zemědělství a venkova je naší dlouhodobou programovou prioritou. Nejde při tom zdaleka jen o rozvoj zemědělské výroby, ale i o plnohodnotný a bohatý život všech občanů žijících na venkově, kteří svou činností zásadně ovlivňují charakter i vzhled kulturní krajiny a život všech občanů naší země. Tato činnost má bezprostřední dopad na podstatnou část rozlohy naší země a zásadním způsobem ovlivňuje její sociální, ekonomickou a ekologickou stabilitu. ČSSD považuje za základ prosperujícího venkova rozvoj zemědělského sektoru, tj. především zemědělství a lesnictví, stejně jako péči o vodní plochy a toky, které jako celek jsou rozhodující součástí kulturní krajiny.

ČSSD se hlásí k evropskému modelu zemědělství rozvíjeného v rámci EU, který chápe v jeho širších souvislostech, kde vedle zajištění výroby potravin, stále více do popředí vystupuje především péče o kulturní vzhled krajiny a její ekologickou a sociální stabilitu. Uvědomujeme si, že nelze stupňovat ekonomický tlak na zemědělce, pokud by měl vést k překračování biologických bariér a mohl ohrozit zdravotní bezpečnost potravin, případně ohrozil i stabilitu tohoto sektoru u nás.

V zemědělství se proto budeme soustřeďovat zejména na:

• zabezpečení potravinové bezpečnosti, jak z hlediska množství, tak kvality; systémem podpor budeme zlepšovat podnikatelské prostředí a umožňovat zemědělcům spravedlivou soutěž v rámci EU; soustředíme se na efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních a kohezních fondů EU a s jejich pomocí na postupné překonávání technologického a systémového zaostávání a zároveň na jednání o jejich novém efektivnějším uspořádání;
• další rozvoj potravinářského průmyslu, zejména na jeho technologickou úroveň jako základní faktor jeho konkurenceschopnosti s důrazem na vysokou kvalitu produkce a především na její bezpečnost pro spotřebitele,
• bezpodmínečné, rychlé a soustavné zavádění hygienických a technologických standardů do výroby, vytváření přísných kontrolních mechanismů a respektování nových vědeckých poznatků v kontrole celého potravního řetězce, a to včetně dodržování pravidel pro welfare chovaných zvířat,
• respektování mimoprodukčních funkcí zemědělství v oblastech s nevýhodnými přírodními podmínkami, kde je nutné, aby systém dotací umožňoval existenci zemědělců v krajině, zlepšení kvality krajiny a životního prostředí) a s tím souvisejícího rozvoje doprovodných činností jako je např. agroturistika, které budou sloužit k další ekonomické stabilizaci,
• obnovení a zlepšení ekologické stability venkovské krajiny, obnovy významných krajinotvorných prvků, zejména rybníků a retenčních nádrží včetně zvýšené péče o čistotu a kvalitu povrchových a podzemních vod,
• vodní zdroje a hospodaření s nimi. Poloha České republiky jako evropského rozvodí je nespornou strategickou výhodou, protože čistá voda se v budoucnosti může stát strategickou surovinou. V tomto ohledu považujeme za důležité přizpůsobit i charakter zemědělské výroby tak, aby se do něho maximálně promítlo respektování biologických, fyziologických a enviromentálních limitů,
• restrukturalizaci zemědělské výroby, kde považujeme za účelné, aby se zemědělství stalo i významným producentem obnovitelných zdrojů energie,
• snížení stupně zornění zemědělské půdy a zvýšení podílu lesů, zejména v oblastech, které jsou méně vhodné pro zemědělské podnikání, a tím i zvýšení retenční schopnosti krajiny, jako prevence některých přírodních katastrof.

Za důležité pro budoucnost pokládáme zachovat funkční zemědělství na celé ploše zemědělské půdy tak, aby bylo možné pružně reagovat na jakékoliv politické, hospodářské nebo klimatické změny.

Budeme i nadále podporovat přirozené a tradiční způsoby sdružování prvovýrobců do obchodních organizací a zasáhneme proti nekalým praktikám na trhu včetně postupu obchodních řetězců, které různými cestami (zneužívání dominantního postavení k tlaku na nízké nákupní ceny, odložení splatnosti dodávek atd.) ovlivňují hospodářskou soutěž.

Budeme podporovat formy ekologicky únosné zemědělské velkovýroby, kterou považujeme za ekonomicky efektivnější bez ohledu na to, zda jde o zemědělská družstva, společnosti nebo soukromě hospodařící rolníky.

Budeme se maximálně zasazovat o posílení a diverzifikaci příjmů zemědělců z jiných zdrojů, především doplňkových výrob a činností, z nichž za jednu z nejdůležitějších považujeme rozvoj venkovské turistiky a rekreace.

Chceme umožnit zemědělským podnikatelům nabývat půdu do vlastnictví či dlouhodobých pronájmů za výhodných podmínek, aby došlo ke sladění její majetkové držby a uživatelských práv. Považujeme vlastnictví zemědělské půdy v rukou českých zemědělců dlouhodobě za jeden z nejdůležitějších prvků ekonomické a sociální stability celého sektoru. Učiníme taková opatření, aby se rozvinul trh se zemědělskou půdou a k tomu se využil systém dlouhodobých splátek, které budou minimálně zatěžovat ekonomiku zemědělských podniků.

Lesy nadále považujeme za významné celospolečenské vlastnictví a lesní hospodářství budeme orientovat na trvalý rozvoj jejich produkčních i mimoprodukčních funkcí a na zlepšování zdravotního stavu lesů. Trváme na tom, aby dlouhodobě nedošlo ke zvýšení objemu těžby nad úroveň objemu přírůstku dřevní hmoty. Les musí zůstat přístupný všem organismům včetně lidí a musí být využitelný pro sportovní, rekreační a myslivecké účely při respektování jeho hospodářských funkcí. Garantem splnění těchto cílů jsou stabilizované vlastnické struktury správců lesů, a proto je pro nás nepřijatelné, aby docházelo k jejich atomizaci.

ČSSD vnímá problematiku venkova se všemi jeho současnými problémy. Chceme se proto zabývat i problematikou občanských sdružení, jejichž význam v souvislosti s transformací venkova stále stoupá (myslivci, rybáři, zahrádkáři, včelaři, drobní chovatelé a další). Chceme s těmito organizacemi spolupracovat a využít jejich schopností a invence k rozvoji venkovského prostoru.

7.3. Fiskální a daňová politika

Dlouhodobá politika sociální demokracie v oblasti financí musí respektovat nejen výchozí situaci jak v celkovém hospodářském vývoji, tak v oblasti daní a fiskální politiky a zcela přirozeně i základní programové cíle sociální demokracie.

Proto nevyhnutelně musí reagovat nejen na vývoj z minulých let, ale i odrážet některé nové jevy vyplývající z globalizace. Výchozí situace v oblasti fiskální politiky je charakterizována tendencí ke schodkovosti veřejných rozpočtů. Je nesporné, že naprostá většina vznikajících schodků je zapříčiněna „hospodařením“ pravicových vlád z poloviny 90. let (připomeňme jen, že s požehnáním tehdejší pravicové vlády se přenesly špatné úvěry v rozsahu několika stovek miliard korun z firemní sféry do bankovního sektoru).Patří sem však také neschopnost čelit efektivně tlaku soukromého kapitálu, která vede k tomu, že nejsou v předstihu přijímány potřebné korekce finančních nástrojů či podpor vycházejících z minulých let.

Negativním rysem je také nedostatečná úroveň české legislativy, která umožňuje poměrně značnou benevolenci k daňovým únikům, k možnostem krácení příjmů. S tím souvisí také málo efektivní – ve vztahu k jiným zemím – schopnost vybírat daně (vč. přebujelého aparátu správy daní).

Objektivním faktorem plynoucím z globalizace je vysoce nákladný rozvoj vědy a výzkumu, rozšiřování vzdělávání, rostoucí podíl obyvatelstva v poproduktivním věku, který vyžaduje modifikace stávajících systémů sociální a zdravotní péče a zejména soustavy důchodového zabezpečení i rostoucí výdaje na ozdravení životního prostředí.

Klíčovým momentem pro postoj sociální demokracie k dalšímu vývoji finanční politiky je především nutnost dosáhnout rozumného propojení solidarity, sociální spravedlnosti a ekonomické efektivnosti. Právě princip solidarity považujeme za rozhodující pro nediskriminační přístup člověka ke znalostem v rozvíjející se, výkonnější společnosti znalostí, pro dosažení sociálního smíru a pro udržení sociálního státu jako moderní formy státu odpovídající současné etapě vývoje společnosti v Evropě.

Sociální demokracie si je vědoma, že vlivem globalizace nesporně v budoucnu zesílí tlak na posílení vlivu soukromého kapitálu v řadě odvětví, který se od „tradičních“ odvětví spojených s výrobou stále více přesunuje do těch oblastí, které byly dosud financovány z veřejných zdrojů, zejména sociální služby a penzijní systém. Takový přechod na soukromé zdroje by zcela nepochybně daleko výrazněji prohloubil rozdíly v sociální situaci jednotlivců a bezpochyby nadměrně oslabil solidaritu charakteristickou pro dosavadní systémy sociální ochrany, ale i zdravotnictví, školství a důchodové zabezpečení. V konečném důsledku by tak tyto služby byly z hlediska jednotlivce finančně náročnější než v minulosti (také s ohledem na nutnost produkovat zisk pro soukromý kapitál). Taková privatizace, pod tlakem maximalizace zisku, dosud veřejných systémů je jedním z největších rizik, které může vývoj v příštích letech přinést.

To se týká zejména systémů zdravotního a sociálního pojištění, kde větší zapojení soukromého kapitálu, zejména ve spojení s veřejnými zdroji může, pokud by nebyla přijata účinná opatření pro regulaci soukromého kapitálu, být rizikové a vytvářet nebezpečí kolapsu takových systémů resp. jeho jednotlivých částí (např. při umístění části volných prostředků na kapitálových trzích v zahraničí). Dosavadní zkušenosti ukazují na snahu soukromého kapitálu o získání co největšího příspěvku z veřejných zdrojů, o maximalizaci zisku společně se snahou o omezení jakýchkoli regulačních mechanismů. Výsledkem je pak eskalace nákladů a požadavků na další dodatečné zdroje. Takovým snahám parazitujícím na přirozené lidské touze po zdraví či pocitu bezpečí ve stáří či v nemoci bude sociální demokracie rozhodně čelit.

Spravedlivou a vyváženou daňovou soustavu považuje sociální demokracie za jeden z účinných nástrojů sociálně demokratické politiky omezování sociální nerovnosti, vzniklé nerovnoměrným rozdělováním společenského bohatství a výrazem snahy o posílení sociální soudržnosti.

Efektivní daňová a odvodová soustava musí být nastavena tak, aby zajistila udržitelné financování sociálního státu, jehož soustava veřejných rozpočtů může zajistit podmínky pro překonávání sociálních nerovností včetně nerovností v přístupu ke znalostem a rovné příležitosti v důstojnosti, svobodě a právech všech občanů. Těmto cílům musí odpovídat i rozsah a úroveň veřejně financovaných služeb pro občany.

ČR jako jedna z nových zemí EU se nyní ocitá pod tlakem nejrůznějších kapitálových skupin, které s poukazem na nutnost zrychlit hospodářský růst, doporučují výrazně omezit míru zdanění a míru přerozdělování. Jde o neoliberální koncepty, které neúspěšně prosazují ve zcela jiných podmínkách zemí třetího světa a se kterými neuspěly v „tradičních“ zemích EU s rozvinutým sociálním státem a také se silným postavením sociální demokracie jako politické strany.

Tyto neoliberální koncepty neodpovídají reálné situaci ČR. Složená daňová kvóta ČR (daně a pojistné v poměru k HDP) v roce 2003 jen o málo přesahuje 35% - a je výrazně pod úrovní jak EU –15 (kde je více než 40%), tak i EU-25 (kde je 40%).

Taková úroveň daňové kvoty nepochybně zhoršuje pozici státního rozpočtu při řešení zděděných problémů transformace ekonomiky a nevyhnutelně si také vynucuje rozsáhlé škrty ve výdajích, zejména sociálních. Vyvolává tak napjatost i v navazujících systémech, když relativně nižší inkaso daní především zužuje výdaje na podporu rozvoje vědy a výzkumu, na podporu rozvoje školství i malého a středního podnikání.

ČSSD proto nemůže připustit další snižování celkové daňové kvóty.

Struktura daňových příjmů rozpočtů současně vyžaduje pozorně vážit poměr přímých a nepřímých daní. Podíl nepřímých daní na naší daňové kvótě je vyšší než je západoevropským standardem. Další výrazné posilování nepřímých daní na úkor přímých by oslabilo přerozdělovací funkci daňové soustavy a vedlo k vyššímu zatížení spotřeby skupin obyvatel s průměrnými a nižšími příjmy. Přitom musíme čelit iluzím, že náklady a konkurenceschopnost firem nejsou ovlivněny i nepřímými daněmi – zvýšení nepřímých daní a inflace urychluje i růst mezd.

Důsledkem vysokého podílu nepřímých daní je také tendence naší daňové soustavy k samovolnému snižování podílu vybraných daní na HDP a tudíž i tendence ke schodkovosti rozpočtu (resp. nedostatečná tendence k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí). Soustava daní proto musí daleko více odrážet průběh hospodářského cyklu, tj. v etapě hospodářského růstu směřovat k přebytku veřejných rozpočtů.

Sociální demokracie není příznivcem zvyšování daní. Jako politická strana si však je vědoma toho, že udržitelnost sociálního státu, vytváření prostředí pro zmírňování příkrých sociálních rozdílů, udržování sociální soudržnosti společnosti vyžaduje vedle sociální solidarity také solidaritu v oblasti daňových příjmů státu. Citlivě také vnímá tendence v zemích EU, podle nichž je podíl chudé populace tím vyšší, čím je daňová kvota nižší – a ČR má dosud mezi zeměmi EU podíl chudých občanů nejnižší.

Sociální demokracie bude usilovat, aby tomu tak bylo i nadále. Sociální demokracie bude také pozorně vyhodnocovat a využívat zkušeností zejména malých skandinávských zemí, které i při vyšší daňové kvótě si dokáží vydělat na financování sociálního státu jeho restrukturalizací a posílením výdajů na kvalitativní, znalostní faktory zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti.

Sociální demokracie proto nemůže a nechce usilovat o líbivou popularitu plošného snižování daní bez ohledu na důsledky, jaký by takový postup měl právě v tak zásadních otázkách jako je sociální konsensus ve společnosti.

Klíčovým nástrojem politiky sociální demokracie jsou progresivně koncipovaná daň z příjmů fyzických osob a majetkové daně. ČSSD bude usilovat, aby míra progresivity daně z příjmů fyzických osob byla srovnatelná s praxí zemí EU. Podporuje, aby odpočitatelné položky byly nahrazeny slevou na dani.

Daň z příjmů právnických osob je nutno udržovat na mezinárodně konkurenceschopné hranici. Samotná úroveň této daně nevypovídá dostatečně o skutečné míře zdanění, nejsou-li analyzovány také možnosti rozsáhlých odpočtů od základu daně, stejně jako fungující systém investičních pobídek zaručující dlouholeté daňové prázdniny pro investory. Sociální demokracie proto nemůže lehkomyslně podporovat snahy vstoupit do „závodů“ s okolními novými zeměmi EU o to, kdo bude mít nejnižší daně. Takový postup povede jen k zesílení přílivu spekulativního kapitálu, který, nalezne-li jinde podmínky lepší, ze země unikne, což může následně způsobit řadu komplikací a škod a naše země, natož pak její sociální systém, se nemůže stát rukojmím takového spekulativního kapitálu.

ČSSD by měla podpořit postupné zvyšování majetkových daní tak, aby se jejich podíl na celkové daňové kvótě dostal na úroveň obvyklou v zemích Evropské unie. Při tom je však nutno pečlivě posuzovat konkrétní dopady těchto opatření, aby nedocházelo k neúměrnému zatížení vlastníků nemovitostí ze středních a nižších příjmových skupin. Stejně tak je nutno čelit snahám o další neúměrné snižování daně dědické a darovací, které jsou podstatně nižší než je Evropě obvyklé.

Sociální demokracie zásadně odmítá návrhy na zavedení systému rovné daně tak, jak je předkládají naši političtí odpůrci z pravé části politického spektra. Rovná daň je hluboce nespravedlivá, neboť daleko více než dosud zatěžuje daňovým břemenem především lidi s průměrnými a nižšími příjmy a naopak výrazně odlehčí v placení daní nejbohatším skupinám obyvatelstva. Takový postup je pro sociální demokracii nepřijatelný. Je v rozporu se základní zásadou, na níž sociální demokracie vznikla - se sociální spravedlností, a pokud by takový návrh byl realizován, vedl by v krátké době k hlubokému rozdělení naší společnosti na masu chudých a úzkou vrstvu bohatých.

Sociální demokracie proto nikdy takové návrhy nepodpoří, neboť je oprávněně považuje za ničím neodůvodněný hazard s osudy milionů občanů, jejichž sociální situace by se jejich realizací zásadně zhoršila.

Sociální demokracie považuje za svůj důležitý dlouhodobý cíl dosáhnut ekologizace daňové soustavy. V pojetí ČSSD je ekologická daňová soustava spojena s přesunem daňového zatížení na ty komodity, které mají výrazně negativní dopady na životní prostředí.

ČSSD bude trvale usilovat o zlepšení výběru daní a cel, včetně důsledného boje proti daňovým únikům a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Za nezbytnou podmínku úspěšnosti této snahy považuje zavedení institutu majetkových přiznání. Za zcela zásadní v této oblasti považujeme i změnu společenského vědomí, které je dosud velmi tolerantní vůči neplacení daní a daňovým únikům. Budeme usilovat o vytvoření takové společenské atmosféry, aby podobné jevy byly považovány za společensky nepřípustné a ohrožující společenský konsensus a také narušující rovné podmínky na trhu.

Sociální demokracie bude požadovat nastolení rovnosti mezi jednotlivými poplatníky. Žádná skupina nesmí být v placení daní nebo příspěvků na důchodové či jiné pojištění zvýhodněna na úkor druhé skupiny. Systém daní a pojistného nesmí umožňovat, aby formální administrativní změnou (např. změnou zaměstnaneckého poměrů na smlouvu s OSVČ) bylo možno daňové povinnosti a příspěvky na pojištění měnit ke škodě veřejných fondů.

Ve své hospodářské politice bude sociální demokracie usilovat o vstup do EMU a zavedení eura jako jednotné evropské měny namísto české koruny v horizontu roku 2010. To chápeme jako završení našeho procesu integrace do ekonomiky zemí EU. Uvědomujeme si, že k provedení tak zásadního kroku musí být naplněny i další podmínky, zejména pak odpovídající výkonnost, již restrukturalizované, ekonomiky i stabilizovaný systém veřejných financí. Právě výkonnost ekonomiky, vysoký stupeň přiblížení k ekonomické úrovni vyspělých zemí je předpokladem toho, aby takový krok proběhl bez otřesů a byl naopak stimulem pro naše firmy i malé a střední podnikatele k dalšímu rozvoji a celkovému rozmachu naší ekonomiky.

7.4. Ekonomická moc musí podléhat demokratické kontrole

V podmínkách narůstající globalizace se možnosti vlivu států na hospodářskou politiku výrazně zmenšují, neboť v rukou státu dnes zůstávají zejména nepřímé nástroje, z nichž hlavními jsou rozpočtová a daňová politika, ochrana hospodářské soutěže a regulace monopolů. S omezováním reálné hospodářské moci států se ekonomická a tím i politická moc stále více přesouvá na úroveň nadnárodních finančních a průmyslových korporací a tím vzrůstá význam politické integrace. Přesouváním ekonomické moci na nadnárodní korporace dochází ke zmenšování vlivu demokratických institucí státu a ocitá se tak v ohrožení demokracie samotná.

ČSSD musí čelit oslabování váhy demokratických rozhodnutí na národní i mezinárodní úrovni, musí usilovat o to, aby občané mohli i nadále o všech důležitých otázkách rozvoje společnosti rozhodovat v rámci demokratických procesů. Usiluje o to, aby moc nadnárodních kapitálových skupin byla kontrolována a zejména aby byly kontrolovány mezinárodní kapitálové toky.

Na mezinárodní úrovni proto bude česká sociální demokracie usilovat o posílení regulačního rámce s využitím mezinárodních institucí s tím, že bude posílen jejich demokratický charakter a výkonné pravomoci. Bude podporovat taková opatření, která posílí úroveň finanční, právní, sociální a ekologické regulace, realizované demokratickými mezinárodními organizacemi.

Vedle toho se bude sociální demokracie zasazovat za kontrolu činnosti monopolů uvnitř státu tak, aby státní monopoly nebyly pouze nahrazeny monopoly privátními. Bude podporovat vytvoření pevného regulačního rámce všude tam, kde je potřeba ochránit veřejný zájem, národní bezpečnost, životní prostředí, svobodnou soutěž a zejména posílit práva spotřebitelů.

Ochranu zájmů spotřebitelů považujeme za svůj důležitý úkol. Nelze se smiřovat s tím, aby spotřebitelé byli se svými oprávněnými požadavky nejednou zcela bezbranní proti byrokratické mašinérii privátních monopolů, byli vystavováni zbytečným požadavkům na poskytování osobních dat, manipulaci s cenami zejména síťových služeb a dalším negativním jevům.

Nad ochranou osobních dat musí bdít státní instituce znemožňující ekonomickým subjektům zneužít jejich informační převahu nad spotřebiteli, zejména marketingově využitelná data. Neinformovanost spotřebitelské veřejnosti spolu se sofistikovanými metodami zpracování dat např. o spotřebě, zájmech a informačních zdrojích spotřebitelů dává zejména velkým obchodním řetězcům, ale i dalším firmám informační převahu, kterou by mohly využívat ke svým cílům, které mohou být rozdílné od zájmů spotřebitelů.

Občané musí mít právo na objektivní informace o činnosti soukromých podniků (zejména takové, které se dotýkají jejich práv, např. o ekologičnosti výroby, o účincích na zdraví apod.). ČSSD bude usilovat o to, aby legislativními nástroji bylo podpořeno právo zaměstnanců na ovlivňování základních otázek rozvoje podniků.

Je nutno vytvářet takové demokratické mechanismy, které zabrání prorůstání ekonomické, mediální a politické moci vedoucímu ke vzniku demokraticky neovlivnitelných mocenských elit. V moderní společnosti platí stále naléhavěji, že moc má rovněž svou mediální podobu. I mediální prostředí musí podléhat demokratické kontrole, která nebude omezovat svobodu médií, ale zabrání jejich zneužívání pro zájmy vlastnických skupin. Mediální svět potřebuje objektivní kritické vazby. ČSSD bude usilovat o udržení a rozvoj veřejnoprávních sdělovacích prostředků.

7.5. Privatizace a kultivace podnikání

Sociální demokracie podporuje všechny kroky, které vedou ke zprůhlednění a kultivaci podnikání a vlastnických vztahů.

Požadujeme, aby byla důrazně uplatňována vlastnická práva státu. Považujeme za nutné stanovit meze účelné privatizace tak, že stát si ponechá vlastnictví strategicky rozhodujících řídících systémů a sítí v energetice, dopravě a vodním hospodářství a vlastnictví pošty. Zcela odmítáme privatizaci lesů, stejně jako likvidaci veřejnoprávního školství a zdravotnictví, které pouze v této formě mohou zajistit současně efektivní a také nákladově racionální služby širokému okruhu obyvatelstva nezávisle na jeho sociálním postavení a regionu, v němž žijí.

Jsme pro rovnoprávnost všech forem vlastnictví. Podporujeme tradiční efektivní způsoby družstevního vlastnictví. Domníváme se, že se musí zvýšit – analogicky k situaci v EU – úloha krajských orgánů, měst a obcí jako vlastníků a jejich zodpovědný vztah k tomuto majetku. Budeme vyžadovat zodpovědný vztah vlastníků k majetku a to zejména tam, kde tato vlastnická práva k majetku mohou zasahovat do práv jiných osob.

Naším dlouhodobým cílem je taková kultivace ekonomického prostředí a právního i etického rámce podnikání, která bude v souladu s naším členstvím v EU. Proto trváme na tom, aby byla stanovena jasná pravidla pro podnikání a byl veden rozhodný boj s kriminalitou, klientelismem a korupcí.

Za základní předpoklad fungování všech ekonomických struktur považujeme institucionální zázemí hospodářství dané jeho právním řádem, a dalšími institucemi, které zabezpečují regulaci a vynutitelnost práva. Obdobně je tomu ale i s neformálními institucemi, které tvoří nepsané normy chování ekonomických subjektů stejně jako stupeň respektování práva v běžném životě. Tržní hospodářství v našem pojetí neznamená jen více svobod, ale vyžaduje i důsledné plnění závazků.

Ekonomický řád jako soubor psaných i nepsaných norem chování musí poskytovat všem hospodářským subjektům jistotu, že pravidla hry platí skutečně pro všechny, a že ekonomickou spravedlnost dlouhodobě nelze oklamat ani podplatit. To je základem dlouhodobé jistoty všech součástí ekonomiky a je nezbytným předpokladem stabilního a dlouhodobého hospodářského růstu.

Příkladem v plnění pravidel a závazků musí být stát. Stát nepředstavuje pro ekonomické subjekty jen nezbytný regulační prvek, ale musí být především aktivní servisní organizací, která všestranně napomáhá rozvoji jejich ekonomických aktivit a ochraně jejich práv. Proto je racionální zajistit, aby administrativní procedury nebyly pro ekonomické subjekty zbytečně komplikované a časově nebo finančně příliš náročné.

Tržní ekonomika není a nesmí být negací morálky. Posilování morálního a právního vědomí občanů podstatně zvyšuje sílu ekonomiky jako celku. Odpovědností politiky je soustavně vysvětlovat, že např. neplacení daní, nelegální zaměstnávání, zneužívání sociálních dávek či znečišťování životního prostředí probíhá na daňový účet řádných občanů a nemůže být tolerováno. Vysoké náklady široké společenské tolerance negativního ekonomického chování je nutno vyčíslovat a učinit z nich nepostradatelnou součást výchovy.

Významnou součástí budování morální dimenze tržního hospodářství tvoří iniciativa profesních organizací a odborů v podobě budování etických standardů jednotlivých profesí. Očekáváme, že řada profesních organizací bude stále více schopna přebírat i významné autoregulační funkce, což může prospět po odborné i procesní stránce fungování regulačních mechanismů ekonomiky.

K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6