1. kapitola DDP ČSSD

1. Kdo jsme a kam směřujeme

1.1. Historické kořeny a zásady sociální demokracie

Jsme nejstarší českou politickou stranou. Česká sociální demokracie vznikla v r. 1878 jako součást evropského socialismu, hnutí navazujícího na odvěké tužby po sociální spravedlnosti, usilujícího o emancipaci čtvrtého stavu - dělnictva.

Evropský demokratický socialismus má své duchovní kořeny v antice, židovsko-křesťanské etice, v renesanci a reformaci, v humanistické a osvícenské tradici, v Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789, v Marxově učení o historii a společnosti a v národních i mezinárodních zkušenostech dělnického hnutí a jeho stran.

Socialismus převzal od liberalismu dva z jeho základních principů: víru v pokrok a politickou svobodu. Odmítal však akceptovat jeho individualismus, posvátnost soukromého vlastnictví a požadavek, aby stát zasahoval do hospodářství jen minimálně.

Česká sociální demokracie může být po právu hrdá na svoje dějiny. Sociální demokrati vždy hájili zájmy většiny lidu, vždy stáli na půdě demokracie a neváhali přinášet oběti v boji proti utlačovatelským režimům.

Dějiny socialismu jsou nemyslitelné bez pochopení jeho internacionalistické tradice, stejně tak jako bez pochopení obtíží spojených s hledáním internacionalistických řešení. To platí i o české sociální demokracii. Byla součástí dělnické Internacionály i českého demokratického hnutí. Dále rozvíjela mnohé myšlenky a koncepce Františka Palackého, Karla Havlíčka a zejména T. G. Masaryka. Byla rozhodující silou v boji za všeobecné hlasovací právo, kterého bylo v r. 1907 dosaženo především masovými demonstracemi, jimž stáli v čele sociální demokraté všech předlitavských národů, a za osmihodinovou pracovní dobu, které bylo dosaženo v r. 1918.

Za první světové války se mnozí čeští sociální demokraté stali součástí československých legií, které spolu s domácím hnutím významně přispěly k založení samostatného Československa.

Po válce čeští sociální demokraté odmítli bolševismus a ač oslabeni tragickým rozkolem, přihlásili se k proudu demokratického reformistického socialismu, který navazoval na myšlenky Eduarda Bernsteina, Jean-Leona Jaurése a Karla Kautského. Jako součást tehdejšího Hradu byli pevnou státotvornou oporou republiky. Přijali Masarykův názor, že pro prohlubování demokracie je důležitý iniciativní tlak demokratické levice („Vývoj jde doleva“) .

Po vzniku samostatného Československa se čeští a slovenští demokraté sešli v Československé sociálnědemokratické straně dělnické. Ta se v polovině dvacátých let dohodla s německou sociální demokracií v ČSR na spolupráci, která trvala až do zániku první republiky.

Za druhé světové války stáli sociální demokraté v prvních řadách boje za národní osvobození a hájili existenci samostatného společného státu Čechů a Slováků až do jeho rozdělení. Přinášeli veliké oběti v domácím i zahraničním odboji a spoluvytvářeli jeho programové koncepty (program Za svobodu, koncept „demokracie socializující“, Petiční výbor Věrni zůstaneme, Rada tří aj.).

Po porážce nacistického Německa se sociální demokraté spolu se všemi československými politickými silami a spojeneckými mocnostmi vyslovili pro nucené přesídlení německého obyvatelstva do Německa. ČSSD se přitom postavila na ochranu německých sociálních demokratů a antifašistů.

Když dobytí mocenského monopolu komunisty znemožnilo v r. 1948 legální existenci strany, zajišťoval její veřejnou kontinuitu exil. Domácí odpůrci režimu z řad sociální demokracie byli vystavení brutálním represím. Součástí ideových východisek obnovené strany se v devadesátých létech staly i tradice Pražského jara 1968.

Sociálnědemokratické myšlení neustrnulo a rozvíjelo se v souladu s dějinným vývojem. Postupně překonávalo utopické představy a programy, vyjasňovalo si reálné meze politiky, které nelze překročit aniž by nedošlo k újmám na demokracii a životním způsobu širokých společenských vrstev. Myšlenky strukturálních demokratických reforem, rozvoje sociálně tržní ekonomiky, subsidiarity a demokratického způsobu evropské integrace, spolu se základními hodnotami svobody, spravedlnosti, solidarity a lidských práv, jakož i vůle ke společnému postupu evropských socialistických stran, vytvořily ideový základ, který je nadějným východiskem i v prvním století nového tisíciletí.

Změnil se náš obraz člověka. Chceme, aby byl uvědomělý a občansky aktivní a hodláme mu v tom napomáhat. Nicméně respektujeme, že existují meze politického působení. I v té nejdokonalejší společnosti budoucnosti bude na něj doléhat tíha jeho individuálního osudu, viny, omylu, nemoci, neštěstí, selhání a ztroskotání. Raný socialismus jako dědic osvícenství dlouho věřil, že člověk je od přírody dobrý a sociabilní a ignoroval tuto jeho tragickou dimenzi. Dnes už nespoléháme automaticky v přirozenou dobrotu člověka, věříme však, že je možno vytvořit podmínky pro uplatnění jeho dobrých stránek, pokud mu rozumná a otevřená organizace společnosti poskytne šanci.

1.2. Základní sociálnědemokratické hodnoty

1.2.1. Humanismus

Základní hodnotou sociální demokracie je úcta k člověku jako jedinečné lidské bytosti. Člověk je primárním cílem, úroveň jeho rozvoje klíčovým kritériem. Jeho etický rozumový a produktivní potenciál je základním zdrojem rozvoje společnosti. Talent, vzdělání a motivace lidí k činům prospěšným jim, jejich rodinám i celé společnosti jsou základním bohatstvím země. Usilovat o zajištění podmínek pro důstojný a co možná nejspokojenější život všech lidí je proto základním posláním a cílem sociální demokracie.

V zájmu harmonického rozvoje společnosti je v tomto směru žádoucí spolupráce i s křesťanskými církvemi a jinými humanisticky orientovanými náboženstvími.

1.2.2. Demokracie

Rozvíjení demokracie je obtížnou a zdlouhavou, nicméně jedinou cestou tvorby a realizace politiky veřejné, otevřené a dlouhodobě efektivní. Podílejí se na něm jak instituce a procedury reprezentativní demokracie, tak i demokracie participativní a přímé. Opakem demokracie je totalita, kterou odmítáme v jakékoli její podobě.

1.2.3. Trvale udržitelný rozvoj

Jedinou šancí na přežití lidstva není soupeřit s přírodou a „dobývat ji“, ale naučit se žít s ní a v ní. Koncept trvale udržitelného rozvoje je hodnotou, která vyjadřuje orientaci sociální demokracie na ochranu a tvorbu životního prostředí, úctu ke všem živým bytostem a respekt k přírodě jako celku. Zavazuje žijící generace, aby svým potomkům předaly její bohatství v co nejúplnější míře i v celé její kráse a rozmanitosti.

1.2.4. Svoboda a odpovědnost

Sociálnědemokratická politika směřuje k tomu, aby každý člověk mohl uplatnit své právo občana na svobodný rozvoj osobnosti a na svobodná rozhodnutí. Současně usiluje o to, aby každý bral na sebe odpovědnost za rozhodnutí nejen před svým svědomím, ale i před společností. Svoboda jedince je ohraničena svobodou jiných lidí. Uplatnění práv člověka předpokládá současně plné respektování jeho povinností plynoucích z demokraticky přijatých zákonů. Výchova mladé generace v rodině a vzdělávacím systému směřuje k tomu, aby byla připravena tato práva a povinnosti na sebe převzít v plném rozsahu.

1.2.5. Rovnost všech lidí v důstojnosti, svobodě a právech

Jednou ze základních hodnot moderní demokratické společnosti je rovnost všech lidí v důstojnosti, svobodě, právech a v životních šancích. Také však v odpovědnosti a povinnostech, a to bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, národnost, náboženské a politické přesvědčení, zdraví, ekonomické a sociální postavení jednotlivců, rodin a domácností ve společnosti. Vzhledem k tomu, že podmínky, v nichž žijí, jejich kvalifikace, schopnosti a výkony se vzájemně odlišují, nelze za cíl sociálnědemokratické politiky považovat absolutní rovnost kvality jejich života. Sociální demokracie proto usiluje o vytvoření rovnosti příležitostí pro všechny vytvářením veřejnoprávních institucí, jakož i ekonomických a sociálních standardů platných pro všechny. Vytváří podmínky pro rovný přístup ke vzdělání, práci, k občanskému i osobnímu uplatnění.

1.2.6. Solidarita

Jedním ze základních způsobů vytváření rovnosti v důstojnosti, svobodě a právech je přirozená lidská solidarita a z ní se vyvinuvší demokratická občanská sounáležitost s těmi skupinami, jež jsou tak či onak sociálně hendikepovány podmínkami svého života a jsou proto ohroženy sociálním poklesem, chudobou, případně i sociálním vyloučením. Proto bude sociální demokracie usilovat o vytváření důstojných podmínek života pro důchodce, rodiny s dětmi, nemocné a zdravotně postižené, nezaměstnané, jakož i jinak znevýhodněné menšiny nebo skupiny nalézající se na okraji společnosti. Předpokladem plného uplatnění principu solidarity však bude i spoluodpovědnost a vstřícná aktivita příslušníků těchto skupin a menšin i jejich rodin.

1.2.7. Sociální spravedlnost

V podmínkách tržní ekonomiky nemůže ani rovnost příležitostí ani uplatnění principu solidarity překonat existenci nerovností podmínek a kvality života jednotlivců i rodin. Sociální demokracii půjde o to, aby sociální nerovnosti nepřerostly únosnou mez a byly společností vnímány jako přijatelné a užitečné. Princip sociálního státu bude proto prosazovat prostřednictvím veřejných rozpočtů a daňové soustavy takovou míru přerozdělování, která zajistí všem občanům České republiky rovný přístup k veřejným sociálním službám a životní podmínky, umožňující všem, kteří chtějí, vést hodnotný a důstojný život.

1.3. Cíle sociální demokracie v současném světě

1.3.1. Člověk jako cíl a lidský potenciál jako zdroj rozvoje společnosti

Člověk bude moci být svobodný pouze tehdy, bude-li mít k dispozici dostatek zdrojů, podnětů a příležitostí k vlastnímu rozvoji a uplatnění. Společnost bude prosperovat jen tehdy, dokáže-li využít maxima schopností a dovedností svých členů. Vytváření co nejpříznivějších podmínek pro rozvoj člověka proto chápeme jako klíčovou strategickou orientaci sociální demokracie v dlouhodobé perspektivě.

1.3.2. Společnost vzdělání, spoluúčasti, solidarity a ekologické citlivosti

Rozšiřování prostoru pro rozvoj a uplatnění lidí je nutno stavět na vytváření vzdělávacích příležitostí pro všechny a po celý život; na lidské solidaritě a občanské spoluúčasti s těmi, kteří by se jinak ocitli na okraji společnosti; na podpoře všech forem účasti lidí na řešení veřejných záležitostí a na úctě ke všemu živému na této planetě.

1.3.3. Sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství

Působení produktivních sil tržní ekonomiky je třeba neustále slaďovat s potřebami vytvářet co nejpříznivější podmínky pro život, rozvoj a uplatnění lidí a pro zajištění trvalé udržitelnosti rozvoje z hlediska vlivů výroby a civilizace na životní prostředí. Prostředkem k tomu bude navzájem se doplňující regulační působení trhu, státu a občanského sektoru při řešení dnešních a budoucích problémů země, jakož i zodpovědnost žijících generací za existenční podmínky generací příštích.

1.3.4. Globální spravedlnost a odpovědnost

Česká republika je jen malou, nicméně nikoli nedůležitou částí světové civilizace. Česká sociální demokracie chápe svoji spoluodpovědnost za osudy lidstva vskutku globálně: podporou demokracie a demokratických institucí občanské společností všude ve světě, spoluúčastí na programech vedoucích k překonání bídy národů třetího světa, úsilím o mírové řešení konfliktů, důsledným hledáním takových politických mechanismů na úrovni států i nadnárodních společenství, které by prosazovaly hodnoty a principy sociální demokracie tváří v tvář potenciálním hrozbám neregulované globalizace.

K obsahu Dlouhodobého programu ČSSD - verze 6