Evropa potřebuje zaměstnanost, sociální spravedlnost a rozvoj člověka.

Neusiluje však o tyto cíle - obětovává je. Dnešní Evropa je neoliberální Evropou. V řadě po sobě jdoucích smluv a rozhodnutí svých vedoucích představitelů dávala stále přednost dnes převažující dominanci finančních trhů.

Navržená Ústava, odmítnutá referendem ve Francii, usilovala o zesílení takové orientace a její povýšení na nejvyšší zákon.

Ale Evropa by právě naopak mohla silně přispívat k prosazování jiné logiky, jiného světa.

Jednou z nejdůležitějších podmínek změny je anulování Paktu stability a růstu, který byl navržen k ochraně monetaristické politiky Evropské centrální banky, sloužící finančním trhům.

Ponouká státy ke snižování výdajů na zdraví, vzdělání, výzkum, zaměstnanost ... zatímco bankovní bohaté úvěry plynou do investic ve finančnictví, nabídek na převzetí firem, exportu kapitálu, a také proti skutečnému růstu a zejména proti podpoře zaměstnanosti.

Její současná „reforma“ nic zásadního nezměnila. Pak stability je s drobnými úpravami stále platný a jeho logika je stále stejně škodlivá.

Dnes je důsledkem, že Evropa patří k té části rozvinutého světa, která má nejmenší růst, na úkor pracovních míst a sociálních podmínek milionů lidí. Zejména postižena je eurozóna – od r. 1999 už se zpoždění jejího růstu ve srovnání s USA dosáhlo 8%. To potvrzuje podvodnost a krach slibů „sociální Evropy“, které by přitom nezpochybnily zmíněnou orientaci. Také to vysvětluje neúspěch Lisabonské strategie, zahájené r. 2000, která tvrdila, že z Evropy udělá „do r. 2010 nejkompetitivnější a nejdynamičtější ekonomiku světa“  Ve skutečnosti musí být zpochybněny samotné cíle Lisabonské strategie. Růst musí odpovídat jinému typu rozvoje – občanskému, založenému na sociální solidaritě.

Mluvíme-li o pracovních místech, je třeba upřesnit, že musí být stálá, dobře placená a spojená s výchovou pracovníků – a musíme připomínat, že právo na zaměstnání má každý.

„Znalostní společnost“ musí být odpovědí na jiný typ rozvoje, založený na solidaritě a občanství, sociální a udržitelný.

Zkrátka řečeno, podmínky které je třeba do roku 2010 vytvořit, jsou na tisíc mil vzdáleny samotnému cíli kompetitivnosti.

Dnes jsou ekonomiky eurozóny jako celku pozadu za OECD v oblastech výzkumu a vývoje, v inovacích a pokroku v školení a kvalifikaci pracovníků, jak demonstruje postupný ústup z vedoucí pozice ve vyspělých technologiích (letecká a kosmická technika). Současně přibývá jevu „dělníků v chudobě“, roste nezaměstnanost a podle oficiálních údajů se týká přibližně 13 milionů lidí v eurozóně a 19 milionů v 25 státech EU.

Chceme odstranit nezaměstnanost kombinací efektivního, celoživotního přístupu ke zvyšování kvalifikace, a zajištění pracovní aktivity příjmy a právy, odpovídajícími tomuto záměru. Jde o to, pohnout se směrem k systému „Zajištění zaměstnanosti a kvalifikace“, který by každému umožňoval postupovat vzhůru na žebříčku zaměstnání, vybrat si mezi stabilním a odpovídajícím způsobem placeným zaměstnáním a přípravou na lepší pracovní uplatnění. Společnost se tak zbaví zastaralých a neefektivních zaměstnání a bude modernizovat výrobu bez toho, aby námezdní pracující museli procházet fází nezaměstnanosti.

Právě nyní je možné otevřít perspektivu v protikladu k neoliberálním řešením tím, že se plně zapojíme, v duchu následujících návrhů, do zápasu za pokrokové institucionální změny.

(1)   Za podporu v nezaměstnanosti a pomoc při návratu do zaměstnání

zajištěním našeho solidárního úsilí v našich různých státech při boji proti snižování podpor v nezaměstnanosti a za zvyšování podpor, podporu znovuzaměstnávání nebo nastavením příspěvků zaměstnavatelů tak, aby byli penalizování ti, kdo zavádějí nejistotu pracovních míst. K tomu patří také společný boj proti ideologii „workfare“ („pracovního státu“ namísto státu sociálního), která usiluje o to, aby byla špatně placená místa přijatelná a přijímaná.

(2)   Za postupnou přeměnu všech nejistých míst a povinně zkrácených úvazků na stabilní a správně zaplacené plné úvazky:

podporou shodně zaměřených akcí vyžadujících opatření v tomto směru, včetně finančních stimulů a smluv mezi různými zaměstnavateli, které by umožňovaly zaměstancům přecházet ze zaměstnání do zaměstnání s plným zajištěním a nárokem na postup, namísto toho aby byli nuceni uzavírat nejisté pracovní smlouvy.

(3)   Za boj proti delokalizacím a propouštění:

tím, že námezdní pracující a všichni občané budou požadovat práva, která by jim umožnila uplatnit dočasná moratoria, aby mohly vzniknout a být posouzeny alternativní návrhy, které by umožnily postiženým pracujícím buď přejít do modernizovaných míst zajištěných zvýšením kvalifikace, nebo výt za dobrých podmínek rekvalifikováni, přičemž rozhodující úlohu také hraje zvyšování kvalifikace. Jde především o zavedení preventivních opatření pro ohrožené formy zaměstnanosti a získání nových typů pracovních smluv s novými institucemi, aby byl organizován přechod od jednoho zaměstnání k druhému, nebo od zaměstnání k soustavnému vzdělávání, zajistit, aby se dělníci, jejichž odvětví pravděpodobně zanikne, mohli vrátit do lepšího zaměstnání bez toho, že by byli nějakou dobu nezaměstnaní.

(4)   Za naplňování povinných ročních cílů (regionálních, státních, evropských) ve vytváření pracovních míst, jejich transformaci či v soustavném vzdělávání:

To by vyžadovalo společné úsilí soukromých i veřejných podniků, států a místních úřadů, jakož i samotné Evropské unie. Ta bude muset k ovlivnění této priority věnovat určité prostředky, např. 1% evropského hrubého produktu (tj. 90 milionů euro) ve formě půjček Evropské investiční banky.

Evropa, pro níž pracujeme, musí prosazovat a dodržovat určité určující zásady ve vztahu k lidskému a sociálnímu pokroku:

• Ve všech státech musí být zavedena minimální mzda umožňující postupné zvyšování platů.
• Evropská minimální mzda musí být součástí tohoto živého sbližování mazd směrem nahoru.
• Ještě obecněji, princip nesnižování musí zajistit, že žádné evropské opatření nebude moci zpochybnit práva pracujících uznaná v některé z národních legislativ.
• Sledujeme-li tento přístup, musí být stažena plánovaná a stále uvažovaná direktiva o službách (Bolkestein), která usiluje o institucionalizaci “sociálního dumpingu” pomocí zásady “země původu” a kterou chce Evropská komise zachovat. Můžeme  povolit jen existenci skutečné harmonizace vzestupem
• Rovnost mužů a žen se musí stát základní hodnotou Evropské unie. Musí být konkrétně naplněna  jasnými opatřeními na právo na antikoncepci, svobodu potratu, stejné mzdy a pracovní práva a rozšířením účasti žen v různých orgánech rozhodování. 
•    EU musí hrát rozhodující úlohu při zlepšování pracovních podmínek a ochrany zdraví a bezpečnosti při práci.
• Musí být zaručeno pokračování v pohybu směrem k  zkracování pracovní doby, který odpovídá pozitivnímu trendu v sociálním vývoji. Musí dojít k současnému zkracování pracovní doby ve všech státech Evropy, s cílem dosáhnout 35hodinového pracovního týdne.              
•  Musí být zajištěno financování důchodů, zejména na základě příspěvků z finančních zisků podniků.

  Veřejné služby musí být definováy jako „tržní výjimky“, ale musí jim odpovídat moderní and kooperativní instituce které naopak začnou v odpověď na potřeby společnosti překonávat dominanci trhu.

Musí být rozhodnuto o úplném moratoriu na privatizace a deregulace, aby bylo možno sestavit kompletní ekonomickou a sociální bilanci jejich výsledků.

S podporou veřejných a sociálních institucí musí být veřejné služby, bez merkantilizačního tlaku, transformovány tak, aby pracovaly pro sociální efektivnost, pro zajištění rovného přístupu všech občanů, a aby odpovídaly potřebám rozvoje každého. To vyžaduje tvůrčí spoluúčast uživatelů a zaměstnanců na definování, rozvoji a hodnocení jejich poslání. Tyto služby musí být propojeny až na evropskou úroveň do rozsáhlé spolupracující sítě, založené na sdílení znalostí, oprávnění, nákladů a využití výzkumu a vybavení.

Musí zajistit sociální, teritoriální a environmentální zopovědnost, na bázi nových kritérií rozhodování a při spoluúčasti uživatelů a zaměstnanců, a to i při strategickém plánování. Musí mít přístup k preferenčním a selektivním bankovním úvěrům pro podporu jejich poslání.

 Podobně musí být podporovány osobní služby, neboť odpovídají jak rostoucím sociálním potřebám (staří a na pomoci druhých závislí občané, péče o zdraví, děti, handikapované atd.) a jsou podstatnými zdroji pro vytváření užitečných a kvalifikovaných pracovních míst.

 Po odstranění rozpočtové svěrací kazajky Paktu stability je třeba chápat výdaje na infrastrukturu a výzkum, na vzdělání, zdravotnictví a kulturu i na udržení zaměstnanosti nebo ochranu životního prostředí jako užitečné investice.

 V tomto smyslu je třeba bojovat proti zničujícímu dnes praktikovanému daňovému dumpingu. Musí být zavedena demokratická kontrola veškerých veřejných financí poskytovaných podnikům, aby se kontrolovala efektivnost tohoto postupu z hlediska tvorby pracovních míst, a tam kde se tak neděje, musí být peníze vráceny..

V této nové Evropské unii bude mít Evropská Centrální Banka jinou roli. Bude podřízena efektivní kontrole evropského a národních parlamentů. Stane se hnací silou nového typu úveru, financování užitečného vývoje, s úrokovou mírou která bude nižší o to, čím přispívají k tvorbě nebo zachování efektivních pracovních míst nebo vzdělávacích soustav. Bude to spojeno s podněty pro společenskou efektivnost a kooperaci podniků v zájmu dalšího technologického rozvoje průmyslu a služeb. Regionální fondy pro zaměstnanost a kvalifikaci mohou přivést tyto snahy blíž ke každodenním situacím.

Nezbytná jsou nová práva pro alternativní návrhy občanů a pracujících, vykonávaná společně s evropským a národními parlamenty. Musí dojít ke skutečnému zlomu v mocenské převaze Evropské komise, Evropské rady a ústřední banky.

Tato práva by se měla týkat zejména role společných výborů podniků nebo institucí a tak společných výborů evropských skupin, s pravomocemi jdoucími tak daleko, jako je rozhodování o zaměstnání, řízení a financování.

To vše je součástí úsilí o skutečnou participativní a aktivní demokracii, kde jsou konzultace určující pro společná rozhodnutí. To směřuje zejména k obnovení složení a práv Evropské ekonomické a sociální rady, Výboru regionů, a současně nové demokratičtější role národních parlamentů i evropského parlamentu.

Rozhodně musí Evropa pracovat na budování světa společného rozvoje. Jako mírová a neangažovaná mocnost musí přispívat k tomu, aby naše planeta byla bezpečnější, napomáhat odzbrojení a šířit kulturu míru a spolupráce.

Nechceme Evropu, který je vazalem USA. Právě naopak, Evropa se musí přibližovat nově se rozvíjejícím státům a spolutvořit pluralitní, skutečně multipolární svět. Aby se podpořily tyto nové formy spolupráce a rozvoje, je potřeba pomoci evropské veřejnosti a podmíněných úvěrů, které podpoří nárůst výroby, zaměstnanosti a soustavy vzdělávání v podporovaných státech. Ty je třeba rozšířit a budovat zásadně obnovenou světovou mnovou spolupráci, společně s Mezinárodním měnovým fondem (IMF) osvobozeným od nadvlády dolaru.

Evropa by měla zvláště pracovat pro radikální transformaci WTO a zejména IMF a Světové banky, s vizí podpory světové společné měny spolupráce, založené na velmi hluboké reformě zvláštních práv čerpání IMF. Měla by také působit pro zavedení daně ve výši 0.1% ze všech spekulativních pohybů kapitálu a pro využití výnosu k rozvoji sociálních programů v zemích třetího světa.

(překlad JH)