Strana, která rozdělila evropskou levici

Pracovník aparátu KSČM Hassan Charfo publikoval v Haló novinách svůj pohled na Stranu evropské levice (SEL) i  na poslední lednové zasedání Výkonného výboru SEL. I když se jeho pohled diametrálně liší od našeho a i když se dokonce místy dotýká dobrého jména SEL, považujeme za správné jeho článek na naše stránky převzít. Vlastní soud si pak po zveřejnění našeho stanoviska a dokumentů učiní čtenář sám.

Již není tajemstvím, že Evropská unie usiluje o dosažení evropského občana, a to namísto občana českého, francouzského, polského, italského. Je logické, že takového cíle nelze dosáhnout bez existence odpovídající politické struktury. Proto k tomuto účelu požaduje a finančně motivuje založení politických stran na evropské úrovni. Taková strana však musí mít poslance alespoň ze sedmi členských států Evropského parlamentu (EP) nebo v sedmi národních parlamentech. Kromě toho musí zabezpečit programové naplnění principů EU. Jinými slovy musí být státotvorná, aby mohla získat dotaci EP. Většinou svých členů totiž může EP ověřit na žádost alespoň čtvrtiny poslanců ze tří různých klubů, zda politická strana na evropské úrovni naplňuje tyto zásady. V případě, že EP zjistí, že některá z podmínek není splněna, taková strana bude vyňata z financování.

Skupina evropských poslanců (SOS demokracie) podala žalobu k evropskému soudnímu dvoru se žádostí o zrušení této nedemokratické právní normy.

KSČM se zúčastnila zakládajícího sjezdu Strany evropské levice (SEL) v Římě ve dnech 8. - 9. 5. 2004 se sedmnáctičlennou delegací. Kvůli nedemokratickým praktikám a nerespektování principu konsenzu na tomto sjezdu se KSČM nestala členskou stranou. Členskými stranami, dle výše uvedených kritérií EU, je pouze pět stran (Synaspismos, Rifondazione, německá PDS, FKS, Sjednocená levice Španělska). Aktivit této strany se však zúčastňujeme jako pozorovatelé. Na základě zkušeností z pozorovatelské pozice, KSČM zaslala této straně dne 25. 10. 2004 dopisy s následujícími požadavky a představami ohledně projektu SEL:

1. Charakter Strany evropské levice (SEL) musí být celoevropský. SEL musí usilovat o dosažení takového charakteru. Požádali jsme o pozvání minimálně 27 komunistických a levicových stran z celé Evropy (mezi nimi KS Ruské federace, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska, z baltských zemí, Skandinávie, bývalé Jugoslávie, Turecka, Británie, Portugalska, Řecka aj.) na setkání s cílem prodiskutovat s nimi otázky týkající se jednoty evropské levice. To by nám umožnilo seznámit se s jejich názory, podmínkami a s tím, co jim brání spolupracovat se SEL.
2. Dějiny komunistického hnutí 20. století nemohou být paušálně odmítnuty jako negativní, je nezbytné poučit se z chyb a vše, co se osvědčilo, nadále rozvíjet.
3. Zásady konsenzu musí být respektovány v praxi, nejen proklamovány.
4. Individuální členství v SEL je z právních a politických důvodů nepřijatelné. Dvojí členství je v České republice v rozporu se zákonem.
5. Financování SEL ze strany EP nesmí být vázáno na politické podmínky, které jsou v rozporu se suverenitou a identitou členských stran.
6. V preambuli stanov SEL uvedený výraz stalinismus umožňuje množství interpretací a reminiscencí vztahujících se k minulosti. Nebylo nikdy obecně definováno, co to vlastně stalinismus je. Jedná se o umělé a propagandistické označení. Jen stěží bude možné a přijatelné vyhnout se určitým stranám právě proto, že jsou označeny jako stalinistické. Výraz stalinistické může být nahrazen jinými slovy, jako na příklad nedemokratické.

Tyto dopisy byly projednány na schůzi VV SEL v Berlíně dne 8. 1. 2005. Diskusi zahájil předseda SEL F. Bertinotti, který nás poučoval o tom, jak je stalinismus špatný a zároveň zdůraznil, že odmítá změnu stanov. Pokud jde o změnu charakteru SEL na celoevropský charakter, odpověděl arogantně: SEL existuje, kdo chce vstoupit, ať vstoupí, kdo chce vystoupit ze strany, může vystoupit a kdo chce zůstat pozorovatelem, ať zůstane pozorovatelem. Dále zdůraznil, že hlavní prostor politického působení SEL je v EU.

P. Marset ze Sjednocené levice Španělska tvrdil, že KSČM chce Internacionálu. Demagogicky totiž označil naši snahu o jednotu levice celé Evropy za Internacionálu.

Představitelé Synaspismos a FKS zvolili stejnou taktiku jako Bertinotti, čili namísto seriózní diskuse a hledání cest k dosažení jednoty evropské levice, účelově a demagogicky redukovali tuto diskusi na přednášky o špatnosti stalinismu a podobně jako P. Marset označili naši snahu o jednotu evropské levice za Internacionálu.

Delegace KSČM protestovala proti těmto způsobům a prohlásila, že KSČM není stalinistickou stranou. Náš požadavek o substituci výrazu stalinistických praktik jiným výrazem: nedemokratických praktik v preambuli stanov vychází z toho, že nedemokratické praktiky je výstižnější a širší výraz, neboť postihuje i nedemokratické praktiky Mao Ce-tunga, Pol Pota aj. v žádném případě nevycházíme z pozic obhajoby tzv. stalinismu. Naše delegace využila skutečnosti obdržení materiálu profesora Schumanna, který dostali účastníci na začátku této schůze od organizátorů, a poukazovala na různé problematické interpretace stalinismu i v tomto materiálu, kde všechny zkušenosti bývalých socialistických zemí byly označeny jako stalinistické a kde autor tohoto materiálu tvrdí, že stalinisté nazývají sami sebe marxisty-leninisty. Tyto interpretace dokazují oprávněnost našeho pozměňovacího návrhu stanov.

Nedemokratické chování delegace Rifondazione i delegace Synaspismosu se projevilo tím, že se tito představitelé snažili přerušit našeho delegáta poté, když zdůraznil, že je nutno, aby boj proti stalinistickým praktikám byl ztělesněn v praxi našeho chování a myšlení, neboť historické zkušenosti z deklarace vedoucí úlohy strany v ústavách bývalých socialistických zemí v praxi nic neznamenala a že se takovým přežitkům je nutno vyhnout.

Naše delegace zároveň připomněla, že na zakládajícím sjezdu SEL bylo řečeno, že na prvním sjezdu bude poskytnuta možnost úpravy stanov. Bertinotti kategoricky odmítl toto tvrzení.

Ve stručnosti lze říci, že ze zaslaných dopisů nebylo nic přijato. Dokonce i snaha naší delegace o malou změnu v návrhu výzvy ohledně katastrofy v jihovýchodní Asii nebyla přijata.

Debata o našich dopisech z 25. 10. 2004 ukazovala aroganci rozhodujících členských stran v čele s Bertinottim, motivovanou možná i mimo jiné obavou z existence silného subjektu (KSČM), který bez výhrad nesouhlasí s jejich pojetími. Zároveň nás přesvědčila, že naše požadavky jsou výstižné a odrážejí jádro problémů této strany. Přesvědčili nás, že není politická vůle ke změně charakteru SEL na celoevropský charakter a že princip konsenzu v praxi neexistuje.

Bez platnosti principu konsenzu za současné členské i organizační struktury SEL, kde malé a naprosto bezvýznamné strany, jako Strana demokratického socialismu ČR, mají stejný počet členů ve VV jako velké a významné strany, jakou je KSČM, zůstává členství v takovéto straně velmi nebezpečné, zejména když vezmeme v úvahu komunistickou identitu naší strany ve srovnání s identitou ostatních členských stran.

Stojí za povšimnutí, že i finance této strany je problematickou otázkou. Ačkoliv SEL obdržela dotace Evropského parlamentu, její finanční potřeby přesahují tyto příjmy a zvažuje zavedení členských příspěvků, nikoli pozorovatelských stran, a to buď na základě počtu členů v členských stranách, nebo na základě počtu členů a volebních hlasů členských stran. Jeden z těchto návrhů představoval dvě eura na člena a rok. KSČM v případě členství v této straně by podle tohoto návrhu musela ročně uhradit šest milionů Kč.

Haló noviny, 11. února 2005