Druhou vzpomínkou na 200. výročí narození Karla Marxe je překlad článku, který vyšel v časopisu Prospect z října 2003, tehdy s podtitulem
Marx odmítá vinu za komunismus a gulagy. Má však radost ze svého
vlivu na akademické půdě.
Jsem si jist, že by si ten text dneska Karel Marx užil. (mn)Donald Sassoon: No, dr. Marxi, tak jste dojel, že? Před patnácti lety Vaše teorie ovládaly polovinu světa. A co z toho teď zbylo? Kuba? Severní Korea?
Karel Marx: Moje „teorie” - jak říkáte vy - nikdy „nevládly”. Měl jsem následovníky, které jsem si ani nevybral, ani nehledal, a za které nenesu více odpovědnosti než nesl Ježíš za Torquemadu nebo Mohamed za Ossámu bin Ládina. Samozvaní následovníci jsou cenou za úspěch. Spousta mých současníků by byla bývala ráda dojela tak, jak si myslíte vy o mně. Psal jsem, že úkolem není svět poznat, ale změnit. A kolik známých viktoriánců to dokázalo?
DS: No a co takhle John Stuart Mill?
KM Byl to plagiátor, který to myslel dobře a který chtěl ve svém snažení usmířit nesmiřitelné a kterého stále čtou druhořadí myslitelé z Oxfordu či Yale. Slyšel o něm
ale někdo v Peorii, Illinois, a to ani nemluvíme o Pchjongjangu? Vezměte
si Williama Jevonse, zakladatele teorie marginálního užitku. V mé době
to byl velikán. Ale kdy jste se naposledy setkal s jevonsianem? A Comte,
otec sociologie (směšná disciplína, pokud kdy vůbec byla), tisknou ho? A
to se mne prosím neptejte na Herberta Spencera, jehož opuštěný hrob leží
ve stínu mého náhrobku na hřbitově Highgate. Myšlenka postavit Marxe
proti Spencerovi je nepochybně vtipem hrobníka.
DS: To neexistují velcí buržoazní
myslitelé?
KM Ale samozřejmě že ano. A já
jsem jim obřadně skládal poklonu. Ale dnes se jen pár mých nepřátel
zajímá o četbu Adama Smithe či Davida Ricarda. A velcí vědci jako
Černyševský jsou zapomenuti.
DS: Co takhle Jeremy Bentham?
KM To je ale provokace! Bentham, ten nechutný, puntičkářský, neúnavný zázrak dnešní buržoazní inteligence. Čistě anglický jev, který mohl vzniknout jen v Anglii. Zatím se snad ještě nikdo nepokoušel podepírat běžné samozřejmosti tak sebeuspokojujícím způsobem.
DS: A co myslitelé poslední doby?
KM Módní apologetové majetných tříd se pro mne snaží znova a znova nalézt adekvátního rivala. Nemohou prostě snést pomyšlení, že jim chybí uznávaný génius. A tak jednou v
létě vzkřísili Hayeka, hned následující jaro nosili všichni Poppera (teď je to někdo s jedinou dobrou myšlenkou a to ji, chlapče, úplně a nezvratně vyždímal!). Ti nejlínější chodí k Isaiahovi Berlinovi - co mu je tak dobře rozumět a co je tak překvapivě neoriginální, tak ničivě tautologický. Z mých současníků jen Darwin měl velký okamžik. A já tomu hned rozuměl. Bedřich mne přesvědčoval, abych věnoval Kapitál jemu, ale Darwin, ta úplná sketa, mi dal košem. Když to ale uvážím, asi udělal dobře. Kdyby to byl přijal, na přirozený výběr by se byli dívali jako na další marxistické spiknutí.
DS: Nikdo nepodceňuje vaše renomé. Ale musíte přece souhlasit, že marxismus už není, čím byl ...
KM Ve skutečnosti nebyla moje práce nikdy tak důležitá, jako je dnes. Za posledních tak čtyřicet let ovládly moje myšlenky univerzitní prostředí ve většině rozvinutých zemí světa. Historikové, ekonomové, společenští vědci a k mému překvapení i někteří literární kritici - ti všichni
se přiklonili k materialistickému přístupu. Nejpodnětnější historické studie, které vycházejí v současnosti v Americe a v Evropě, jsou dosud „nejmarxističtější” za celou historii. Jen si zajeďte na výroční konvenci společnosti American Social Science History Association. Tam vážně zkoumají souvislosti mezi institučními a politickými strukturami a světem výroby.
Všichni tam hovoří o třídách, o strukturách, o hospodářském determinismu, o mocenských vztazích, o utlačovaných a o utlačitelích. A všichni předstírají, že mě četli - jasná známka úspěchu. Dokonce i diplomatičtí historikové - alespoň ti nejlepší z nich (připouštím že jen pár) - dnes studují hospodářskou podstatu velkých mocností. Samozřejmě, většina této práce spadá do kategorie hrubého ekonomického determinismu. Ale i s „vulgárním” marxismem dojdete
dost daleko. Jen pohlédněte na úspěch zjednodušených teorií, podle nichž se prý velké říše rozkládají proto, protože začnou příliš utrácet. No, alespoň je ekonomika zase ve flóru.
Sociální historie, historie obyčejných mužů a žen, nahradila idiotskou fixaci na „velké muže”. Samozřejmě, mnoho se změnilo. Díky Bohu za to. Nikdy jsem nepodporoval představu, že by člověk měl zůstat stát na místě.
Kapitál zůstal nedokončen, nejen proto, že jsem předčasně zemřel, ale protože dokončen vlastně být skutečně nemohl. Kapitalismus se stále vyvíjí a analýza vždycky zůstává pozadu.
DS: Tak čeho jste dosáhl? Co zbylo?
KM Věnoval jsem svůj život studiu kapitalismu. Chtěl jsem
obnažit jeho zákony pohybu. Snažil jsem se dostat k jádru jeho základů.
DS: Byl jste posedlý ekonomikou ...
KM A měl jsem naprosto
pravdu. I vy všichni jste posedlí ekonomikou a bude to tak v dohledné
době i nadále.
Nemusím to vysvětlovat čtenářům Financial Times, Wall
Street Journal ani Economistu. Ani politikům, kteří
slibují nebe na zemi a pak se omlouvají, že
„trhům se člověk nemůže
protivit” a že je globalizace (to je dnešní
elegantní výraz pro světový
kapitalismus) nezadržitelná. Kdo je tu posedlý? Pamatujete se na toho
arkansaského politika, který se stal prezidentem USA a pohrával si s
asistentkou? Jak se jmenuje?
DS: Clinton.
KM Ano. „Je to v ekonomice, ty
blbče.” No, chlapče, ale já to řekl první.
DS: Dost zdlouhavě...
KM To je fakt, Kapitál
není zrovna trhák. Když ale bylo potřeba, podělil jsem se o dobré
citáty. „Dělníci světa, spojte se; nemáte co ztratit, jen své okovy” je
lepší než cokoliv, s čím mohou přijít přeplacení a myšlenkově
podvybavení snovači z Downing Street.
DS: Ale myšlenka, že dnešní
dělníci nemají co ztratit, je absurdní.
KM To máte pravdu. Vaši dělníci -
dělníci z Evropy a Severní Ameriky - mohou dnes ztratit hodně. V mé době, samozřejmě, se s nimi ještě zacházelo strašně. I
dvacet let po vydání Komunistického manifestu, i když byla
Anglie bohatší než jiné země, se situace o moc nezlepšila. Touha po
ziscích vytvářela stále větší počet obětí. V roce 1866 jsem zaznamenal
senzacechtivé zprávy v novinách o železničních katastrofách. V době, kdy
Británie vládla nad vodami, musel strojvůdce parní lokomotivy
pracovat 30 hodin bez přerušení - a to mělo katastrofální důsledky.
Železničním katastrofám se tehdy říkalo „boží zásah”. Já tomu říkal
skutky kapitalismu. (Dneska je to přece všechno úplně jiné, že?) Anebo
si vezměte zprávu v londýnských novinách z června 1863, pod titulkem
„Umřela z přepracování.” Bylo to o úmrtí Mary Anne Walkley, dvacetileté
modistky, která pracovala v zavedené, slušné firmě. Pracovala průměrně
16 hodin denně bez přestávky. Vzhledem k tomu, že byla
„sezóna”, bylo
zapotřebí rychle ušít nádherné šaty pro vznešené dámy, pozvané na bál na
počest princezny z Walesu. Walkleyová pracovala bez přestávky 26 hodin s
třiceti dalšími dívkami v malé místnosti. To vše najdete v Kapitálu.
Pokud byste se to, chlapče, pokusil přečíst, pochopíte, že to není jen
suché ekonomické pojednání. Přetéká pobouřením a rozhořčením.
DS: Ale takové věci byly výjimečné i tehdy - proto se o nich
také psalo. Dnes se už nedějí. Strojvůdci mají hezké domy, jezdí na
zahraniční dovolené ...
KM Tak, tak, a hlavním důvodem toho je, že moje
strana, moje politická strana, socialisté, odboráři, reformátoři, které
jsem podporoval a dodával jim odvahy, omezili kapitalistické
vykořisťování. Nebo jinak řečeno strašným žargonem samolibých škrabálků
buržoazního tisku, oni vytvořili tuhost trhu práce. Ale jinde, v bývalých koloniích, kde není demokracie, kde
nejsou odbory, kde nejsou socialistické strany, ponížení těch, kteří
nemají co prodat než svou pracovní sílu, je nejméně stejné, jako bylo
ponižování lidí v manufakturách za mé éry. A dokonce na západě, kdekoliv
nejsou dělníci organizováni, je to jen o málo lepší. Proč vznešené
orgány jako Prospekt obnažují realitu dnešního dne, místo aby jen
nervózně sledovaly pupek buržoazie a poskytovaly svému čtenářstvu pocit
pohodlí a krytí? Všechno, co jsem kritizoval,
se pořád ještě děje. V samotné kolébce kapitalismu, ve Spojených
státech, dochází ke ztrátě kvalifikace a k snižování mezd v širokém
spektru průmyslových odvětví - od nejmodernějšího k nejzaostalejšímu.
Nové manufaktury a práce doma zlomily vaz odborovým
svazům v oblastech vysoké technologie jako třeba v Kalifornii. Takže když
slyším ty svatouškovské nesmysly o svobodě a o lidských právech od
představitelů buržoazního pořádku, od bushů a blairů a spouty dalších,
potřásám smutně svou letitou hlavou. Vedli někdy tito lidé nějakou válku pro to, aby
omezili vykořisťování práce? Vedli někdy nějakou válku za
právo lidí vstoupit do odborů? Jediné, co
dělají, je to, že nahrazují „nepřátelské” vlády vládami
„přátelskými” -
vládami, které jsou přátelské k akumulaci kapitálu.
DS: Ale na západě využili dělníci zmiňovaných svobod, aby
zlepšili svůj osud v rámci kapitalistických národních států, ne k jejich
zrušení. Připusťte to: dělnická třída je pro vás zklamáním.
KM Je pravda, že z národního státu, který se zdál být hlavním
potlačovatelem dělníků, se v dalších 100 letech vyklubal jejich hlavní
zdroj loajality. Střední třída, zvláště intelektuálové, se projevili
jako daleko větší internacionalisté než proletariát. Měli jsme předtuchu
týkající se reformismu. Připomínám první volby konané podle reformního
zákona z roku 1867. Manchester (Manchester!) dal tři toryovce na dva
liberály. Engels byl naštvaný. Napsal, že se
„proletariát strašlivě zdiskreditoval”.
DS: Čím si to vysvětlujete?
KM Socialistický boj představuje nevyhnutelný rozpor. Potřebujeme
bojovat za reformy, ale každý úspěch ochromuje revoluční vůli dělníků.
Silní dělníci jsou schopni vydobýt skutečné reformy. Slabí mají hlad. Snad si vážně
nemyslíte, že by buržoazie lidem sama v záchvatu lidskosti dala
osmihodinový pracovní den, placenou dovolenou, starobní důchody,
zdravotnictví zdarma, vzdělání pro všechny a státní pojištění? K tomu,
aby tohle všechno bylo možné, bylo zapotřebí zaútočit nikoliv na srdce
kapitalistů, ale na jejich zisky. Snad si nepředstavujete, že kapitál,
který plyne do Thajska, na Tchajwan, do Bangladéše či do Brazílie doufá,
že tam najde dobře organizované dělníky, vědomé si svých práv a schopné
vyjednat si vysoké mzdy? Životní podmínky, jichž dosáhli dělníci na
Západě, nelze napodobit po celém světě. Kapitalismus dokáže být
globální - jak jsem vysvětloval před dlouhou dobou, když byl ještě
kapitál pouhým zábleskem v široké světové bažině, které dominovala
malovýroba zboží a rolníci. Jenže dokáže být všechno ostatní
globální? Může být švédská sociální demokracie globální? Anebo životní
úroveň, které dosáhli mnozí američtí dělníci? Dokonce i katolíci vědí,
že nemohou být všichni papežem. Bude jednoho dne 1,3 miliardy Číňanů a 1
miliarda Indů jezdit do práce vlastními automobily na levný benzín? A
budou se vracet domů do bytů s klimatizací? A ráno si budou sprejovat dezodorantem
svá podpaží (je jich 4,6 miliardy!), aniž uslyší ohlušující prasknutí ozónové
vrstvy? Ony neexistují žádné limity růstu?
DS: Takže nyní se přikláníte k Malthusovi a říkáte, že
budoucnost může být katastrofická. Smím vám připomenout, dr. Marxi, že
jste byl viktoriánským optimistou, dítětem osvícení? V Manifestu
jste ...
KM Manifest, ten zatracený Manifest! Podívejme se na to v
souvislostech. Tu zpropadenou věc jsem napsal v únoru 1848, nebylo mi
ještě 30. Většina mé vědecké práce byla teprve přede mnou. Manifest,
vydaný bezvýznamnou levicovou skupinou, byl sepsán v časovém presu. Když
zaútočil na knihkupectví (to je spíš taková řečnická figura, myslím že
se jich v roce 1848 neprodalo více jak 1000 kusů), Evropou prolétla
revoluční vlna: Francie, Německo, Maďarsko, Polsko, Itálie. Všude se
masy dožadovaly ústavy, svobody, demokracie. Manifest odrážel
optimismus těch opojných dnů. Mysleli jsme, že je možné vše.
Představivost zvítězila.
DS: A pak?
KM Pak přišla kontrarevoluce. Tu a tam zůstaly zisky, ale má
strana vcelku prohrála. Ve Francii, v místě našich největších nadějí,
převzal moc malý povýšenec s velkým jménem, Louis Napoleon. Byl prvním
zvoleným diktátorem moderní historie. Napsal jsem aktuální knihu (užívám
vaši terminologii, abych ukázal, že mé století vymyslelo většinu z toho,
co si vy dnes přivlastňujete). Na rozdíl od všech těch neoliberálních šosáků, kteří tvrdí, že já
jsem hospodářský determinista - a to říkají ti pitomci, kteří vykřikují,
že trhy jsou základem svobody, jaká to drzost! - vysvětlil jsem, že když
je buržoazie ohrožena, vzdá se moci ve prospěch kohokoliv, koho nalezne
třeba ve stoce. Komu jde o občanská práva a o volby nebo o svobodu
tisku, je-li ohrožena vláda kapitálu? Když si buržoazie uvědomila, že
její vlastní politická moc je neslučitelná s jejím přežitím,
zlikvidovala vlastní režim, potupila vlastní parlament a pozvala k moci Napoleona.
Vzdala se moci ve prospěch odporného vůdce strany rozkládajících se
vrstev, podvodníků, šarlatánů, hráčů, nemajetných akademiků a žebráků.
Pomocí tohoto kalu bylo vytvořeno druhé císařství na základě vítězství v
lidovém referendu. To všechno jsem
analyzoval. To všechno jsem dekonstruoval (ano, udržuju krok s moderními
šarlatány). Výsledek: první teorie fašismu. Takže mi neříkejte, že jsem
podlehl iluzi, pokud jde o lidi. Umím se dívat na nejdrsnější realitu
plně vyváženě. Pochopil jsem, že jsme prohráli, podobně jako vaši
socialističtí přátelé dnes. Tak jsem se vzmužil a dal se do práce.
Strávil jsem svůj život v čítárně Britského muzea, osamělý a hrdý, má
duše se sžírala hněvem, můj zadek hnisal nežity, ale má mysl pracovala
na povinnosti, povinnosti intelektuálů: postavit se skutečnosti.
DS: Nikdo nepochybuje o vaší integritě. Zpochybňují se
maximálně vaše analýzy. Může-li být totiž demokratická vláda hrozbou pro
buržoazii, pak se jistě nedá povědět, jak jste napsal v Manifestu,
že „vláda moderního státu je jen výborem
pro řízení běžných záležitostí celé buržoazie”.
KM No dobře, byl jsem s tím příliš od věci? Není snad pravda, že každá vláda pociťuje omezení strukturami svého
kapitalismu? Všechny vlády konec konců musejí dělat jediné: zajistit
výdělečnost kapitalismu, poskytnout kvalifikaci jeho pracovním silám,
napravovat jeho chyby a uklízet odpadky, které kapitalismus vyměšuje. A
dělají to všichni, všichni jsou otroky požadavků kapitalismu, levice,
pravice i střed, socialisté, fašisté, liberálové i zelení. Jakmile se dostanou k
moci, nemohou dělat nic jiného. Když jim to jde dobře, pak zvyšují daně
a přerozdělují bohatství a pomáhají chudým a nemocným, jako to dělali
viktoriánci. Když tedy plynou zisky, vychloubají se svou
morálkou a etikou. Když zisky poklesnou a hospodářství se dostane do
jednoho z oněch hospodářských cyklů, jaké jsem předpověděl, odhodí
lidumilnost jako stárnoucí milenku. Tehdy vaše stará dobrá buržoazie
zjišťuje, že nelze mít vysoké daně a utrácet, že nezaměstnaní jsou paraziti, že
veřejné zdravotnictví je příliš nákladné a že svobodné matky jsou
neschopné. Svědomí buržoazie je přímo svázané s osudem
burzy.
DS: A co intelektuálové?
KM Druhořadí teoretikové - jsou to ve skutečnosti
placení lokajové bohatých. Buržoazní pisálkové vždycky rozvíjejí teorie,
až když je po všem. Vezmou intelektuální odpadky, vyčistí je, říkají
tomu teorie a prezentují to jako vědu. Rebelie proti kapitalistickému
modernismu přijme formu náboženského fanatismu a oni tomu říkají
„konflikt civilizací”. Rozloží se komunismus a oni tvrdí, že je to
„konec historie”. Chudák Hegel, co by tomu
asi říkal? Že poprvé je to velký
myslitel, podruhé fukuyamovská fraška?
DS: No tak se uklidněte. Pojďme dále. Musím se vás zeptat na
tohle: Sovětský svaz, gulag, komunistický teror.
KM Myslel jsem si to. Musím říct, že jsem ješitný jako každý, a tak mě ten kult osobnosti a uctívání Marxe dostalo. Vzrušovalo mne vidět své portréty na bankovkách ve
staré NDR a Marxova náměstí v každém pruském městě. Samozřejmě že vděčím Engelsovým
marketingovým schopnostem a úsilí Bernsteina a toho nudného patrona
Kautského za to, že jsem se stal velkým guru socialistického hnutí brzy
po své smrti. Pak mne začali ruští západnici brát vážně jako elektřinu. Nepřekvapilo mě, když mě Lenin
proměnil ve svou bibli. Lenin byl chytrý politik s dobrými instinkty.
Byl to ale taky fundamentalista rozhodnutý nalézt v mých pracích
potvrzení čehokoliv, co chtěl udělat. Lenin vytvářel „marxismus” podle toho,
jak věci běžely. Tenhle odporný zvyk, typický od nepaměti pro všechna
náboženství, se rozšířil všude. Začal jsem mít pocit, že do služeb té či
oné frakce hnutí byly zatahovány i mé seznamy věcí k nákupu.Vezměte si myšlenku o
„diktatuře proletariátu”. Toto pravidlo jsem
vynalezl, abych po vzoru starého Říma navrhl výjimečnou vládu v době
krize. Toho výrazu jsem určitě nepoužil víckrát než jen desetkrát za celý svůj život. Byl
jsem tedy hodně překvapen, když se to objevilo jako hlavní idea marxismu
a ospravedlňovalo to vládu jediné strany. Co mohu dodat? A byl jsem dost překvapen, když k první takzvané socialistické revoluci došlo v tak hluboce zaostalé
zemi, která byla ještě k tomu slovanská. To co bolševici udělali, že
dokončili buržoazní revoluci, protože ruská buržoazie byla příliš slabá
a hloupá, aby ji provedla sama. Komunisté použili stát k vytvoření
moderního průmyslového systému. Musí-li tomu někdo říkat
„diktatura proletariátu”, no dobře, tak ať.
DS: Ale ty čistky, zločiny, krev
...
KM Já jsem přece říkal, že kapitál se rodí a stříká přitom krev a špína od hlavy k patě, z každého póru.
DS: Já ale mluvím o komunismu, ne o kapitalismu.
KM Ruská revoluce nebyla socialistickou revolucí proti kapitalistickému
státu. Byla to revoluce proti polofeudální autokracii. Účelem bylo
vytvoření moderního průmyslu, moderní společnosti. K průmyslovým
revolucím vždycky dochází za obrovských obětí, ať už je vedou komunisté
nebo opravdová buržoazie. Vaši moderní političtí účetní, když se brodí
historií, aby připravili obžalobu, jestlipak sečetli počet
smrtí, které způsobil kolonialismus a kapitalismus? Připočetli všechny
Afričany, kteří zemřeli v otroctví cestou do Ameriky? Všechny
zmasakrované americké Indiány? Všechny mrtvé všech kapitalistických
občanských válek? Všechny osoby, zabité nemocemi v moderním průmyslu? A
mrtvé obou světových válek? Samozřejmě že Stalin a spol., to byli
zločinci. Ale myslíte si, že by se Rusko stalo moderní průmyslovou
mocností demokratickými, mírovými prostředky? Která cesta k
industrializaci byla bez obětí, kterou podnikl dobrotivý systém
občanských svobod a lidských práv? Japonsko? Korea? Tchajwan? Německo?
Itálie? Francie? Británie a její impérium? Jaké byly alternativy k
Leninovi a Stalinovi a k jejich rudému teroru? Červená Karkulka?
Alternativou by byl nějaký kozáky podporovaný antisemitský diktátor
stejně tak krutý a paranoidní jako Stalin (nebo Trocký, nerozlišuju mezi
nimi), snad jen daleko zkorumpovanější a daleko méně účinný.
DS: Takže to všechno bylo nevyhnutelné?
KM To nevím a to nevíte ani vy. Ale neodvažujte se mi vyčítat
jediného uvězněného spisovatele ani jedinou kapku krve. Rád bych vám
připomněl, že jsem byl v politickém exilu, protože jsem obhajoval
svobodu slova, že jsem prožil celý život v chudobě a že jsem zemřel v
roce 1883, kdy bylo Leninovi 13 a Stalinovi byly čtyři roky. Mohl jsem
napsat bestseller „Černou knihu
kapitalismu” a sepsat všechny
zločiny, spáchané jeho jménem. Ale neučinil jsem to. Zkoumal jsem
zločiny kapitalismu bez emocí, objektivně, stejně, jako bych teď zkoumal
zločiny komunismu. Protože mám rád polemiku, věděl jsem, že kapitalismus
je lepší než cokoliv, co ho předcházelo, a že se může stát základem pro
říši pravé svobody, svobody od nedostatku, svobody od strachu, svobody
od státu, a to je komunismus. Vezměte si článek o indické vzpouře z roku
1857 v New York Daily Tribune. Angličtí vojáci páchali ohavnosti:
znásilňovali ženy, vypalovali celé vesnice. Použil jsem to k získání pár
pěkných bodů? Ne. Ani jsem sentimentálně neprožíval ničení idylických
místních komunit. Pranýřoval jsem je jako pevné základy orientální
despocie a nástroje pověry. Vysvětloval jsem, že britský imperialismus
přináší sociální revoluci a oslavoval jsem to, ale neviděl jsem žádný
důvod, abych nelamentoval na ničivé účinky anglického průmyslu na Indii.
DS: Co vaše rané spisy o odcizení? Rukopisy z roku 1844 byly v
60. letech populární. Lidé viděli jejich vztah k modernímu světu.
KM Nesmysl. Důvodem, proč jsem to nepublikoval, bylo, že to
byl bezvýznamný žvást. Je typické, že vzbouřená maloburžoazní
inteligence spolkla. Nemám na ně čas.
DS: Takže si nemyslíte, že váš vztah k Hegelovi ...
KM Hegel knédl. Řeknu vám tajemství. Nikdy jsem vlastně
pořádně nečetl Hegelovu Fenomenologii ducha nebo jeho Vědu o logice, jen
úplně nejzběžněji. Život je příliš krátký.
DS: To bude pro některé trochu šokující.
KM Lidi by měli číst velké anglické
ekonomy, Adama Smithe a Davida Ricarda. Oni to vlastně Angličané nejsou
- jeden byl Skot a druhý pyrenejský žid - jsou to chytří lidé s dobrým
základem, kteří znají cenu
peněz. Němci, jako je Hegel, proměňují klobouky v myšlenky. Mně se víc
líbí Britové, kteří proměňují myšlenky v klobouky.
DS: Jak berete dnešní socialismus?
KM Už delší dobu umírá. Splnil svůj úkol: zcivilizoval
kapitalismus v jeho vlastním centru. Víc se od něho čekat
nedalo. Je už docela potichu. Komunismus se také rozložil, jeho úkol byl splněn - bylo jím
vytvořit kapitalismus. Tomu dobře rozumějí v Číně, kde se budou
odehrávat nejdůležitější věci v jednadvacátém století. V
Rusku, kde jsme svědky přechodu od lumpenkomunismu k lumpenkapitalismu,
je to něco jiného, to je jiná záležitost. Ale jak se dá vytvořit cokoliv s Rusy? Čtěte jejich
romány, poslouchejte jejich hudbu, ale co se funkční ekonomiky týče...
DS: A co Blair, Schröder, třetí cesta?
KM To musím mít na tyhle lidi názor? Říci, že na ně historie
zapomene, je příliš velkolepé. Ani se do ní nezapíší. To ukazuje, jak
hluboko klesl váš úděl. Za mých dnů proti nám stáli Bismark, Lincoln,
Gladstone a Disraeli ... skuteční protivníci.
DS: Takže to tak je? Triumf kapitalismu.
KM Ano, ale buďme trochu dialektičtí. Protože to není systém,
v němž může každý vyhrát, bude tu existovat odpor. Prozatím jsou to jen
mrňavé sekty hrající si na revoluci. Nebo parta
„Proti globálu”, antiglobalizátoři...
DS: Co si o nich myslíte?
KM Směska zárodečných fragmentů.
Lepší než nic. Alespoň se kapitálu postaví, ale svět nezmění, přijdou na
to sami.
DS: A feminismus?
KM Napsal jsem, že velké společenské
změny jsou nemožné bez ženského kvasu. Ale k tomu je ještě daleko.
Většina dělníků na světě jsou ženy, ale velká většina feministek nejsou
dělníci. Mnoho západních feministek chce sdílet moc se západními muži. A
proč ne? Kdo by chtěl být něčí schmuck's hausfrau? To se ale netýká
ženské armády práce.
DS: Co Amerika?
KM Vždycky se mi líbili Američani. Není tam feudalismus, nejsou tam
žádné svaté tradice. Samozřejmě, spousta nesmyslů a náboženství. Ale
nějak se jim daří vyjít z každé další krize kapitalismu silnější a
silnější. Je to
senzační systém vlády. Falešná demokracie, falešné volby, falešný
politický systém obklopený humbukem a nenažranými právníky. To dovoluje
byznysu, aby dělal svou práci, kupuje si kandidáty, podplácí tu a tam.
Lidi to ale neberou vážně. Polovina z nich ani nehlasuje. Pro tu druhou
polovinu je politika neškodná zábava, jako dívat se na Kdo chce být
milionářem. Přesunul jsem centrálu první internacionály dělníků do New
Yorku, ne abych ji lépe ovládal, ale protože se Amerika opravdu stávala
jedinečnou dělnickou zemí. Je to skutečně jediná země dělnické třídy na světě. Jejich
hry, jejich kultura, jejich zvyklosti, jejich jídlo - všechno v Americe
je dělnické. Samozřejmě, stará Evropa se vůči ní staví hodně snobsky, je to
pro ni cena útěchy, když přišla o prvenství.
DS: A na závěr, co válka proti teroru?
KM No, konec konců, každý si volí své
nepřátele. Je absurdní si myslet, že by kapitalistický svět nevyvolával
nějakou formu odpor. Komunisté a socialisté nabízeli racionální, moderní,
citlivou opozici. Sdíleli většinu hodnot svých liberálních oponentů:
základní práva, myšlenku lidové demokracie, emancipaci žen, odpor k
organizovanému náboženství. Jakmile ale byli komunisté a socialisté zlikvidováni,
co jste očekávali? Triumf racionálního myšlení? Samozřejmě, že ne.
Politické vakuum vyplnili fanatičtí fudamentalisté, nábožensky modláři,
šílení mullahové. Zlikvidujete komunisty v Íránu a dostane se tam k moci
ajatolláh. Uděláte totéž v Iráku a dostanete Saddáma Husajna. Padne
Sovětský svaz a objeví se Usáma bin Ládin.
DS: A co vy? Jak trávíte čas?
KM Ó, já se bavím. Bedřich a já jsme pořád na internetu. Víte,
že vám dá vyhledávač Google na heslo „Karel Marx” 367 000 odkazů? A nikdy nevynechám The Archers, tu skvělou ságu idiotismu venkovského života. Strašná sranda!
Pro potřeby serveru SDS přeložil Milan Neubert.
Těžko přístupný originál najdete ZDE.