
Na tuto otázku se snail odpovědět seminář organizovaný ve panělsku v polovině března levicovou mezinárodní organizací "Transform!".
Na třicet účastníků z dvanácti zemí diskutovalo téměř dva dny. Hned na počátku chci sdělit, e úplná odpověď nebyla nalezena. Ale na druhou stranu bylo doloeno mnoho důleitých faktů a aktuálních rozborů situace v jednotlivých zemích i v Evropské unii jako celku.
Co bylo výsledkem jednání? Předně, chce-li levice ve střetu různých politických koncepcí ve sjednocené Evropě uspět, musí odhodit stará klié a schematismus v činech i mylení. Krize se v Evropě projevuje velmi odlině. Tak např. v Norsku pro větinu lidí není povaována za velký problém, nezaměstnanost je nií ne 4 procenta. Naopak v Itálii dolo k nevratné ztrátě milionu pracovních míst. Kvůli generální stávce v Řecku poslali tamní pozvaní účastníci semináře pouze písemné materiály.
Je asi dobré začít od základní otázky, co je to krize? Diskutující doli k závěru, e to je nefunkčnost akumulačního reimu a selhání regulačního modelu ve společnosti. To ve se v Evropě projevuje v penění sféře, v problémech sociální integrace a v problémech souvisejících s roziřováním EU.
Dále zaznělo, e krize je zlomem mezi minulostí a nově se vytvářející společenskou situací. Tento proces zdaleka nekončí, naopak jeho dlouhé trvání je stále více pravděpodobné. Pro tyto závěry hovoří současný stav evropské ekonomické produkce, stav financí a finančního sektoru, dynamika nezaměstnanosti, příprava tzv. exit strategií, které nenaznačují novou a nutnou kvalitu dalího směřování evropských států i evropské integrace. A poslední, ale velmi důleitá oblast, je dynamika evropské sociální nerovnosti, je se projevuje velkými společensko-politickými dopady.
Diskutující si kladli otázku, jak tyto teze rezonují s míněním lidí. To je toti to, co by mělo autentickou, radikální levici zajímat. Tak více ne 60 procent občanů akceptuje poadavek na více sociálních jistot. Pouze necelá čtvrtina chce více trhu. Ale také se ukazuje, e dvě třetiny lidí si myslí, e krizi nevyřeí pravice ani levice. Důvěra v jakékoliv politické strany, i v ty levicové, klesá.
Naivní levicová představa je, e existuje ťzl፠pravice a ťhodn፠levice. To není to, co si myslí levicoví Evropané. Stejně tak není pravda, e pro levicově orientované občany je kapitalismus nepřijatelný. Fakta ukazují opak. Kapitalismus je přijatelný pro větinu, včetně části členů radikálně levicových politických stran. Velmi kriticky se ale dívají na současný liberální kapitalismus.
Evropská levice nevstoupila do krize a nyní. Je v ní prakticky od poloviny osmdesátých let. Nebyla schopna najít nová řeení, přesvědčit o nich významnou část občanů a mobilizovat je k akci. Nenala, jak reagovat na krizi fordismu vrcholící v polovině sedmdesátých let.
V devadesátých letech dolo k dalím změnám. Evropská společnost se stále více stávala ťneférovouŤ společností. To ve vedlo k tomu, e politická váha levice klesala. Zvyuje se podíl občanů, kteří hledají cesty mimo politické strany. Ty, mimochodem, také přestaly reprezentovat a prosazovat třídní, skupinové zájmy občanů. Nedávná minulost potvrdila, e nejsou podstatné perfektní koncepce, pokud se nedaří řeit problémy a potřeby lidí.
V tomto desetiletí se politiky vyprázdnily. Nejdříve ty levicové, nyní i ty pravicové. Dobrá zpráva pro levici můe být, e také pravice ztratila svoji vizi. Je ovem nebezpečím pro společnost, e vize nazývané jako krajně pravicové, popř. neofaistické, jsou více úspěné. A nemá to nic do činění s chudobou. Vezměme bohaté Rakousko s 30procentní podporou, či Francii, ale třeba i Maďarsko. Zde nám nepomáhá tradiční mylení. Například rumuntí imigranti, kteří pocházejí z velmi nuzných poměrů ve panělsku, volí pravici. Zatímco relativně bohatí jihoameričtí přistěhovalci volí levici. Je to dáno historickou zkueností těchto lidí. Nefunguje zde jednoduchý politický mechanismus.
Jsou i velké rozdíly v dopadu krize na obyvatele. Jsou země, jako skandinávské státy, Německo a částečně i střední Evropa, kde zatím ve větině negativní vlivy krize nebyly tak výrazné a nezasáhly ploně iroké vrstvy. Problém je spíe v jednotlivých regionech a ve veobecném pocitu ohroení jedince v blízké budoucnosti. Na jihu Evropy jsou ji konkrétní dopady citelné a pociují je celé skupiny obyvatelstva.
Závěry semináře říkaly, e není jen jedna odpověď na otázku vztahu krize a levice. Je to komplikovaný a komplexní proces, ve kterém se levice můe orientovat a občany získávat pro svá řeení. Nebo se také můe smířit se svým relativně malým vlivem na společenské procesy a starat se jen o své tradiční věrné příznivce. Pak ale nemůe očekávat větí vliv ne ten, který oslovuje spíe méně ne deset procent občanů. Tento přístup na semináři nezískal ádnou podporu.
Účastníci si myslí, e evropská levice by nyní měla vidět své poslání ve formulaci nového evropského sociálního projektu a v řeení problémů současného světa práce. Pro dosaení těchto záměrů musí být tato levice evropská, schopná vidět i přes hranice a být ochotná přes hranice spolupracovat. Dosaení alespoň částečného a trvalého pokroku vyaduje od politických stran, aby pokorně naslouchaly hlasům lidí, analyzovaly jejich problémy a hlavně přináely reálná a větinově akceptovatelná řeení. Jinak radikální levici zůstane jen role toho, kdo se pokouí lapat na brzdu, kdy vzniká pocit, e společnost jede k propasti. Ale k volantu se nedostane a nebude mít ádný vliv na volbu směru.
Jiří MÁLEK, předseda Společnosti pro evropský dialog, Haló noviny, 24. března 2010.