Jak už to tak před volbami bývá, zajímají se teď politici více o názory lidí a dokonce i častěji říkají slova a věty, které lidé rádi slyší. Je tomu tak i co se týče starosti o správné a efektivní využití
nerostného bohatství naší země, které patří všem občanům a formálním vlastníkem je stát, který s ním také fakticky a právně nakládá. Nejvíce se teď v této souvislosti mluví o našem novém pokladu, zásobách lithia.
Není snad strany (ani hnutí), které by nevyjadřovalo tak či
onak rozhodné odhodlání udělat vše, aby zisky z těžby a využití těchto zásob
neodplynuly do světa, ale zůstaly hlavně v místě, regionu, státním rozpočtu
atd. Všichni si přitom pamatujeme, jakým ostudným způsobem naložil stát a
veřejné instituce, respektive konkrétní politici v minulosti s hnědým i černým
uhlím, s vodou a s dalším majetkem všech občanů, kolik stovek miliard
soukromých zisků to vyneslo i to, kolik z nich odplynulo v klidu do zahraničí.
A tak samozřejmě stále více lidí zajímá, jestli se tentokrát
stát zachová v souladu s tvrzením, že nerostné bohatství patří všem a jako
dobrý správce tohoto majetku, nebo jestli i lithium stihne stejný osud jako
ostatní dary naší přírody.
Ale vypadá to, že politici svou pověst zřejmě nezklamou ani
tentokrát. V pondělí 2. října totiž, docela v tichosti, podepsal ministr
průmyslu a obchodu končící vlády s australskou společností European Metals
Holdings Ltd. dokument s nevinným názvem „Memorandum o porozumění“. Společnost
by tak prý mohla s těžbou lithia v Krušných horách začít v roce 2022.
Neznám celý text Memoranda, nevím tudíž ani, jakou má pro
budoucnost závaznost, nevím zda, a jaké závazky obsahuje, co to znamená
konkrétně. Co ale vím jistě, že je divné, když vláda, která končí, použije
(nebo zneužije) dobu, která jí zbývá, kdy parlament, který ji má kontrolovat,
je už nefunkční a vlastně pokoutně podepíše 2 týdny před volbami cokoli, co
může mít budoucí důsledky v rozsahu mnoha desítek let a mnoha stovek miliard korun
a co možná už nebude možné beze škod napravit. Zvláště, když návrh koncepce
státní surovinové politiky, kterou vláda schválila v polovině letošního roku,
jde úplně opačným směrem, než jakým jde, zdá se, memorandum.
Nebo jde přesně o to? Tedy postavit jako obvykle nejen
veřejnost, ale i nový parlament a vládu před hotovou věc? A to nemluvím o tom,
jestli byl takový krok ze strany zaangažovaných politiků nezištný. Přesto si
myslím, že lithium nemusí stihnout osud ostatních darů naší přírody. Je však
nutné, aby si to vzala za své veřejnost, aby požadovala už teď před volbami
odpovědi na takové otázky a aby přiměla novou Poslaneckou sněmovnu zabývat se
tímto tématem co nejdříve a zachránit co se dá. Proto podporuji petici na téma „Lithium
do českých rukou“. A vám navrhuji totéž.
Lubomír Ledl, místopředseda SDS, kandidát do Poslanecké
sněmovny v Praze (za KSČM)
Lithium do českých rukou
