Rozhovor Haló novin s Antonínem Zralým (KSČM), členem sněmovního výboru pro sociální politiku a zdravotnictvíPoslanec ČSSD Miroslav Svoboda chce do novely návrhu zákona o poskytování služeb v cestovním ruchu, která ve sněmovně prošla do 2. čtení, prosadit, aby zaměstnavatel mohl svým zaměstnancům poskytnout od příštího roku příspěvek ve výši až 10 tisíc Kč na tuzemskou rekreaci s daňovou úlevou. Zaměstnavatel by si tento příspěvek mohl odečíst od základu daně, neplatil by z něj daň ani zdravotní a sociální pojištění. Daň ani pojistné by neplatil z příspěvku ani zaměstnanec. Jak se vám tento návrh zamlouvá?
No, nevím. Musel bych vidět, jak konkrétně vypadá na papíře. Samozřejmě, že by to lidé uvítali. Ale dostanou takovou příležitost opravdu všichni zaměstnanci? Podle jakého klíče by zaměstnavatel dělal výběr? Kdo bude rozhodovat, že příspěvek dostane ten či onen pracovník? To si neumím opravdu představit. Někdo se šéfovi znelíbí a ze hry vypadne, z jiných se bude tvořit nějaká extra třída. Nebo by měli nárok na tyto zvláštní peníze na dovolenou v ČR všichni zaměstnanci? Takový příspěvek znamená navýšení výdajů zaměstnavatele, přestože by si je mohl odečíst od základu daně. Asi se zase nenajde tolik firem a podniků, které by mohly svým zaměstnancům takto přilepšit. Zatím se mi tento návrh jeví jako vyloženě populistický. Na druhé straně však přivítám vše, co můžeme udělat ve prospěch zaměstnanců. Ale pokud nemám Svobodův návrh před očima, vnímám to spíše jako formu určitého sponzorského příspěvku. Ten je nyní možné odečíst si většinou od základu daně. Ale tady by se vytvořila určitá skupina lidí, kterým by zaměstnavatel tento příspěvek dával a ostatním nikoli. A to se mi nelíbí.
Takže nevěříte, že by to mohli dostávat lidé, kteří si to za svou práci zaslouží?
Opakuji - považuji to za příliš populistické. Myslím si, že by na tom vydělali spíše manažeři, a možná by se ve větším podniku sem tam dostalo i na nějakého dělníka. Spíš to však jde na ruku firmám, které se zabývají cestovním ruchem. Ty by to určitě přivítaly. To znamená, že jedni podnikatelé by vlastně dostali od státu určitou dotaci - tím, že by si tento příspěvek na dovolenou zaměstnanců mohli odečíst od základu daně a neplatili by z něj pojištění, by přispívali dalším podnikatelům. Považuji za strašnou chybu, že většina podniků zprivatizovala, prodala, zbavila se svých podnikových rekreačních zařízení. Tam přece mohli zaměstnanci za nevelké peníze trávit rodinnou dovolenou. To fungovalo. A fungovalo to dobře. A mohly své zaměstnance vysílat na dovolené tak, jak to dělaly před rokem 1989. Lidé toho rádi využívali. Ale přešlo to do soukromých rukou, ceny se neúměrně zvedly a kdo si dnes může takovou rekreaci dovolit?
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (ČSSD) si myslí, že Svobodův návrh by přispěl k vyšší pracovní motivaci i k lepšímu zdravotnímu stavu zaměstnanců. Není na tom kus pravdy?
S tím samozřejmě vřele souhlasím. Vše, co přispěje ke zlepšení zdravotního stavu zaměstnanců, jejich zaslouženému odpočinku, bezesporu vítám. Stále však nechápu, jak by docházelo k dělení zaměstnanců. Neumím si představit, že by příspěvek dostal každý. A navíc jsou firmy, které by si takový krok nemohly vůbec dovolit. Vždyť třeba vyplácejí lidem jen minimální mzdu. Kde by vzaly peníze na jejich dovolenou? A aktuálně - lékárníci se bouří, že jejich existenci ohrozí tříprocentní snížení obchodní marže. Ale i oni mají zaměstnance - copak by jim pak mohli poskytovat desetitisícovou částku na dovolenou? To by je nezničilo? Jsem ve značných rozpacích. A musím znovu zopakovat, že to chápu jako velmi populistické gesto před parlamentními volbami. Sociální demokraté nyní diskutují o návrhu, který už sněmovna schválila - jde o stoprocentní zvýšení rodičovského příspěvku, a na druhé straně uvažují o tomto. Nejenom, že by Svobodovu představu nemohli mnozí podnikatelé naplnit, ale i kdyby ano - nezatížilo by to jenom je, ale zároveň i stát. Příjem daní by byl zase o něco nižší. Takový přístup se mi nelíbí, KSČM se takto nechová. Sledujeme většinu lidí, kteří jsou ve finančních problémech, chceme jim pomoci, snažíme se mít rovněž ohled na to, že také stát tu má určité povinnosti. Ale k tomu musí mít určitý přísun finančních prostředků.
Haló noviny, 12. 1. 2006, Marie Kudrnovská