
Evropa 21. století potřebuje mír, demokracii, sociální spravedlnost a solidaritu
Platforma Strany evropské levice pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009
I.
Volby do Evropského parlamentu v červnu 2009 budou příležitostí změnit základy Evropské unie (EU) a otevřít novou perspektivu pro Evropu.
Stojíme před finanční, ekonomickou a sociální krizí, krizí celého systému, která den po dni roste. Zesiluje a zhoršuje krizi potravinovou, energetickou i ekologickou. Prohlubuje rozdíly mezi pohlavími. Má přímý dopad na životy všech lidí v Evropě a ve světě. V celé EU dochází k obrovskému šoku. krizi způsobil neoliberální globalizovaný kapitalismus, totiž nezodpovědné politické a ekonomické elity, které prosazují tento hazardní kapitalismus, jehož cenu mají zaplatit obyčejní lidé. Ohrožuje to mír, mezinárodní bezpečnost a soužití. Svět zavedly do této globální krize hegemonistická politika USA, zejména Bushovy administrativy.
Krize tak opět prokazuje krach neoliberální globalizace, která maximalizovala zisky hlavních hráčů na finančních trzích ve světovém měřítku bez jakékoliv kontroly nebo intervence ze strany států. politika, státy a celé společnosti jsou podřízeny nekontrolovaným finančním trhům. Výsledek je jasný: nedostatek demokracie a konec sociálního státu.
Politika nízkých mezd a prekarity - práce bez zaměstnaneckých právních jistot, které jsou důsledkem deflačních opatření prosazovaných vládami rozvinutých zemí, ohrozily finanční a úvěrový systém.
Vlády, instituce EU a světové finanční organizace jako MMF, Světová banka a WTO prosazovaly privatizace a deregulace.
Výsledkem je zpochybnění neoliberálních smluvních základů EU, zejména prosazování „ekonomiky volného trhu s otevřenou konkurencí“, neomezené svobodné cirkulace kapitálu, liberalizace a privatizace veřejných služeb, status a poslání Evropské ústřední banky.
Tato historická krize, která zasahuje jádro kapitalismu je pro nás výzvou, abychom přispěli k odporu lidí, a otevřeli pro Evropu perspektivu změny. Strana evropské levice věří, že lze najít cestu z krize pomocí boje za demokratickou a sociální Evropu, „Evropu lidí, ne bank“.
Jde také o krizi politickou. irské, francouzské a nizozemské NE k Lisabonské a ústavní smlouvě ukázaly, že rostoucí počet lidí v Evropě nesouhlasí s nedemokratickou a nesociální politikou EU. Věří, že EU je vzdálená a nepochopitelná konstrukce, která se jich netýká, která ignoruje jejich naděje a jejich skutečnou situaci.
Znovu potvrzujeme naše NE Lisabonské smlouvě. Demokratické vyjádření vůle lidu musí být respektováno demokratickým procesem, založeným na aktivní účasti lidí a parlamentů, národních i Evropského parlamentu. Demokratická spoluúčast a váha parlamentů musí být posilovány petičními zákony , rozšiřováním účasti na rozhodování a vztahy mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem. Občané EU musí mít možnost diskutovat a rozhodnout o alternativách k Lisabonské smlouvě.
EU zasahuje do životů lidí v Evropě. patnáct let po Maastrichtské smlouvě převládají neoliberální orientace: životní a pracovní podmínky většiny evropského obyvatelstva se rapidně zhoršily: delší pracovní doba, delší doba zaměstnání /=pozdější odchod do důchodu/, nedostatečné mzdy, narůstající dlouhodobá nezaměstnanost a nezaměstnanost mládeže, dočasná zaměstnání a neplacené praxe jsou skandální realitou. Stále více jsou i veřejné služby využívány pro zisk. Souběžně s tím přicházejí psychologický a fyzický nátlak, nemoci, obavy, ztráta solidarity, a násilí proti slabším prvkům společnosti. Situace migrantů v EU a jejich členských státech i imigrační politika EU to dramaticky odrážejí. Na druhou stranu se ohromně zvětšily zisky, manažeři dostávají astronomické platy, a to i když jejich činnost má negativní důsledky. Bohatší bohatnou a chudí chudnou.
S ohledem na současné události v Evropě, jako byl konflikt na Kavkaze, vývoj v Kosovu, dvoustranné smlouvy s USA o stavbě vojenských základen spojených států ve východní Evropě, a pokračující závody ve zbrojení je pro EU důležité respektovat mezinárodní právo a nacházet politická řešení všech konfliktů.
Militarizaci zahraniční politiky EU spojenou s NATO musí nahradit alternativní koncepce bezpečnosti založené na míru, dialogu a mezinárodní spolupráci.
Mnoho lidí je evropskou politikou zklamáno, frustrováno nebo se od ní odvrací. Ale jiní bojují za své zaměstnání a sociální jistoty, za veřejné služby a právo účastnit se procesu politického rozhodování. Bojují za svá politická, sociální a individuální práva, za respekt k lidským právům všech obyvatel Evropy. Migrace a azyl se staly naléhavým problémem v politickém boji. Lidé usilují o rovnost pohlaví a demokracii, spravedlnost a právo všech na důstojný život a vzájemnou solidaritu.
Více než kdy jindy je dnes EU na křižovatce:
- buď bude pokračovat v současné kapitalistické politice, která prohlubuje finanční, bezpečnostní, potravinovou a energetickou krizi,
- nebo se stane oblastí udržitelného rozvoje a sociální spravedlnosti, míru a vzájemné spolupráce, rovnosti mužů a žen, demokratické účasti a solidarity, kde jsou běžnou praxí antirasismus, antifašismus, občanská a lidská práva.
Volba je v rukou občanů. Abychom překonali rezignaci a volební neúčast, zdůrazňujeme, že existují alternativy. Politické přístupy na národní i evropské úrovni se musí změnit.
Evropská levice požaduje, aby tato Evropa byla mírová a občanská, s ekologicky a sociálně udržitelnou ekonomikou, feministická a rozvíjející se na základě demokracie a solidarity. Vyžaduje to novou spolupráci mezi sociálními a politickými silami, vyžaduje to myšlenky, iniciativy a tvrdou práci politických aktérů a demokratických sil, odborů a sociálních hnutí, reprezentantů občanské společnosti. Alternativy jsou možné - díky společné práci /orig.: boji/ na ulicích a v parlamentech.
Připojujeme se k zápasu mírového a protiválečného hnutí, antiglobalizačního hnutí, všech kdo odporují prekarizaci života, k dělníkům, ženám a mládeži.
Společně s představiteli dalších stran socialistických, komunistických a stran severských levicových zelených jsme úspěšně spolupracovali ve skupině GUE/NGL v Evropském parlamentu. Pluralistický charakter této skupiny obohatil tvůrčí sílu levé opozic v letech 2004 až 2009. Chceme dále rozvíjet tuto zkušenost také v nově zvoleném Evropském parlamentu.
Ve světle současné krize musí EL ještě více hrát efektivní roli ve spoluutváření společné politické akce proti politické a kulturní hegemonii pravice.
Neoliberální přístupy v EU umožnilo mimo jiného to, že se utvořila svého druhu velká koalice mezi stranami evropských konzervativních sil a evropskými socialisty /=sociálními demokraty/. Tato spolupráce je jedním z důvodů pro krizi ve fungování EU a vytváří velké protiklady uvnitř sociálně demokratických stran.
Evropská levice soutěží s konzervativními, liberálními, sociálně demokratickými a zelenými stranami v členských státech a s příslušnými politickými stranami na evropské úrovni, které se drží dosavadní mocenské logiky EU. EL usiluje o změnu a znovuzískání politického prostoru v Evropě.
EL potvrzuje svůj důsledný boj proti všem pokusům extrémní pravice a pravicových populistů o posílení jejich vlivu v Evropě.
II. Překonat krizi: Lidé mají přednost před zisky
Za sociální a ekologické hospodářství v Evropě
Krize si vyžaduje koordinovanou odpověď na mezinárodní i evropské úrovni.
Evropská levice prosazuje politiku založenou na ekonomickém a sociálním rozvoji a ochraně prostředí. Jejím cílem je obrana a rozvoj sociálních vymožeností. Narozdíl od Lisabonské strategie usilujeme o strategii založenou na hodnotách solidarity a spolupráce, plné zaměstnanosti a racionálního vztahu k přírodě. To je možné jen po změně existujících pravidel mezinárodního ekonomického a finančního systému.
Je nezbytné znovu vystavět Evropskou unii na základě nových parametrů, jejichž ohniskem mohou být lidé a jejich práva, spíše než zisky.
Zdůrazňujeme že pracující nemají platit za krizi za situace, kdy se zachraňují banky a velké finance. Logika plánů skupiny G7 pro Evropskou unii znamená privatizaci zisků a současně socializaci ztrát.
Avšak již stávající legislativa umožňuje, aby výdaje šly na investiční plán, který může udržet zaměstnanost a podporovat ekologickou restrukturalizaci ekonomiky.
V oblasti financí krize ozřejmila jak rozhodující roli hraje úvěr. Úvěr musí být přesměrován do produktivních sektorů ekonomiky, do společných statků, na podporu zaměstnanosti, sociálních a ekologických priorit, od měst a regionů až po systém Evropské ústřední banky. Aby byla realizována tato reorientace úvěru a financí, podporujeme veřejnou a společenskou kontrolu bankovního a finančního systému. Podporujeme práva pracujících lidí a jejich organizací, jakož i místních samospráv, na kontrolu využití úvěru a podpor.
Kritizujeme snahy a současné kroky Evropské ústřední banky, její absolutní nezávislost na jakékoliv formě politické odpovědnosti, nedostatek transparentnosti v jejím rozhodování a konání. Podtrhujeme naléhavou nutnost toho, že její monetární politika musí odpovídat potřebám nového růstu ekonomiky a zaměstnanosti, které jsou prioritami s ohledem na udržení inflace.
Proto musí být role Evropské ústřední banky změněna tak, aby byla odpovídala kritériím rozvoje sociálního, ekologického a zaměstnaneckého, pomocí selektivního snížení její úrokové míry. Banka musí být podřízena veřejné a demokratické kontrole. Její statut musí být změněn. Pakt růstu a stability musí být nahrazen novým paktem solidarity, zaměřeným na růst, plnou zaměstnanost, ochranu sociální i ekologickou.
Musíme zdanit finanční transakce a příjmy v Evropě a odstranit daňové ráje. Je také nutné zavést zdanění spekulativního kapitálu, aby bylo možno vytvořit Evropský fond. Pohyby kapitálu, zejména zisků, které nejsou přímo spojeny s investicemi a obchodem, musí být podřízeny kontrole a zdanění.
Tobinova daň může být nástrojem k financování průmyslových iniciativ v sektorech naznačených mezinárodními agenturami OSN a zaměřených na snížení globálních emisí a zvýšení počtu pracovních míst. Tento Evropský fond by měl být podřízen zásadám a programům stanoveným Evropským parlamentem, jako jakýsi „Nový úděl“ pro tento parlament.
Společné statky a strategické sektory ekonomiky, včetně úvěrového a finančního systému, musí být socializovány (nacionalizovány) s ohledem na potřebu vybudovat všeobecný sociální systém v evropském měřítku. Privatizace veřejných služeb musí být vrácena zpět. Musíme zvýšit příjmy a mzdy pracujících. Musíme harmonizovat evropský finanční systém, založený na principu progresivního zdanění.
Pokud jde o nová práva a možnosti zaměstnanců a občanů, měly by jim umožňovat aby skoncovali s monopolem na strategické informace a rozhodování, který mají hlavní hráči na trhu, a přihlásili se k nim sami, aby dosáhli reálné transformace politické moci. Demokracie musí začít účastí samotných občanů a musí se rozšířit do všech sfér společenského života.
Současnou politiku mzdového, sociálního a environmentálního dumpingu by měly nahradit udržitelné evropské standardy, chránící před chudobou. Protože rozhodnutí Evropského soudního dvora představují silné útoky na kolektivní smlouvy a regulace pracovních podmínek, klademe důraz na nutnost posílit kolektivní smlouvy a práva pracujících. Odmítáme direktivu EU která prodlužuje pracovní dobu až na 65 hodin týdně, dovoluje absolutní flexibilitu a posiluje individualizaci práce. Podle nás nesmí nejdelší pracovní doba povolená zákonem přesáhnout 40 hodin týdně. Všechna pravidla v EU a národní zákony o pracovní době musí být odpovídajícím způsobem změněna. Bojujeme za pracovní dobu 35 hodin týdně v celoevropském měřítku. Musí být zachovány stávající národní zákony, pokud jsou výhodnější. Požaduje evropskou minimální mzdu ve výši alespoň 60% národní průměrné mzdy, která by neohrozila kolektivní smlouvy.
Pro zajištění důstojného života je nezbytný zajištěný minimální příjem pro nezaměstnané, zajištěná minimální penze spojená s minimální mzdou a automaticky valorizovaná podle vývoje cen. Musí být zajištěna flexibilita doby odchodu do důchodu se zachováním existujících pravidel v členských zemích EU.
Požadujeme posílení práv migrantů na práci tam, kde žijí v EU. Migrační zákon se musí zaměřit na zájmy migrantů a ne na zájmy společností, které hledají levnou práci, což nutí miliony migrantů pracovat na černo. Odmítáme všechna pravidla a direktivy členských států EU, které si vynucují vypovězení. To, co je potřeba, jsou pravidla a povolení pracovat při hledání zaměstnání.
Odmítáme koncepci „flexikurity“ založenou v Lisabonské strategii. Našimi prioritami jsou kroky proti chudobě, sociální marginalizaci a nejistým zaměstnáním. Prosazujeme plnou zaměstnanost v pravidelném pracovním poměru, rostoucí mzdy, penze a sociální dávky. Je nutné zvýšit daně jak z příjmu tak z kapitálu, aby bylo možné přerozdělování shora dolů.
Vzdělání, péče o děti a o dospívající, v nemoci a ve stáří, zdraví, zdroje vody a odstraňování odpadů, dodávky energie, veřejná doprava, poštovní služby, kultura a sportování pro masy nejsou obchodním zbožím, ale veřejnými službami, za něž zodpovídá stát. Nesmí se proto stát předmětem konkurence o nejnižší náklady a nejvyšší zisky. Nechceme žádné další privatizace veřejných služeb a statků, ale obrat a nebo přechod k veřejnému vlastnictví. Jsme pro silné veřejné služby, veřejně kontrolované společnosti a více investic do vzdělání, péče o zdraví, veřejné dopravy, kultury a sportu.
Sociální a environmentální otázky jsou pro nás spojeny. Proto současné finanční a ekonomické krize nemohou být odděleny od výzev klimatické změny a reorientace našich způsobů výroby a spotřeby. Jsme pro bezprostřední a stálý rozvoj nové mezinárodní smlouvy odpovídající 4. zprávě Mezivládního panelu o klimatické změně, a pro plnění akčního plánu EU 2007-2009. Požadujeme plnou implementaci podepsaných a přislíbených závazků EU ve všech oblastech klimatické a energetické politiky. Následující kompromisy představují minimum pro implementaci všech již podepsaných závazků pro ochranu klimatu:
- Redukovat globální emise o 30% do r. 2020 na úroveň roku 1990 a nejméně o 80% do r. 2050.
- Zvýšit použití obnovitelných zdrojů energie nejméně o 25% do r. 2020.
- Snížit celkovou spotřebu primární energie o 25% k r. 2020 a zvyšovat energetickou efektivitu o dvě procenta ročně, zahrnout limit spotřeby na osobu.
- Je potřeba zavést povinnost efektivity pro průmysl a pro výrobce energeticky náročných výrobků.
- Rámec podpor EU musí být důsledně omezen na sektor energetické efektivnosti a obnovitelné energie.
Jsem proti redukci Kjótského protokolu na systém trhu s emisními kvótami. Je nezbytné, aby mohla být uzavřena smlouva Kjóto 2, mít novou propracovanou strategii, která dovolí redukcím emisí a díky níž bude vývoj spravedlivější a rozumnější. potřebujeme nové paradigma, které bude spočívat na spolupráci místo konkurence, které zahrne transfer technologií do rozvojových zemí, financování čistých technologií a strategie přizpůsobení na změnu klimatu.
Voda je univerzálním statkem. přístup k ní musí být zaručen jako lidské právo.
Ochrana přírody a rozvoj obnovitelných zdrojů, přeměny krajiny, stejně jako dodávky bezpečných potravin jsou existenčními výzvami. Požadujeme dohodu o nejvyšších environmentálních standardech v rámci EU a příspěvky k záchraně biodiverzity pro budoucí generace (aktivní kroky k snížení odpadů, ochraně vody, pro rekultivace a opatření proti rozšiřování pouští, atd. musí být zahrnuty do strategií a přístupů, zejména v oblastech zemědělství, energetiky a ochrany klimatu).
Usilujeme o podstatné přehodnocení Společné zemědělské politiky EU (CAP). Musí být zaměřena na právo lidí všude na světě rozhodovat si sami o zemědělské politice s respektováním ochrany přírody.
Jsem proti každé takové reformě zemědělské politiky EU, která ohrožuje veřejnou zemědělskou politiku. Požadujeme aby zemědělství nesmělo být předmětem jednání WTO a jsme proti tomu, aby se zemědělství stávalo stále více a více hřištěm pro neoliberální aktéry a celosvětová liberalizační opatření. Podporujeme požadavek potravinové soběstačnosti /suverenity/.
To znamená dávat přednost lokální zemědělské produkci, kvalitním potravinám a neomezovat nijak přístup produktů na světový trh. Přístup k půdě, osivu, vodě a úvěru musí být regulovány ve skutečné pozemkové reformě v Evropě i na dalších světadílech.
Požadujeme souhrnnou politiku rozvoje venkova; rozvoj zemědělské výroby a pracovní příležitosti musí být ústředními kritérii rozvoje venkova, s aplikací sektorově založených přístupů, podporou zemědělské biodiverzity a zaměstnanosti na venkově, zejména pro mladé lidi a pro ženy. Finanční podpory musí být založeny na ekonomických, sociálních a environmentálních kritériích a ne na zájmu zisku velkých výrobců v určitých sektorech. Vycházeje z tohoto bodu musí být rozpočet společné zemědělské politiky (CAP) přeorientován zejména na potřeby venkovských oblastí, malovýrobců, znevýhodněných a hornatých oblastí.
Zemědělství v 21. století musí odpovídat multifunkčnímu aspektu: ochraně rostlinného množícího materiálu, zaručující farmářům právo na vlastní osiva, uplatňující programy rozvoje organického zemědělství a pastevního zemědělství a zakazujícímu použití „geneticky modifikovaných organismů“ (GMO) ve výrobě potravin a krmiv, ochraně a zhodnocení označení původu také na neevropských trzích.
III. Evropa míru a spolupráce
Z evropské půdy už nikdy nesmí vzejít válka. Nepovažujeme válku a zbrojení za politické nástroje a požadujeme takovou strategii, která zajistí bezpečnost všem.
Odzbrojení a konverze vojenského průmyslu patří mezi naše ústřední úkoly. Bojujeme proti požadavku na zbrojení, plynoucímu z Lisabonské smlouvy, a to nejen kvůli zbraním ničícím život a životní prostředí, ale i proto, že zbrojení odčerpává prostředky nutné pro hospodářský, společenský a ekologický rozvoj. Chceme nahradit Evropskou obrannou agenturu agenturou odzbrojovací, která by měla zastavit závody ve zbrojení, šíření i držení zbraní hromadného ničení, stejně jako militarizaci vesmíru a oceánů na základě dohod o odzbrojení.
Vznikající konflikty na evropském kontinentu – zejména poté, co vlády odmítly po roce 1990 nově promyslet spolupráci všech evropských států na spravedlivém a rovném základě – poukazují na naléhavou nutnost vytvořit nový evropský kolektivní bezpečnostní systém. Kavkazský konflikt, který se v srpnu 2008 proměnil ve válku, nabyl rozměru mezinárodní krize, do níž byly zataženy i USA. Obracíme se na občanskou společnost v Evropě a na EU, aby se usilovalo o politické řešení. Nebezpečí, že se takové konflikty rozšíří do jiných regionů Evropy, zůstává vysoce aktuální. Současně se ukazuje, že vyslání sil NATO do Afghánistánu a narůstající požadavky administrativy USA na zvýšení evropské účasti je selháním vojenské intervenční strategie Bushovy administrativy. Dokládá to rostoucí rozpor mezi evropským zájmem o bezpečnost a strategií vojenské intervence a expanze NATO.
Evropská levice znovu potvrzuje svůj požadavek na rozpuštění NATO. Stavíme se proti logice vojenských bloků, včetně pokusů a politiky vytváření evropských vojenských struktur.
Bezpečnost Evropy musí být více než dříve založena na principech míru a bezpečnosti, na odzbrojení a strukturální neschopnosti útoku, na řešení konfliktů politickými a civilními prostředky v rámci systému OBSE v souladu s mezinárodním právem a s principy reformovaného a demokratizovaného systému OSN. Takový kolektivní a kooperativní evropský systém musí garantovat bezpečnost, bezpodmínečný přístup ke zdrojům energie, ochranu životního prostředí a lidská práva.
Musíme zdůraznit nejen vojenskou, ale i politickou negativní roli, kterou NATO hraje v souladu se zájmy USA v Evropě. NATO zůstalo i po skončení blokové konfrontace Východ-Západ a stalo se dokonce funkčnějším nástrojem americké administrativy k dosahování cílů hegemonní strategie USA. Rozšiřování NATO na východ této strategii odpovídá.
Dvojstranné dohody USA s některými evropskými zeměmi, jako např. dohoda s Itálií kvůli základně USA ve Vincenze, s Polskem a Českou republikou o nasazení raketového obranného systému USA nebo s Bulharskem a Rumunskem o nových základnách znamenají nejen hrozbu suverenitě Evropy, ale vytvářejí reálné riziko nové konfrontace v Evropě.
Stažení jednotek NATO a západní koalice vedené USA z Iráku a Afghánistánu je nutností. Mezinárodní společenství i EU musí podpořit afghánské obyvatele při hledání politického řešení nevojenskými prostředky na základě respektu k mezinárodnímu právu a k lidským právům. Dále požadujeme zavřít všechny základny NATO a USA v Evropě. Jsme proti americkým, ale i evropským satelitním obranným zařízením s evropským či neevropským personálem a plně podporujeme české, polské, bulharské a rumunské občany, kteří proti nim bojují. Odmítáme vojenské zneužití evropského systému Galileo.
Politika rozvoje a obchodu EU musí naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals) a musí se sladit s principem rovnosti všech zemí. Bilaterální evropské partnerské dohody EPA (European Partnership Agreement) představují špatnou cestu. Mezinárodně obchodní politika EU se musí hodnotit podle toho, zda dává přiměřenou odpověď při řešení globálních společenských a ekologických problémů. Boj proti stále rostoucí globální chudobě se musí stát ohniskem rozvojové spolupráce – musí být ukončeno zneužívání rozvojové spolupráce, jde-li o pokračování určitého druhu koloniálních vztahů, o jednostrannou podporu exportního průmyslu ve prospěch evropských podniků či o geopolitický nástroj. Chceme zakázat přeměnu jídla na palivo. Požadujeme umoření dluhu pro nejchudší země světa a revizi Programů strukturálních úprav (SAP = Structural Adjustment Programmes) Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.
Podporujeme další rozvoj spolupráce v oblasti Středozemního moře. Ta je klíčem k dosažení míru a bezpečnosti na Blízkém východě. Potřebujeme aktivní účast všech politických sil a občanských společností dotčených zemích. Demokratický a transparentní proces musí přemostit příkop mezi zeměmi na sever a na jih od Středozemního moře. To je jediná možnost, jak zabránit tomu, aby se ambiciózní politický projekt Středozemní unie nestal politickou strukturou nerovnosti.
Středozemní oblast s trvalým a stabilním mírem je nemožná bez vyřešení konfliktu na Blízkém východě. Podstatným předpokladem k tomu je uznání a uskutečnění práva palestinského lidu na nezávislý, životaschopný stát vedle státu Izrael – s rovnými právy a soužitím v mírovém okolí. Evropská levicí učiní vše, co je v jejích silách, aby přiměla EU a její členské státy důsledně konat v tomto směru. Evropa se potřebuje emancipovat od plánu USA „Greater Middle East“ a aktivně se zasazovat za ukončení vojenské okupace palestinských území, za odstranění „zdi“ v souladu s názorem Mezinárodního soudního dvoru a za důsledné plnění všech odpovídajících rezolucí OSN. EU musí podniknout další politické kroky, aby žádala podporu arabských zemí v tomto regionu a aby stimulovala narůstající povědomí občanských společností o nutnosti práce ve prospěch aktivní politiky řešící konflikt. Evropská levice odmítá kurz konfrontační politiky USA a EU proti Íránu – zejména s ohledem na řešení konfliktu kvůli využívání jaderné energie – a požaduje výhradně politická jednání. EL vyjadřuje svou solidaritu s politickými a společenskými silami, které se snaží o důsledné prosazení a zabezpečení lidských práv v Íránu.
Evropská levice zdůrazňuje svou podporu procesu bezpečnosti a spolupráce všech států oblasti Středozemí i Blízkého východu včetně práva lidu Západní Sahary (Sahrawi) na sebeurčení na základě existujících rezolucí OSN č. 1754 a 1783.
Turecko musí dodržovat a právně závazně garantovat politická a lidská práva všech lidí žijících v této zemi včetně menšin. Musí provádět sociální a právní reformy, aby se všem občanům kurdské národnosti v Turecku razila demokratická a mírová cesta. To také přispěje k politickému řešení kurdské otázky i v jiných zemích Blízkého východu.
Významný posun kyperské otázky a změna celkové atmosféry po zvolení Dmitrise Christofiase za prezidenta Kyperské republiky otevírá nový nadějný výhled na snahy o znovusjednocení ostrova. Oficiální jednání mezi vůdci obou komunit pod dohledem OSN by měla vést k politicky rovnoprávnému dvouzónovému, dvoukomunitnímu federálnímu řešení na základě dohod na nejvyšší úrovni v souladu s mezinárodním a evropským právem, jak to požadují relevantní rezoluce OSN.
Evropská levice se zasazuje o vytvoření všech politických a ekonomických podmínek pro mírové spolužití evropských národů a států. Evropa potřebuje hospodářský a společenský prostor, který nevylučuje žádnou evropskou zemi a který je založen na systému dvoustranných a vícestranných dohod. EL se staví za další rozšiřování EU a za stabilní celoevropské struktury, aby se překonalo dosud existující politické a hospodářské rozdělení Evropy. K tomu EL zejména podporuje uchování demokratické formy vlády, zavedení a zajištění lidských práv všech lidí v každodenní praxi, uznání a ochranu menšin a právní stát jako důležité předpoklady pro jednání se zeměmi žádajícími o členství v EU. Zároveň musí být na další rozšiřování připravována sama EU, a to politicky i hospodářsky.
Evropská levice požaduje důsledné zavedení nové sousedské politiky EU na zásadách rovnosti, zejména vůči Společenství nezávislých států a vůči zemím Západního Balkánu.
IV. Evropa demokracie a rovnosti
Demokratická obnova Evropy zůstává naléhavým úkolem dneška.
Všechny lidské bytosti žijící v EU mají právo účastnit se na proměnách EU a na jejím dalším rozvoji, ať už se tu narodili nebo ne. Evropská unie se musí otevřít demokratické participaci všech lidí nebo přijde o svou budoucnost.
Stavíme se za posilování individuálních práv a svobod stejně jako za základní společenská a politická práva všech lidí žijících v EU. Charta základních práv EU se musí stát právně závaznou a dále se rozvíjet. EU by měla přistoupit k Evropské konvenci lidských práv. EL požaduje záruky plné rovnosti žen a mužů ve všech aspektech života. Usilujeme o evropskou směrnici zaručující ženám právo rozhodovat se o svém těle, o antikoncepci a o potratu v rámci veřejného zdravotního systému. Podporujeme evropské směrnice kriminalizující genderové násilí. Všem obětem takového násilí musí být poskytnuty dostatečné hmotné a osobní zdroje.
Evropská unie musí chránit a prosazovat práva těch, kdo jsou diskriminováni kvůli svému etnickému původu, sexuální orientaci a genderové identitě, kvůli náboženství, ideologii, invaliditě či věku. Požadujeme ohled na práva menšin a důsledný postup proti rasismu, xenofobii, ultranacionalismu, šovinismu, fašismu, antikomunismu, homofóbii a každé jiné diskriminaci. Jsme pro sekulární Evropu v tom smyslu, že veškerá politika státu je sekulární.
Evropa, kterou chceme, potřebuje demokratizaci ekonomiky. Sdružování, spolurozhodování a právo na stávku je třeba uplatňovat i přes hranice. Odmítáme podřizovat sociální a odborové standardy základním svobodám jednotného trhu, jak to rozhoduje Evropský soudní dvůr. Naopak: je třeba zvyšovat a zákonem upevnit práva a příležitosti pracujících účastnit se rozhodovacího řízení.
EL prosazuje kulturní politiku založenou na mezikulturním dialogu a vzdělávání. Brání se neomezené liberalizaci kulturních služeb. Chceme, aby se dialog kultur stal principem pacifistické politiky na lokální i evropské úrovni. Podporujeme Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, podle které je zachování a podpora diverzity regionálních kultur závazné z hlediska mezinárodního práva.
Dále požadujeme transparentní mediální politiku. Zdroje hospodářské produktivity, kulturní hegemonie i politické a vojenské moci jsou stále závislejší na tvorbě, ukládání a přeměně informací a znalostí. Proto je přístup ke komunikaci a informacím společnosti a jejich získávání podstatným aspektem demokratické participace jak na národní, tak na evropské úrovni. Dále je nezbytně nutné demokratizovat tvorbu, ošetření a přivlastňování informací a znalostí, abychom se mohli postavit digitálnímu kapitalismu. Stavíme se za demokratické struktury médií veřejné služby s levným a jednoduchým přístupem k moderním kulturním oblastem, jako jsou internet, volný kód a programování bez protiprávního využívání sociálních sítí a osobních údajů.
Je nutné přehodnotit Boloňský proces, podřizující potřeby školy, univerzity a výzkumu zájmům soukromého průmyslu, fungujícího za účelem zisku na volném trhu. Vzdělání je lidské právo. Podporujeme nezávisle na zemi původu hnutí studentů, rodičů a učitelů v Evropě, kteří se staví proti Boloňským reformám a brání veřejné a svobodné vzdělávání.
Evropské veřejné vzdělávání by mělo být zakotveno na principech a hodnotách definujících podstatné rysy evropské kultury. Ve všech členských státech musí být škola místem setkávání a svobodné konfrontace mezi kulturami, které vedle sebe existují ve stále více multikulturním a multináboženském společenství, což je nutný předpoklad autentického rozvoje vzdělávání v míru a v rovnosti pohlaví. Univerzitám je třeba vytvořit současně podmínky k tomu, aby rozvíjely svou významnou roli kulturní a vědecké výchovy nenavázané na logiku trhu.
Evropský parlament musí dostat právo legislativní iniciativy, aby se kultivoval politický prostor Evropské unie. Musí být umožněna přímá participace na evropských rozhodovacích procesech, jako je třeba Občanská Agora zavedená Evropským parlamentem, včetně referend v EU a na národních úrovních při významných meznících EU. Instituce EU (Rada, Komise a Parlament) se musí otevřít participaci občanské veřejnosti, která by měla mít možnost kontrolovat jejich rozhodnutí. Je třeba zrušit celoevropská protiteroristická opatření a zákony. Chceme, aby byl zrušen seznam „teroristických organizací“, který ohrožuje naši svobodu.
Chceme kosmopolitní Evropu otevřenou migraci. Ne Evropu, která je pevností, zahánějící lidi v nouzi. Společná uprchlická a migrační politika EU musí být v souladu s Ženevskou úmluvou. Lidé prchající před útiskem kvůli své politické orientaci, ideologii, náboženství či sexuální orientaci musí nalézt v Evropě ochranu a azyl. Požadujeme, aby byla za důvod pro azyl uznána genderově podmíněná a nevládní perzekuce a aby se zejména chránili dětští uprchlíci. Proto odmítáme již existující systém FRONTEX ochrany hranic a požadujeme odmítnutí všech plánů na zavedení „Paktu migrace a azylu“ a „Směrnice návratu“. Vazební vězení musí být zrušena.
Stavíme se proti rozhodnutí EU a evropských vlád, které zavádějí mechanismy „preventivní represe“ a „preventivního získávání osobních údajů“ (smlouva Prym), vytvářejí podezřelé a nabízejí právo využívat osobní údaje soudním a policejním silám, soukromým společnostem, každému zainteresovanému státu, dokonce tajným službám pod záminkou ochrany veřejné bezpečnosti.
My, strany Evropské levice, vstupujeme s těmito cíli společně a ve svých zemích do kampaně pro volby do Evropského parlamentu v roce 2009. Chceme silnou levicovou parlamentní skupinu, schopnou změnit Evropu. Každý hlas pro kandidátku Evropské levice je hlasem pro mírovou, sociální, ekologickou, demokratickou a feministickou Evropu žijící solidárně!
Využijte této chvíle, změňte teď Evropu!
Pracovní překlad textu platformy EL připravili jh (I, II) a mn (III, IV).
Anglický originál byl schválen volební konferencí EL.