Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii

Ve svém vystoupení a následující diskusi obhajoval svoje teze kritiky kapitalismu a také nastínil cestu k alternativě vůči němu. Podle něj má každá kritika před sebou tři hlavní úkoly: Potřebujeme diagnózu existujících institucí, která má ukázat, jak nedokážou naplňovat důležité hodnoty. Je třeba formulovat představu alternativy - jedna věc je kritizovat existující instituce a druhá předložit alternativu. Potřebujeme také teorii přechodu od kritizovaného stavu k žádoucímu, popsal Wright.

Posléze předložil svých šest bodů teze, která vysvětluje, co je na kapitalismu špatného. Kapitalistické třídní vztahy zvěčňují formy lidského utrpení, které lze překonat nebo odstranit, vyslovil první z nich. Další je, že kapitalismus blokuje univerzalizaci podmínek lidského rozvoje. Vytváří mimořádný pokrok v rozvoji produktivity a ta vytváří podmínky pro všeobecný lidský rozkvět. Jejich využití však kapitalismus blokuje. Vytváří potenciál, ale zabraňuje jeho uskutečnění, pokračoval. Kapitalismus podle něj také zvěčňuje deficit ve svobodě a autonomii individua, který lze překonat. Jednou z jeho ctností, které se často zdůrazňují, je svoboda volby. Je nesporně pravdou, že ve srovnání s předchozími společenskými systémy nebo zřízeními opravdu kapitalismus podporuje lidskou svobodu a autonomii. Současně však opět blokuje naplnění této možnosti, pronesl. Současnému režimu také vytkl, že porušuje liberální principy sociální spravedlnosti. Základní liberální princip je formulován ideou stejných příležitostí. Z liberálního hlediska je společnost svobodná tehdy, má-li člověk stejné šance od počátku. Současně je vnitřním rysem kapitalismu, že rovnost příležitostí fakticky znemožňuje, poznamenal.

Stávající systém se podle něj vyznačuje také nedostatečnou produkcí veřejných statků. To je jedna ze slabých stránek kapitalismu, kterou uznávají i jeho zastánci. Rozdělování zdrojů v kapitalistické společnosti je definováno požadavkem na vytváření zisku. V důsledku toho je nevyhnutelně nedostatečná produkce veřejných statků, řekl.

Mezi nejzávažnější poznámky Wrighta patří i tvrzení, že kapitalismus omezuje demokracii. To se může zdát jako přehnaná kritika v kontextu nedávných změn v České republice, kde zavedení kapitalismu bylo současně příležitostí ke vzniku demokratičtějších institucí. Nicméně kapitalistické vztahy blokují plnou realizaci demokracie, a to tím, že přidělují obrovské dávky moci soukromým osobám, vyjmenoval šestou tezi své kritiky. Připustil, že je velmi kontroverzní a každý bod vyžaduje důkladnější argumentaci.

Marxismus nemá být sekulárním náboženstvím

Následně se americký profesor dotkl marxismu jako sekulárního náboženství. Hovořil totiž o vizi budoucí společnosti. Jednou z možných strategií je vymýšlet si, co by bylo hezké, jak by měl vypadat alternativní systém. Touha po tom, co je lepší, určuje, co je možné. To je strategie náboženství. Život je obtížný, všichni jednou umřeme, nebylo by hezké, kdybychom mohli žít věčně? Objevme ve své obrazotvornosti život po smrti. To je přístup náboženství, které bylo úspěšné v přesvědčování lidí, že je to možné. Kapitalismus je tvrdý, lidé kvůli němu trpí. Nebylo by hezké mít alternativu, kdy všichni žijí v harmonii, sdílejí všechno nesobeckým, altruistickým způsobem? Tak vypadalo sekulární náboženství 20. století, nazývané marxismus, ťal Wright do vlastních řad.

Podle něj to není vhodná strategie pro skutečnou přeměnu světa směrem k socialismu. Používám jinou strategii, snažím se, aby mé naděje nediktovalo mé přesvědčení a abych nežil v napětí mezi nadějemi na jedné straně a neúplným pochopením reality na druhé straně, prohlásil.

Chce to sociální kompas

Pro možné cesty k socialismu našel přirovnání. Představme si, že jsme na cestě k cíli, nazvěme ho socialismus. Jeden způsob, jak uchopit tuto pouť, by bylo sestavit si úplnou cestovní mapu s cílem a různými cestami k němu vedoucími. Z nich by bylo jasné, kde jsou obtíže a kde je to snadné. Skutečně dobrá mapa by řekla, kde jsou odbočky a zkratky. Ale takovou mapu nelze sestavit. Naše cesta se spíše podobá cestě výzkumné. Víme velice dobře, odkud vycházíme, a máme s sebou dobrý kompas. Máme také přístroj, který nám řekne, jak dlouhou cestu jsme už urazili, ale nemáme mapu. S kompasem se pustíme naslepo do lesa, můžeme narazit na řeku, o níž jsme neměli ani potuchy, řeka nás může přinutit jít jiným směrem, až najdeme místo, kde ji přebrodit. S dobrým kompasem ale stále víme, jestli jdeme dopředu, zda pokračujeme, popsal. Problémem socialismu je vytvořit dobrý sociální kompas, nikoli vytvářet modely socialistické budoucnosti.

Za stěžejní složky smyšleného kompasu považuje odtržnění lidské práce. Jako příklad uvedl společenské zajištění zdravotní péče pro všechny bez ohledu na jejich úspěch na trhu, ale také veřejné knihovny. Ty zase znamenají odtržnění informací. Přístup lidí ke knihám opět nezávisí na jejich tržní úspěšnosti. To, v jak velkém rozsahu je odtržněna společnost, ukazuje, zda se blížíme socialismu, řekl Wright.

Druhou složkou onoho kompasu je posílení významu sociální moci společnosti při rozhodování o přerozdělování přebytku a při organizování ekonomické činnosti. Jinak řečeno posílení moci nad ekonomikou, podotkl.

Americký sociolog při své přednášce zmínil tři druhy organizace ekonomiky - kapitalismus, etatismus a socialismus. V kapitalismu je primární ekonomická moc, v etatismu je primární moc státu nad ekonomickou - jako příklad chápu Sovětský svaz -, v socialismu je rozhodující společenská moc, uvedl.

V této souvislosti také hovořil o pojmu demokracie. Když říkáme, že demokracie je vláda lidu, chceme tím říct, že státní moc je podřízena moci společnosti. Demokracie je ze své podstaty socialistickým principem. Demokracie je název pro nadvládu společenské moci nad státem, socialismus je výraz pro nadvládu společenské moci nad ekonomikou - to je ústřední myšlenka sociálního kompasu. Praktická realizace spočívá v tom, že se hovoří, jak provést toto uskutečnění společenské moci, řekl mimo jiné při včerejší přednášce Erik Olin Wright.

Setkání pořádala Masarykova dělnická akademie spolu se Socialistickým kruhem. Záštitu nad ní měl také poslanec za KSČM Stanislav Fischer.

Haló noviny, 24. května 2005, (jan)