logo SDS
Dnešní datum: 25. 06. 2018   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Vybíráme na internetu
Výběr zpráv Headlines

Koutek první pomoci
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Diskusní fórum červený nadpis
Fórum
Návštěvní kniha

постельное белье купить

zelené návěští   Kalendář změn zelený nadpis
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na webové stránky SEL

Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenější/rok zelený nadpis
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu
(21. 08. 2017, 11060x)

Desatero pro okupovaného intelektuála
(01. 03. 2018, 5147x)

Největší český disident – Jan Hus
(07. 07. 2017, 1148x)

Srpen 1968
(27. 08. 2017, 1001x)

„Absurdní představa“
(17. 07. 2017, 992x)

Říjnová revoluce a východní Evropa
(21. 09. 2017, 921x)

Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968
(21. 08. 2017, 894x)

Španělská vláda násilím vyvolává to, čemu chce zabránit
(02. 10. 2017, 852x)


červené návěští   Nejčtenější/2 měs. červený nadpis
SDS se byla poklonit padlým ruským vojákům a jejich matkám
(09. 05. 2018, 126x)

Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel?
(05. 05. 2018, 124x)

Rozhovor s Karlem Marxem
(05. 05. 2018, 118x)

70 let od Nakby
(16. 05. 2018, 101x)

Socialismus a Pražské jaro
(10. 06. 2018, 84x)

Humanita je jedna!
(17. 05. 2018, 81x)

Novčenko nebo babičok?
(31. 05. 2018, 58x)

Poznámka na okraj
(31. 05. 2018, 43x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návštěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist
Переработка макулатуры

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 7
Prům. 5.3
21 denni
Max. 218
Prům. 166.6

Nyní si čte web : 71 uživ.

Okolní události našima očima

* Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel?

Vydáno dne 05. 05. 2018 (123 přečtení)

Právě před 200 lety se v Trevíru narodil Karel Marx, jedna z nejvýznamnějších postav lidské historie. Pohled na něj se s časem mění, ve společnosti obecně, ale i u většiny jednotlivců. I můj pohled se měnil. Jako připomínku výročí Marxova narození nabízím text krátké přednášky, který jsem před více než 15 lety připravil pro Ústav státu a filozofie.

Kolega Lisse mne v létě o prázdninách požádal, abych dnes ve Vaší společnosti přednesl krátkou přednášku o Karlu Marxovi a zúčastnil se diskuse nad jeho dílem i nad tím, co z jeho myšlenek ještě dnes, téměř 200 let po jeho narození, oslovuje nebo může oslovit současnou generaci.

Poznámky na úvod

Chtěl bych ještě na počátku přičinit tři poznámky. Ta prvá se týká struktury mého povídání. Převzal jsem po jistém váhání strukturu přednášky, navrženou kolegou Lissem. Shodli jsme se na tom, že některé body se mohou někomu jevit jako moc úzké, některé jako tématicky široké. Tak by to ale bylo vždycky.Každá jiná osnova by měla rovněž své stinné stránky, některá témata se přirozeně prolínají, ale u navržené struktury je alespoň zvýšený předpoklad, že bude rezonovat maximálně s Vámi jako posluchači a účastníky diskuse.

Druhá poznámka by chtěla připomenout, že byl Marx mnoho let po své smrti tak říkajíc kanonizován a byl na dlouhá desetiletí prohlášen za svatého novým náboženstvím 20. století, které si říkalo marxismus-leninismus a které se stalo oficiální ideologií bloku států "reálného socialismu". Je to na první pohled paradoxní, ale dialekticky vzato naprosto přirozené, že právě v těchto zemích zemřel Marx ještě podruhé, a to jako zakladatel určité filosofické školy, když totiž nebylo prakticky možné jeho myšlenky oficiálně rozvíjet, a konečně potřetí, a to už jako svatý, když systém sovětského modelu socialismu v Evropě na konci 80. let zkolaboval.

Konečně třetí poznámka se týká mne. Já jsem svým původním vzděláním přírodovědec, fyzik, a to nepochybně ovlivňuje můj způsob chápání a vyrovnávání se s filozofií a se společenskými vědami, speciálně i s marxismem, který je v posledních pěti letech mým koníčkem. Musím se proto dopředu přiznat, že mám jako fyzik problém považovat společenské vědy za skutečné vědy. Současně ale jistá znalost historie přírodních věd, zejména vědomí jejího bouřlivého vývoje právě za posledních dvě stě let, mi dává schopnost jisté shovívavosti ke společenským vědám. Podívám-li se totiž zpátky třeba jen na fyziku, tak o zákonech, které se před 200 lety považovaly ve fyzice za obecně platné, se dnes ví, že platí jenom za speciálních předpokladů. To samozřejmě ovlivňuje i můj pohled na Marxe a vede mne to ke snaze dívat se na něj v jistých historických souvislostech.

Podívejme se na něj tedy společně.

Stručná biografie K.M.

Karel Marx se narodil 5. května 1818 v Trevíru (Trier, Porýní). Jeho otec Heinrich byl advokát, zámožný žid s původním jménem Mardochej, který v roce 1824 přestoupil na protestantismus. Karel měl 8 sourozenců, ale právě do něj vkládal otec své naděje. Marx dokončil v Trevíru gymnázium a pak odejel do Bonnu studovat podle otcova přání práva. Postupně se však začal orientovat na historii a filosofii. Od roku 1836 studoval na Berlínské univerzitě a v Jeně dokončil studia v roce 1841 (23 let) obhajobou doktorské disertace o Epikurově filosofii.

Mladý Marx byl zpočátku pod mocným vlivem Hegela. Není divu - Hegelovská levice vedla tou dobou filosofickou a politickou opozici proti pruskému a rakouskému absolutismu - tedy proti systému. Hegelova dialektika poznamenává mladého Marxe na celý život. Přichází však konkurence - Ludwig Feuerbach začíná od roku 1836 s kritikou teologie, přiklání se postupně k materialismu a pak v roce 1842 oficiálně říká: "Theologie je víra v strašidla". Z levých hegelovců se ze dne na den stávají feuerbachovci. Feuerbachův vliv vede patrně Marxe k chápání člověka jako společenské bytosti a teoreticky i ke komunismu - "Co je mým principem?" ptá se Feuerbacha odpovídá si: "Ego a Alter ego, egoismus a komunismus, neboť oba tak jsou nerozlučni jako hlava a srdce. Bez egoismu nemáš hlavy, bez komunismu nemáš srdce."

Po ukončení univerzity se Marx přestěhoval do Bonnu, kde se chtěl stát profesorem. Vláda ovšem v roce 1841 zakázala přednášet v Bonnu mladému profesorovi Brunovi Bauerovi (po tom, co před pěti lety udělala totéž Feuerbachovi) a to asi přimělo Marxe, aby se vědecké dráhy vzdal. V té době byl v Kolíně nad Rýnem založen opoziční list Rheinische Zeitung a Marx a Bruno Bauer dostali nabídku, aby se stali hlavními spolupracovníky listu. V říjnu roku 1842 se stal Marx jeho šéfredaktorem a přestěhoval se z Bonnu do Kolína. Za Marxovy redakce se stále jasněji vyhraňovalo revolučně demokratické zaměření listu, takže jej vláda nejdříve podrobila dvojí až trojí cenzuře a později se rozhodla list od l.ledna 1843 vůbec zastavit. Marx se vzdal funkce redaktora, ale ani svým odchodem už list nezachránil. V březnu roku 1843 byl zastaven. Novinářská práce Marxovi ukázala, že nezná dostatečně politickou ekonomii, a proto ji začal pilně studovat.

V roce 1843 se Marx oženil s Jenny von Westphalen, svou přítelkyní z mládí, s níž byl zasnouben už jako student, a na podzim roku 1843 odjíždí Marx do Paříže. Tam v politicky odlišném prostředí dochází k jeho setkání s praktickým socialismem. Marxův vývoj se asi definitivně ustaluje. S levým hegelovcem Arnoldem Rugem chce vydávat radikální časopis Deutsch-Französische Jahrbücher. V článcích, které v jediném čísle uveřejnil, vystupuje Marx už jako revolucionář, který hlásá "bezohlednou kritiku všeho existujícího", obrací se k masám a k proletariátu.Časopis byl ovšem pro Marxovy neshody s Rugem a pro obtíže při tajném rozšiřování v Německu zastaven.

V září roku 1844 přijel do Paříže na několik dní Bedřich Engels a od té doby se stal nejbližším Marxovým přítelem. Oba byli velmi aktivní v životě pařížských revolučních skupin. Vedle toho ovšem Marx pilně studuje ekonomii a filosofii, vzniká jeho bohatý poznámkový aparát (ekonomicko-filosofické rukopisy, základy kritiky politické ekonomie) a společně s Engelsem píše dílo "Svatá rodina", vznikají "Teze o Feuerbachovi.

Roku 1845 byl Marx na nátlak vlády z Paříže vypovězen a přestěhoval se do Bruselu. Na jaře roku 1847 vstoupili Marx a Engels do tajného propagandistického spolku Svaz komunistů a zúčastnili se jeho II.kongresu v Londýně. Z pověření kongresu pak vypracovali Manifest Komunistické strany, který vyšel v únoru 1848.

Po únorové revoluci roku 1848 byl Marx z Belgie vypovězen, vrátil se do Paříže a odtud po březnové revoluci do Kolína nad Rýnem. Od 1. června 1848 do 19.května 1849 tam pracoval jako šéfredaktor listu Neue Rheinische Zeitung. Po pádu revoluce se dostal před soud a pak byl vypovězen z Německa. Vrátil se opět do Paříže, ale i odtud byl po demonstraci z 13.června 1849 vypovězen a odjel do Londýna, kde už pak žil až do smrti.

Koncem padesátých let a v šedesátých letech se Marx ještě vrátil k praktické revoluční činnosti. V roce 1864 byla v Londýně založena I. internacionála (Mezinárodní dělnické sdružení). Marx byl autorem jeho první Adresy a četných rezolucí, prohlášení a manifestů. Snažil se sjednocovat dělnická hnutí různých zemí, aby dospěly ke společné činnosti. Průběžně přepracovával svou politickou ekonomii a dokončoval Kapitál, pro který shromažďoval nový materiál.

V roce 1881 zemřela Marxova žena a 14. března 1883 zemřel Marx. Je pohřben společně se svou ženou na hřbitově Highgate v Londýně.

Hlavní řeč na pohřbu měl Bedřich Engels. Zajímavá by pro nás mohla být ta část jeho proslovu, ve které hodnotí Marxův teoretický přínos:

"Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství atd.; že tedy výroba bezprostředních hmotných životních prostředků, a tím každý daný stupeň hospodářského vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z níž se vyvinula státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i náboženské představy lidí oné doby a z níž proto také musí být vysvětlovány, a nikoli naopak, jak se dělo dosud.

Nedosti na tom. Marx objevil též zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno, zatím co všechny dřívější výzkumy jak měšťáckých ekonomů, tak i socialistických kritiků byly blouděním v temnotách."

Marxovo pojetí vývoje společnosti

Řekl jsem v úvodu, že se Marx pod vlivem Feuerbacha postupně přiklonil k materialismu. Celý tento myšlenkový vývoj nepochybně podporoval i mohutný rozvoj vědy a techniky, podporoval ho na tomto základě vyrůstající racionalismus. Příroda jakoby postupně ztrácela svá tajemství, nově se formulovaly přírodní zákony.

Z Marxe se stal postupem doby naprosto důsledný materialista a determinista, pro kterého se v zásadě stírá rozdíl mezi přírodními a společenskými zákony, nebo jak on říká zákony historickými.

I ekonomický vývoj je tedy pro Marxe přírodním procesem. Stačí si vzít I. svazek Kapitálu, kde mluví o "přírodních zákonech kapitalistické výroby." V tom je mimochodem jistý rozdíl ve srovnání s Engelsem a dalšími "marxisty". kteří jistý rozdíl mezi zákony přírodními a společenskými dělají.

Marx je ale podle mého názoru přesvědčen, že je možno podobně jako v přírodovědě najít hybné síly, studovat potenciály a nakonec formulovat zákony a zákonitosti společenského vývoje.

Marx je přesvědčen, že správná cesta k vědeckému zkoumání společenského života vede přes zkoumání jeho materiálního obsahu, výrobního procesu. Tady nachází klíč k zákonitostem společenského vývoje. Následující pasáž ze spisu Ke kritice politické ekonomie bývá někdy považována právě za "definici" historického materialismu, rozhodně je v ní obsažena většina Marxových vývodů:

"Ve společenské výrobě svého života lidé vcházejí do určitých, nutných, na jejich vůli nezávislých vztahů, vztahů výrobních, které odpovídající určitému stupni vývoje jejich hmotných výrobních sil. Souhrn těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou základnu, nad kterou se vypíná nadstavba právnická a politická, a které odpovídají určité společenské formy vědomí. Způsob výroby hmotného života podmiňuje životní proces společenský, politický a duchovní vůbec. Vědomí lidí neurčuje jejich bytí; nýbrž naopak, jejich společenské bytí určuje jejich vědomí. Na jistém stupni svého vývoje materiální výrobní síly společnosti přicházejí do rozporu s existujícími výrobními vztahy nebo (a to je pro věc jen výraz právnický) se vztahy vlastnickými, v nichž se posud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy mění v jejich pouta. Nastává pak období sociální revoluce. Se změnou ekonomického základu přeměňuje se rychleji nebo pomaleji celá ohromná nadstavba. Při pozorování takových převratů se musí vždy dělat rozdíl mezi hmotným převratem v ekonomických výrobních podmínkách, který lze přírodovědecky věrně konstatovat, a mezi změnami právnickými, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, jimiž si lidé tento rozpor uvědomují a jej vybojovávají. Tak jako nelze posuzovat individuum podle toho, za co se pokládá samo, právě tak nelze takový převrat posuzovat z jeho vědomí, nýbrž toto vědomí musí být spíše vyloženo z rozporů hmotného života, musí být vyloženo z konfliktů mezi společenskými silami výrobními a výrobními poměry. Žádná společenská formace nezaniká, pokud se nerozvinou všechny síly výrobní, pro něž je dost široká, a nové vyšší výrobní vztahy nepřicházejí na její místo nikdy dříve, než se jejich hmotné existenční podmínky vylíhnou v lůně samotné staré společností. Proto si lidstvo vždy ukládá jen takové úkoly, jež dovede řešit, neboť, podíváme-li se pozorněji, vždy zjistíme, že úkol sám vzniká jen tam, kde hmotné podmínky jeho řešení již existují nebo již alespoň v zárodku vznikají. Ve hrubých rysech obrysech je možno říci, že asijské, antické, feudální a moderně měšťanské (buržoazní) výrobní způsoby jsou progresivními epochami společenské hospodářské formace. Měšťanské výrobní vztahy jsou poslední antagonistickou formou společenského výrobního procesu, antagonistickou nikoli ve smyslu individuálního antagonismu, nýbrž antagonismu vyrůstajícího ze životních podmínek společenských individuí; avšak výrobní síly, vyvíjející se v lůně měšťanské společnosti, vytvářejí zároveň hmotné podmínky k rozřešení tohoto antagonismu. S touto formou společnosti se tudíž končí prehistonie lidské společnosti."

Tolik tedy citát, který Vám měl připomenout hlavní rysy Marxova přístupu k vývoji společnosti. Je však ještě na místě přičinit jednu poznámku.

Marxův pohled na společenský vývoj se s časem vyvíjel a měnily se některé jeho formulace. Zejména šlo o to, v jakém smyslu je výrobní způsob určujícím momentem společenského vývoje, zda se jedná o kauzální závislost. Je třeba povědět, že s postupem doby byly jednotlivé formulace Marxovy, popřípadě Engelsovy mírnější. Tak například v dopise Blochovi z roku 1890 Engels píše:

"... Podle materialistického pojetí dějin je v poslední instanci určujícím momentem v dějinách produkce a reprodukce skutečného života. Ani Marx, ani já jsme nikdy více netvrdili. Překrucuje-li to nyní někdo v tom smyslu, že prý ekonomický moment je jedině určujícím momentem, přeměňuje onu větu v nic neříkající, abstraktní a absurdní frázi. Ekonomická situace je základem, avšak rozličné momenty nadstavby: politické formy třídního boje a jeho výsledky - ústavy stanovené vítěznou třídou po vyhrané bitvě atd. - právní formy a pak zejména reflexy všech těchto skutečných zápasů v mozcích zúčastněných, politické, právní, filosofické theorie, náboženské názory a jejich další rozvedení v systém dogmat, také působí na průběh dějinných zápasů a v mnoha případech převážně určují jejich formu. Je tu vzájemné působení všech těchto momentů, v němž nakonec celým nekonečným množstvím náhod (t. j. věcí a událostí, jejichž vnitřní vzájemná spojitost je tak vzdálená nebo tak těžko dokazatelná, že ji můžeme považovat za neexistující a pomíjet ji) se prosazuje jako nutnost ekonomický pohyb."

V zásadě se však dá povědět, že Marx na svých zásadních stanoviscích trval až do konce svého života. Jeho hodnocení Engelsem při pohřbu jste slyšeli, on sám zhodnotil svůj přínos v dopise Weydemeyerovi těmito slovy:

"Pokud jde o mne, nepatří mi zásluha, že jsem objevil existenci tříd v moderní společnosti, ani zásluha, že jsem objevil jejich vzájemný boj. … Můj přínos spočívá jen v tom, že jsem dokázal: 1) že existence tříd je spjata toliko s určitými historickými vývojovými fázemi výroby, 2) že třídní boj vede nutně k diktatuře proletariátu, 3) že sama tato diktatura je jen přechodem k zrušení všech tříd a k beztřídní společnosti…"

Emancipace člověka k totálně rozvinutému individuu

V krátkém přehledu životního běhu jsem se zmínil o významném vlivu Feuerbacha na názorový svět Marxe, k chápání člověka jako společenské bytosti. Pro Feuerbacha totiž není člověkem individuum, ale člověk politický a sociální. Feuerbach sám říká: "Člověk jednotlivý o sobě v sobě nemá člověčí podstatu ani jako bytost mravní, ani jako bytost myslící. Podstata člověka je obsažena v jeho obcování (Gemeinschaft), v jednotě člověka s člověkem." (Werke II)

Marx toto pojetí v zásadě přejímá, nebo lépe přebírá do své dialektické představy člověka, jehož celkem je člověčenstvo a částí jedinec. Člověk je pro Marxe jednak souhrnem společenských vztahů, jednak vždy konkrétní historickou bytostí.

Mladý Marx si všímá toho, že s postupem času člověk více a více ovládá přírodu, ale ještě se v důsledku toho nestává svobodnějším. Zjišťuje, že člověk jako původně rodová bytost se odcizuje sobě samému, tj. i lidem kolem sebe a snaží se najít příčiny tohoto vývoje a cesty, jak toto odcizení překonat. Marxovi se jeví situace tak, že základem odcizení člověka je jeho odcizení ekonomické, odvíjející se od započaté dělby práce. V Ekonomicko-filosofických rukopisech z roku 1844 říká:

"Bezprostředním důsledkem toho, že je člověk odcizen produktu své práce, své životní činnosti, své rodové bytosti, je odcizení člověka člověku. Stojí-li člověk naproti sobě samému, stojí proti němu druhý člověk. Co platí o vztahu člověka k jeho práci, produktu jeho práce a k němu samému, to platí o vztahu člověka k druhému člověku, i k práci a předmětu práce druhého člověka. Vůbec věta, že člověku je odcizena jeho rodová bytost, znamená, že jeden člověk je odcizen druhému, tak jako je každý z nich odcizen lidské podstatě. Odcizení člověka, vůbec každý vztah, v němž je člověk vůči sobě, je uskutečněn, vyjádřen teprve ve vztahu, v němž je člověk vůči druhým lidem."

Odcizení brání podle Marxe dalšímu rozvoji člověka, brání mu v jeho svobodě, a proto je podle Marxe třeba toto odcizení odstranit, jeho cílem je emancipace člověka a společnosti. Pro Marxe neexistuje rozpor mezi emancipací člověka a společnosti, to je dáno jeho pojetím člověka. Za základ emancipace společnosti ovšem považuje emancipaci jednotlivého člověka, osvobození každého jednotlivce. Svou vizi budoucí společnosti v komunistickém manifestu ostatně charakterizuje jako "sdružení, v němž je svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech."

Upřímně řečeno, Marx žádnou ucelenou teorii člověka nevytvořil, ani o to neusiloval. Ale de facto je celé jeho dílo teorií člověka, když se snaží odhalit objektivní determinanty vývoje člověka a lidské společnosti a podstatu člověka jako revolučně činného přírodně historického subjektu.

Myslím, že Marxe nikdy nenapadlo, jak by mohla být realizována jeho "diktatura proletariátu". Nenapadlo ho ani, že by mohl skutečný socialismus zvítězit v zemi, kde se sotva rozvinul kapitalismus.

Historický a dialektický materialismus

Upřímně řečeno, s tímto bodem jsem měl docela problém, protože tady existují asi největší teoretické potíže, před kterými já teprve stojím. Termín "historický a dialektický materialismus" používala totiž marx-leninská filosofie k bližšímu určení Marxova materialismu, k vypíchnutí a současně ke sloučení dvou základních rysů jeho přístupu do homogenního celku. Jedním z těch, kdo termín používali, byl např. Lukács. Marx sám takový pojem, pokud je mi známo, nikdy nepoužíval.

Termín historický materialismus se vyvinul postupně, pravděpodobně z Engelsova termínu "materialistické pojímání dějin". Marxisté pod tímto pojmem rozumí vědu o nejobecnějších zákonech vývoje společnosti, založenou na materialistickém chápání světa. Pro Marxe jsou dějiny součástí objektivního historického procesu, kde "v poslední instanci" není místo pro subjekt. Marx tedy formálně neposuzuje, je-li nějaký vývoj žádoucí nebo nežádoucí, s takovou kategorií nechce pracovat. Pouze se ptá, zda je historicky nutný nebo ne. Prakticky ale se do jeho díla etika dostává. Začíná to požadavkem, aby filosofové už konečně svět měnili a jen nevykládali, v Komunistickém manifestu potom horlí proti nepravostem a sám Kapitál je konec konců založen na neetickém vykořisťování dělníků skrze nadhodnotu.

Termín "dialektický materialismus" připomíná, že Marx aktivně používá dialektiky, která se mu zalíbila při studiu Hegela. Dialektika jako věda o obecných zákonech pohybu požívá určitých pojmů - kategorií, které odrážejí určité stránky neustále se měnící reality. Marx s Engelsem převzali od Hegela tento aparát a začali ho používat oproti němu na skutečný svět. Tím podle Engelse "obrátili dialektiku zase na nohy, protože na hlavě stála." Marx vidí svět v neustálém pohybu, nehybná je podle něj jen lidská abstrakce fixovaná na mrtvé pojmy. Engels to v Anti-Dühringovi popisuje takto:

"Všechny tyto procesy a metody myšlení přesahují rámec metafyzického myšlení. Naproti tomu pro dialektiku, která chápe věci a jejich pojmové odrazy především v jejich souvislosti, v jejich sřetězení, v jejich pohybu, v jejich vznikání a zanikání, jsou procesy, jaké jsme uvedli výše, právě potvrzením její vlastní metody. Příroda je zkušebním kamenem dialektiky, a musíme přiznat moderní přírodní vědě, že pro tuto zkoušku snesla velice bohatý materiál, kterého dennodenně přibývá, a tím dokázala, že v přírodě se všechno děje konec konců dialekticky, a ne metafyzicky."

Marx opravdu s dialektikou pracuje, na mnoha místech ji aktivně používá při hledání vnitřních rozporů, při hledání vlastností podsystémů. Aplikuje na zkoumané objekty nejen kategorie, ale i zákony dialektiky - zákon jednoty a boje protikladů, zákon přechodu změn kvantitativních ve změny kvalitativní a naopak, zákon negace negace. Platnost a správnost použití dialektických přístupů však Marx nikde nestanovil, fakticky jen vždy odkazuje na praktickou zkušenost.

Pro mne jako pro přírodovědce tím vzniká jistý rozpor. Na jedné straně mne zkušenost vede k tomu, abych dialektiku jako princip přírody, minimálně její odraz v mém vědomí akceptoval, na druhou stranu má tato skutečnost jen omezený význam, protože neumožňuje jednoznačnou predikci.

Křesťanství jako antihumanismus a ideologie buržoazie

Marx převzal od Feuerbacha materialismus a zároveň zavrhuje filosofii, theologii, náboženství a vůbec všelikou "ideologii". A ideologie pak podle Marxe a Engelse není nic jiného, než "zabývat se myšlenkami jako samostatnými bytostmi, nezávisle se vyvíjejícími, podrobenými jen jejich vlastním zákonům". Engels mluvím často o ideologii jako o ilusích, jinde říká, že v historickém vývoji vidí jen nahrazování pitomosti absurdní pitomostí méně absurdní. V Komunistickém manifestu najdeme, že "zákony, mravnost, náboženství je pro proletáře právě tolik buržoasních předsudků, a za nimi se skrývá právě tolik buržoasních zájmů".

Přístup Marxe má svou vnitřní logiku - když už odmítl metafyziku, pro kterou bylo v té době typické pracovat s pevnými pojmy, a když vidí svět dialekticky, musí jakoukoliv práci s pevnými neměnnými pojmy principiálně odmítnout. Pravda se podle Marxe hledá v procesu poznání samém, v lidské praxi, ve vývoji vědy, "která vystupuje od nižších stupňů poznání k stupňům stále vyšším, nedocházejíc však nikdy objevováním tak zvané pravdy absolutní k bodu, kde už nemůže dále, kde jí už nezbývá nic než složit ruce v klín a s obdivem se na nalezenou absolutní pravdu dívat. A jak se má věc v oboru filosofickém, tak se má v oboru každého poznání jiného a také v oboru jednání praktického."

Proto odmítá Marx i křesťanství jako jakékoliv jiné náboženství a je přesvědčen, že v jeho zajetí se člověk hůře zmocní své vlastní svobody. Náboženství je podle Engelse "opium lidstva" a zájem na jeho šíření a udržování může mít tudíž jen utlačující třída.

Marxovo pojetí politické ekonomie - nadvýroba, kapitál

Marx uznával, že byl kapitalismus ve své době velmi dynamickým systémem, který zvyšoval produktivitu práce a lámal zastaralé a iracionální zvyky. Avšak ze zkušeností vlastní doby Marx viděl, že se stává méně stabilním. Klasičtí političtí ekonomové tehdy obecně věřili, že míra zisku bude mít tendenci klesat s časem k nule; Marx toto očekávání převzal. V té samé době se Marxovi a dalším zdálo, že se dělnické třídě daří stále hůře. Tyto tři tendence - vzrůstající nestabilita, klesající rozpětí zisku a "zbídačování" dělnické třídy - nemohou pokračovat trvale. Příležitostně povedou ke krizi, ke kolapsu kapitalistického systému. Projeví se poruchy nadvýroby, pro kterou nebude odbyt. Dělnická třída, již vysoce zorganizovaná samotnými zaměstnavateli, bude připravena vše převzít.

Je ovšem těžké porozumět tomu, jak by mohla míra zisku klesat a současně být dělnická třída zbídačována. Marx se to pokusil vysvětlit analýzou toho, co nazýval "organickou skladbou kapitálu" - poměrem mzdových nákladů ku celkovým nákladům.

Marx plně převzal myšlenku, že práce je jediným zdrojem hodnoty, a založil na ní svou pracovní teorii hodnoty. Zavedl pro každé zboží jeho hodnotu a hodnotu směnnou, zavedl pojem nadhodnoty pro tu část výsledku lidské práce, která není zaplacena, která se vzápětí stává kapitálem. Kapitál pak pro Marxe znamenal nezaplacenou práci dělníků z předchozích cyklů - fakticky na něj pohlížel jako na společenský vztah. Odlišil od sebe práci, kterou dělník vykonává, a hodnotu jeho pracovní síly, kterou dělník prodává a za získané prostředky uskutečňuje reprodukci sebe sama.

Marxovi se podařilo ukázat, že existuje možnost současného poklesu míru zisku a růstu relativního zbídačování dělníků - relativně vůči hodnotě, kterou vyprodukují.

Narazil však na problém zákona rovné míry zisku, který se zdál být v rozporu s pracovní teorií hodnoty, na níž je postaven I. svazek Kapitálu. To byl samozřejmě důvod, proč moderní ekonomie pracovní teorii hodnoty opustila. Ne však Marx. Pro něj to byl problém, který musel odstranit, protože on považoval míru vykořisťování za primární faktor. Do konce života se mu to však nepodařilo. III. svazek Kapitálu podává obvyklou teorii výrobních nákladů a hlavní roli v něm hraje zákon nabídky a poptávky. Formálně však Marx svou hodnotovou teorii neopustil a přenechal řešení problému budoucím generacím. Tzv. transformační problém, tj. současný výpočet míry vykořisťování, míry zisku a relativních cen nebyl dodnes vyřešen, ale ani nebylo dokázáno, že řešení neexistuje.

Milan Neubert, Praha, 12. září 2002


Související články:
(Filozofie)

Rozhovor s Karlem Marxem (05.05.2018)
Národní identita není trauma, ale potřeba (12.02.2016)
Největším ohrožením Evropy je její netečnost (06.04.2015)
Jak číst Marxův Kapitál (29.09.2010)
Marxova teorie společnosti (poznámky) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (2) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (13.12.2008)
Kdo jsme? Kam kráčíme? (16.06.2008)
Společnost nevolnosti (10.12.2007)
Bondyho vzkaz (22.04.2007)
Z Týnské až do Velryby (22.04.2007)
Zemřel Egon Bondy (10.04.2007)
Theodicea centur. XXI.? (21.10.2006)
Anketa o dekadenci „Západu“ (02.04.2006)
Obránci víry (31.03.2006)
Každý monoteismus je totalitní (30.03.2006)
Pokus o zahájení debaty na skandální téma: Marx (26.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (2) (15.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (15.03.2006)
K postmoderně nelze přistupovat jako k univerzální koncepci (06.03.2006)
Člověk jako fixní kapitál, aneb jak to Karel Marx vlastně myslel (31.01.2006)
O ateismu, pochybnostech a víře (30.01.2006)
Význam marxismu pro model socialismu (05.01.2006)
„Zkrotit kapitalismus“ (29.12.2005)
Zásady komunismu (15.12.2005)
Marxova filozofie dějin (05.12.2005)
Marx a sovětský komunismus (05.12.2005)
Chvála materialismu (30.11.2005)
Kdo filosofuje (06.10.2005)
Válka s plky (11.08.2005)
Sartre: důsledný filozof svobody, ale i obhájce komunismu (19.06.2005)
Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii (24.05.2005)
Výzva „sociálního” v sociální demokracii (24.05.2005)
K pojetí svobody u K. Marxe (22.04.2005)
Marx ve stavu beztíže (15.04.2005)
Polemika o „produktivistickém marxismu“ (04.03.2005)
Vědění a víra v čase rizik (11.02.2005)
Atheismus není nové dogma (08.02.2005)
Místo iracionality potřebujeme návrat k racionalitě (08.02.2005)
Redakční předmluva k českému vydání Grundrisse (06.02.2005)
Marxova cesta revoluční kritiky (06.02.2005)
Rukopisy „Grundrisse“ (06.02.2005)
Buddha (04.02.2005)
1. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí (21.01.2005)
Příběh o příběhu: Egon Bondy - pětasedmdesát (20.01.2005)
Ďáblův advokát: „atheistova“ úvaha o levici a náboženství (18.01.2005)
Epocha samovzněcování (13.01.2005)
Filozofie očima přírodního vědce (10.01.2005)
Ideje jsou silnější než peníze - pokud to jsou opravdu ideje (10.01.2005)
Marxova filozofie dějin (23.02.2004)
Marxova cesta k vědeckému pochopení světa (17.02.2004)
V Den paměti (27.01.2004)
Světu vládne finanční oligarchie, říká Egon Bondy (12.07.2001)
Egon Bondy: "Vyvlastnit vyvlastňovatele" (06.03.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Milan Neubert | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.

červené návěští   Anketa červený nadpis
Jaký je váš názor na mediálně velmi probíranou "válku" pražských taxikářů se společností UBER.

UBER je krok správným směrem, k zespolečenštění ekonomiky.
276 (276 hl.)
Fandím taxikářům, UBER zneužívá nefér výhod (neplatí daně, licence atd.)
208 (208 hl.)
Taxikáři v Praze jsou dobytek a patří jim to!
129 (129 hl.)
Je třeba narovnat podmínky, jsem pro celkovou liberalizaci taxislužeb.
133 (133 hl.)
Jsem pro fér soutěž: ať platí pro řidiče UBER totéž, co pro taxíky.
119 (119 hl.)

Celkem hlasovalo: 865


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

červené návěští   Nejkomentovanější červený nadpis

Databáze je prázdná!


zelené návěští   Vaše komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane Šlemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.