Pracovník aparátu KSČM Hassan Charfo publikoval 11. února 2005 v Haló novinách svůj
pohled na Stranu evropské levice (SEL). Názor, který publikoval, i obsah šesti požadavků dopisu KSČM, není v diskusi o sjednocování levicových sil v Evropě nijak nový.
Připomenu například názor Franze Stefana Partedera, předsedy zemské organizace Komunistické strany Rakouska (KPÖ) ve Štýrsku a i jiných, kteří mají podobné názory typu … Jde o to vyhnat z ještě existujících komunistických stran jejich komunistické myšlenky. Levici v EU má být vytržen marxistický jedový zub…
Zarážející je ultimativní postoj nejen Charfa, ale zejména KSČM. V těch šesti bodech se to hemží slovy: nesmí - musí - nepřijatelné. Problém je v tom, že KSČM narazila na postoje, které se v Evropě, na západ od naší hranice, utvářely nezávisle na vůli československých komunistů před r. 1989. Je třeba více přemýšlet, proč tomu tak je, než se vztekat nad názory, které, jak je Charfo ve svém článku uvádí, odmítají ve své většině požadavky KSČM.
Ale to nestačí. Některé pojmy, s kterými KSČM nesouhlasí, je třeba oživit v její paměti.
Má smysl mlžit podstatu stalinismu, jako je v dopisu KSČM uvedeno? V preambuli stanov SEL uvedený výraz stalinismus umožňuje množství interpretací a reminiscencí vztahujících se k minulosti. Nebylo nikdy obecně definováno, co to vlastně stalinismus je. Jedná se o umělé a propagandistické označení...
Nebo … Jen stěží bude možné a přijatelné vyhnout se určitým stranám právě proto, že jsou označeny jako stalinistické. Výraz stalinistické může být nahrazen jinými slovy, jako na příklad nedemokratické.
Stalinistické jsou demokratické? Které levicové strany jsou tedy nedemokratické?
Většina současných členů KSČM prošla v minulosti náročným ideologickým studiem v KSČ. Možná, že s. Charfo ne. Ale tvrzení, že obsahově je označení stalinismus umělé a propagandistické tvrzení
v oficiálním stranickém dokumentu, je „silné kafe“.
Je až zarážející, jak rychle se zapomenou podstatné části důležitých usnesení KSČ, závěry ideologických konferencí, ale i definice tehdy platné politické, komunistické literatury.
Proto, aby „bylo jasno“, jsem níže vybral citaci ze stručného filosofického slovníku z roku 1966. To je doba ještě vzdálená Pražskému jaru, ale již umožňující tvůrčí přístup k pojmům, o kterých se dnes tvrdí, že nebyly nikdy obecně definovány. Není to pravda. Jejich definice byla a je ve filosofické rovině ji dávno jasně vymezena. Co chybí, je fyzický, destruktivní a krutý obsah, který pod stalinismem daleko dříve viděli soudruzi na západě od naší hranice.
A jejich, ale i náš pohled je oprávněný.
Stručný filosofický slovník. SVOBODA-Praha, r.1966 (Vydavatel ÚV KSČ)
Heslo: STALIN (vlast. jm. Džugašvili) Iosif Vissarionovič (1879-1953)
sovětský marxistický teoretik a politik, po Leninově smrti vedoucí představitel KSSS a sovětského státu v letech 1924 - 1953. Jeho podíl na rozvoji gruzínského a ruského revolučního hnutí a zásluhy o výstavbu SSSR, o jeho obranu a o boj proti fašismu spolupůsobily v podmínkách složitého vývoje v SSSR na vznik tzv. kultu Stalinovy osobnosti, za nímž byl skryt - při všech úspěších socialismu v SSSR - celý systém deformací marxistické teorie i praxe socialistické výstavby, systém, který se dnes pro mimořádné postavení Stalinovo nazývá „stalinismem“. Tento systém přispěl k tomu, že vliv
a obecné ocenění Stalinovy teoretické činnosti neodpovídalo jejímu myšlenkovému obsahu (Zvýraznil autor článku). Stalinova interpretace marxismu byla teoretickým výrazem (i spolutvůrcem) deformací
socialismu; na základě prohlubujícího se všeobecného rozporu mezi teorií a praxí proměnila některé stránky marxismu i leninismu (za jehož pokračování a rozvinutí se pokládala - Voprosy leninizma, 11. vyd. 1939) ve strnulý dogmatický systém politických, ekonomických a filosofických názorů. Stalinova filosofie ( Anarchizm ili socializm,1906-1907, O dialektičeskom i istoričeskom materializme, 1938, …atd.) vyznačovala se zejména deformací marxistické dialektiky. Projevovalo se to mimo jiné v obnovování hledisek předmarxistického materialismu a naturalismu, v mechanistické metodologii, v kombinaci fatalismu
s voluntarismem, v nedostatku zřetele k dialektice subjektu a objektu a k marxistické kategorie praxe, v odtržení vývoje marxistické filosofie od poznatků moderní vědy a od ostatní soudobé kultury, od nových filosofických problémů i od kulturního dědictví minulosti, dále ve zjednodušeném pojetí vztahu filosofie a politiky, boje materialismu s idealismem (Projev A. A. Danova na filosofické diskusi v roce 1947) a jeho souvislostí s třídním bojem. Stalinovy dogmatické koncepce marxistické teorie a zvláště její úzké sepětí s praktickopolitickými deformacemi značně ochromilo ve 30.-50.
letech tvořivý vývoj marxistické filosofie, jemuž znovu otevřel cestu XX. sjezd KSSS (1956).
Heslo: DOGMATISMUS - Stručný filosofický slovník SVOBODA 1966
…Dogmatismus není, jak se často naznačovalo při překonávání pozůstatků tzv. „období kultu osobnosti“, poněkud toporný, ale „dobře míněný marxismus“, nýbrž forma revize marxistické teorie, a to nikoliv revize jejích jednotlivých stránek a „částí“, nýbrž systematická a totální revize, jdoucí na samu podstatu této teorie. Její vnitřní obsah i smysl nechápe, ulpívá na slovních formulacích, vybírá z ní v různých dobách jednotlivé vytržené výroky podle dočasné politické potřeby, zamlčuje jiné, „nevhodné“ výroky nebo celá díla klasiků marxismu, odmítá doplňovat marxistickou teorii nejnovějšími vědeckými poznatky. Zárodečné stadium tohoto tohoto typu revize marxismu je možno nalézt již u teoretiků II. Internacionály, vyvrcholuje však v podobě stalinismu. (Zvýraznil autor článku.) V dnešní době není zdaleka překonán. …
Co říci závěrem. Mlha nepochopení a ulpívání na slovních formulacích podle dočasné politické potřeby, je vodou na protivníkův mlýn.
Moderní evropská levice, chce-li opravdu hájit Evropany před ztrátou sociálních vymožeností a před neoliberálním experimentem Nové pravice, se nemůže handrkovat o to, kdo má větší právo na členství v SEL. Strany, které se zapojily do SEL a mají sílu a prostředky napomáhat sjednocení evropských levicových sil, by to měly nezištně udělat. A to i v účinné spolupráci s
těmi, kteří zatím tu sílu nemají.
PaedDr. Vít Stanislav, Strana demokratického socialismu,
V Praze 13.3.2005