logo SDS
Dnešní datum: 09. 12. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Nový web SDS
(11. 02. 2019, 522x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 521x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 484x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 434x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 23
Prům. 12.6
21 denni
Max. 1648
Prům. 542.1

Nyní si čte web : 32 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Zásady komunismu

Vydáno dne 15. 12. 2005 (10176 přečtení)

Český překlad práce Bedřicha Engelse z roku 1847 pocházející z vydání těsně po únoru 1948. Zajímavá může být  i předmluva z pera Pavla Reimana, která uvádí některé Engelsovy závěry „na pravou míru“, tj. zdůvodňuje, proč měly jen dobovou platnost. „Dobová“ je ovšem dnes předmluva sama. Dnešní čtenář možná Reimanovy námitky, převzaté od Stalina, rozšíří, možná s Reimanem nebude souhlasit.

1. Co je komunismus?

Komunismus je učení o podmínkách osvobození proletariátu.

2. Co je proletariát?

Proletariát je společenská třída, která se živí jedině a výlučně prodejem své práce[1] a nikoliv ziskem z nějakého kapitálu; je to společenská třída, jejíž blaho i utrpení, život i smrt, jejíž celá existence závisí na poptávce po práci, tedy na střídání období pro hospodářství příznivých a nepříznivých, na kolísání ničím neomezené konkurence. Proletariát čili třída proletářů je zkrátka pracující třída devatenáctého století.

3. Proletáři tedy vždy neexistovali?

Nikoliv. Chudé a pracující třídy byly vždy; pracující třídy byly zpravidla chudé. Ale chudí a pracující, kteří žili v právě uvedených podmínkách, tedy proletáři, neexistovali vždy, stejně jako konkurence nebyla vždy volná a neomezená.

4. Jak vznikl proletariát?

Proletariát vznikl průmyslovou revolucí, která probíhala v druhé polovině XVIII. století v Anglii a která se od té doby opakovala ve všech civilisovaných zemích světa. Tato průmyslová revoluce byla způsobena vynálezem parního stroje, různých prádelnických strojů, mechanického tkalcovského stavu a řadou jiných mechanických zařízení. Tyto stroje, které byly velmi drahé a které si tedy mohli opatřit jen velcí kapitalisté, změnily dosavadní způsob výroby a vyřadily tehdejší dělníky tím, že vyráběli zboží laciněji a lépe, než je mohli vyrobit dělníci se svými nedokonalými kolovraty a tkalcovskými stavy. Tyto stroje daly průmysl zcela do rukou velkých kapitalistů a učinily nepatrný majetek dělníků (nástroje, tkalcovské stavy atd.) zcela bezcenným, takže kapitalisté soustředili brzy všechno ve svých rukou a dělníkům nic nezbylo. Tak byl zaveden tovární systém v oboru výroby oděvních látek. Jakmile byl dán popud k zavádění strojů a továrního systému, rozšířil se tento systém brzy i ve všech ostatních průmyslových odvětvích, zvláště při tisku na látky, v knihtisku, hrnčířství a v průmyslu vyrábějícím kovové zboží. Dělba práce mezi jednotlivé dělníky se prohlubovala, takže dělník, který dříve dělal na určitém kusu práci celou, dělá nyní jen část této práce. Tato dělba práce umožnila vyrábět produkty rychleji a tím laciněji. Omezila činnost každého dělníka na velmi jednoduchý, neustále opakovaný mechanický úkon, který mohl být nejen stejně dobře, nýbrž mnohem lépe vykonáván strojem. Tak se všechna tato průmyslová odvětví, jedno po druhém, dostala pod nadvládu páry, strojů a továrního systému, stejně jako tomu bylo v oboru předení a tkaní. Tím se však zároveň dostala úplně do rukou velkých kapitalistů a dělníci byli i zde zbaveni posledního zbytku samostatnosti. Poznenáhlu se nejen vlastní manufaktura, nýbrž i řemesla dostávala stále více a více pod nadvládu továrního systému tím, že i zde velcí kapitalisté vytlačovali malé mistry, zřizovali dílny, při kterých se ušetřilo mnoho výdajů a kde se rovněž mohla práce značně rozdělit. Tak jsme dospěli k tomu, že v civilisovaných zemích byl skoro ve všech odvětvích práce zaveden tovární systém, že skoro ve všech oborech byly řemeslo a manufaktura zatlačeny velkým průmyslem. Tím byl dosavadní střední stav, zvláště drobní řemeslničtí mistři, stále více ruinován, tím se úplně změnila dosavadní situace dělníků a vytvořily se tak dvě nové třídy, které poznenáhlu pohlcují všechny ostatní, totiž:

  1. Třída velkých kapitalistů, kteří ve všech civilisovaných zemích jsou již nyní téměř výlučnými vlastníky prostředků k živobytí, stejně jako surovin a nástrojů nezbytných k jejich výrobě (stroje, továrny), je to třída měšťáků čili buržoasie.
  2. Třída úplně nemajetných, kteří jsou odkázáni na to, prodávat měšťákům svoji práci, aby za to obdrželi prostředky nezbytné k své obživě. Tato třída se nazývá třída proletářů čili proletariát.

5. Za jakých podmínek prodávají proletáři práci měšťákům?

Práce je zboží jako každé jiné, její cena se určuje podle týchž zákonů jako cena kteréhokoliv jiného zboží. Pokud vládne velkoprůmysl nebo volná konkurence, což je – jak uvidíme – jedno a totéž, cena zboží se vždy v průměru rovná výrobním nákladům tohoto zboží. Stejně tak cena práce se rovná výrobním nákladům práce. Výrobní náklady práce se však rovnají takovému množství prostředků k živobytí, jež jsou nutné, aby byl dělník s to zachovat se práce schopným a aby dělnická třída nevymřela. Dělník tedy neobdrží za svou práci více, než je nutno k tomuto účelu. Cena práce čili mzda bude tedy nejnižší, bude to minimum, jehož je třeba k živobytí. Poněvadž obchody jdou tu hůře, tu lépe, obdrží dělník jednou více, jednou méně, právě tak jako továrník dostává za své zboží jednou více, jednou méně. Ale stejně jako továrník v průměru příznivých a nepříznivých období neobdrží přece za své zboží ani více ani méně, než kolik činí výrobní náklady, stejně tak dělník neobdrží v průměru ani více ani méně než právě toto minimum. Tento ekonomický zákon mzdy se prosazuje tím důrazněji, čím více se velkoprůmysl zmocňuje všech pracovních odvětví.

6. Které pracující třídy byly před průmyslovou revolucí?

Pracující třídy žily na různých vývojových stupních společnosti v různých podmínkách a měly různý poměr k majetným a vládnoucím třídám. Ve starověku byli pracující otroky svých majitelů, jako jsou dosud v mnoha zaostalých zemích a dokonce v jižní části Spojených států.[2] Ve středověku byli pracující nevolníky šlechticů-velkostatkářů, jako je tomu podnes v Maďarsku, Polsku a v Rusku. Ve středověku a až do doby průmyslové revoluce byli kromě toho ve městech řemeslničtí tovaryši, kteří pracovali ve službách maloměšťáckých mistrů a s vývojem manufaktury se postupně objevovali manufakturní dělníci, kteří byli zaměstnáváni již většími kapitalisty.

7. Čím se liší proletář od otroka?

Otrok je prodán jednou provždy; proletář se musí prodávat denně a každou hodinu. Jednotlivý otrok, který je majetkem pána, má zájmem pána již zajištěnu existenci, i když velmi nuznou. Jednotlivý proletář – majetek – aby se tak řeklo – celé buržoasní třídy, nemá existenci zajištěnu, neboť jeho práce se kupuje jen tenkrát, jestliže ji někdo potřebuje. Tato existence je zajištěna jenom proletářské třídě jako celku. Otrok stojí mimo konkurenci, proletář je uprostřed ní a pociťuje všechna její kolísání. Otrok je považován za věc, nikoliv za člena občanské společnosti; proletář je uznáván za osobu, za člena občanské společnosti. Otrok tedy může mít lepší existenci než proletář, ale proletář náleží vyššímu vývojovému stupni společnosti a stojí sám na vyšším stupni než otrok. Otrok se osvobozuje tím, že ze všech soukromovlastnických vztahů ruší jen vztah otrocký, a tím se teprve stává proletářem; proletář se může osvoboditi jen tím, že zruší soukromé vlastnictví vůbec.

8. Čím se liší proletář od nevolníka?

Nevolník vlastní výrobní prostředek, totiž kus půdy, a používá ho za to, že odvádí část výtěžku nebo že vykonává určité práce. Proletář pracuje s výrobními prostředky jiného a na účet tohoto jiného dostává za to část výtěžku. Nevolník odvádí, proletáři je odváděno. Nevolník má existenci zajištěnu, proletář nikoliv. Nevolník stojí mimo konkurenci, proletář jí podléhá. Nevolník se osvobozuje buď tím, že prchá do města a stává se řemeslníkem, nebo tím, že místo práce a výrobků platí statkáři penězi a stává se tak svobodným pachtýřem, nebo tím, že vyžene feudálního pána a stává se sám vlastníkem. Zkrátka osvobozuje se tím, že tak či onak vstupuje do majetné třídy a konkurence. Proletář se osvobozuje tím, že zruší konkurenci, soukromé vlastnictví a všechny třídní rozdíly.

9. Čím se liší proletář od řemeslníka?

Odpověď na 9. otázku se nezachovala.

10. Čím se liší proletář od dělníka v manufaktuře?

Dělník v manufaktuře v šestnáctém a osmnáctém století vlastnil téměř všude ještě nějaký výrobní prostředek, svůj tkalcovský stav, kolovraty pro svoji rodinu, políčko, které obdělával po pracovní době. Nic takového proletář nemá. Dělník v manufaktuře žije téměř vždy na venkově ve více méně patriarchálních poměrech se svým statkářem nebo zaměstnavatelem; proletář žije zpravidla ve velkých městech a je k svému zaměstnavateli v čistě peněžním vztahu. Dělník manufaktury je velkoprůmyslem vytržen z patriarchálních poměrů, ztrácí majetek, který ještě měl, a tak se teprve stává proletářem.

11. Jaké byly nejbližší důsledky průmyslové revoluce a rozdělení společnosti na měšťáky a proletáře?

Předně, protože se strojovou výrobou průmyslové výrobky stále zlevňovaly, byl ve všech zemích zcela rozrušen starý systém manufaktury čili průmyslu spočívajícího na rukodělné práci. Všechny polobarbarské země, které až dosud zůstaly více méně vzdáleny dějinnému vývoji a jejichž průmysl spočíval až dosud na manufaktuře, byly tím násilně vytrženy ze své uzavřenosti. Kupovaly lacinější zboží Angličanů a nechávaly hynout vlastní dělníky pracující v manufakturách. Tak byly úplně zrevolucionovány země, které po tisíciletí neudělaly žádný pokrok, jako Indie, a Čína dokonce spěje k revoluci. Došlo k tomu, že nový stroj, který je dnes vynalezen v Anglii, do roka zbaví chleba miliony dělníků v Číně. Takto velký průmysl spojil všechny národy na zemi, sloučil všechny malé místní trhy ve světový trh, připravil všude civilisaci a pokrok a způsobil, že vše, co se děje v civilisovaných zemích, musí zpětně působit na všechny ostatní země, takže jestliže se dnes osvobozují dělníci v Anglii či ve Francii, povede to k revoluci ve všech ostatních zemích, které dříve či později také přivodí osvobození tamějších dělníků.

Za drahé: všude, kde nastoupil velkoprůmysl na místo manufaktury, rozvinul v nejvyšší míře bohatství a moc buržoasie a povznesl ji na první třídu v zemi. Důsledkem toho bylo, že všude, kde se tak stalo, dostala buržoasie politickou moc do svých rukou a zatlačila dosud vládnoucí třídy, aristokracii, cechovní měšťany a představitele jich obou – absolutní království. Buržoasie zničila moc aristokracie, šlechty tím, že zrušila majorát čili neprodejnost statků a všechny výsady šlechty. Zničila moc cechovních měšťanů tím, že zrušila všechny cechy a řemeslnické výsady. Na místo obou dosadila volnou konkurenci, tj. takový stav společnosti, v němž každý má právo podnikání v libovolném průmyslovém odvětví a v němž mu v podnikání může bránit jen nedostatek nutného kapitálu. Zavedení volné konkurence je tedy veřejným prohlášením, že od nynějška jsou členové společnosti nerovni jen do té míry, nakolik jsou nerovny jejich kapitály, že kapitál se stal rozhodující mocí, a tím kapitalisté, měšťáci, první třídou ve společnosti. Volná konkurence je však pro začátek velkoprůmyslu nezbytná, poněvadž je jediným společenským stavem, za něhož může vzniknout velkoprůmysl. Když buržoasie takto zničila společenskou moc šlechty a cechovních měšťanů, zničila také jejich moc politickou. Když se povznesla na první třídu ve společnosti, prohlásila se také politicky za první třídu. Učinila tak zavedením zastupitelského systému, který spočívá na občanské rovnosti před zákonem, na uznávání volné konkurence zákonem, a který byl v evropských zemích zaveden ve formě konstituční monarchie. V těchto konstitučních monarchiích jsou voliči jenom ti, kteří vlastní určitý kapitál, tedy jen měšťáci. Tito měšťáci-voliči volí poslance a tito měšťáci-poslanci volí s použitím práva odepření daní měšťáckou vládu.

Za třetí: průmyslová revoluce rozvíjela všude proletariát ve stejné míře jako buržoasii. Ve stejném poměru, v jakém vzrůstalo bohatství buržoasie, stoupal počet proletářů. Poněvadž proletáři mohou být zaměstnáni jenom kapitálem a kapitál se rozmnožuje jen tenkrát, jestliže dává práci dělníkům, rozmnožování proletářů plně odpovídá rozmnožování kapitálu.[3] Současně průmyslová revoluce soustřeďuje měšťáky i proletáře ve velkých městech, kde jsou nejvýhodnější podmínky pro průmyslové podnikání. Soustředění velkých mas na jednom místě dává proletářům vědomí vlastní síly. Dále, čím více se průmyslová revoluce vyvíjí, čím více se vynalézají nové stroje, které zatlačují rukodílnou práci, tím více stlačuje – jak už bylo řečeno – velkoprůmysl mzdu na minimum a činí situaci proletariátu stále nesnesitelnější. Tak na jedné straně rostoucí nespokojeností, na druhé straně vzrůstající mocí proletariátu připravuje průmyslová revoluce společenskou revoluci, kterou provede proletariát.

12. Jaké byly další důsledky průmyslové revoluce?

Velkoprůmysl vytvořil v parním stroji a ostatních strojích prostředky, jimiž lze v krátké době a s málo náklady rozšiřovat průmyslovou výrobu do nekonečna. Volná konkurence, která z tohoto velkoprůmyslu nutně vzniká, nabyla při takové snadnosti výroby velmi brzy neobyčejně prudkého charakteru; mnoho kapitalistů se vrhlo na průmysl a vbrzku bylo vyráběno více, než se mohlo spotřebovat. Důsledkem toho bylo, že vyrobené zboží nebylo možno prodat a že nastala tak zvaná obchodní krise. Továrny se musely zastavit, továrníci ohlásili úpadek a dělníci přišli o chleba. Všude nastala ohromná bída. Po nějaké době byly nadbytečné výrobky prodány, továrny začaly opět pracovat, mzdy stoupaly a poznenáhlu se dařilo hospodářsky opět lépe než dosud. Ale zanedlouho bylo opět vyrobeno příliš mnoho zboží a nastala nová krise, která měla stejný průběh jako předchozí. A tak od počátku tohoto století kolísal stav průmyslu stále mezi epochami prosperity a krise, a skoro pravidelně každých pět až sedm let vznikla taková krise, která vždy byla spjata s nesmírnou bídou dělníků, se všeobecným revolučním roznícením a s ohromným nebezpečím pro celou současnou situaci.

13. Co vyplývá z těchto pravidelně se opakujících obchodních krisí?

Předně. Že velkoprůmysl, ačkoliv ve své první vývojové epoše vytvořil volnou konkurenci, nyní volnou konkurenci přerostl; že konkurence a vůbec provozování průmyslové výroby jednotlivci stalo se pro velkoprůmysl poutem, které musí rozbít a rozbije; že velkoprůmysl, pokud bude provozován nynějším způsobem, může se udržet jenom za všeobecného, každých sedm let se opakujícího zmatku, který po každé ohrozí celou civilisaci a tak nejen uvrhuje proletáře do bídy, nýbrž ruinuje i velký počet měšťáků; že je tedy nutno buďto se vzdát velkoprůmyslu vůbec, což je však absolutně nemožné, nebo že velkoprůmysl nutně vyžaduje zcela novou organisaci společnosti, ve které by výrobu neřídili jednotliví, navzájem si konkurující továrníci, nýbrž celá společnost podle pevného plánu a podle potřeb všech.

Za druhé. Že velkoprůmysl a jím umožněné rozšiřování výroby do nekonečna umožňují takové společenské zřízení, za něhož se vyrábí dostatečné množství životních potřeb, takže každý člen společnosti bude s to dokonale svobodně rozvíjet všechny své síly a vlohy a uplatňovat je. Tedy právě ta vlastnost velkoprůmyslu, která v dnešní společnosti plodí všechnu bídu a všechny obchodní krise, je právě tou vlastností, která za jiné společenské organisace odstraní právě tuto bídu, tato neblahá kolísání. Tím je naprosto jasně dokázáno:

  1. že od nynějška je třeba všechno toto zlo připisovat pouze společenskému řádu, který už neodpovídá podmínkám,
  2. že tu jsou prostředky, aby se toto zlo úplně odstranilo novým společenským řádem.

14. Jaký musí být tento nový společenský řád?

V novém společenském řádu bude muset především provozování průmyslu a všech výrobních odvětví vůbec být vzato z rukou navzájem si konkurujících jednotlivců a všechna odvětví budou muset být dána do provozování celé společnosti, to znamená na společný účet podle společného plánu, za účasti všech členů společnosti. Zruší tedy konkurenci a dosadí na její místo pospolitost. Poněvadž provoz průmyslu jednotlivci nutně vede k soukromému vlastnictví, poněvadž konkurence není ničím jiným než jedním způsobem provozování průmyslu jednotlivými soukromými vlastníky, nelze soukromé vlastnictví jednotlivého průmyslového podniku oddělit od individuálního provozování průmyslu a od konkurence. Soukromé vlastnictví bude tedy muset být rovněž odstraněno a na jeho místo nastoupí společné používání všech výrobních nástrojů a rozdílení všech výrobků podle společné dohody neboli tzv. pospolitost statků. Odstranění soukromého vlastnictví je dokonce nejkratším a nejpříznačnějším shrnutím tohoto přetvoření společenského řádu, k němuž nutně vede vývoj průmyslu, a proto je komunisty právem vyzdvihován jako hlavní požadavek.

15. Nebylo odstranění soukromého vlastnictví možné dříve?

Nebylo. Každá změna společenského řádu, každý převrat ve vlastnických vztazích je nutným důsledkem vytvoření nových výrobních sil, které se už nechtějí podřídit starým vlastnickým vztahům. I soukromé vlastnictví tak vzniklo. Vždyť soukromé vlastnictví neexistovalo vždy, nýbrž ke konci středověku byl v manufaktuře vytvořen nový způsob výroby, který se nedal podřídit tehdejšímu feudálnímu a cechovnímu vlastnictví; tehdy vytvořila manufaktura, jež přerostla staré vlastnické vztahy, novou formu vlastnictví, soukromé vlastnictví. Pro manufakturu a první vývojový stupeň velkého průmyslu nebyla však možná žádná jiná forma vlastnictví než soukromé vlastnictví, žádný jiný společenský řád než takový, který spočívá na soukromém vlastnictví. Pokud nemůže být vyráběno tolik, že je nejen sdostatek pro všechny, nýbrž že ještě zbývá přebytek výrobků k zvětšení společenského kapitálu a k dalšímu rozvíjení výrobních sil, potud musí existovat třída vládnoucí, která disponuje výrobními silami společnosti, a chudá, potlačená třída. Jaké tyto třídy budou, závisí na vývojovém stupni výroby. Středověk závislý na zemědělství nám dal barona a nevolníka; města pozdního středověku nám dala cechovního mistra, tovaryše a nádeníka, sedmnácté století majitele manufaktury a dělníka v manufaktuře, devatenácté století velkotovárníka a proletáře. Je jasné, že dosud výrobní síly nebyly vyvinuty do té míry, aby mohlo být vyráběno dost pro všechny a že soukromé vlastnictví se stalo pro tyto výrobní síly poutem, zábranou. Avšak nyní, kdy díky vývoji velkoprůmyslu jsou předně kapitály a výrobní síly vyráběny v dosud neznámé míře a kdy jsou po ruce prostředky, jak rozmnožovat výrobní síly v krátké době do nekonečna; kdy za druhé výrobní síly jsou soustředěny v rukou několika měšťáků, zatím co z velké masy lidu se stále více stávají proletáři, zatím co jejich situace se stává nuznější a nesnesitelnější ve stejném poměru, v jakém se zvětšuje bohatství měšťáků; kdy za třetí tyto mocné a snadno rozmnožitelné výrobní síly přerostly soukromému vlastnictví a měšťákům přes hlavu do té míry, že v každém okamžiku vyvolávají násilné poruchy ve společenském pořádku, teprve nyní je zrušení soukromého vlastnictví nejen možné, nýbrž dokonce naprosto nutné.

16. Je možné zrušení soukromého vlastnictví mírnou cestou?

Je třeba si přát, aby se tak stalo, a komunisté by byli jistě poslední, kdo by se proti tomu vzpěčovali. Komunisté vědí velmi dobře, že všechna spiknutí jsou nejen bez užitku, nýbrž dokonce škodlivá. Vědí velmi dobře, že revoluce se nedělají úmyslně a libovolně, nýbrž že všude a v každé době byly nutným důsledkem okolností, které jsou zcela nezávislé na vůli a vedení jednotlivých stran a celých tříd. Vidí však také, že vývoj proletariátu je v téměř všech civilisovaných zemích násilně potlačován a že tím odpůrci komunistů pracují všemi prostředky k revoluci. Jestliže tím bude potlačený proletariát nakonec vehnán do revoluce, pak budeme my komunisté stejně dobře obhajovat věc proletariátu činem, jako ji dnes obhajujeme slovem.

17. Bude možné odstranění soukromého vlastnictví naráz?

Nikoliv. Odstranění soukromého vlastnictví naráz je stejně málo možné, jako není možné naráz rozmnožit nynější výrobní síly tak, jak je to nutné k vytvoření pospolitosti. Revoluce proletariátu, k níž se vší pravděpodobností dojde, bude tedy moci jen poznenáhlu přetvářet nynější společnost a bude moci odstranit soukromé vlastnictví teprve tehdy, až bude vytvořeno potřebné množství výrobních prostředků.

18. Jaký bude průběh této revoluce?

Především vytvoří demokratické státní zřízení a tím přímo nebo nepřímo politické panství proletariátu. Přímo v Anglii, kde proletáři již dnes tvoří většinu národa. Nepřímo ve Francii a v Německu, kde většinu národa tvoří nejen proletáři, nýbrž i drobní rolníci a měšťané, kteří jsouce teprve na přechodu k proletariátu, jsou ve všech svých politických zájmech čím dál tím závislejší na proletariátu a musí se proto brzy podřídit požadavkům proletariátu. To si asi vyžádá ještě druhý boj, který však může skončit jen vítězstvím proletariátu.

Demokracie by byla pro proletariát zcela bez užitku, kdyby jí nebylo ihned použito jako prostředku k prosazení dalších opatření, dotýkajících se přímo soukromého vlastnictví a zajišťujících existenci proletariátu. Hlavní opatření, jež se již rýsují jako nutný důsledek nynějších poměrů, jsou tato:

  1. Omezení soukromého vlastnictví progresivními daněmi, značné dědické daně, odstranění dědictví v boční linii (bratři, synovci atd.), nucené půjčky atd.[4]
  2. Pozvolné vyvlastňování velkostatkářů, továrníků, majitelů drah a rejdařů, částečně konkurencí státního průmyslu, částečně přímo odškodněním v asignátech.
  3. Konfiskace jmění všech emigrantů a rebelů proti většině národa.
  4. Organisace práce nebo zaměstnání proletářů v národních velkostatcích, továrnách a dílnách, čímž se odstraní konkurence dělníků mezi sebou a továrníci, pokud ještě budou existovat, budou nuceni platit zvýšenou mzdu jako stát.
  5. Stejná pracovní povinnost pro všechny členy společnosti až k úplnému zrušení soukromého vlastnictví, vytvoření průmyslových armád zvláště pro zemědělství.
  6. Soustředění úvěrového systému a peněžního obchodu v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem, potlačení všech soukromých bank a bankéřů.
  7. Rozmnožení národních továren, železnic a lodí, obdělání vší dosud neobdělané půdy a zvýšení výnosnosti všech obdělávaných pozemků ve stejném poměru, jak se zvětšuje množství kapitálu a dělníků, jež má národ k disposici.
  8. Výchova všech dětí od okamžiku, kdy mohou postrádat mateřské péče, v národních ústavech a na národní útraty. Spojování výchovy s tovární výrobou.
  9. Zřízení velikých paláců na národních pozemcích jako společná bydliště pro skupiny občanů, kteří provozují jak průmysl, tak zemědělství a slučují v sobě výhody městského i venkovského života, aniž trpí jednostranností a nevýhodami obou těchto způsobů života.
  10. Zničení všech nezdravých a špatně stavěných obydlí i městských čtvrtí.
  11. Stejné dědické právo pro manželské i nemanželské děti.
  12. Soustředění dopravnictví v rukou národa.

Všechna tato opatření nemohou být ovšem provedena najednou. Ale jedno povede k druhému. Jakmile bude proveden radikální útok proti soukromému vlastnictví, bude proletariát nucen jít stále dále, soustřeďovat stále více všechen kapitál, všechno zemědělství, všechen průmysl, veškeré dopravnictví a veškerou směnu v rukou státu. K tomu směřují všechna tato opatření. Budou proveditelná a budou rozvíjet své centralisující důsledky ve stejném poměru, v jakém budou prací dělníků rozmnožovány výrobní síly země. Konečně, až bude všechen kapitál, všechna výroba a všechna směna soustředěna v rukou národa, odpadne soukromé vlastnictví samo, peníze se stanou zbytečnými a výroba bude do té míry rozšířena a lidé do té míry změněni, že mohou padnout také poslední formy vzájemného styku staré společnosti.[5]

19. Může dojít k této revoluci v jedné zemi?

Nikoliv. Velkoprůmysl již tím, že vytvořil světový trh, spojil všechny národy na zemi, zejména civilisované tak, že každý národ je závislý na tom, co se děje u druhého. Kromě toho velkoprůmysl způsobil, že společenský vývoj ve všech civilisovaných zemích je do té míry stejný, že buržoasie a proletariát se ve všech těchto zemích staly rozhodujícími třídami společnosti a boj mezi nimi hlavním bojem dne. Komunistická revoluce nebude tedy pouhou národní revolucí, nýbrž bude probíhat současně ve všech civilisovaných zemích, tj. alespoň v Anglii, Americe, Francii a Německu. V každé z těchto zemí se bude vyvíjet rychleji nebo pomaleji, podle toho, zda ta či ona země má vyvinutější průmysl, větší bohatství, větší množství výrobních sil. Proto se provede nejpomaleji a s největšími obtížemi v Německu, nejrychleji a nejsnáze v Anglii. Bude mít značný vliv na ostatní země světa a změní úplně a velmi urychlí celý dosavadní vývoj. Je světovou revolucí a bude proto mít světové dějiště.

20. Jaké budou konečné důsledky definitivního odstranění soukromého vlastnictví?

Tím, že společnost odejme soukromým kapitalistům používání všech výrobních sil a dopravních prostředků, jakož i směnu a rozdílení výrobků a bude je spravovat podle plánu, vyplývajícího z daných prostředků a z potřeb celé společnosti, budou odstraněny především všechny neblahé důsledky, jež jsou dosud spojeny s provozováním velkoprůmyslu. Odpadnou krise: rozsáhlá výroba, která je pro nynější společenský řád nadvýrobou a tak mocnou příčinou bídy, nebude potom ani dostačovat a bude muset být ještě dále rozšířena. Nadvýroba, místo aby působila bídu, nejenže ukojí nejbližší potřeby společnosti, nýbrž zajistí uspokojení potřeb všech a vytvoří nové potřeby a zároveň prostředky k jejich uspokojení. Bude podmínkou a popudem dalších pokroků, umožní tyto pokroky, aniž tím bude celý společenský řád uváděn do zmatku, jak tomu dosud vždy bylo. Velkoprůmysl, zbavený tlaku soukromého vlastnictví, se bude rozvíjet do takové míry, proti níž se dnešní záměry budou jevit tak opatrnými, jako manufaktura proti velkoprůmyslu dneška. Tento vývoj průmyslu poskytne společnosti dostatečné množství výrobků, aby se uspokojily potřeby všech. Také zemědělství, kterému v tom dosud brání tlak soukromého vlastnictví a parcelace, si osvojí již dosažená zlepšení a vědecké vymoženosti, začne vzkvétat a poskytne společnosti plně dostačující množství výrobků. Tímto způsobem vytvoří společnost dosti výrobků, aby mohla zařídit rozdílení tak, že potřeby všech členů budou uspokojovány. Rozdělení společnosti na různé, proti sobě stojící třídy se tím stane zbytečným. Nejenže bude zbytečné, bude dokonce neslučitelné s novým společenským řádem. Existence tříd vznikla z dělby práce a dělba práce dosavadním způsobem zcela odpadne. Neboť k zvýšení průmyslové a zemědělské výroby do té míry, jak jsme pověděli výše, nestačí jen mechanické a chemické pomůcky. Musí být také v odpovídajícím měřítku rozvity schopnosti lidí, kteří těchto prostředků užívají. Stejně jako sedláci a manufakturní dělníci v minulém století změnili celý způsob svého života a stali se jinými lidmi, když byli strženi do velkoprůmyslu, stejně tak bude společné provozování výroby celou společností a nový vývoj výroby z toho vyplývající potřebovat zcela jiné lidi a také je vytvářet. Provozování výroby společností nemohou provádět lidé, jako jsou dnešní, z nichž každý je podřízen jednomu výrobnímu odvětví, je k němu připoután, je jím vykořisťován, kdy každý může vyvíjet jen jednu svou vlohu na úkor ostatních, zná jen jedno odvětví nebo část odvětví celé výroby. Již nynější průmysl může takové lidi stále méně používat. Průmysl, provozovaný společně a plánovitě celou společností, předpokládá zplna lidi, jejichž schopnosti jsou všestranně vyvinuty, kteří jsou s to přehlédnout celý systém výroby. Dělba práce, podkopaná již dnes stroji, která z někoho dělá sedláka, z druhého ševce, z třetího továrního dělníka, z čtvrtého bursovního spekulanta, zmizí tedy úplně. Výchova umožní mladým lidem rychle projít celým systémem výroby, umožní jim, aby postupně přecházeli z jednoho výrobního odvětví do druhého podle toho, zda jim k tomu dávají popud buď potřeby společnosti, nebo jejich vlastní sklony. Výchova je tedy zbaví jednostranného charakteru, který každému vtiskuje nynější dělba práce. Tak dá komunisticky organisovaná společnost svým členům příležitost, aby všestranně uplatňovali své všestranně vyvinuté vlohy. Tím však také nutně zmizí různé třídy. Komunisticky organisovaná společnost je tedy na jedné straně neslučitelná s trváním tříd, na druhé straně vytvoření této společnosti skýtá prostředky pro zrušení třídních rozdílů.

Z toho vyplývá, že také zmizí protiklad mezi městem a venkovem. Provozování zemědělství a průmyslu týmiž lidmi namísto dvěma rozdílnými třídami, je již z docela materiálních příčin nezbytnou podmínkou komunistické pospolitosti. Rozptýlení zemědělského obyvatelstva po venkově vedle soustředění průmyslového obyvatelstva ve velkých městech je stav, který odpovídá ještě nevyvinutému stupni zemědělství a průmyslu, je to přepážka všeho dalšího vývoje, což již dnes velmi cítíme.

Obecná pospolitost všech členů společnosti k společnému a plánovitému využívání výrobních sil, rozšíření výroby do takové míry, aby uspokojovala potřeby všech, to, že přestane existovat stav, kdy potřeby jednoho jsou ukojovány na úkor ostatních, úplné odstranění tříd a jejich protikladů, všestranné rozvíjení schopností všech členů společnosti odstraněním dosavadní dělby práce, průmyslovou výchovou, střídáním činnosti, účastí všech na požitcích vyráběných všemi, splynutím města a venkova - to jsou hlavní výsledky odstranění soukromého vlastnictví.

21. Jaký vliv bude mít komunistický společenský řád na rodinu?

Učiní vztah obou pohlaví čistě soukromým vztahem, který se týká jenom zúčastněných osob a do něhož se společnost nemá vměšovat. Může to učinit, poněvadž odstraňuje soukromé vlastnictví, vychovává děti společensky a tím ničí základy dosavadního manželství, závislost ženy na muži a dětí na rodičích, na základě soukromého vlastnictví. Zde je také odpověď na pokřik velemravných šosáků proti komunistickému společenství žen. Společenství žen je vztah, který zcela náleží měšťácké společnosti a dnes zcela spočívá v prostituci. Prostituce však spočívá na soukromém vlastnictví a s ním padá. Komunistická organisace tedy, místo aby zaváděla společenství žen, je naopak ruší.

22. Jak se budou chovat komunistické organisace k nynějším národnostem?

V rukopise B. Engelse není na 22. otázku odpověď.

23. Jak se bude chovat k nynějším náboženstvím?

V rukopise B. Engelse není na 23. otázku odpověď.

24. Jak se liší komunisté od socialistů?

Tak zvaní socialisté se liší na tři třídy.

První třídu tvoří stoupenci feudální a patriarchální společnosti, která byla a je ještě denně ničena velkoprůmyslem, světovým obchodem a měšťáckou společností jimi oběma vytvořenou. Tato třída vyvozuje ze špatností dnešní společnosti závěr, že musí být obnovena feudální a patriarchální společnost, poněvadž netrpěla těmito nedostatky. Všechny její návrhy směřují přímo nebo oklikou k tomuto cíli. Tuto třídu reakčních socialistů budou komunisté stále energicky napadat, přes to, že na oko projevuje účast s bídou proletariátu a prolévá nad ní hořké slzy, neboť

  1. usiluje o něco zcela nemožného,
  2. snaží se zřídit panství aristokracie, cechovních mistrů a majitelů manufaktur s jejich družinou absolutních nebo feudálních králů, úředníků, vojáků a kněžourů, společnost, která sice netrpěla špatnostmi nynější společnosti, přitom však měla alespoň stejně mnoho jiných nedostatků a neskýtala ani vyhlídku na osvobození utlačovaných dělníků komunistickou organisací,
  3. prozradí vždy svoje skutečné úmysly, když se proletariát stává revolučním a komunistickým; pak se ihned spolčuje s buržoasií proti proletářům.

Druhá třída se skládá ze stoupenců nynější společnosti, u nichž špatnosti nutně vyplývající z nynější společnosti vzbudily obavy o trvání této společnosti. Snaží se tedy zachovat nynější společnost, ale odstranit špatnosti s ní spojené. K tomuto účelu navrhují jedni různá dobročinná opatření, druzí velkolepé reformní systémy, které se pod záminkou, že má být společnost reorganisována, snaží zachovat základy současné společnosti a tím celou současnou společnost. Tyto měšťácké socialisty musí komunisté také ustavičně potírat, poněvadž pracují pro nepřátele komunistů a obhajují společnost, kterou chtějí komunisté právě svrhnout.

Třetí třída se skládá z demokratických socialistů, kteří stejným způsobem jako komunisté chtějí část opatření udaných v otázce 18., ale nikoliv jako prostředky přechodu ke komunismu, nýbrž jako opatření, jež dostačují k odstranění bídy, k tomu, aby zmizely špatnosti nynější společnosti. Tito demokratičtí socialisté jsou buď proletáři, kteří nejsou dostatečně uvědomělí o podmínkách osvobození své třídy, nebo jsou to představitelé maloměšťáků, třídy, jejíž zájmy jsou po mnoha stránkách totožné – až po dobytí demokracie a z ní vyplývajících socialistických opatření – se zájmy proletářů. Komunisté se proto ve chvíli akce s těmito demokratickými socialisty dohodnou a vůbec budou prozatím provádět pokud možno společnou politiku do té doby, pokud tito socialisté nevstoupí do služeb vládnoucí buržoasie a nebudou napadat komunisty. Je jasné, že tento společný postup nevylučuje diskusi s nimi o diferencích.

25. Jak se chovají komunisté k ostatním politickým stranám naší doby?

Tento poměr je v různých zemích různý. – V Anglii, Francii a Belgii, kde vládne buržoasie, mají komunisté prozatím ještě společné zájmy s různými demokratickými stranami, a to tím větší, čím více se demokraté socialistickými opatřeními, která nyní všeobecně zastávají, blíží cíli komunistů, tj. čím znatelněji a určitěji zastupují zájmy proletariátu a čím více se opírají o proletariát. V Anglii např. jsou chartisté, skládající se z dělníků, nekonečně blíže komunistům než demokratičtí maloměšťáci nebo tak zvaní radikálové.

V Americe, kde je zavedena demokratická ústava budou komunisté muset společně postupovat se stranou, která tuto ústavu chce obrátit proti buržoasii a použít jí v zájmu proletariátu, tedy s agrárními reformátory.

Ve Švýcarsku jsou radikálové – i když jsou dosud velmi smíšenou stranou, přece jen jedinými, s nimiž si komunisté mohou něco společného začít a mezi těmito radikály jsou zase waadtländští a ženevští nejpokročilejší.

Konečně v Německu jsme teprve před rozhodným bojem mezi buržoasií a absolutní monarchií. Poněvadž však komunisté nemohou dříve počítat s rozhodujícím bojem mezi nimi a buržoasií, pokud buržoasie nevládne, je v zájmu komunistů pomoci buržoasii pokud možno k panství a potom ji co nejdříve svrhnout.

Komunisté musí tedy vůči vládám stát vždy při liberálně buržoasní straně, avšak musí se střežit, aby sdílely sebeklamy buržoasie nebo aby uvěřili jejímu lákavému ujišťování o blahodárných důsledcích vítězství buržoasie pro proletariát. Jediné výhody, které přinese vítězství buržoasie komunistům, jsou tyto:

  1. různé ústupky, které ulehčí komunistům obranu, diskusi o rozšíření jejich zásad a tím sjednocení proletariátu v semknutou, k boji připravenou organisovanou třídu, a
  2. jistota, že ode dne, kdy padnou absolutní vlády, přichází na řadu boj mezi buržoasií a proletariátem. Od toho dne bude stranická politika komunistů táž jako v zemích, kde buržoasie již vládne.

Bedřich (Friedrich) Engels, říjen - listopad 1847


Z německého originálu „Grundsätze des Komunismus“, VI. Sv. MEGA, vydaného Institutem MEL v Moskvě roku 1933, přeložili Karel Lukeš a Vladimir Ruml za redakční spolupráce Karla Kreibicha a Miluše Svatošové. Předmluvu napsal Pavel Reiman. Obálku navrhl Ing. Karel Poličanský. Vydalo roku 1949 nakladatelství Svoboda v Praze jako 23. svazek „Malé knihovny marxismu-leninismu“ v nákladu 50.000 výtisků. Druhé vydání (10.751-60.750). Vytiskla tiskárna Zář v Brně. Cena brož. výtisku 6 Kčs. Publikace č. 443a.


Na starém webu SDS naleznete tyto práce Bedřicha Engelse:


Poznámky redakce z roku 1947:

[1] Pracovní síly, viz předmluva k tomuto spisu, str. 11. (Pozn. red.)

[2] V roce 1862 bylo otroctví na půdě Spojených států zrušeno a po vítězství nad Jižními státy v roce 1865 bylo otroctví odstraněno i v Jižních státech. (Pozn. red.)

[3] Marx dokázal, že v kapitalistické společnosti zvětšování kapitálu nedrží krok s poptávkou po pracovní síle. Tak vzniká průmyslová reservní armáda. (Pozn. red.)

[4] Engelsův požadavek odstranění dědictví v boční linii směřuje k omezení feudálního vlastnictví. (Pozn. red.)

[5] Naše národní a demokratická revoluce provedla většinu opatření, jež Engels považuje při přechodu z kapitalismu do socialismu za nutné, nebo vytvořila podmínky jejich provedení. Tato opatření byla v jiné formě provedena po socialistické revoluci v SSSR. Stalin na XV. konferenci VKS(b) v r. 1926 konstatoval: Vidíte, soudruzi, že devět desetin tohoto programu bylo uskutečněno naší revolucí. (Pozn. red.)


Související články:
(Filozofie)

Rozhovor s Karlem Marxem (05.05.2018)
Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel? (05.05.2018)
Národní identita není trauma, ale potřeba (12.02.2016)
Největąím ohroľením Evropy je její netečnost (06.04.2015)
Jak číst Marxův Kapitál (29.09.2010)
Marxova teorie společnosti (poznámky) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (2) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (13.12.2008)
Kdo jsme? Kam kráčíme? (16.06.2008)
Společnost nevolnosti (10.12.2007)
Bondyho vzkaz (22.04.2007)
Z Týnské až do Velryby (22.04.2007)
Zemřel Egon Bondy (10.04.2007)
Theodicea centur. XXI.? (21.10.2006)
Anketa o dekadenci „Západu“ (02.04.2006)
Obránci víry (31.03.2006)
Každý monoteismus je totalitní (30.03.2006)
Pokus o zahájení debaty na skandální téma: Marx (26.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (2) (15.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (15.03.2006)
K postmoderně nelze přistupovat jako k univerzální koncepci (06.03.2006)
Člověk jako fixní kapitál, aneb jak to Karel Marx vlastně myslel (31.01.2006)
O ateismu, pochybnostech a víře (30.01.2006)
Význam marxismu pro model socialismu (05.01.2006)
„Zkrotit kapitalismus“ (29.12.2005)
Marxova filozofie dějin (05.12.2005)
Marx a sovětský komunismus (05.12.2005)
Chvála materialismu (30.11.2005)
Kdo filosofuje (06.10.2005)
Válka s plky (11.08.2005)
Sartre: důsledný filozof svobody, ale i obhájce komunismu (19.06.2005)
Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii (24.05.2005)
Výzva „sociálního” v sociální demokracii (24.05.2005)
K pojetí svobody u K. Marxe (22.04.2005)
Marx ve stavu beztíže (15.04.2005)
Polemika o „produktivistickém marxismu“ (04.03.2005)
Vědění a víra v čase rizik (11.02.2005)
Atheismus není nové dogma (08.02.2005)
Místo iracionality potřebujeme návrat k racionalitě (08.02.2005)
Redakční předmluva k českému vydání Grundrisse (06.02.2005)
Marxova cesta revoluční kritiky (06.02.2005)
Rukopisy „Grundrisse“ (06.02.2005)
Buddha (04.02.2005)
1. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí (21.01.2005)
Příběh o příběhu: Egon Bondy - pětasedmdesát (20.01.2005)
Ďáblův advokát: „atheistova“ úvaha o levici a náboženství (18.01.2005)
Epocha samovzněcování (13.01.2005)
Filozofie očima přírodního vědce (10.01.2005)
Ideje jsou silnější než peníze - pokud to jsou opravdu ideje (10.01.2005)
Marxova filozofie dějin (23.02.2004)
Marxova cesta k vědeckému pochopení světa (17.02.2004)
V Den paměti (27.01.2004)
Světu vládne finanční oligarchie, říká Egon Bondy (12.07.2001)
Egon Bondy: "Vyvlastnit vyvlastňovatele" (06.03.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 3,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Bedřich Engels | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
287 (287 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
281 (281 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
248 (248 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
233 (233 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
410 (410 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
250 (250 hl.)
Prohnilý humanismus !!
193 (193 hl.)

Celkem hlasovalo: 1902


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.