logo SDS
Dnešní datum: 22. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 775x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 715x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 690x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 620x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 617x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 608x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 587x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 479x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 25
Prům. 11.2
21 denni
Max. 350
Prům. 296.4

Nyní si čte web : 67 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí

Vydáno dne 21. 01. 2005 (11567 přečtení)

Článek z levě-komunistickém časopisu Internationalist Perspective zpochybňuje mýtus, že úpadek kapitalismu stojí na nemožnosti dalšího rozvíjení výrobních sil, kritizuje produktivistickou ideologie, která z něj vychází, ale i teze, podle nichž v dnešním světě přestávají kategorie jako hodnota či kapitálový vztah de facto existovat nebo že jsou samy technologie neutrální.

1. Ve svém projektu kritiky politické ekonomie, který nastínil v díle Grundrisse, v předběžných poznámkách z let 1857 - 1858, odhalil Karel Marx základní kategorie (hodnotu, abstraktní práci, zboží a kapitál), které „vyjadřují formy bytí, vlastnosti existence[1] kapitalistického výrobního způsobu. Právě tyto kategorie tvoří, jak byl Marx přesvědčen, ekonomické, sociální, politické a kulturní dimenze lidského života v kapitalismu a jeho historický vývoj. A právě na těchto kategoriích spočívá vnitřní a nerozřešitelný rozpor výrobního způsobu, který, jak Marx věřil, poukazuje jak na historicitu těchto kategorií, na jejich sesazení z úřadu, který v dějinách zaujímaly, skrze zrušení zbožní výroby, tak na vyhlídku na vytvoření lidského společenství (Gemeinwesen). Zákon hodnoty, výroba hodnoty nejsou odvěké a nejsou životu lidského druhu vrozené. Hodnota je spojena s kapitalismem a se zbožní formou; je to forma bohatství zprostředkovaná trhem, směnou, kde je bohatství tvořeno lidskou pracovní silou. Navíc, ke zrušení kapitalismu nemůže dojít, aniž by nedošlo k zrušení zbožní výroby.

2. Systematický rozvoj svých klíčových vhledů do celé otázky až k sestavení výslovné struktury kapitalistického výrobního způsobu a jeho historické trajektorie za svého života Marx nikdy nedokončil a jeho myšlenkovým dědicům, počínaje Engelsem, se dokončení tohoto teoretického úkolu nejenže nezdařilo, důsledně jej navíc podkopávali skrze artikulaci „produktivistického marxismu“. Tento produktivistický marxismus, který je společný sociální demokracii, leninismu, projektům jak Stalina, tak Trockého a dokonce i ekonomické perspektivě velké části komunistické levice (navzdory vzájemnému nepřátelství, které mezi těmito rozličnými proudy panuje na politické rovině), se drží trans-historické povahy výroby hodnoty, průmyslovou práci, tak jak se se vznikem kapitalismu objevila, považují za neměnnou a nekonečný průmyslový růst a technologický rozvoj, spolu s proletářskou prací, která je jeho podmínkou, oslavují  jako samotné základy socialismu či komunismu. Kvintesencí produktivistického marxismu je Leninova formulace, podle níž socialismus rovná se: sověty plus elektrifikace.

3. Z pohledu produktivistického marxismu na sebe berou vnitřní, inherentní rozpory kapitalistického výrobního způsobu dvě možné formy.

Zaprvé: Rozpor mezi průmyslovým výrobním způsobem a buržoazním distribučním způsobem; mezi výrobními silami, rozvojem, který kapitalismus způsobil a který může zajistit blahobyt pro všechny, a „výrobními“ vztahy, jimiž je ve skutečnosti rozuměn distribuční způsob („soukromé“ přivlastňování si bohatství společensky produkovaného proletářskou prací), který odsuzuje masu lidstva k existenci, v níž zůstávají její potřeby neuspokojeny. Na základě této interpretace mohou být rozpory kapitalismu odstraněny skrze socializovaný distribuční způsob (zrušení „soukromého vlastnictví“, znárodnění a centrální plánování), který bude s existujícím způsobem průmyslové produkce a proletářské práce v souladu.

Zadruhé: Rozpor mezi expanzí výrobních sil a kapitalistickými výrobními vztahy, které spoutávají, blokují a/nebo zabraňují jejich rozvoji.

V té či oné formě s sebou nese tato vize rozporů kapitalismu koncept úpadku (decadence), v jehož středu stojí teze o zastavení či ochabnutí růstu výrobních sil, spoutaných kapitalistickými výrobními vztahy. Na základě této vize mohou být rozpory kapitalismu vyřešeny odstraněním bariér, které stojí v cestě nespoutanému rozvoji industriálního výrobního způsobu a technologie (rozvoji, který byl spuštěn v pokrokové fázi kapitalismu či ve fázi jeho vzestupu), skrze zrušení trhu a soukromého vlastnictví.

4. Zatímco produktivistický marxismus a jakýkoli koncept úpadku kapitalismu vyjádřený na jeho základech zhmotňuje a oslavuje průmyslový výrobní způsob a proletářskou práci, která je jeho základem, Marxovy vlastní vhledy do těchto základních kategorií, které tvoří kapitalistický výrobní způsob, tedy zboží, hodnota, abstraktní práce, neukazují pouze na historickou podmíněnost těchto kategorií a výrobního způsobu, jemuž daly vzejít, ale i na nezbytnost zrušení zákona hodnoty a průmyslové výroby a proletářské práce, které zachovává. Dokud zůstane proletářská práce a průmyslová výroba základem společenského života, zachová se zákonu hodnoty a kapitalismu jejich nerozložitelná základna, a to bez ohledu na to, kolik změn pouhých forem proletářské práce a industriální výroby se zavede. V tomto smyslu se produktivistický marxismus ukazuje být ideologií kapitalismu, která v několika svých různých formách zvěčňovala kapitalistický výrobní způsob během většiny dvacátého století.

5. Pro Marxe je základní charakteristikou určení existence (Existenzbestimmung) v kapitalismu hodnota. Hodnota je, jako historicky specifická forma bohatství, která je příznačná pro kapitalismus, vytvářena přímým vynakládáním abstraktní lidské práce v procesu výroby; je formou společenského bohatství měřeného a produkovaného přímým vynakládáním pracovní doby ve výrobním procesu a jak její samotná existence jako formy společenského bohatství, tak její množství zůstává integrálně připoutáno k vynakládání pracovní doby a k množství či sumě živé práce zaměstnané ve výrobě. Bez ohledu na to, ke kolika změnám došlo ve formách výroby a výrobních technikách, ve struktuře trhu či formách soukromého vlastnictví, zůstává kapitalismus výrobním způsobem, jehož „předpokladem je - a zůstává - velké množství bezprostřední pracovní doby, množství vynaložené práce jako rozhodující činitel produkce bohatství[2]. Společnost, v níž je bohatství určeno množstvím živé práce vynaložené ve výrobním procesu, v níž je živá práce zbožím, které je směňováno za mzdu, je kapitalistickou společností, ať jsou právní vlastnické formy jakékoli.

6. Historická trajektorie kapitalismu produkuje rozpor mezi svou nepřekonatelnou základnou ve výrobě hodnoty a vynakládáním živé práce na straně jedné a skutečnými výsledky logiky svého vlastního rozvoje na straně druhé:

„Ale tou měrou, jak se rozvíjí velký průmysl, se vytváření skutečného bohatství stává méně závislým na pracovní době a na množství vynaložené práce než na síle činitelů, kteří se v průběhu pracovní doby uvádějí do pohybu a kteří sami zase - jejich síla a působivost - nemají žádný vztah k bezprostřední pracovní době, kterou stojí jejich výroba, nýbrž závisejí spíše na všeobecném stavu vědy a na pokroku techniky, čili na aplikaci této vědy ve výrobě.“[3]

Zavedení kategorie „skutečného bohatství“ a protiklad mezi hodnotou a skutečným bohatstvím, kdy hodnota závisí na přímém vynaložení živé práce, zatímco skutečné bohatství stále více na aplikaci vědy a technologie ve výrobním procesu, má svůj základ ve dvojaké povaze zbožní formy, kterou Marx rozebírá: směnné hodnotě a užitné hodnotě. Samotný rozvoj výrobních sil kapitalismem ústí v rostoucí a fatální rozpolcení mezi hodnotou a skutečným bohatstvím: živá práce zůstává jediným zdrojem hodnoty, zatímco skutečné bohatství už dále není závislé na „bezprostřední lidské práci, kterou sám člověk (proletář) vykonává, ani na době, po níž pracuje[4] , ale spíše na výrobní síle „společenského jednotlivce“ (social individual), kolektivního dělníka (Gesamtarbeiter) a technologii, kterou uvádí do chodu.

7. Úpadek kapitalismu značí moment v přechodu od formální dominance kapitálu k reálné dominanci (k proniknutí hodnoty a zbožní formy do všech segmentů lidské existence), kdy výroba hodnoty přestala být podmínkou produkce materiálního bohatství a kdy se, vskutku, stalo zvěčňování výroby hodnoty, se svou nepřekročitelnou základnou v živé práci, překážkou další produkce materiálního bohatství. „Jakmile práce ve své bezprostřední formě přestala být velkým zdrojem bohatství, pracovní doba už není a nemůže být mírou bohatství, a tedy i směnná hodnota přestává být mírou užitné hodnoty. Nadpráce masy už není podmínkou rozvoje všeobecného bohatství... [5] V tomto místě historické trajektorie se kapitalismus změní z nezbytné podmínky rozvoje sil lidského druhu a jeho materiálního bohatství v překážku tomuto rozvoji. Vskutku, v této historické konjunktuře se kapitalismus stane destruktivním faktorem v životě lidského druhu, který zaškrcuje jeho potenciál a odsuzuje stále větší masy lidstva k nejistotě, mizérii a smrti. Navzdory - či spíše právě kvůli - bezprecedentnímu rozvoji technologie a výrobních sil ve dvacátém století žilo lidstvo uprostřed rostoucí nejistoty, rozpínavé a rostoucí nouze a nebezpečí násilné smrti ve válce a genocidě, které se staly znakem úpadku kapitalismu.

8. Ve fázi úpadku, kdy je stále svázaný s produkcí nadhodnoty extrahované z živé práce, zatímco je však již konfrontovaný se skutečností, že masa nadhodnoty má tendenci klesat spolu s tím, jak stoupá úroveň nadpráce, je kapitalismus nucen k tomu, aby zrychloval rozvoj výrobních sil ještě šílenějším tempem a v šílenější míře:

Čím rozvinutější tedy kapitál je, tím více nadpráce vytvořil, tím děsivěji musí rozvíjet výrobní síly, aby realizoval sám sebe jen v menší proporci, tedy aby dodal nadhodnotu - protože jeho bariérou vždy zůstává vztah mezi zanedbatelnou částí dne, která vyjadřuje nezbytnou práci, a celým pracovním dnem. Může se pohybovat pouze uvnitř těchto hranic. Čím menší část, která je už tak zanedbatelná, připadá nezbytné práci, tím větší je nadpráce, tím méně může jakýkoli růst výrobních sil znatelně snížit nezbytnou práci; protože průměrná úroveň enormně vrostla. Sebe-realizace kapitálu se stává složitější do míry, která byla již realizována.[6]

Nicméně, samotný tento rozpor zvyšuje tlak na každou kapitálovou entitu, aby expandovala výrobní síly, vyvíjela nové technologie, zvyšovala produktivitu, v zoufalém pokusu uniknout klesajícímu kursu průměrné míry zisku a dosáhnout nad-zisku (surplus-profit) skrze výrobu zboží pod jejich průměrnou společenskou hodnotou. Čím rychleji tedy míra zisku klesá, jako výsledek stoupající organické skladby kapitálu, tj. růstu výrobních sil, tím větší tlak je vyvíjen na každou kapitálovou entitu, aby rozvíjela přesně tytéž výrobní síly v nekonečném slídění po nad-zisku. Tlak kapitálu na růst produktivity, tedy na rozvoj výrobních sil, se proto v jeho fázi úpadku nezmenšuje; právě naopak, a to dokonce i když frenetická expanze materiálního bohatství, k níž došlo, nepřináší přiměřenou expanzi bohatství ve formě hodnoty. Navzdory stále hubenějším výsledkům kapitálu v úpadkovém kapitalismu zůstává neustálá a neomezená expanze materiálního bohatství samou podmínkou pro zvěčňování výroby hodnoty. Je imperativem, který podtrhuje obrovské změny ve výrobě materiálního bohatství, které jsou na scénu uváděny například v oblasti počítačů, mikročipů, biotechnologie, robotů, optického snímání či umělé inteligence.

9. Úpadkový kapitalismus, nehledě na zuřivé tempo jeho vědeckého a technologického rozvoje, je nakažen katastrofickou ekonomickou krizí, která má svůj základ v expandujícím sociálním rozporu, jenž je výrobě hodnoty vlastní, a která má tendenci stát se ve fázi úpadku permanentním jevem. Podle Marxe:

Sám kapitál je rozpor procházející procesem, a to proto, že usiluje o zkrácení pracovní doby na minimum, zatímco na druhé straně klade pracovní dobu jako jedinou míru a zdroj bohatství... Na jedné straně tedy vyvolává v život všechny síly vědy a přírody, jakož i síly společenské kombinace a společenského styku, aby vytváření bohatství učinil nezávislým (relativně) na pracovní době, která je na ně vynaložena. Na druhé straně chce takto vytvořené obrovské společenské síly měřit pracovní dobou a spoutat je v mezích, které jsou potřebné k tomu, aby se už vytvořená hodnota uchovala jako hodnota.[7]

Rozpor mezi imperativem, který vyzývá k redukci bezprostřední pracovní doby na minimum, zatímco ta samá abstraktní práce zůstává jediným měřítkem a zdrojem hodnoty, ustavuje reálnou základnu pro katastrofickou ekonomickou krizi, jak co se týče poklesu míry zisku, tak co se týče neschopnosti realizovat produkovanou nadhodnotu. (Modality, trajektorie a historie těchto ekonomických krizí jsou zpracovány v textu soudruha Sandera.)[8]

10. Bylo by nicméně velkou chybou dovozovat, že jakmile byla jednou osvobozena z omezení výroby hodnoty, s její nepřekročitelnou vazbou na vynakládání bezprostřední pracovní doby, zpřetrhala produkce materiálního bohatství (skrze aplikaci vědy a technologie) svou vazbu na kapitál. Průmyslová výroba sama nese stigma kapitálu, na jehož základě se vynořila. Vskutku, Marx označuje průmyslovou výrobu za „specificky kapitalistickou formu výroby... (rovněž na technologické úrovni)“.[9] Věda a technologie (a organizace či struktura, která je podpírá a umožňuje jejich rozvoj) jsou formovány a nesou nesmazatelnou pečeť kapitálu a hodnoty. Jak tvrdil Ernst Bloch: „... technologický vztah k přírodě opakuje buržoazní-společenský vztah k špatně chápaným tendencím a obsahům svého vlastního působení: v obou případech se aktivita nedostává za hranice pouhého vykořisťování, využívání možností; v obou případech nedochází ke komunikaci s předmětem jevu.[10]

Racionalizace a instrumentalizace všech aspektů lidské existence, které jsou konstitutivními výdobytky moderní vědy a technologie, jsou neoddělitelné od abstrakce, homogenity a kvantifikace, které jsou integrální k hodnotě a společenským vztahům, které hodnota generuje. Ve stručnosti řečeno, na historickém základě kapitalistického výrobního způsobu je materiální bohatství jako produkt moderní vědy a technologie samo nasyceno formou hodnoty. A to dokonce i tehdy, kdy již není poměřováno množstvím živé práce, která je v něm obsažena. Dokud bude charakterizovat interakci mezi lidmi a jejich přírodním prostředím to, co Bloch označuje za „technologický vztah k přírodě“, bude se lidstvo vztahovat k přírodě pouze jako pán a držitel, přičemž bude tento vztah stále více vztahem, který nebude hrozit jen destrukcí přírody, ale který bude ohrožovat i svazek mezi lidmi a přírodou, na němž závisí samotná existence našeho živočišného druhu.

11. Úpadek kapitalismu není nijak neslučitelný s rozvojem výrobních sil, s expanzí technologického ovládání přírody a s ohromným růstem hmotného bohatství. Vskutku, samotné rozpory výroby hodnot pohánějí každou kapitálovou entitu k šílené „produkci pro produkci samu“, v zoufalém pokusu dosáhnout nad-zisku skrze rozvoj nových technologií, které umožní, aby byla jejich zboží prodávána pod jejich společenskou průměrnou hodnotou:

‚Produkce pro produkci samu‘ - produkce jako cíl sám o sobě - přichází na scénu samozřejmě s formálním podřízením si práce kapitálem. Dostavuje se tehdy, jakmile je bezprostředním cílem výroby produkovat co nejvíce směnné hodnoty, jakmile se stává směnná hodnota výrobku rozhodujícím faktorem. Tato inherentní tendence kapitalistické výroby však není náležitě realizována - nestává se nepostradatelnou, a to znamená též technologicky nepostradatelnou - dokud se nestane realitou specifický způsob kapitalistické výroby, a tedy reálné podřízení si práce kapitálem.[11]

Tím se osvětluje, jak poznamenal Ernst Bloch, to, že „samotná regrese společnosti může být v souladu s pokrokem ve věci ‚ovládání přírody‘[12] . Regrese či úpadek může nastat dokonce i v situaci, kdy pokračuje nesmírný rozvoj vědy a technologie. Propojení konceptu úpadku kapitalismu s tezí o zastavení se růstu výrobních sil či jeho zpomalení, které je samo dědictvím produktivistického marxismu, musí být rozbito. Jak poznamenal Walter Benjamin, vulgárně-marxistická koncepce „vidí jen pokrok v ovládání přírody, nikoli regresi společnosti; již ona vykazuje technokratické rysy, které se později shromáždí pod praporem fašismu“.[13]

Namísto tohoto vulgárního či produktivistického marxismu, oné ideologie kapitalismu, a na základě vlastních Marxových vhledů, musíme vypracovat koncept úpadku kapitalismu jako formy společenské regrese, která je doprovázena technologickým „pokrokem“, který - za absence sociální revoluce a zrušení výroby hodnoty - zahrnuje objektivně-reálnou možnost masivní ekologické destrukce, stejně jako industriální genocidu a termonukleární válku, tedy nebezpečí, která by ohrozila samu existenci lidského druhu.

12. Historickou alternativou k společenské regresi kapitalistického úpadku je zrušení výroby hodnoty, jejích forem bytí (Dasensformen), včetně vědy a technologie, jimž vtiskla svůj charakter abstraktních a neusmířených. To však nevyžaduje jen zrušení výrobního způsobu založeného na přímém vynakládání živé práce jako zdroje nadhodnoty, ale též zrušení samotného průmyslového výrobního způsobu, který je uváděn v pohyb proletářskou prací a který není kapitalismu o nic méně integrální.

Tím, co učinilo zrušení průmyslové výroby a výroby hodnoty objektivně-reálnou možností, která je pořadu dějin, je přitom historická trajektorie kapitalistického výrobního způsobu sama. Na jejich místě může vyrůst lidské společenství (Gemeinwesen) ustavené společenským jednotlivcem, který vstupuje do kvalitativního a společensky zprostředkovaného vztahu k přírodě. Na rozdíl od kapitalistické technologie, pro níž je příroda jen objektem vykořisťování a podrobení, technologie adekvátní pro Gemeinwesen a sociálního jednotlivce - řečeno slovy Ernsta Blocha - „překoná svou katastrofickou stránku a svou abstraktnost. Zamýšleno je zde jedinečné spojení, skutečné uvedení lidských bytostí (jakmile by byly sociálně smířeni sami se sebou) do přírody (jakmile by s ní byla smířena technologie)[14] Jak by taková technologie smířená s přírodou vypadala? Jak může být technologie zbavena své abstraktnosti a své katastrofické stránky? Je daleko snazší poukázat na nebezpečí vědy a technologie, která s přírodou zachází jednoduše jako s objektem vykořisťování a ovládání, protože ekologická destrukce, která z toho vzešla, je dnes očividná dokonce i těm, kteří nevidí spojení mezi tímto vztahem a kapitálem. Přísvit, který takovou technologii obestírá, její kontury snad mohou být zahlédnuty již nyní: je to však jen experimentální praxe lidstva, které se osvobodí z kapitalistického interregnum, co může vykreslit v plných barvách technologii adekvátní lidskému společenství, Gemeinwesen“, které je alternativou k barbarství kapitalismu.

Mac Intosh
Internationalist Perspective, číslo 32-33, zima 1997/98

Alarm, 21. 1. 2005, Jindřich Lukáš přeložil a uvedl takto:

Tvrzení, že úpadek kapitalismu stojí na nemožnosti dalšího rozvíjení výrobních sil stojí v pozadí mnoha analýz řady levicových proudů - a článek, který přinášíme, je tak potřebným zpochybněním tohoto obecně sdíleného mýtu a kritikou produktivistické ideologie, která z něj vychází. Kromě toho však obsahuje též kritiku tezí, podle nichž v dnešním světě, kdy je tvorba skutečného bohatství díky technologiím stále méně závislá na vynakládání pracovní síly, přestávají kategorie jako hodnota či kapitálový vztah de facto existovat (u nás viz například Radim Valenčík). A v neposlední řadě je tento text, který vyšel v levě-komunistickém časopisu Internationalist Perspective, též příspěvkem ke kritice názoru, podle něhož jsou technologie neutrální - a jde jen o to, jaká společnost je bude mít v rukou. V dalších dnech vydáme polemickou reakci, které se článku dostalo, a následnou reakci autora původního článku.


[1] K. Marx, Grundrisse (Ekonomické rukopisy z let 1857-1859)

[2] K. Marx, „Grundrisse"

[3] tamtéž

[4] tamtéž

[5] tamtéž

[6] tamtéž

[7] tamtéž

[8] Autor zde odkazuje na třetí část textu The Roots Of Capitalist Crisis, který najdete zde: users.skynet.be/ippi/3thkriscap.htm (poznámka překl.)

[9] K. Marx, Results of the Immediate Process of Production

[10] E. Bloch, The Principle of Hope, volume two

[11] K. Marx, Results of the Immediate Process of Production

[12] E. Bloch, The Principle of Hope, volume two

[13] W. Benjamin, These on the Philosophy of History, in W. Benjamin, Illuminations

[14] E. Bloch, The Principle of Hope, volume two


Související články:
(Filozofie)

Rozhovor s Karlem Marxem (05.05.2018)
Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel? (05.05.2018)
Národní identita není trauma, ale potřeba (12.02.2016)
Největąím ohroľením Evropy je její netečnost (06.04.2015)
Jak číst Marxův Kapitál (29.09.2010)
Marxova teorie společnosti (poznámky) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (2) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (13.12.2008)
Kdo jsme? Kam kráčíme? (16.06.2008)
Společnost nevolnosti (10.12.2007)
Bondyho vzkaz (22.04.2007)
Z Týnské až do Velryby (22.04.2007)
Zemřel Egon Bondy (10.04.2007)
Theodicea centur. XXI.? (21.10.2006)
Anketa o dekadenci „Západu“ (02.04.2006)
Obránci víry (31.03.2006)
Každý monoteismus je totalitní (30.03.2006)
Pokus o zahájení debaty na skandální téma: Marx (26.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (2) (15.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (15.03.2006)
K postmoderně nelze přistupovat jako k univerzální koncepci (06.03.2006)
Člověk jako fixní kapitál, aneb jak to Karel Marx vlastně myslel (31.01.2006)
O ateismu, pochybnostech a víře (30.01.2006)
Význam marxismu pro model socialismu (05.01.2006)
„Zkrotit kapitalismus“ (29.12.2005)
Zásady komunismu (15.12.2005)
Marxova filozofie dějin (05.12.2005)
Marx a sovětský komunismus (05.12.2005)
Chvála materialismu (30.11.2005)
Kdo filosofuje (06.10.2005)
Válka s plky (11.08.2005)
Sartre: důsledný filozof svobody, ale i obhájce komunismu (19.06.2005)
Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii (24.05.2005)
Výzva „sociálního” v sociální demokracii (24.05.2005)
K pojetí svobody u K. Marxe (22.04.2005)
Marx ve stavu beztíže (15.04.2005)
Polemika o „produktivistickém marxismu“ (04.03.2005)
Vědění a víra v čase rizik (11.02.2005)
Atheismus není nové dogma (08.02.2005)
Místo iracionality potřebujeme návrat k racionalitě (08.02.2005)
Redakční předmluva k českému vydání Grundrisse (06.02.2005)
Marxova cesta revoluční kritiky (06.02.2005)
Rukopisy „Grundrisse“ (06.02.2005)
Buddha (04.02.2005)
1. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Příběh o příběhu: Egon Bondy - pětasedmdesát (20.01.2005)
Ďáblův advokát: „atheistova“ úvaha o levici a náboženství (18.01.2005)
Epocha samovzněcování (13.01.2005)
Filozofie očima přírodního vědce (10.01.2005)
Ideje jsou silnější než peníze - pokud to jsou opravdu ideje (10.01.2005)
Marxova filozofie dějin (23.02.2004)
Marxova cesta k vědeckému pochopení světa (17.02.2004)
V Den paměti (27.01.2004)
Světu vládne finanční oligarchie, říká Egon Bondy (12.07.2001)
Egon Bondy: "Vyvlastnit vyvlastňovatele" (06.03.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Mac Intosh | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Alarm

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
191 (191 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
143 (143 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
144 (144 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
128 (128 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
152 (152 hl.)
Prohnilý humanismus !!
117 (117 hl.)

Celkem hlasovalo: 1080


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.