logo SDS
Dnešní datum: 25. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 783x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 768x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 684x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 678x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 673x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 642x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 531x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 424x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 33
Prům. 17.9
21 denni
Max. 475
Prům. 313

Nyní si čte web : 55 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Od krize hypoték ke krizi kapitalismu

Vydáno dne 26. 11. 2008 (5513 přečtení)

Zápasy mezi Wall Streetem a Main Streetem
Dnes již je zřejmé, že na rozdíl od původních iluzí, podle nichž šlo jen o krizi hypotéčních úvěrů v USA, jde ve skutečnosti o globální finanční krizi, charakterizovanou strmým pádem kapitálových a peněžních trhů i předních bankovních domů, zamrznutím nejen peněz, ale i důvěry. Ta je zaviněna nejen hazardním chováním subjektů na peněžních i kapitálových trzích.

Bezprostřední příčinou takového chování je především extrémní deregulace těchto trhů, která umožnila využívání sofistikovaných, neprůhledných hazardních produktů, jako jsou vícestupňové deriváty, tj. odvozeniny a odvozeniny odvozenin cenných papírů, nebo zcela neregulovaných hazardních institucí, jejichž symbolem jsou zejména hedgeové fondy, již dávno nazývané představiteli evropských odborů kasinovýn kapitalismem.

Proto dnes vlády a centrální banky v USA i v ostatním světě přistupují nejen k hašení důsledků této krize zachraňováním rozhodujících ohrožených bank, ale především zpřísňováním pravidel regulace a dohledu na těchto trzích k překonávání alespoň těchto bezprostředních příčin.

Několik týdnů krize značně změnilo svět a ten je dnes zcela jiný než před ní.

Přitom byly nabídnuty dva rozdílné modely zachraňování bank. Buď nejen výkupem „toxifikovaných“ úvěrů ohrožených bank, ale i výkupem jejich vloženého kapitálu. Nebo bez výkupu jejich vloženého kapitálu. V prvním modelu výkupce, především stát, získává i vlastnickou kontrolu nad mnohdy „darebáckými“ vlastníky i manažery ohrožené banky. Druhý model tento kontrolní účinek vůči morálnímu hazardu nemá a nahrazuje jej vytíráním zraku veřejnosti jen omezováním příjmů manažerů. Republikánští jestřábi v USA v první fázi dali přednost svým ideologickým limitům – neznárodňovat - před účinnějším prvním modelem, navrženým demokratickými kongresmany, a smetli jej. Globální finanční trhy však nekalkulují ideologicky a tento pokus nepřijaly. Doufejme, že spíše uspěje první model, který nabídl ostatní svět (počínaje hlavními zeměmi EU) a teprve dodatečně i „reparát“ USA. Tyto kroky jsou provázeny i garantováním vkladů bank a doléváním jejich likvidity centrálními bankami k „rozmrazení“ „zamrzlých“ úvěrů.

Současně se však projevuje i „zamrzávání“ reálné ekonomiky. V USA a v některých, zejména evropských zemích zpomalování ekonomik přerostlo již do ledových vod záporného růstu. Je to důsledek, nebo naopak příčina?

I zde epicentrum bylo v USA. Již od druhé poloviny devadesátých let mají USA setrvale vysoký schodek vnější ekonomické rovnováhy - běžného účtu platební bilance, který v této dekádě narostl až nad pět procent v poměru k hrubému domácímu produktu. To vede i k setrvalému hlubokému propadu kursu USD – do roku 2007 o třetinu. USA tím začínají přecházet na dráhu konkurence levnější prací, takže v roce 2007 byly náklady práce na jednotku národohospodářské produktivity v USA o třetinu nižší než v EU-15, zatímco svými recepty, Washigtonským konsensem, USA konkurenci levnou prací dosud oktrojovaly méně vyspělým zemím. Přesto, navzdory všem oprávněným očekáváním, schodek běžného účtu USA se nesnižuje. To na jedné straně naznačuje, že kurs USD dosud nedosáhl svého rovnovážného dna, na druhé straně to především signalizuje, že příčiny a důsledky mohou být hlubší.

Hlubší příčiny

V USA se zpomaluje růst hlavního dlouhodobého faktoru konkurenceschopnosti, produktivity práce. Zatímco po příchodu znalostní ekonomiky, od druhé poloviny devadesátých let, se na desetiletí zdvojnásobil růst produktivity asi na 2 procenta ročně, v posledních letech opět spadl na asi 1 procento jako předtím od osmdesátých let a je tedy opět nejnižší za posledních téměř 140 let. V návaznosti na své dosavadní analýzy výkonnosti modelů evropského sociálního státu v soutěži s USA (Politická ekonomie 5(2006) soudím, že hlavní příčinou je opožďování USA v rozvíjení kvalitativních faktorů produktivity, založených na znalostech. Potvrzuje to i v průběhu této dekády setrvale klesající podíl vysoce sofistikovaných produktů (vysokých technologií) na vývozu. Ukazují to také Světové ročenky konkurenceschopnosti.

Přestože USA byly první v rozvíjení informační a znalostní ekonomiky, jejich čistě tržní cesta, založená i ve vzdělávání na jeho financování převážně ze soukromých zdrojů, je méně účinná než solidární cesta, založená na financování vzdělávání téměř výlučně z veřejných zdrojů. Placení školného představuje sociální síto v přístupu mozků ke vzdělání. Kromě toho, za fasádou prestižních nejelitnějších universit má převážně potržněné vzdělávání patrně trhem hluboce diferencovanou kvalitu ostatních škol. USA ztrácejí kvalitativní konkurenceschopnost jednak vůči vyspělým zemím, které si solidární cestou úspěšně osvojují znalostní faktory produktivity, jako je zejména Skandinávie a přitom zdaleka ještě nedosáhly cenové konkurenceschopnosti zemí, které jdou cestou násobně levnější práce, jako je na příklad Čína.

S druhé strany je kurs USD „tažen“ vysokým přílivem zahraničních investic, „nasávaných“ dlouhodobě extrémně nízkou mírou čistých domácích úspor. Ta v poválečném období přesahovala 10 procent hrubého domácího produktu, od osmdesátých let se postupně snížila na 2 procenta, v tom míra úspor domácností byla od roku 2005 dokonce záporná, a to po prvé od velké krize třicátých let. Soudím, že je to důsledek nejen zpomalování růstu reálné mzdy a prohlubující se polarizace její úrovně, ale zejména i kapitálového spoření na důchod, což vytěsňuje jiné úspory včetně vysokého zadlužování (záporných úspor) obyvatelstva, a to i na hypotéční bydlení a na vzdělávání. To je patrně odvrácená tvář potržňování veřejných služeb. Nižší růst ekonomiky při nízkém růstu produktivity byl stále více udržován zadlužováním v zahraničí, a to z velké míry u rozvojových zemí, v tom asi z poloviny u Číny.

Pokud platí tyto předpoklady, nabízí se opačná souslednost příčin a následků rozvíjení této krize. USA od počátku této dekády tlumily důsledky těchto brzdných tendencí makroekonomickou expanzivní politikou „dvojitého deficitu“ - deficitu nejen běžného účtu, ale i veřejných rozpočtů, a to až přes 4 procenta hrubého domácího produktu. Toto napětí v reálné ekonomice se postupně přelilo do napětí na finančních trzích a vyvolalo tam uvedené hazardní chování. Finanční krize tedy nevznikla jen autonomně chamtivostí ve finančním sektoru, ale „zevnitř“ jí otevřela cestu extrémní deregulace a „zvenčí“ byl napětím v reálné ekonomice vyvíjen tlak na využití těchto změkčení.

Důsledky

Obrat největší ekonomiky světa na cestu cenové konkurence přenášel důsledky oslabení konkurenceschopnosti USA na ostatní svět a zpomaloval jeho růst především tam, kde se tomu nebránil.

Zejména Evropská unie tento tlak na sebe zesiluje svou pasivní kursovou politikou i restriktivní rozpočtovou politikou podle pravidel Maastrichtu: Ty k brždění růstu zadluženosti veřejných rozpočtů nejen stanovují limity její úrovně, ale duplicitně střeží i její změny limitováním schodků veřejných rozpočtů s restriktivními důsledky pro domácí poptávku. Tento tlak na veřejné rozpočty je zesilován tlakem na snižování daní. To vše přispělo k tomu, že se v této dekádě růst produktivity v eurozóně setrvale zpožďoval za USA i za EU-15. Tyto důsledky se přitom v jednotlivých zemích  EU projevují v nestejné míře především podle toho, jak i samy si osvojují znalostní faktory produktivity. Skandinávie zejména díky vysokým daním, které ji umožňují nejen vysoké veřejné výdaje na vědu a vzdělávání, ale i setrvalý „dvojitý přebytek“ veřejných rozpočtů i běžného účtu, dosud lépe než EU-15 odolává tlaku na zpomalování růstu své produktivity i ekonomiky. Opačný vývoj je v největších zemích EU.

Bezprostředně lze očekávat čtyři hlavní důsledky: Za prvé, „propíchnutí“ uvedené kvalitativní „bubliny“ ve zpožděném osvojování znalostních faktorů produktivity a konkurenceschopnosti v USA, v EU i u nás vyžaduje i zásadní reformy systému vzdělávání, ale zcela opačné, než ordinují neoliberální doktríny. Tyto reformy nelze zvládnout krátkodobě, ale je to úkolem dlouhodobým. Neměly by však být ani krátkodobě připuštěny kroky, které by uzavíraly cestu k tomuto dlouhodobému řešení, jako je zejména krácení výdajů na vědu a vzdělávání. Za druhé, „dno“ současného propadu reálné ekonomiky nelze zatím spolehlivě odhadnout, jen jeho značné trvání. Za třetí, pokud by i ústup USD z pozice světové rezervní měny, vyvolaný jeho setrvalým oslabováním, neprobíhal nadále plynule ale skokově, mohlo by dojít k ještě vážnějším globálním turbulencím. Za čtvrté, zrychluje se i vznik vícepolárního světa, neovládaného jedinou supervelmocí; USA ztrácejí své prvenství již nejen kvantitativně, ale i kvalitativně.

Ani v ČR nelze očekávat, že se nám vyhnou nepřímé důsledky těchto brzdných tendencí nejen ve zpomalování reálné ekonomiky USA a zejména  EU, ale pokud by v našem okolí nebyla zvládnuta finanční krize zachraňováním rozhodujících bank, mohlo by to ohrozit i naše banky navzdory jejich relativní konsolidovanosti. Současně se však projevují i přímé vlivy zejména v důsledku pasivnosti naší nesamostatné kursové politiky navzdory naší dosud samostatné měně, anachronickým uplatňováním restriktivní rozpočtové politiky i nad rámec Maastrichtských kriterií včetně snižování daní. Začíná se projevovat i zamrzání úvěrů. Tato rizika jsou zostřována pasivními přístupy naší současné vlády jak k záchranným akcím EU, tak i k domácím opatřením.

Bezprostřední východiska

Skupina zemí G 8, rozšířená o nově vznikající supervelmoci, by patrně měla koordinovat nezbytné prohloubení regulace globálních finančních trhů. Mezinárodní měnový fond by měl poskytovat finanční pomoc k záchraně ohrožených zemí. aniž by to podmiňoval uplatněním svých neoliberálních receptů.

EU a ECB i vlády a centrální banky členských zemí by kromě dosavadních záchranných opatření na finančních trzích měly v dalším kroku přejít i k aktivní prorůstové, nebo alespoň „protipoklesové“ rozpočtové i měnové, a v tom i kursové, politice. Jak naznačují přísliby automobilovému průmyslu, nevyhnou se ani mikroekonomickým intervencím.

I naše vláda by alespoň v této vážné situaci měla opustit svou stále nebezpečnější klukovskou snahu Evropě „to osladit“ a měla by její záchranná opatření nejen podpořit, ale doplnit je vlastními iniciativami. Zejména by měla opustit svou zhoubnou politiku snižování daní, která nás již v roce 2007 proti roku 2004 připravila o sto miliard korun na daňových příjmech, které bychom teď naléhavě potřebovali. Nemůžeme také nadále předbíhat kriteria Maastrichtské restriktivní rozpočtové politiky, která EU naopak rozvolňuje. Možná bychom mohli samostatněji postupovat i v kursové politice, dokud máme samostatnou měnu. Měli bychom vývoz více přeorientovat na méně ohrožené trhy. Také pokračování dosavadních snah o restrikci investičních pobídek místo jejich přeorientace na rozvíjení sofistikovanějších výrob a služeb by v současné situaci bylo již příběhem z jiné planety. A když EU dává dva bilióny eur, tedy téměř 50 biliónů korun do záchrany bank, my se ve zdůvodněných případech nevyhneme alespoň přiměřeně skromnější státní pomoci některým významným podnikům, pokud by byly ohroženy prokazatelně bez svého zavinění.

Pokus o nadhled

Po století monopolního kapitalismu je nesporné, že monopolizované trhy nejsou soutěžní, neviditelná ruka trhu zde nemůže sama plnit svou motivační a optimalizační úlohu a musí nastoupit viditelná ruka státní regulace. Podle mého názoru zkušenost ukazuje, že na rozdíl od nepřímého regulačního působení státní makroekonomické i intervenční mikroekonomické politiky, v tomto neuralgickém případě to vyžaduje nejvyšší stupeň regulace, státní vlastnickou kontrolu.

Soudím, že současná finanční krize brutálně ukázala, že banky a peněžní trh, které tvoří srdce a krevní oběh ekonomiky, jsou jejím ještě zranitelnějším místem a obdobně vyžadují i tento nejvyšší stupeň regulace, tak jak musel být doslova přes noc vytvořen. Nepovažuji to proto jen za dočasnou nouzovou improvizaci, ale za trvalou součást nového ekonomického uspořádání.

Od počátku devadesátých let kapitál a jeho zájmoví reprezentanti, především neoliberální teoretikové a politikové, se snaží okleštit evropský sociální stát především potržněním, zpoplatněním a privatizací veřejných služeb. Zatím tento zápas probíhal v podobě teoretického a politického zápolení, v němž byl sociální stát a jeho zastánci na ústupu. Lidé „přehlédli“, že převážně potržněné zdravotnictví v USA je dvojnásobně nákladné proti převážně solidárnímu evropskému. Lidé „přeslechli“ již v devadesátých letech varování Mezinárodní organizace práce, že při soukromém kapitálovém spoření na penzi nikdo nedokáže ani odhadnout, natož zaručit reálnou kupní sílu penze na čtyřicet let dopředu. Až nyní dostali šokové, luxusně drahé „školení“. Ještě horší probuzení je čeká v poznání „mezery“, kterou může vytvářet potržněné vzdělávání, i když se projevuje plíživě, ale o to hůře. Zde již nejde „jen“ o sociální důsledky, ale doslova o přežití v globální konkurenci. Je otázka, kdy a jak současná záchranná opatření postoupí i k tomuto kroku.

Na ještě vyšším stupni abstrakce se pokusme o ještě obecnější nadhled. Během několika týdnů krize se začínají projevovat největší změny od neoliberální vlny devadesátých let. Hroutí se nejen finanční trhy a v návaznosti na to i nájezd na sociální stát. Zhroutil se neoliberální „čistý“, neregulovaný kapitalismus. Neporazili ho v politickém zápolení jeho levicoví odpůrci, ale neoliberály hýčkaný zdivočelý trh. V básnické nadsázce probíhá něco na způsob třetí světové války, ale ve zcela jiné podobě, než si to mohli představovat ti, kteří se snaží přepnout vývoj ke studené nebo i horké válce od jimi prohrávaného ekonomického soutěžení. Je to „válka“ vedená na ekonomickém „válčišti“, ale zato jako blitzkrieg.

Možná vznikají zárodky protikrizové koalice přes hranice velmocí i politických hnutí. Zatím snad nejspíš na bázi G8, rozšířené o nově vznikající supervelmoci. Koalice, která bude hnána od krátkodobých opatření k dalším krokům proti soudobému kapitalismu, jak to slyšíme i z úst presidenta Sarkoszyho, kde bychom se toho ještě před pár týdny ani nenadáli. Jsou to jen slova k uchlácholení vyděšené veřejnosti?

Nebo jsou míněny vážně návrhy na nové uspořádání světové ekonomické architektury, počínaje novým Bretton Woodem? To by, podle mého názoru, vyžadovalo přebudovat Mezinárodní měnový fond na vícepolárním základě a možná na obdobném základě vytvořit i Radu ekonomické bezpečnosti OSN. Patrně bude účinnější na tomto základě koordinovat i měnové kursy - podle námětů UNIDO - místo dosavadního ponechávání jejich tvorby trhům, rozvráceným úpadkem dosud největší ekonomické supervelmoci. Nastoupit i novou cestu v liberalizaci mezinárodního obchodu a provádět ji vyváženě místo dosavadního tlaku na převážně jednostrannou, předčasnou liberalizaci méně vyspělých zemí, vedoucí k jejich diskriminaci a tím umožnit zmírnění jejich ochrany politikou extrémně levné práce. Dojdeme i bez Roosewelta až k novému modernímu globálnímu Novému údělu v podmínkách vícepolárního světa?

Zatímco od šedesátých let selhaly pseudosocialistické systémy „čistého“ státu, založené na téměř výlučné úloze státu bez, nebo téměř bez působení trhu, dnes, obdobně jako v krizi třicátých let, naopak selhává kapitalismus, založený na téměř výlučné úloze trhu bez, nebo téměř bez regulační úlohy státu. Vyhneme se již oběma krajnostem – podá si již konečně neviditelná ruka trhu ruku s viditelnou regulační rukou státu, uplatňovanou především ve vytváření  pravidel férových postupů na trhu, v makroekonomické i mikroekonomické intervenční politice včetně intervencí k ochraně životního prostředí, v soužití různých forem vlastnictví kapitálu, v převážně solidární formě veřejných služeb, počínaje vzděláváním, zdravotním a penzijním pojištěním a v sociálním přerozdělování příjmů v míře, která by čelila pasti chudoby a přitom neoslabovala, ale naopak posilovala výkonnostní motivaci?

Převáží nutnost překonat katastrofu nad mocenskými a skupinovými zájmy? Jak dlouho to vydrží, až vášně opadnou? Nebo se právě o to rozvinou zápasy mezi Wall Streetem – tedy kapitálem, k němuž se dovolává Bush, a Main Streetem, tedy lidmi z ulice, k nimž se hlásí Obama?

Britské listy, 25. 11. 2008, Miloš Pick


Související články:
(Politiky - hospodářská a sociální)

Přijďte podepsat petici k lithiu (13.10.2017)
Lithium do českých rukou (05.10.2017)
Politické spektrum o daních (22.03.2017)
Jak proměnit sen ve skutečnost (09.12.2013)
Seminář k problematice "základního příjmu" (12.10.2013)
Mezigenerační solidarita (31.05.2012)
Festival TRANSEUROPA (10.05.2011)
Jak z toho? (14.02.2011)
Politické spektrum o důchodové reformě (31.01.2011)
Systémová změna jako odpověď na Ricardův efekt (12.08.2010)
Proč levice v krizi nezískává? (27.05.2010)
Zaměstnanecké benefity v ČT (25.03.2010)
Přemýšlení o nemyslitelném (02.03.2010)
Vládní exit nebo exitus vládnutí? (10.02.2010)
Exodos (05.02.2010)
SDS podporuje aktivitu odborů (16.05.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (poznámky) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (literatura) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (2) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (1) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (19.04.2009)
Kapitalističtí hlupáci (27.12.2008)
Na budoucnost světa nemyslím, nechci usínat na práškách (15.10.2008)
Ransdorf, nový spojenec ČEZ (28.03.2008)
Brusel vytáhl proti podivně vysokým cenám (01.02.2008)
Posloupnost a časový rozvrh (transformace čsl. ekonomiky) (17.01.2008)
Co opravňuje vertikální přerozdělování? (1) (06.08.2007)
Kdo je vítěz globalizace? (13.07.2007)
Nerovná daň! (26.05.2006)
Chci celou Zemi a 5% navrch! (26.03.2006)
Česko prohrálo arbitráž s Nomurou (18.03.2006)
Jak to bude s nezaměstnaností v roce 2006? (12.03.2006)
Genetický kód (základná formula) kapitalistickej spoločnosti (27.02.2006)
Už dlouho neplatí, že levice se pozná podle toho, že víc přerozděluje (21.02.2006)
Klausův boj o minulost (02.02.2006)
SB varuje před vznikajícím dělením postsovětského bloku (01.02.2006)
ČSSD by si populistická gesta mohla před volbami odpustit (12.01.2006)
Budujú v Číne socializmus, alebo skôr kapitalizmus? (03.01.2006)
Žijeme v ekonomickom stredoveku - tak skúsme niečo spraviť, aby sme si priblížili novovek (18.12.2005)
Na velké koalici můžeme dlouhodobě prodělat (10.12.2005)
K bezpečnosti a stabilitě korporací (28.11.2005)
Krach na novoyorské burse (24.10.2005)
Jaká ekonomika bude ekonomikou budoucnosti? (30.06.2005)
Je patnáctiprocentní daň, jak ji navrhuje ODS, pro občana výhodná? (16.05.2005)
Několik úvah o směru cesty…(2. část) (03.05.2005)
Několik úvah o směru cesty… (03.05.2005)
Demografická bublina (17.04.2005)
Nezaměstnanost a předčasné parlamentní volby (15.04.2005)
ČEZ se chystá v elektrárnách pálit obilí (05.04.2005)
Centesimus annus (4) (03.04.2005)
Koleje (19.02.2005)
7. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Krize tradičních politických ideologií-ekonomické aspekty (27.01.2005)
Rozdíly mezi bohatými a chudými rostou (26.01.2005)
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou (06.01.2005)
Občané, pozor na reformy! (04.01.2005)
V čase rekapitulačním (31.12.2004)
Nad státním rozpočtem (3.) (22.12.2004)
Nad státním rozpočtem (2.) (18.12.2004)
Nad státním rozpočtem (1.) (17.12.2004)
Zděšení kvůli světové ekonomice (04.10.2004)
Reakce na odvolání managera Eurotelu (03.05.2004)
Stanovisko SDS k novele zákona o rybářství (31.01.2004)
Ekonomický a demografický vývoj vede k reformám (22.01.2003)
MMF radí šetřit a slibuje růst (31.10.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miloą Pick | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
227 (227 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
226 (226 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
169 (169 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
165 (165 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
146 (146 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
174 (174 hl.)
Prohnilý humanismus !!
136 (136 hl.)

Celkem hlasovalo: 1243


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.