logo SDS
Dnešní datum: 09. 12. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Nový web SDS
(11. 02. 2019, 522x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 521x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 484x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 434x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 23
Prům. 12.6
21 denni
Max. 1648
Prům. 542.1

Nyní si čte web : 32 uživ.

01. Knihy

* Buddha

Vydáno dne 04. 02. 2005 (7835 přečtení)

Nedávno se dožil 75 let Egon Bondy, originální filosof a spisovatel. Z jeho rozsáhlého díla bych chtěl připomenout dobou poněkud "zasutou" biografii Buddha (Orbis 1968), kterou publikoval pod svým občanským jménem Zbyněk Fišer. Vedle úvah o buddhismu a popisu historie tohoto učení obsahuje - byť většinou jakoby na okraji, v sazbě petitem - také velmi zajímavé a podnětné myšlenky, které nejsou "jen historické" a které by rozhodně neměly zapadnout.

Snad vás vybrané ukázky přesvědčí a podnítí k vyhledání a přečtení celé knihy, která hledá a nachází paralely a styčné body mezi systémy tak odlišnými, jako jsou buddhismus a marxismus, a současně obsahuje tak překvapivě aktuální obecné úvahy např.  o náboženství a ateismu. (Může v tomto směru např. být chápána jako zajímavý doplněk úvahy T. Stýbla.)

Jiří Hudeček, 20. 1. 2005


(....)

Když neumíme v nějakém filosofickém systému poznat jeho vnitřní vývojovou i logickou dialektiku, zdá se nám, že to, co určitý filosof tvrdí, ho právě "jen tak napadlo", a pak se buď domníváme, že dějiny filosofie jsou jen snůškou "nápadů", které by mohly po sobě následovat také jinak promíchané, a že to nakonec jsou nezávazné individuální spekulace "nápaditých" jednotlivců, nebo přisuzujeme myslitelům jakousi nevysvětlitelnou a nadlidskou genialitu. Ve skutečnosti je výsledná podoba určitého filosofického systému výsledkem vnitřního dialektického vývoje zkoumané problematiky, vývoje, který je objektivní a je jen v myšlenkové práci filosofově uvědomován, zpracováván, zachycován a dále rozvíjen.  Kdyby přestali existovat filosofové, problémy, jež filosofie obsahuje, by nejen existovaly dál, ale působily by ve společenském vědomí živelně, bez nalezení pojmového výrazu, jenž teprve lidskému vědomí dává osvobozující jasnost, působily a hýbaly by se vpřed třeba jako nepříjemný a neurotizující kolektivní neurotický syndrom, ale působily by a pohybovaly by se. Tak jako umělci, i filosofové pracují v čele pohybu společenského vědomí lidstva a ve své práci materializují to, co by bez nich sice nepřestalo existovat a vyvíjet se, ale zůstávalo by podstatně němé. Umělec ani filosof nemůže dojít dál, než kam došla logika vývoje společenského vědomí. Říká pak ovšem právě to, co ještě nebylo řečeno a tedy pro nezvyklost bývá odmítáno. Ale celé dějiny nás přesvědčují, že přesto tito tvůrčí jednotlivci fungovali jako nejjemnější seismograf.  Je to logické, uvědomíme-li si prostě, že nevaří z ničeho, neodrážejí ve svém díle nic, co by bylo mimo lidskou společnost - jakési "věčné ideje" třeba ap.- ale právě jen stav lidského vědomí, jehož pohyb nelze zastavit žádnými tabu a žádnými cenzurami, tak jako nelze zastavit pohyb výrobních sil, pokud lidstvo zůstane lidstvem.

(...)

Bez norem lidského soužití [...] nemůže existovat lidská společnost jakožto lidská. V rámci společenského života se v průběhu antropogeneze - vytváření se člověka z nižších zoologických forem - přetvářejí původní biologické pudy sebezáchovy a péče o potomstvo v kvalitativně prohloubený a rozšířený cit zodpovědnosti. Bez tohoto cítění je člověk nejen sociálně, ale i psychicky defektní, vadný. Bez tohoto cítění není možný lidský pracovní proces, jenž je  od svých nejjednodušších historických počátků jednotou aktivity - práce - individuální a kolektivní. Člen lovecké skupiny, který by v kolektivní souhře lovců jednal bez pocitu zodpovědnosti vůči společnému úkolu, ztratil by nakonec své místo ve společnosti, ale stejně i švec, který na vyšším stupni společenské dělby práce by chtěl dělat boty bez zodpovědnosti za solidnost svého výrobku; nikdo by prostě jeho boty nemohl potřebovat a to by se v rámci vládnoucích tržních vztahů projevilo svými ekonomickými důsledky přímo na něm. A rovněž nemáme-li pocit zodpovědnosti vůči svým nejbližším, členům rodiny např., jak dlouho se můžeme mezi nimi udržet? A kdyby dokonce neměl cítění zodpovědnosti vůbec nikdo?

Z těchto po tisíce generací nabývaných a prohlubovaných lidských zkušeností se ve všech lidech - ať už ve větší či menší míře - upevnily základní etické představy. Vedly k určité všeobecně přijímané koncepci o hodnotě lidského jednání. Jednotliví lidé byli a jsou běžně hodnoceni pozitivněji podle toho, jak jsou prospěšní či jak pomáhají ("konají dobro") ostatním. Ponecháme-li zde stranou kritické otázky tohoto stanoviska (např. sám problém stupnice morálních hodnot v jeho rámci), můžeme pouze konstatovat, že z něj jsou historicky odvozeny i základní představy o vnitřním osobním vývoji jednotlivého člověka co do jeho lidské kvality. I tento osobní vývoj během života je běžně hodnocen podle toho, zda a do jaké míry se stává člověk lepším ve smyslu konání dobrého, prospívání a přispívání ostatním lidem, počínaje jeho nejbližšími a konče celou společností nebo lidstvem. Toto obecné cítění je nezávislé na světonázorovém stanovisku, na náboženství nebo na ateismu prostě proto, protože jeho kořeny jsou historicky daleko hlubší a souvisejí přímo s procesem, v němž lidé vytvářejí sebe jako lidstvo. I za svůj vnitřní, osobní vývoj cítí tedy lidé zodpovědnost - často se třeba v individuálních kritériích lišící od běžných norem, ale v podstatě vždy pociťovanou jako související s obecnou zodpovědností lidskou, se zodpovědností společenskou, ve společnosti, případně za společnost. V různých historických obdobích, podle úrovně vyspělosti společenského vědomí a světového názoru, byla tato "sebezodpovědnost" cítěna jednotlivci jako projev přirozeného řádu neměnného světa (tak jak jej stvořili a vládli mu věční bohové), nebo jako "hlas svědomí" oslovovaného osobním bohem, či jako absolutní a kategorický "mravní zákon v nás" a různě podobně, a více než často byla skutečnost tohoto pocitu přímo základním zdrojem náboženských představ, protože si jednotlivý člověk prostě nedovedl vyložit, odkud se v něm vlastně toto cítění bere - ale prostě tu v celé nám známé historické době tento pocit již je.

(...)

Náboženství nebylo lidmi vytvořeno a přijato jen jako jho, které by je mělo ještě více zotročovat. Pokud bylo jako takové využíváno v dějinách vládnoucími, je to jen zneužití téhož druhu, jak vládnoucí zneužívali proti lidem vždy vše, co si lidstvo vytvářelo: i techniku, i vědu, i kulturu, i prostředky všeobecného vzdělání - však to vidíme podnes. Rozhodně větší než význam negativní, mělo náboženství význam historicky pozitivní. Prakticky do historicky nedávné doby vedlo lidi právě tím, že kladlo a zodpovídalo otázku smyslu života a smyslu existence světa, ke stále většímu prohlubování tohoto tázání - protože jistě každá náboženská odpověď se po čase ukázala být zase jen falešnou. Ale toto obnovované kladení otázky po smyslu mělo ohromnou cenu pro sebepoznávání a sebeuvědomování lidstva. Jak významnou úlohu náboženská ideologie v tomto ohledu historicky sehrálo, uvědomíme si právě nejlépe na tom, jak by lidstvo bývalo oslabeno ve svém usilování a snažení zcela konkrétním, kdyby se nějakým "nedopatřením" byla od počátku uplatňovala právě jen ideologie skepticismu a hédonismu - utilitaristického primitivního materialismu. Ideologie, která, jak dnes víme, je stejně falešným obrazem skutečnosti, jako náboženství, jenomže s "negativním" předznamenáním. Ideologie, která sice odmítá neracionálnost a iluzivnost náboženství, ale nepřináší nic pozitivního mimo konstatování, že nic kromě "užití dne" nemá smyslu, nebo to aspoň nijak nemůžeme zjistit. Je-li i pro současného člověka, který má možnost vyzbrojit se poznatky přírodních i společenských věd, taková ideologie zdrojem oslabení jeho společenské lidské aktivity a případně ho narušuje psychicky i morálně, pak na podstatně méně vyspělém stupni společenského vývoje by její masové rozšíření mohlo jen zpomalit a ztížit vývoj celé společnosti.

Tyto ideologie tedy ve starověkých společnostech nedovedly převzít a povznést na vyšší stupeň to pozitivní, co náboženství přinášelo, tj. základní předpoklad, že existence světa a lidský život mají nějaký smysl. Náboženství "prostě odmítnout" nebylo nikdy příliš těžké. Ale odhalit je plně jako iluzi, odmítnout i jeho sliby, útěchy a naděje, a přitom otázku smyslu, plnosti a významotvornosti lidské existence neodbýt pouhým mávnutím ruky jako jen "jeden z ostatních náboženských přeludů a pseudoproblémů", nýbrž naopak převzít tuto otázku, položit si ji znova a snažit se ji zodpovědět i na nenáboženské rovině - to je nepochybně nesrovnatelně těžší, ale je to také jediná možná cesta vpřed. Takových pokusů rozhodně zatím nebylo v dějinách mnoho, ba jen velmi málo. Jestliže byl Buddha první, kdo se jej podjal, pak zajisté vzal na sebe historické riziko, že se při svém řešení bude mýlit více než ti, kdo přijdou po něm. Ale jistě i jeho omyly mohou být pro nás plodné. Ostatně, kupodivu, zatím v našem 20. století nemůžeme ještě říci, že bychom se v řešení byli dostali nějak podstatně dále.

(...)

V dnešní době snadno přehlížíme význam důsledného dodržování základních etických a životosprávných norem v praxi. Náš dnešní způsob života nám jednak nepopřává dost klidu a soustředění k tomu, abychom na ně důsledně dbali, jednak nás staví každodenně do situace, kdy jejich dodržování nám připadá přímo neuskutečnitelné a absurdní. Je triviální zkušeností, že např. morální devizu pravdomluvnosti porušujeme čistě z existenčních důvodů dnes a denně. Totéž se týče i všech ostatních etických požadavků. Nezabíjíme-li třeba přímo přímo osobně, přihlížíme aspoň pasívně, jak se to děje a dáváme se pasívně používat k přípravě či přímo provádění toho - ať to byly třeba v nacistickém Německu koncentrační tábory a práce pro válku, nebo dnes v USA akceptování agrese ve Vietnamu atd., atd. Dnešní člověk si zvykl na to, že morální normy dodržuje nanejvýš v nejužším soukromí - ale zde se často rovněž negativně projeví to, že je nedodržuje obecně. Požadavek, aby morální normy byly dodržovány důsledně v praxi, připadá dnešnímu člověku utopický nebo přímo anachronický, historicky překonaný, zastaralý. Místo toho si moderní člověk - alespoň určité vrstvy, v prvé řadě intelektuálové - vytvořil značně propracovanou schopnost introspekce, vnitřní analýzy, která mu nahrazuje dřívější etické svědomí. Na základě této schopnosti dokáže si všechno co činí nějakým způsobem vysvětlit. Nepopírá úplně, že jeho jednání a postoje nejsou etické, ale jednak si je odůvodňuje tlakem "poměrů", případně závaznosti nějaké "vyšší zodpovědnosti" vůči "národu, "státu", "boji za svobodu a demokracii" a dokonce i "výstavbě socialismu", jednak, což je ještě daleko závažnější a ošidnější, vytváří si "upřímné" přesvědčení, že vlastně, když je schopen přiznat si a analyzovat vlastní nedodržování morálních norem, je konec konců morální, "spravedlivý", čestný.

(...)

Nadpřirozené zdůvodnění (...) etických příkazů a zákazů jakožto projev boží vůle a božího ustanovení nemohlo odolat vývoji lidského společenského vědomí, jež odráží pohyb společenské základny. Etický kodex narušený v bodech, kde hlásal rozumově nezdůvodnitelná přikázání, musel se pak dříve či později zhroutit celý, i v těch částech, kde obsahoval a vyjadřoval normy všeobecně lidské, rozumově zdůvodnitelné. S ním se pak zhroutilo i tradiční etické "svědomí". Jeho nahrazení introspektivní sebeanalýzou, v níž se vypořádáváme s porušováním morálních norem sami před sebou jako poslední instancí, nemá rozhodně význam jen negativní. Nové dnešní morální svědomí potřebuje však rovněž určitý pevný etický kodex, který by zřetelně a tak, že by to ani subjektivně nesneslo výmluvu, na naše svědomí apeloval, když bychom jeho normy v praxi porušovali a vyvolával by v nás morální "potřebu" skutečně jej v praxi dodržovat, v praxi eticky jednat.

Je jisté, že takový nový morální kodex nevznikne tak, že se na něm nějací lidé usnesou. Bude skutečně platný teprve tehdy, až bude výrazem současného společenského vědomí.

(...)

Etika je jedním ze základních a charakteristických specifik člověka, lidí, lidstva jako něčeho kvalitativně vyššího od ostatní úrovně biologična. Je možno žít a jednat na základě jiných motivů než etických, ale pak právě ztrácíme lidský profil v jednom z nejpodstatnějších rysů. A jednání, vedení života na základě strachu před trestem a vyhlídky na odměnu není nikdy jednání etické, je to pouze jednání legální.

(...)

Buddhismus byl zvláště v prvních generacích pozoruhodným příkladem ateistického učení, které dokázalo dát lidem pozitivní životní étos, dávalo jim pocit smysluplnosti jejich života (teprve hodně později je na místě mluvit o opiátové funkci buddhismu). Dokázal lidem "vzdor svému ateismu" ukázat jasné a hluboké etické normy, dokázal je zbavit pocitu všeobecné relativnosti a nezávaznosti etických hodnot, kterýžto pocit člověk vždy bolestně deprimuje. Ukázal, že ve světě bez boha a bez nesmrtelné duše zůstává stále lidský jedinec jako nezadatelná a nejvyšší hodnota - jak sám pro sebe, tak pro druhé. Ba dokonce, že právě jen ve světě bez boha, bez posmrtného života je hodnota svobody lidského jedince opravdu nezadatelná a zaručená.

Žádným způsobem se nikdy neuskuteční nějaké přesazení buddhismu do Evropy, resp. přesněji řečeno do současného a budoucího světa. Historický buddhismus (...) je stejně tak odsouzen k postupnému zmizení v dějinách jako třeba křesťanství. Ale příklad Buddhova řešení problému lidského života je možná příkladem takového typu řešení, které úměrně svým rozvinutějším myšlenkovým a pojmovým schopnostem na vyšší úrovni vypracuje i filosofie naší či bezprostředně následné historické epochy. I to zajisté bude zase jen řešením přechodným, otevírajícím cestu k dalším a dalším, hlubším a hlubším stadiím lidského poznání.

(...) Buddhovo poučení se může zdát být na první ochutnání trpké, ale vzápětí poznáváme, že zbavuje strachu a úzkosti stejně jako zbavuje potřeby iluzí, jimiž se tak často bráníme proti nezkreslenému pohledu na skutečnost.


Související články:
(Filozofie)

Rozhovor s Karlem Marxem (05.05.2018)
Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel? (05.05.2018)
Národní identita není trauma, ale potřeba (12.02.2016)
Největąím ohroľením Evropy je její netečnost (06.04.2015)
Jak číst Marxův Kapitál (29.09.2010)
Marxova teorie společnosti (poznámky) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (2) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (13.12.2008)
Kdo jsme? Kam kráčíme? (16.06.2008)
Společnost nevolnosti (10.12.2007)
Bondyho vzkaz (22.04.2007)
Z Týnské až do Velryby (22.04.2007)
Zemřel Egon Bondy (10.04.2007)
Theodicea centur. XXI.? (21.10.2006)
Anketa o dekadenci „Západu“ (02.04.2006)
Obránci víry (31.03.2006)
Každý monoteismus je totalitní (30.03.2006)
Pokus o zahájení debaty na skandální téma: Marx (26.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (2) (15.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (15.03.2006)
K postmoderně nelze přistupovat jako k univerzální koncepci (06.03.2006)
Člověk jako fixní kapitál, aneb jak to Karel Marx vlastně myslel (31.01.2006)
O ateismu, pochybnostech a víře (30.01.2006)
Význam marxismu pro model socialismu (05.01.2006)
„Zkrotit kapitalismus“ (29.12.2005)
Zásady komunismu (15.12.2005)
Marxova filozofie dějin (05.12.2005)
Marx a sovětský komunismus (05.12.2005)
Chvála materialismu (30.11.2005)
Kdo filosofuje (06.10.2005)
Válka s plky (11.08.2005)
Sartre: důsledný filozof svobody, ale i obhájce komunismu (19.06.2005)
Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii (24.05.2005)
Výzva „sociálního” v sociální demokracii (24.05.2005)
K pojetí svobody u K. Marxe (22.04.2005)
Marx ve stavu beztíže (15.04.2005)
Polemika o „produktivistickém marxismu“ (04.03.2005)
Vědění a víra v čase rizik (11.02.2005)
Atheismus není nové dogma (08.02.2005)
Místo iracionality potřebujeme návrat k racionalitě (08.02.2005)
Redakční předmluva k českému vydání Grundrisse (06.02.2005)
Marxova cesta revoluční kritiky (06.02.2005)
Rukopisy „Grundrisse“ (06.02.2005)
1. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí (21.01.2005)
Příběh o příběhu: Egon Bondy - pětasedmdesát (20.01.2005)
Ďáblův advokát: „atheistova“ úvaha o levici a náboženství (18.01.2005)
Epocha samovzněcování (13.01.2005)
Filozofie očima přírodního vědce (10.01.2005)
Ideje jsou silnější než peníze - pokud to jsou opravdu ideje (10.01.2005)
Marxova filozofie dějin (23.02.2004)
Marxova cesta k vědeckému pochopení světa (17.02.2004)
V Den paměti (27.01.2004)
Světu vládne finanční oligarchie, říká Egon Bondy (12.07.2001)
Egon Bondy: "Vyvlastnit vyvlastňovatele" (06.03.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Egon Bondy | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
287 (287 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
281 (281 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
248 (248 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
233 (233 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
410 (410 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
250 (250 hl.)
Prohnilý humanismus !!
193 (193 hl.)

Celkem hlasovalo: 1902


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.