Zamyšlení nad manifestací 30. 5. 2012.Dnešní manifestace důchodců a tělesně postižených před Rudolfinem, do r. 1941 parlamentem ČSR, byla údajně první manifestací důchodců od dob vzniku ČSR až do současnosti. Asi se opět najde mnoho zpochybňovačů, kteří opět budou přepočítávat řady protestujících a hovořit o bezvýznamnosti akce. Je to nepodstatné.
Manifestace nebyla mohutná, ale vyzývající k odmítnutí vládních reforem a škrtů, požadující demisi celé vlády. Nemá smysl komentovat slova řečníků, neřekli nic, co by se již nevědělo. Ale výrazně zazněl názor části ze tří milionů občanů, které kroky vlády a vládní koalice ohrožují a vedou k jejich chudobě. Před Rudolfinum přišli nejenom důchodci, ale i aktivně pracující a mladí lidé, včetně studentů. Z úst představitele studentů zazněla slova o mezigenerační solidaritě. Generace studentů a důchodců jsou škrty a reformami postiženi nejvíce. Nejsou ještě, nebo již, v produktivním věku. Jsou existenčně, zdravotně i sociálně závislí na prostředcích, které do státního rozpočtu přináší práce střední věkové generace. Tato generační solidarita se s věkem lidí mění, posouvá. Výstižně se to objevilo i na jednom z transparentů.
Mezigenerační solidarita je ohrožena komercionalizací v důsledku školské, zdravotní a zejména důchodové reformy. Jde o poslední „zlaté“ peníze, které se bez „užitku“ povalují po zemi. Vláda a vládní koalice je nabízí na pomyslném talíři svým mecenášům.
A o to v reformách jde, manifestující si těchto hrozeb jsou vědomi a nejsou v jejich odmítnutí osamoceni.
Vít Stanislav
Pár fotek pořízených členy SDS:




