

Bondyho vzkaz jsem nenahrával. Předpokládal jsem jednu, dvě věty, které si poznamenám a napíšu v úvodu rozhovoru, ale málem mi nestačily volné listy:
Určitě tam napiš, že Bondy došel k přesné korelaci mezi vztahy platnými pro ontologii a vztahy společenskými. Rozhodně však neodstupuje od marxistické teorie, jde mu o její upřesnění a výhledovost. Období ozbrojeného boje považuje za ukončené, odpovídající době, tváří v tvář tomu, že žádná z forem neodejde dříve, dokud nerealizuje všechny možnosti. Kapitalismus ještě nevyčerpal svůj potenciál, v éře globalizace vytváří nový systém vztahů.
Bondy se domnívá, že jde o vývoj připravený už před rokem 1989, původní plány se zdály snadno realizovatelné. Bondy se ale zároveň domnívá, že začala fáze, kdy vývoj jde rychleji, než předpokládali projektanti globalizace.
Momentální stav Bondy vidí jako improvizaci, která by měla globalizaci srovnat - nepočítalo se například s lokálními válkami, novými odvětvími, které způsobují změnu struktury výroby i celé ekonomiky (mobilní telefony) atd. Náročnější bude otázka, až se přihlásí do globalizačního klubu Čína.
Bondy uvažuje marxisticky v nové situaci a likviduje strategii a taktiku masových politických hnutí - hledá novou.
A pak pokračoval o tom, o čem přemýšlel v posledním čtvrtroce, co mu působilo obrovské potěšení, potlačilo jeho sklony k depresím a činilo mu život doslova radostným - byl u vytržení nad tím, jakými překvapivými objevy je naplňováno jeho ontologické uvažování. Opět jde ovšem jen o rekonstrukci poznámek pořizovaných podle zrovna tak chvatně pronášených glos, shrnujících dosažený stav jeho poznání:
Planckovy konstanty lze překonat. Matematika nám v tom jde na ruku, je to možné. Bod totiž přesunem vytváří spojnici, rozměry. Matematická analýza není jediná možná. Když bod budeme definovat ontologicky, vyplyne nám z toho, že bod není nula, nemůže to být nicota, nihil. Z toho plyne, že z bodu můžeme zkonstruovat všechno. Ontologicky tedy označíme bod 0-1. Nelze jej roztrhnout a nejsou to protiklady a je to problém už Parmenidův. Z toho plyne, že nejen matematická analýza je platná - také ontologická.
Neroztrhnutelné je víc než symbol tao. Namísto protikladů je ontologicky zjišťována stejnost, dobro-zlo a jiné dvojice jsou ontologicky totéž. Ontologická stránka jevů znamená, že všechny jsou přítomné, nic není pominuto.
Příkladem je žížala a člověk. Oba máme příležitost udělat cokoliv. Žížala využívá jen něco, člověk také - před sto lety jsme například nevěděli nic o neutrinu. Mezi příležitostmi se pak vybírá podle vhodnosti. Pro žížalu není vhodné řešit televizi, pro člověka zas něco žížalího.
Pozorováním měníme pozorované. V každé situaci jsou dvě stránky: subjektální a objektální, které nemůžou být rozpojeny. Důležitá je nerozčlenitelnost celistvosti typu bytí-nebytí, ta je klíčem. Dosud vývoj bylo potřeba vést rozdělováním dobrý-špatný a jinými dvojicemi, ale to se mění, nastupuje celistvost a hlavně vhodnost.
Subjekt je totéž co objekt, záleží na příležitosti...
Právo, Salón, 19. 4. 2007, Zdenko Pavelka
Poznámka SDS:
Záznam vznikl při autorizaci rozhovoru Pavelky s Bonym na konci ledna 2007 a vyšel v Salonu Práva, věnovaném Egonu Bondymu.