logo SDS
Dnešní datum: 22. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 775x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 715x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 690x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 620x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 617x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 608x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 587x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 479x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 25
Prům. 11.2
21 denni
Max. 350
Prům. 296.4

Nyní si čte web : 62 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Společnost nevolnosti

Vydáno dne 10. 12. 2007 (9208 přečtení)

Miloslav Petrusek v knize Společnosti pozdní doby analyzuje hodně přes sto formulí, kterými pozdně moderní průmyslové společnosti pojmenovávají samy sebe – od klasické společnosti hojnosti či konce ideologie přes společnost důvěry, metamýtů, třetí vlny, spektáklu, vědění, volného času, až po společnost simulakrů, prožitku, komunikačního nadbytku, kreditních karet či konce organizovaného kapitalismu.

Známy jsou také společnosti (či éry) prázdna, efemérnosti, přístupu (The Age of Access Jeremy Rifkina), digitální alfabetizace či družnosti. Ty formule se vymýšlejí ponejvíce na amerických či evropských univerzitách, stanou se nakrátko předmětem mediálního zájmu, rychle se obnosí a pak končí v nějakém ideologickém sekáči, kde je nakupují novináři pro kulturní přílohy deníků.

Ty formule jsou efemérní a protikladné, ale všechny jsou částečně platné, každá postihuje nějaký rys pozdní průmyslové modernosti, žádnou nelze zcela odmítnout. Z množství těch formulí je mi trochu nevolno. I když se společnost pozdní doby vysvléká ze svých jmen jako had z kůže, v tom podstatném je už dvě stě let stejná – vyznává se v ní fundamentalistické náboženství růstu Růstu, které má své chrámy – supermarkety, své velekněze – manažery a makléře, své rituály a jazyky – reklamy a manažerské ptydepe, kterým je dnes naučená angličtina. Když po odklizení trosek Twin Towers newyorská burza obnovila svou činnost, na pódium přišel menší obtloustlý muž a zvolal mocným hlasem „America goes back to business“. A bylo to, jako by vítal nějakého boha, který – vyhnán ze svého domu – se teď do něj slavně vrací.

* * *

Pocit nevolnosti má ve společnosti pozdní doby mnoho zdrojů. Především, řekl bych, je to závratná proliferace znaků, obrazů, formulí a promluv, jejímž důsledkem je, že prudce ubylo skutečnosti. Mnoho znaků, málo označovaného, mnoho významů, málo významného, mnoho částí, málo celků, mnoho faktů, málo kontextů, mnoho kopií, málo originálů, mnoho obrazů, málo zobrazeného, mnoho promluv, málo domluv, mnoho cílů, málo smyslu, mnoho reprezentantů, málo reprezentovaného, mnoho odpovědí, málo otázek.

Fakta byla vždy také ficta, samozřejmě. Veřejný prostor dnes ale zaplavila facta ficta totálně, nikdo už neumí rozlišit mezi factum a fictum. Facta ficta vznikají „samovzněcováním médií“, jak to kdysi nazval Václav Havel, a slouží všemocné, neproniknutelné alianci médií, politiky, finančních oligarchií a nositelů specializovaných vědění.

Existuje globální oteplování? Nevím, ledy ustupují dokonce v italském Tyrolsku, kde to dobře znám, a na jihu Itálie hrozí nedostatek vody. V Terstském zálivu už vyhynuly slavné „sarde“, na nichž stála místní kuchyně. Zato tu žije pesce-pappagallo (ryba papoušek); připlula prý z tropických moří a je nejedlá. Politici troubí k nástupu jaderné energie – jen ta prý nás ochrání před globálním oteplováním. Je mi z toho nevolno, jsem podezíravý.

Zvykli jsme si už na obrazy z dějin „živočišné výroby a masného průmyslu“, i když jsou stále hrůznější. Technici odění do jakýchsi izolačních obleků a masek cpou tisíce opeřenců do umělohmotných pytlů, a někde je pak spalují. Nazvěme to „masovou likvidací živočišných výrobků“ v rámci boje proti ptačí chřipce. Podobně byly nedávno statisíce nešťastných krav, podezřelých z nákazy BSE, pohřbívány do jam vybagrovaných někde za velkými městy. Na Sardinii uhynuly spousty ovcí na nemoc, která se jmenuje lingua blu (blue tongue) – modrý jazyk. Zahrabat je, nebo spálit? Je lépe zamořit spodní vody, nebo vzduch? Je mi z toho nevolno. „Tvorba Hrubého domácího produktu (HDP) je součástí velké hry, kterou hraje většina světové populace. Masivní spoluúčast v této hře a pak nesporný fakt, že celá hra se rozvíjí skutečnou spoluprací, spoluúčastí a pevnou vzájemnou svázaností všech účastníků, dává právo nazývat tuto hru realitou… Ta hra má pevná pravidla, která jsou částečně legální, částečně ne, ale i pravidla, která jsou za hranicí zákona, ba právě ta, mají svou závaznost…“ napsal Ludvík Hlaváček ve své meditaci nad výstavou Hrubý domácí produkt v Městské knihovně – výběru z reakcí současného umění na ekonomii, racionalitu a konzumerismus.

I publikace této knihy je tahem ve hře o HDP. Nikdo z té hry nemůže uniknout, plány na únik se stávají součástí hry, mají tu své logo; kdo se snaží tu hru zastavit, je proměněn v její součást – na jeho NE se vydělává, prodává se v různých formách třeba jako nápis na tričku.

* * *

Německý sociolog Claus Offe zachycuje nejdramatičtější rozpor pozdní průmyslové modernosti metaforou o současném růstu ledu a páry, o které uvažuji soustavněji v kapitole Levice kontra pravice. Modernost je přírůstek páry, těkavosti, možností každého jednotlivce zvolit si sám sebe, modelovat své tělo, mysl, zvolit si místa pobytu a také čas a rychlost pohybu do těch míst, vybrat si náboženství, stranu, druhy zboží, někdy třeba i pohlaví. Jednotlivci ale mohou volit jen mezi alternativami, které jsou uspořádané přehledně v nějakých sjednocujících strukturách, jako je supermarket, Sbírka zákonů ČR nebo dálnice.

Co ta dálnice sama? Je předmětem svobodné volby ve stejném smyslu jako výjezd z ní? Ne, dálnice je led. Každý přírůstek páry je vykoupen přírůstkem ledu, růst práv znamená růst byrokracie, růst svobody pohybu znamená růst dálnic, růst spotřebitelských možností znamená růst supermarketů. Politici nám slibují stále více páry a o ledu, který pomalu prorůstá pozdní průmyslovou společností, se mlčí. Kultura ve společnosti pozdní doby znamená slyšet led růst.

Čtu v novinách, že v roce 2050 – ten rok je daleko za obzorem mého života – bude v Česku příliš mnoho důchodců. Růst průměrného věku obyvatel pozdních průmyslových společností je pára, důchodci jsou led. Co s třetím věkem? Budeme ten věk snížené výkonnosti kolonizovat, jako jsme to udělali s Třetím světem, tím kontinentem bezmoci? Postavíme pro lidi třetího věku nějaký Disneyland, za jehož zdmi budou i oni důležitými hráči ve hře o HDP?

Možná ano. Četl jsem nedávno názory jakéhosi biologa. Slepý Jean-Paul Sartre, který prodával na stará kolena zakázané noviny Cause du Peuple v ulicích Paříže, mu byl příkladem špatného stáří. Odsoudil ho za „radikální názory“. V mládí, kdy toho tak málo víme a tak mnoho očekáváme, máme názory extremistické, ne radikální – jít až ke kořenům (radix) je výsadou stáří. Poslední dílo Jana Patočky – Kacířské eseje o filosofii dějin – je jeho dílem nejradikálnějším (radikálnější už byla jen jeho filosoficky zdůvodněná odbojná smrt). Edmund Husserl myslel opravdu radikálně až ve vysokém stáří, kdy věřil, že našel kořeny staré Evropy; anebo Tomáš Masaryk, který na stará kolena utekl do ciziny, a tam našel filosofické zdůvodnění (vrchol radikalismu ve filosofii!) k rozbití státu, v němž český národ po staletí přežíval. Jak smí člověk myslet ve svém pozdním věku ve společnostech pozdní doby?

Jak vysoké budou ploty oddělující budoucí Disneyland stáří od ulic Paříže, na nichž starý Jean-Paul prodával svou zakázanou tiskovinu?

* * *

Je mi také nevolno z toho, čím se stala budoucnost. Přichází bez pozvání, je zabudována do automatismů globální ekonomiky a mocenských struktur. Nebojuje se už o ni, proč také. Vše se automaticky restrukturalizuje, obnovuje, přestavuje. Budoucnost nás už nepotřebuje.

Pocit nevolnosti je všudypřítomný, je úporný, i když není nijak silný. Ne, není nám zle, jen je všeho moc – informací, jídla, odpadků, lidí, obalů, knih, znaků, politických programů, míst, kam odletět na dovolenou, nabídek půjčky a příliš horkých dní v roce. Musí být nějaká mez, nějaká hranice, za níž už nelze věci tohoto světa využívat a konzumovat, ale jen uctívat. Kde je ta mez, nevíme, je nám jen trochu nevolno.

* * *

Ještě jeden zdroj nevolnosti tu chci připomenout. Světový tisk připsal Donaldu Rumsfeldovi výrok, že „cíl rozhoduje o tom, kdo budou spojenci, ne spojenci o tom, co bude cílem“. Ať to řekl kdokoli, ten výrok ukončil epochu poválečné demokracie, založené na spojenectví („prolínání Evropy a Ameriky je jádrem dvacátého století,“ napsal Karel Čapek) Evropy a Ameriky. Začala prudce epocha unilateralismu, ze spojenců se stali pouzí „ochotní pomahači“. Spojence spojují spory o společné cíle; cíle, které obstojí v těch sporech, jsou rozumnější, než by byly, kdyby o ně spojenci nevedli spory. Země, která nechce mít spojence, ale jen ochotné pomahače, je nebezpečná, její cíle jsou nutně nerozumné. Je mi nevolno z toho, že mnoho intelektuálů a politiků v postkomunistických zemích vyměnilo ochotně roli spojenců za roli ochotných pomahačů. Ochotný pomahač je špatný přítel, protože jen využívá sílu svého protektora. Je mi z toho šoufl.

Staré české slovo „šoufl“ bohužel nelze pozměnit v podstatné jméno, jinak bych řekl „společnost šouflu“. To slovo pochází z hebrejštiny, má v sobě tisíciletou jemnost židovských anekdot, smysl pro pohled z obou stran hranice.

Slovo „nevolnost“ bylo velkým filosofickým slovem existencialismu, o to se zasloužil Jean-Paul Sartre románem Nevolnost (tak se překládal v šedesátých letech francouzský titul Nausée). Nevolnost se zmocňuje hrdiny, když svět se stane „velikánskou absurdní bytostí“, člověk si ani nemůže „položit otázku, odkud to všechno vychází, ani jak je možné, že nějaký svět existuje“. Nevolnost vyvolává v hrdinovi právě to, že „není žádný důvod, proč by ta tekoucí larva měla existovat“.

Nevolnost, kterou jsem vepsal do názvu této sbírky esejů, je něco podobného, ale slovo „nausée“ je příliš silné. Myslím, že tomu slovu odpovídají spíše italské disagio, anglické uneasiness, francouzské malaise, německé das Unbehagen (například titul slavné Freudovy knihy Das Unbehagen in der Kultur je přeložen Nespokojenost v kultuře, ale Nevolnost by byl, zdá se mi, lepší překlad). Není žádný rozumný důvod, aby všeho bylo tolik, aby člověk pil minerální vodu, která za ním putuje tisíce kilometrů, aby lyžoval v létě a jedl čínský česnek místo česneku místního, aby vycházelo tisíce knih, které nikdo nečte. Je tato jedna z nich? Společnost nevolnosti.

* * *

Prožil jsem celý svůj život na univerzitách, nikdy jsem nepracoval (ani nežil) mimo jejich zdi. Je pro mě proto zvláště důležitý ještě jeden zdroj nevolnosti, o kterém mluvím v rozhovoru se Zdenkem Pavelkou. Mám na mysli expanzi akademického škváru. Nazývám tak filosofickou produkci, jež zůstává mimo veřejný prostor, chráněna univerzitní autonomií před závazností rozdílu mezi relevantními a nerelevantními instancemi, který se prosazuje ve své dějinotvorné energii jen ve sporech chaotického veřejného prostoru demokratických států. V něm se neustále vynořují nejrůznější otázky, některé rychle končí v „ne-dějinách“, jak říkal přítel Dušan Třeštík, jsou zapomenuty. Jiné naopak získávají naléhavou závažnost a orientují po staletí život skupin, národů nebo dokonce celých civilizací. Dnes ale je veřejný prostor obsazen agresivním molochem bavičského průmyslu, který z něj vytlačuje každou relevantní otázku. To, čemu říkáme „kultura“, jsou pouhé cultural events, které mají své manažery, své sponzory, svá loga. Zbytky řecko-římsko-křesťanskoměšťanského logos zešrotovává bavičský moloch na loga.

Pojímám filosofii jako boj s tímto molochem o místo ve veřejném prostoru, nechci před ním ustoupit za zdi univerzit, kde se bojuje o granty. Granty jsou nutné a užitečné, ale já se pokouším udržet ve veřejném prostoru filosofii jako jeden z legitimních literárních (mediálních?) žánrů. Filosofie v mém pohledu není hledání nějaké formule, kterou by všichni lidé měli znát, aby žili podle Pravdy, Krásy a Dobra. Je to spíše vynalézavé, podvratné, žádnou metodu či normu nerespektující vystupování ve veřejném prostoru, které narušuje ritualizované a epistemologickou policií střežené představy o tom, co je důležité pro celek společnosti; je to pokus o obnovení křehké zdi, která dělila relevantní instance od instancí nerelevantních. Bavičský moloch rozmetal tu zeď, a tak jeden společný svět lidí se rychle rozpadá do prudce rostoucího počtu nesrozumitelných fragmentů.

* * *

Cituji často v těchto úvahách Ludwiga Wittgensteina, který napsal, že úkolem filosofie, je „ukázat mouše cestu ven z láhve, v níž uvízla“. Italský filosof Gianni Vattimo komentuje tu slavnou definici filosofie takto: Obávám se, že myšlenka, podle níž filosofie má lidi něco naučit, něco rozhodujícího, co by změnilo jejich situaci, je součástí té ideologie, která definuje filosofii jako hegemonii, tj. jako jednu z nespočetných podob oné moci filosofů, o níž hovoří Platón. Tato ideologie je úzce spojena s platónským odtržením autentického světa vně láhve od světa pouhého zdání, nepořádku a neautentičnosti uvnitř láhve. Více se mi proto zamlouvá představa sítě. Nemyslím ale na lidi jako na ryby v síti, spíše jako na akrobaty. Síť je pro mě akrobatickým náčiním, spletí cest, kterými je možno se vydat; lidská existence spočívá právě v tomto pohybu mezi oky sítě, pojaté jako pletivo možných spojů… Dnes, „kdy pravý svět se stal bajkou“, není už možné žádné pravé jsoucno, zaručující rozdíl mezi skutečností a pouhým falešným zdáním. Pletivo, v němž je chycena naše existence, je souhrn vzkazů, které nám lidstvo předává v řeči a v různých „symbolických formách“. Filosofie, myslím, nás musí naučit pohybovat se ve spleti těchto vzkazů a prožívat každý jednotlivý vzkaz a každou jednotlivou zkušenost v jejich vzájemné návaznosti, která dává smysl zkušenosti.

Přál bych si, aby tyto mé úvahy byly takovou spletí vzkazů v jejich vzájemné návaznosti. Napsal jsem je česky, jsou to proto vzkazy v láhvi vhozené jen do rybníku, do anglicky mluvícího oceánu globální komunikace nedoplují. Ale kvůli tomu, co se dá přeložit do angličtiny, nestojí za to žít. Nezbývá než doufat, že někdo tu láhev z rybníku vyloví, naváže na vzkazy v ní a zakóduje z nich úryvky do vzkazů svých. Tak přežívají vzkazy.

Úvod ze stejnojmenné knihy především filosofických esejů, z nichž většinu měli v jejich prvních či zkrácených verzích možnost číst čtenáři Salonu. V těchto dnech knížka vychází v nakladatelství SLON.

Právo, Salon, 6. 12. 2007, Václav Bělohradský


Související články:
(Filozofie)

Rozhovor s Karlem Marxem (05.05.2018)
Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel? (05.05.2018)
Národní identita není trauma, ale potřeba (12.02.2016)
Největąím ohroľením Evropy je její netečnost (06.04.2015)
Jak číst Marxův Kapitál (29.09.2010)
Marxova teorie společnosti (poznámky) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (2) (13.12.2008)
Marxova teorie společnosti (13.12.2008)
Kdo jsme? Kam kráčíme? (16.06.2008)
Bondyho vzkaz (22.04.2007)
Z Týnské až do Velryby (22.04.2007)
Zemřel Egon Bondy (10.04.2007)
Theodicea centur. XXI.? (21.10.2006)
Anketa o dekadenci „Západu“ (02.04.2006)
Obránci víry (31.03.2006)
Každý monoteismus je totalitní (30.03.2006)
Pokus o zahájení debaty na skandální téma: Marx (26.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (2) (15.03.2006)
Nástin kritiky politické ekonomie (15.03.2006)
K postmoderně nelze přistupovat jako k univerzální koncepci (06.03.2006)
Člověk jako fixní kapitál, aneb jak to Karel Marx vlastně myslel (31.01.2006)
O ateismu, pochybnostech a víře (30.01.2006)
Význam marxismu pro model socialismu (05.01.2006)
„Zkrotit kapitalismus“ (29.12.2005)
Zásady komunismu (15.12.2005)
Marxova filozofie dějin (05.12.2005)
Marx a sovětský komunismus (05.12.2005)
Chvála materialismu (30.11.2005)
Kdo filosofuje (06.10.2005)
Válka s plky (11.08.2005)
Sartre: důsledný filozof svobody, ale i obhájce komunismu (19.06.2005)
Profesor Wright: Kapitalismus omezuje demokracii (24.05.2005)
Výzva „sociálního” v sociální demokracii (24.05.2005)
K pojetí svobody u K. Marxe (22.04.2005)
Marx ve stavu beztíže (15.04.2005)
Polemika o „produktivistickém marxismu“ (04.03.2005)
Vědění a víra v čase rizik (11.02.2005)
Atheismus není nové dogma (08.02.2005)
Místo iracionality potřebujeme návrat k racionalitě (08.02.2005)
Redakční předmluva k českému vydání Grundrisse (06.02.2005)
Marxova cesta revoluční kritiky (06.02.2005)
Rukopisy „Grundrisse“ (06.02.2005)
Buddha (04.02.2005)
1. kapitola DDP ČSSD (29.01.2005)
Hodnota, úpadek a technologie: dvanáct tezí (21.01.2005)
Příběh o příběhu: Egon Bondy - pětasedmdesát (20.01.2005)
Ďáblův advokát: „atheistova“ úvaha o levici a náboženství (18.01.2005)
Epocha samovzněcování (13.01.2005)
Filozofie očima přírodního vědce (10.01.2005)
Ideje jsou silnější než peníze - pokud to jsou opravdu ideje (10.01.2005)
Marxova filozofie dějin (23.02.2004)
Marxova cesta k vědeckému pochopení světa (17.02.2004)
V Den paměti (27.01.2004)
Světu vládne finanční oligarchie, říká Egon Bondy (12.07.2001)
Egon Bondy: "Vyvlastnit vyvlastňovatele" (06.03.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Václav Bělohradský | Počet komentářů: 4 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
191 (191 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
143 (143 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
144 (144 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
128 (128 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
152 (152 hl.)
Prohnilý humanismus !!
117 (117 hl.)

Celkem hlasovalo: 1080


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.