logo SDS
Dnešní datum: 19. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 768x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 747x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 665x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 664x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 659x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 625x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 518x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 416x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 27
Prům. 17.5
21 denni
Max. 348
Prům. 279.4

Nyní si čte web : 54 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Spor o ekonomickou kalkulaci (poznámky)

Vydáno dne 19. 04. 2009 (9311 přečtení)

Poznámky pod čarou diplomové práce Petra Gočeva (obsah ZDE)

Poznámky

[1] Proto jsem se přidržel obecnějšího označení spor o ekonomickou kalkulaci spíše než v literatuře také často uváděného názvu spor o socialistickou kalkulaci.

[2] Z nejznámějších jmenujme: F. Taylor, H. D. Dickinson, O. Lange, F. M. Durbin, A. P. Lerner.

[3] S tím souvisí i odklon od neoklasického rámce jako takového, který někteří jeho dřívější exponenti v posledních letech vykazují. Tak například podle kajícného Blauga bylo užití neoklasického paradigmatu k podchycení možnosti realizace socialismu „tak průkazně naivní, že bylo až zcela směšné. Pouze ti, kteří byli opilí teorií dokonale konkurenční statické rovnováhy, mohli spolknout takový nesmysl. Sám jsem byl jako student v 50. letech jedním z nich a dnes mohu jen žasnout nad svým zakaleným rozumem.“ (Economic Journal, November 1993, s. 1571)

[4] V atmosféře, kdy i u kapitalistických manažerů bylo považováno za možné a nutné, aby jednali ve shodě se společenským zájmem, je zřejmé, proč neoklasičtí socialisté věnovali tolik pozornosti stanovení kritérií pro rozhodování socialistických manažerů, aniž by se výrazněji zabývali otázkou, jak budou k dodržování těchto kritérií motivováni.

[5] Také se uvádí, že pojem popisuje Marshallovy nůžky, jejichž klasickou čepel představují náklady a neo- čepel užitek. (Horvat 1995, s. 258)

[6] Někteří autoři se při zkoumání, jaké faktory hrály roli ve sveřepé trvanlivosti rovnovážných schémat, dotkli i psychoanalytických motivů: „Koncept rovnováhy má neodolatelnou přitažlivost – téměř neslyšný bzukot dokonale fungujícího stroje; zjevný poklid přesné rovnováhy protichůdných tlaků; automatické hladké zotavení z náhodné poruchy. Není na tom snad něco freudovského? Má to spojitost se steskem po návratu do dělohy? Musíme hledat psychologické vysvětlení, abychom objasnili silný vliv ideje, která je intelektuálně neuspokojivá.“ (Robinsonová 1962, s. 80-1) Tuto linii zde sledovat nebudu, i když je zřejmé, že estetické momenty hrají v ekonomické analýze mnohem významnější roli, než jakou by jim byli ochotni přiznat ekonomové domněle praktikující bezhodnotovou vědu.

[7] Tuto teorii rozvinul zejména americký marginalista J. B. Clark. Walras oproti tomu zpočátku vůbec nepřipouštěl možnost substituce mezi výrobními faktory – poměry jejich kombinování považoval za technologicky dané. Teprve v pozdějších edicích Elementů se nechal Baronem přesvědčit k zařazení možnosti substituce a tím i k zohlednění teorie mezní produktivity. Ta se tak dostala do přístupu lousannské školy skrze problematiku ekonomické variability technických koeficientů, která hrála rozhodující roli v Baroneho názoru na nerealizovatelnost ekonomického plánování „na papíře“. Ke kritice teorie mezní produktivity jakožto teorie rozdělování viz např. Dickinson 1932 a Bhaduri & Robinson 1980.

[8] Viz Hobson (1922, s.174-5) „...interpreti [marginalismu] jsou z něj schopni odvodit praktické koncepty velice přijatelné pro ty politiky a podnikatele, kteří chtějí prokázat neoprávněnost, škodlivost a konečnou marnost všech pokusů pracující třídy domoci se vyšších mezd ... organizovaným tlakem odborů nebo politicky. ... Pokud naši političtí ekonomové dokáží přinést toto evangelium marginalismu srdcím a hlavám pracujících tříd, odstaví tím všechny jejich bláznivé pokusy získat vyšší mzdy na úkor renty a majetku a přivede je k uplatnění usilovnější, dovednější a úzkostlivější práce k výrobě většího produktu, jehož celek nebo část budou moci získat nevyhnutelným působením ekonomického zákona rovného mezního rozdělování.“ Je příznačné, že právě v této sžíravé kritice bylo vůbec poprvé užito pojmu marginalismus – jako označení zahrnující jak akceptaci teorie mezní užitečnosti, tak i apologetické zužitkování teorie mezní produktivity. Hobson (1926, s.108) dále tvrdí, že marginalistická doktrína slouží především k rozptýlení obvinění kapitalismu z vykořisťování a že je svým „imanentním konservativismem“ přitažlivá nejen pro hrstku akademiků, ale i pro četné představitele majetných tříd, kteří sice nemají dost fištrónu aby sledovali její subtilní důkazy, ale dovedou alespoň ocenit její obecné závěry tak, jak jsou popularizovány tiskem.

[9] Walras se ostatně v počátcích své kariéry soustředil především na otázky sociálních a ekonomických reforem. V souvislosti s hladším fungováním dokonalé konkurence, kterou považoval nejen za nejvhodnější popis ekonomické reality ale i za vrchol ekonomické efektivity, se zasazoval o znárodnění půdy a státní regulaci monopolů. Ve víře, že v západní Evropě skýtá družstevnictví alternativu revolučním aktivitám, se stal v roce 1865 dokonce spoluzakladatelem banky pro výrobní družstva a měsíčníku o družstevnictví La travail („Práce“). Přestože banka i měsíčník po 3 letech zkrachovaly a Walrasovy četné práce na poli sociální ekonomie nezaznamenaly na rozdíl od jeho čisté ekonomie žádný ohlas, nadšení pro sociální reformy jej nikdy neopustilo.

[10] Rozlišování různých sfér ekonomie je pro postklasickou ekonomickou metodologii charakteristické. Známé je např. rozlišení Nevilla Keynese: „...pozitivní věda může být definována jako oddíl systematizovaného vědění o tom, co je; normativní nebo regulativní věda jako oddíl systematizovaného vědění vztahujícího se ke kritériím toho, co by mělo být, a týkající se proto ideálního tak jak se liší od aktuálního; umění jako systém pravidel pro dosažení daného cíle. Předmětem pozitivní vědy je ustanovení pravidelností, normativní vědy určení ideálů a [předmětem] umění [je] formulace pravidel.“ (Keynes 1999, s. 22) Toto rozlišení se přes autory jako Hutchison (který jej ovšem oříznul o sekci umění) dostalo až do dnešních učebnic. Od Walrasova přístupu se však liší mj. v tom zásadním ohledu, že analýzu institucí ponechává v ranku pozitivní ekonomie (a tedy vědy v pravém slova smyslu).

[11] Důsledky byly pro teoretický význam těchto institucí opravdu žalostné - Walras funkci podnikatele prostě škrtnul, zatímco Marshall se snažil podnikání naroubovat na svůj systém tím, že mu přiřknul status výrobního faktoru stejného charakteru, jaký má půda.
Dlužno také dodat, že zatímco pro klasickou politickou ekonomii bylo např. oddělení teorie hodnoty a teorie rozdělování nemyslitelné i z analytického hlediska – Ricardova snaha o nalezení invariantního měřítka hodnoty souvisela s existencí „podivného efektu“, kdy změna všeobecné míry zisku působí na změny relativních cen – v neoklasickém přístupu se z rozdělování stal ryze etický fenomén, navíc ošetřený teorií mezní produktivity.

[12] „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti [nebo-li sukcese a koexistence].“ Comte, A.: Cours de la philosophie positive, Cours 1, cit. v Benyovszky 2001, s. 204

[13] Z takto vyhraněné pozice kritizoval Ricardovo rozlišování absolutní a relativní hodnoty již Samuel Bailey.

[14] Směnná hodnota navíc figurovala pouze jako forma [vlastní] hodnoty, která byla její substancí. Je jasné, že takové pojetí museli pozitivističtí ekonomové odmítat jako beznadějně „metafyzické“ (srov. Zelený 1962, s. 48). Esencialismus byl vlastní ostatně i Mengerovi, a právě z něj vyplývala jeho nedůvěra k matematice: „Jak se můžeme dobrat podstaty, např. podstaty hodnoty, podstaty pozemkové renty, podnikatelského zisku, dělby práce, bimetalismu atd., užitím matematických metod?“, divil se Menger v dopise Walrasovi (Jaffé 1965, s. 3).

[15] Jak ontologický, tak i analytický směr kritiky klasické ekonomie ze strany neoklasických autorů je pohříchu zavádějící, tím spíše ale odhaluje ledví jejich vlastních východisek. V tomto ohledu je třeba uvést, že pojetí vlastní hodnoty vyplývá z koncepce ekvivalentní směny, kterou lze vysledovat až k Aristotelovi: aby byla určitá množství jednoho zboží rovnovážně směňována za určité množství jiného zboží, musí v nich být přítomen společný element identické velikosti, který nemůže mít charakter ani jednoho z obou zboží, ale musí být „něčím třetím“. Hodnota tedy není objektivní v tom smyslu, že by se vázala na konkrétní objekt třeba tím, že by snad byla dána jeho vlastnostmi nebo pouze technickými okolnostmi jeho výroby, ale v tom smyslu, že není pouze relativní (jako směnná hodnota) nebo pouze subjektivní (jako užitek), ale kondenzuje mnohem širší totalitu společenských vztahů. U Marxe je [vlastní] hodnota dána společensky nutným množstvím abstraktní práce nutné pro výrobu daného druhu zboží. Přes veškeré nejasnosti kolem takového určení je zřejmé, že vychází nejen z technických okolností výroby, ale i z působení konkurence, nabídky, poptávky atd.

[16] V pasáži, shrnující hlavní rozdíl mezi neoklasickou a rakouskou ekonomickou doktrínou, Barone uvádí:
„...abychom definovali ekonomickou rovnováhu - ať již v systému volné konkurence, monopolu nebo kolektivistického státu - nemusíme se vůbec uchylovat ke konceptům užitku, mezního užitku a tak podobně; a není ani nutné uchýlit se k Paretově konceptu indiferenční křivky, přestože představuje významný krok v osvobození matematické školy od všeho, co zavání metafyzikou. Staré a jednoduché ideje poptávky, nabídky a výrobních nákladů postačují nejen k tomu, aby byly do systému rovnic zapracovány nejdůležitější vzájemné vztahy mezi ekonomickými veličinami, ale i k posouzení nejrůznějších dynamických otázek, které se vztahují k většímu či menšímu blahobytu jednotlivců a společnosti.“ (Barone, s.246)

[17] „Od počátku jsem se snažil zjistit, jak falsifikovatelné hypotézy o pozorovatelných faktech ohledně cen a poptávaného množství vyplývají z předpokladu, že spotřebitel vydává svůj omezený důchod při daných cenách tak, aby maximalizoval svůj ordinální užitek.“ (Samuelson 1993, s. 92)

[18] Pojem čistá ekonomie zde není myšlen okleštěným způsobem, jaký mu přiřknul Walras, ale prostě jako ta část ekonomické analýzy, která je konstruována axiomaticky a deduktivně.

[19] Tím se ale nevyjadřuji k otázce, jestli je koncepce vzájemné závislosti v ekonomické analýze udržitelná, anebo je třeba vrátit se k principu jednosměrné kauzální závislosti probíhající v historickém čase, pro což přesvědčivě argumentují rakušané i marxisté (viz např. Freeman 1996).

[20] Pojetí rozvíjení teorie jakožto po sobě jdoucích aproximací vždy o něco bližších realitě jim bylo vlastní: „Vědecké koncepce jsou postupně modifikovány, aby se přiblížily pravdě; teorie jsou neustále vylepšovány. Jeden nejdříve přijme nedokonalá tvrzení a pokračuje se studiem vědy; pak se k těmto tvrzením vrátí a tříbí je.“ (Pareto 1971, S. 111)

[21] Výrazný posun je patrný ve srovnání s Paretovou argumentací: „Někteří lidé se domnívají, že jednoduše proto, že politická ekonomie užívá matematiky, měly by její závěry nabýt přesnosti a jistoty nebeské mechaniky. To je vážný omyl. V nebeské mechanice byly veškeré výsledky vyvozené z hypotézy ověřeny fakty a na základě toho byl učiněn závěr, že taková hypotéza s nejvyšší pravděpodobností postačuje k poskytnutí správné ideje konkrétního jevu. V politické ekonomii se podobných výsledku nemůžeme nadít, protože víme bez jakékoliv pochyby, že se naše hypotézy částečně liší od reality; a důsledkem toho mohou výsledky, které z nich můžeme odvodit, odpovídat faktům pouze do určité míry. ... Taková teorie je spíše způsobem zkoumání nežli dokazování a neměli bychom nikdy opomenout ověřit, zda závěry odpovídají realitě.“(Pareto 1971, s. 190-1)
Tedy: podle Pareta jsou ekonomické hypotézy (bohužel) vždy částečně nerealistické a právě proto je nutné neustále podrobovat empirické verifikaci i jejich predikce. Podle Friedmana neznamená realističnost hypotéz vůbec nic a důležitá je pouze falzifikace predikcí.

[22] Hayek ostatně prohlašoval, že stejně tak jako lituje, že nevěnoval explicitní kritiku Keynesově Obecné teorii, lituje i toho, že nekritizoval tuto Friedmanovu esej, „která je svým způsobem stejně nebezpečná. … Friedman je arcipozitivista, který věří, že do vědecké argumentace nesmí vstoupit nic, co by nebylo empiricky dokázáno. Já argumentuji tak, že když známe tolik detailu o ekonomice, naším úkolem je naše znalosti uspořádat. Těžko můžeme potřebovat nějaké nové informace. Velkou obtíží je strávit to, co už víme.“ (Hayek 1994, s. 145 )

[23] To vedlo Bucharina (1972) k závěru, že rakouský přístup je zobecněním světonázoru rentiéra.

[24] „Bezpochyby je naším cílem vytvořit empiricky falzifikovatelnou teorii, která generuje předpovědi o neznámých událostech v budoucnosti. K čemu pak vůbec čistou teorii? Je pro to několik důvodů. Ekonomický svět je natolik komplexní, že potřebujeme určitá zjednodušení, abychom ho vůbec mohli účinně analyzovat. Tudíž ekonomové eliminují ze své analýzy množství detailů a konstruují poměrně jednoduché modely světa. Takové modely jsou klasifikačním nástrojem. Poskytují standardy reference. Jsou náhražkou za experimenty, které jsou nezbytné v přírodních vědách, ale stěží možné v ekonomii. Konstrukce matematických modelů je znamenitým nástrojem pro rigorózní definici užitých konceptů. Konečně, poskytují určitou logickou kostru pro empirickou ekonomickou teorii.“ (Horvat 1995, s. 6)

[25] O vlivu, jaký měl obrat k jazyku na argumenty používané v neoklasické ekonomické metodologii, svědčí Samuelsonův článek Economic Theory and Mathematics z r. 1952, ve kterém zdůvodňuje matematizaci ekonomie na základě toho, že „matematika je jazyk“.

[26] K ilustraci jeho ideového pozadí a jeho antinomie k rakouskému přístupu zařazuji pasáž z Carnapovy Intelectual Autobiography: „Každý z nás ve Vídeňském kruhu projevoval silný zájem o politické události v naší zemi, v Evropě a ve světě. Tyto problémy byly diskutovány soukromě, nikoliv v Kruhu, který se věnoval teoretickým otázkám. Myslím, že téměř všichni z nás sdíleli tři následující přesvědčení, o nichž bylo sotva zapotřebí diskutovat. První bylo, že člověk nemá ani žádného nadpřirozeného ochránce, ani nepřítele, a že tudíž cokoliv může být uděláno pro zlepšení života, je úkolem člověka samotného. Za druhé, byli jsme přesvědčeni o tom, že lidstvo je schopno změnit podmínky svého života takovým způsobem, že mnoho z dnešního utrpení by mohlo být odstraněno a že jak vnější, tak i vnitřní situace individua, společenství a nakonec i celého lidstva se podstatně zlepší. Třetí je přesvědčení, že veškeré úmyslné zásahy předpokládají znalost světa, že vědecká metoda je tou nejlepší metodou, jak takovou znalost získat, a že tudíž věda musí být považována za jeden z nejcennějších nástrojů pro zlepšení života.“ (cit. v Holton 1999, s. 44)

[27] Tautologickou povaha naznačeného výroku můžeme zkusit ozřejmit tím, že výrok synonymně přeložíme jako „jednotlivec postupuje účelově v souladu se svým účelem“. Pokud by neplatila synonymie „jednat ~ postupovat účelově“ a „přát si ~ chovat účel“, pak by ani výrok „jednotlivec jedná tak, jak si přeje“ nemohl být apriorně platný, neboť by byl vyvrácen některou z instancí (A), (B), (C), … Je také patrné, že uvedené překlady poněkud pokulhávají a působí kostrbatě; to lze přičíst tomu, že v rámci přirozeného jazyka nejsou veškeré logické operace nad pojmy a jejich strukturou nabíledni a často je ani není možno dobře definovat. Jedině díky tomuto rysu přirozeného jazyka se vůbec mohou misesovci snažit vydávat své oblíbené výroky za synteticky apriorní, aniž by byli okamžitě demaskování.

[28] Právě v těchto souvislostech Barone poprvé použil koncepci kompenzačních plateb, která byla inkorporována do teorie blahobytu, aby bylo vůbec možné porovnávat různé paretooptimální stavy a vyhodnocovat tak dopady různých politickoekonomických opatření.

[29] „Jednoduchá průměrná práce sama má sice v různých zemích a různých kulturních epochách různý charakter, nicméně je pro každou určitou společnost něčím daným. Složitější práce je jen umocněnou či spíše znásobenou jednoduchou prací, takže menší množství složité práce se rovná většímu množství jednoduché práce. Ze zkušenosti víme, že se práce neustále takto převádí. Ať už je zboží produktem sebesložitější práce, jeho hodnota je činí rovným produktu jednoduché práce a představuje tedy sama jen určité množství jednoduché práce. Různé proporce, v nichž se různé druhy prací převádějí na jednoduchou práci jako na jednotku jejich míry, jsou stanovovány společenským procesem za zády výrobců, a proto se jim zdá, že jsou dány zvyklostí. Pro zjednodušení považujeme v dalším výkladu každý druh pracovní síly bezprostředně za jednoduchou pracovní sílu, čímž si jen ušetříme námahu s převáděním složité práce na jednoduchou.“ (Marx 1953, s.61)

[30] Robinsonová má pravdu v tom, že Marx neřešil otázku, zda se má v socialistické ekonomice hodnota výrobku řídit průměrnými nebo mezními náklady, zcela uspokojivě. Poznatky vyplývající z teorie mezních nákladů lze ovšem do marxistického pojetí vhodně včlenit, aniž by to znamenalo odmítnutí pracovní teorie hodnoty jakožto východiska pro hodnotovou kalkulaci v socialismu – v tomto bodě se zase mýlí Robinsonová.

[31] S tím rozdílem, že zatímco v předchozích ekonomických formacích je renta shrabována neproduktivními pozemkovými vlastníky, v socialismu má pouze účetní charakter a je přerozdělována ve prospěch celé společnosti.

[32] Mises ostatně přiznává, že kapitalistická peněžní kalkulace není ze své podstaty schopna zohlednit „mimoekonomické faktory“ (viz Mises 1992, s. 77-8).

[33] „...nechť [ministerstvo výroby] náhodně zvolí míru prémie za odloženou spotřebu; nechť se pak ukáže, jak velké úspory mu lidé na základě této prémie svobodně poskytnou. Poté nechť [ministerstvo výroby] zjistí, zda je s touto sumou úspor schopno vyrobit takové množství nového kapitálu, který mu v budoucnu umožní dát lidem k disposici takové množství výrobků a spotřebních služeb, že jim bude moci skutečně poskytnout slíbenou prémii za odloženou spotřebu. A systémem pokus omyl, zvyšujíc a snižujíc přislíbenou prémii, nakonec slíbí prémii za takových podmínek, které mohou být splněny. Takovouto metodou může [ministerstvo výroby] zajistit [lidem] zvýšení budoucího blahobytu aniž by omezovalo jejich svobodnou vůli a kolidovalo s takovým rozdělením mezi současné a budoucí potřeby, které každý činí se svým příjmem ze zaměstnání.“ (Barone s. 287)

[34] V souvislosti s tím Lange(1938, s. 59-60) cituje Wicksteedovu autoritu: „Výraz ´cena´ má dva významy. Může znamenat buďto cenu v běžném smyslu slova, tj. směnný poměr dvou zboží na trhu, nebo jej můžeme brát v zobecněném smyslu jako ´podmínky, za kterých jsou nabízeny alternativy´... Pouze ceny v tomto zobecněném smyslu jsou nezbytné k řešení problému alokace zdrojů.“

[35] Později tento postoj přehodnotil a na základě rozvoje výpočetní techniky se domníval, že celý proces tápání, který byl v původní koncepci zajišťován reálnou zpětnou vazbou, bude možno do značné míry počítačově simulovat. (Lange 1994, s.361-4)

[36] „Socialisté mají jistě důvod být vděční profesoru Misesovi, velkému ďáblovu advokátu jejich věci. Neboť to byly jeho zásadní námitky, které donutily socialisty rozpoznat důležitost adekvátního systému ekonomického účetnictví pro usměrňování alokace zdrojů v socialistické ekonomice. Ba co více, hlavně díky Misosově výzvě si mnoho socialistů vůbec uvědomilo existenci takové problematiky. ... Jako výraz uznání velké služby, která jím byla vykonána, a jako memento prvořadého významu spolehlivého ekonomického účetnictví by měla socha profesora Misese zaujímat čestné místo v sále Ministerstva socializace nebo Výboru centrálního plánování socialistického státu.“ (Lange 1994, 252)

[37] „[S]kutečným nebezpečím spojeným se socialismem je byrokratizace ekonomického života, nikoliv nemožnost vypořádat se s problémem alokace zdrojů. Bohužel v podmínkách monopolistického kapitalismu nelze předejít stejnému, nebo ještě většímu nebezpečí.“ (Lange 1994, s. 275-6)

[38] Tyto své postoje vysvětloval i v dopise Hayekovi: „V jednom bodě je nedorozumění. … Prakticky bych měl samozřejmě doporučit určování cen plně tržním procesem, kdykoliv je to možné, tj. kdykoliv je množství prodávajících a kupujících dostatečně velké. Pouze v případě, že … nastává situace oligopolu, oligopsonu nebo monopolu, navrhuji jako praktické řešení stanovování cen na základě principů, které jsem předestřel ve své publikaci. V takových případech je fixace cen prováděna také v kapitalismu, jenomže tam se jedná o monopolistickou fixaci cen a nikoliv o fixaci cen v zájmu politiky veřejného blaha. … zespolečenštění průmyslu navrhuji z praktického hlediska také jenom v těch sférách, kde nefunguje automatický proces konkurenčního trhu.“ (Lange 1994, s. 298)

[39] Mises ani Hayek svou kritiku podanou v rámci sporu o ekonomickou kalkulaci nevztahovali na „syndikalismus“ a „dělnický kapitalismus“ (viz Mises 1992, s.86). Argumenty proti participaci pracujících na řízení, ať už v rámci družstevního vlastnictví na způsob jugoslávského modelu, nebo na základě projektů kodeterminace, si nechávali na jindy - Hayek např. prohlašoval, že „továrna nemůže být řízena v zájmu pracujících, pokud má zároveň sloužit zájmům spotřebitelů“ (Hayek 1983, s. 79). Tak si lze vysvětlit, že mnozí z dnešních tržních socialistů přijali argumenty Misese (a především Hayeka), vztahující se pouze ke kritice plánovitého hospodářství, za své: „Věřím…, že pokud je socialismus chápán jako kolektivní, demokratické přivlastňování nadhodnoty, spíše než jako centrálně plánovaná ekonomika zajišťující sociální spravedlnost, může socialismus přežít na intelektuální půdě Hayekova subjektivismu.“ (Burczak 1995, s. 170) Tento vývoj si pochvalují i dnešní Hayekovi následovníci: „...myslitelé socialistického ražení [se] musí zatím těžce přemáhat, aby akceptovali nepostradatelnost tržních institucí ...Přesto se však v socialismu skutečně vytvořila tržně hospodářská škola, která má právě tolik společného s J. S. Millem jako s Karlem Marxem a považuje dělnická kooperativní družstva za centrální výrobní instituce socialistického národního hospodářství. Na tomto trhu funguje rozdělování peněžních prostředků mezi jednotlivými kooperativními jednotkami prostřednictvím tržní soutěže. Ve svém realisticky orientovaném akceptování alokačních funkcí trhu představuje sice tato nova socialistická škola potěšující odklon od někdejší socialistické důvěry v přísliby centrálně plánovaného hospodářství, musí však bojovat s řadou obtížných problémů, jejichž kombinování vede k důsledkům, které jsou pro socialistický projekt tržního hospodářství osudné.“ (Gray 1994, s. 70-1) Nebylo by tedy oprávněné zavést v souvislosti s těmito variantami tzv. socialismu pojem „hayekovský socialismus“? Hayek by se sice obracel v hrobě, ale zakladatelům neoklasické ekonomie by se také jistě nelíbilo, že bylo její označení spojeno s termínem socialismus.

[40] Platnost tohoto argumentu implicitně uznává Stiglitz (1994, s. 14-17), když jako jedenu z okolností, vyplývajících z moderní ekonomické teorie a podporujících socialistickou kritiku tržního hospodářství, uvádí neexistenci trhů s budoucím zbožím:

[41] V pracích Prices and Production (London 1931) a Monetary Theory and the Trade Cycle (London 1933) Hayek naznačuje, že informaci potřebnou pro rozhodování s ohledem na plány ostatních výrobců komunikuje nepřímo změna úrokové míry: pokud ostatní výrobci plánují navýšení výrobních kapacit, roste poptávka po úvěrech a tedy i úroková míra; to vede ke snížení ziskovosti a díky tomu dochází k žádoucímu utlumení přílišné expanze. Hayek se domnívá, že příčiny hospodářského cyklu je třeba hledat v těch okolnostech, které brání úvěrovému systému fungoval naznačeným způsobem. Zásadní problém této argumentace spočívá v tom, že změna úrokové míry nereflektuje průběh investičního rozhodování na úrovní jednotlivých odvětví, ale pouze na agregátní úrovni celé ekonomiky. Ovšem informace relevantní pro předcházení nadvýroby určitého zboží se neodvíjí od všeobecné poptávky po úvěrech, ale od relativní poptávky po úvěrech mezi konkurenty v daném odvětví. Je nerealistické předpokládat, že poptávka po úvěrech se vyvíjí ve všech odvětvích souběžně a ekviproporcionálně – rozdílný průběh a časový posun hospodářských cyklů v různých odvětvích je empirickým faktem. Chronická tendence k nadvýrobě je tedy slučitelná i s takovým úvěrovým systémem, který funguje zcela ve shodě s Hayekem popsaným ideálním stavem.

[42] „Zákonem konkurence je to, že poptávka a nabídka se neustále snaží doplnit jedna druhou, a proto se jim to nikdy nedaří. Obě strany jsou opět odtrženy a transformovány v naprostou opozici. Nabídka vždy sleduje poptávku, aniž by jí kdy mohla přesně pokrýt. Buďto je příliš velká, nebo příliš malá, poptávce nikdy neodpovídajíc, protože v tomto neuvědomělém stavu lidstva nikdo neví, jak velké nabídka a poptávka jsou. Pokud je poptávka větší než nabídka, cena roste, a v důsledku toho je nabídka do určité míry stimulována. Tak to pokračuje do nekonečna – permanentně nezdravý stav věcí – stále střídání nadměrné stimulace a kolapsů… – stav ustavičné fluktuace věčně nerozřešené.“(Marx, Ekonomické a filosofické rukopisy)


Související články:
(Politiky - hospodářská a sociální)

Přijďte podepsat petici k lithiu (13.10.2017)
Lithium do českých rukou (05.10.2017)
Politické spektrum o daních (22.03.2017)
Jak proměnit sen ve skutečnost (09.12.2013)
Seminář k problematice "základního příjmu" (12.10.2013)
Mezigenerační solidarita (31.05.2012)
Festival TRANSEUROPA (10.05.2011)
Jak z toho? (14.02.2011)
Politické spektrum o důchodové reformě (31.01.2011)
Systémová změna jako odpověď na Ricardův efekt (12.08.2010)
Proč levice v krizi nezískává? (27.05.2010)
Zaměstnanecké benefity v ČT (25.03.2010)
Přemýšlení o nemyslitelném (02.03.2010)
Vládní exit nebo exitus vládnutí? (10.02.2010)
Exodos (05.02.2010)
SDS podporuje aktivitu odborů (16.05.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (literatura) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (2) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (1) (19.04.2009)
Spor o ekonomickou kalkulaci (19.04.2009)
Kapitalističtí hlupáci (27.12.2008)
Od krize hypoték ke krizi kapitalismu (26.11.2008)
Na budoucnost světa nemyslím, nechci usínat na práškách (15.10.2008)
Ransdorf, nový spojenec ČEZ (28.03.2008)
Brusel vytáhl proti podivně vysokým cenám (01.02.2008)
Posloupnost a časový rozvrh (transformace čsl. ekonomiky) (17.01.2008)
Co opravňuje vertikální přerozdělování? (1) (06.08.2007)
Kdo je vítěz globalizace? (13.07.2007)
Nerovná daň! (26.05.2006)
Chci celou Zemi a 5% navrch! (26.03.2006)
Česko prohrálo arbitráž s Nomurou (18.03.2006)
Jak to bude s nezaměstnaností v roce 2006? (12.03.2006)
Genetický kód (základná formula) kapitalistickej spoločnosti (27.02.2006)
Už dlouho neplatí, že levice se pozná podle toho, že víc přerozděluje (21.02.2006)
Klausův boj o minulost (02.02.2006)
SB varuje před vznikajícím dělením postsovětského bloku (01.02.2006)
ČSSD by si populistická gesta mohla před volbami odpustit (12.01.2006)
Budujú v Číne socializmus, alebo skôr kapitalizmus? (03.01.2006)
Žijeme v ekonomickom stredoveku - tak skúsme niečo spraviť, aby sme si priblížili novovek (18.12.2005)
Na velké koalici můžeme dlouhodobě prodělat (10.12.2005)
K bezpečnosti a stabilitě korporací (28.11.2005)
Krach na novoyorské burse (24.10.2005)
Jaká ekonomika bude ekonomikou budoucnosti? (30.06.2005)
Je patnáctiprocentní daň, jak ji navrhuje ODS, pro občana výhodná? (16.05.2005)
Několik úvah o směru cesty…(2. část) (03.05.2005)
Několik úvah o směru cesty… (03.05.2005)
Demografická bublina (17.04.2005)
Nezaměstnanost a předčasné parlamentní volby (15.04.2005)
ČEZ se chystá v elektrárnách pálit obilí (05.04.2005)
Centesimus annus (4) (03.04.2005)
Koleje (19.02.2005)
7. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Krize tradičních politických ideologií-ekonomické aspekty (27.01.2005)
Rozdíly mezi bohatými a chudými rostou (26.01.2005)
Rozhovor s Bohuslavem Sobotkou (06.01.2005)
Občané, pozor na reformy! (04.01.2005)
V čase rekapitulačním (31.12.2004)
Nad státním rozpočtem (3.) (22.12.2004)
Nad státním rozpočtem (2.) (18.12.2004)
Nad státním rozpočtem (1.) (17.12.2004)
Zděšení kvůli světové ekonomice (04.10.2004)
Reakce na odvolání managera Eurotelu (03.05.2004)
Stanovisko SDS k novele zákona o rybářství (31.01.2004)
Ekonomický a demografický vývoj vede k reformám (22.01.2003)
MMF radí šetřit a slibuje růst (31.10.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Petr Gočev | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
223 (223 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
222 (222 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
163 (163 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
163 (163 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
143 (143 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
171 (171 hl.)
Prohnilý humanismus !!
132 (132 hl.)

Celkem hlasovalo: 1217


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.