V těchto dnech (17. srpna) vzpomínáme 75 let od narození Lothara Bisky, bývalého předsedy PDS a Die LINKE, ale také strany Evropské levice a frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu. Jako připomínku této osobnosti vkládáme doslovnou citaci části textu, kterým jsme se s ním rozloučili 14. 8 2013, dva dny po jeho skonu.
Pro encyklopedie a historii bude jednou z vůdčích postav reformního křídla v bývalé východoněmecké SED, jedním z těch, kteří se rozhodující měrou zaslouľili o rychlou a udivující transformaci této "státostrany" na skutečně ľivou, vnitřně bohatě strukturovanou a tolerantní levicovou stranu PDS. Později měl lví podíl na uspěąném sloučení této strany se západoněmeckou WASG a vybudování dneąní celoněmecké LEVICE (Die LINKE).
Podvakrát (1993-2000 a 2003-2007) byl předsedou PDS, jako spolupředseda (spolu s O. Lafontainem) řídil i LEVICI (2007-2010), na praľském sjezdu EL v r. 2007 byl zvolen předsedou Evropské levice (v r. 2010 předal funkci P. Laurentovi), byl i předsedou frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu (2009-2012). Výčet jeho funkcí tím ovąem není zdaleka vyčerpán.
Pro nás, kteří jsme jej mohli poznat osobně, byl ale předevąím velmi lidským a prostým politikem, typem člověka, jací se v politice vyskytují bohuľel jen velmi zřídka. Myąlenka, o jejíľ prosazení se zasazoval, pro něj byla vľdy důleľitějąí neľ funkce, a kdyľ v zásadních věcech neuspěl, dokázal tuto svou prioritu opakovaně tím, ľe na svou funkci rezignoval. Politiku nechápal jako nástroj k prosazení vlastního ega, a v nejmenąím se nepovyąoval nad své spolupracovníky, ani nad ty v nejsubalternějąích pozicích.
Snad nejpřesvědčivějąí je v tomto směru citace z nekrologu v německém lsitu Der Spiegel (který jinak sympatiemi k levici neoplývá):
"Bisky byl v uplynulých letech pro levici integrující silou jako sotvakdo jiný. Vľdy se zasazoval proti zákopovým válkám mezi Východem a Západem, které opakovaně ve straně hrozily. Přitom se vľdy vyhýbal zvučným citátům. Tím se příjemně odliąoval od řady svých soudruhů. (...) Ve straně tak vystupoval klidně a nevzruąeně jako moderátor, takové byly jeho projevy na stranických sjezdech. Vľdy je četl z rukopisu. Z dramaturgického hlediska to bylo málo spektakulární, ale přitom vľdy předával Bisky poselství, která přetrvávala: ąlo mu o humánní levici. Stal se tak svědomím levice."
Lépe to snad uľ ani říci nelze.