8. březen 2007: 50 let ženských práv v Evropské unie. Konzervativní nástup v "Roce stejných příležitostí 2007"

Evropská unie oslavuje letos své 50. narozeniny - a my slavíme s ní, přičemž ikritizujeme. Během padesáti let své existence nedokázala EU uskutečnit rovnost mužů a žen. jak dlouho ještě máme čekat? ještě dalších padesát let? Nebo snad sto? Nečekáme ne lepší časy, ale probojováváme je. Europa byla sice sama ženou, ale skutečná Evropská unie neni ženského pohlaví. Je to spíše imperiální mocnost, patriarchální a bojovná.

My, ženy z Evropské levice aktivně pracujeme pro jinou Evropu. Evropu míru. Evropu, která se střeží uplatňovat násilí navenek i dovnitř, která je solidární vůči jiným zemím a kontinentům a která přátelsky přijímá uprchlíky. Evropu, která v jedná souladu s přírodou a se zodpovědnstí vůči budoucím generacím.

Naší zasadou jako Evropské levice je - půl na půl: Při získávání zaměstanání a při práci v rodině, při vzdělávání a péči o děti, ve společenské práci a politice. Stejná mzda za stejnou práci - to je minimální požadavek.

Všude to vidíme: Evropská unie přinesla návrhy a směrnice, které byly v zájmu žen v západoevropských zemích. V mnoha z nich bychom dnes bez EU nemohly ani mluvit o zákonech proti diskriminaci nebo na ochranu stejných práv. Ženy ve středoevropskcýh a východoevropských státech ostatně prožívají dramatický krok zpět, pokud jde o jejich roli ve společnosti a v zaměstanání.

Slabinou EU je, že své představy o rovnosti pohlaví neprosazuje dost silně. Ještě hůře: Se svou neoliberální politikou bere EU již vybojovaných právům na rovnost pohlaví půdu pod nohama.

Neoliberalismus do hlouku štěpí společnost, štěpí také ženy na nečetné vítězky a početné poražené. Potlačovaná většina žen se musí stále ještě - nebo zase znovu - rozhodovat mezi dětmi a povoláním. Mnohé z nich jsou jádrem, skupiny postižené "prekaritou", zaměstnaneckou nejistotou. Patří k základně této vrstvy trvale chudých a ze společnosti vylučovaných, stojící v Evropě Evropské unie na samém dně.

Politicky a ideologicky se v Evropě EU utváří konzervativní až extrémistická pravice proti ženským právům. Protagonisty jsou pánové z médií, jsou to soudci, historikové a jiní, leckdy s podporou žen. Nejenom že se musí obávat, že přijdou o svou pečlivou hospodyni, ale musí brát vážně i ženskou konkurenci v povolání a kariéře.

Konzervativně-pravicový nástup vidíme ve všech zemích EU, liší se jen formou a konkrétními konflikty. Několik příkladů: V Německu se formuje nacionálně konzrvativní pravice, v Itálii se dává do pohybu Vatikán, ve Francii se formuje klerikální ultrapravice, Polsko zaplavila vlna zaměřená proti homosexuálům a potratům.

50. rok od svého vzniku vyhlásila EU za "Rok stejných příležitostí". Budeme jednou při pohledu zpět moci označit rok 2007 jako rok obratu politiky rovnoprávnosti? Budeme muset uznat, že se stal počátkem zatlačování politiky rovnoprávnosti? Takové nebezpečí existuje.

Zastavit tento nástup je možné jen naším společnou aktivitou. Ženy - a stále častěji také muži - nechtějí návrat ke společnosti s mužskou dominancí a k stereotypu společenských rolí. Nechceme jenom stejná práva a šance pro muže a ženy, děvčata a chlapce, chceme kvalitativně nová práva a více práv.To prosazujeme společně, muži a ženy Evropské levice, také 8. března 2007.

Konzervativní nástup v "Roce stejných příležitostí 2007"

Evropská unie oslavuje letos své 50. narozeniny - a my slavíme s ní, přičemž ikritizujeme. Během padesáti let své existence nedokázala EU uskutečnit rovnost mužů a žen. jak dlouho ještě máme čekat? ještě dalších padesát let? Nebo snad sto? Nečekáme ne lepší časy, ale probojováváme je. Europa byla sice sama ženou, ale skutečná Evropská unie neni ženského pohlaví. Je to spíše imperiální mocnost, patriarchální a bojovná.

My, ženy z Evropské levice aktivně pracujeme pro jinou Evropu. Evropu míru. Evropu, která se střeží uplatňovat násilí navenek i dovnitř, která je solidární vůči jiným zemím a kontinentům a která přátelsky přijímá uprchlíky. Evropu, která v jedná souladu s přírodou a se zodpovědnstí vůči budoucím generacím.

Naší zasadou jako Evropské levice je - půl na půl: Při získávání zaměstanání a při práci v rodině, při vzdělávání a péči o děti, ve společenské práci a politice. Stejná mzda za stejnou práci - to je minimální požadavek.

Všude to vidíme: Evropská unie přinesla návrhy a směrnice, které byly v zájmu žen v západoevropských zemích. V mnoha z nich bychom dnes bez EU nemohly ani mluvit o zákonech proti diskriminaci nebo na ochranu stejných práv. Ženy ve středoevropskcýh a východoevropských státech ostatně prožívají dramatický krok zpět, pokud jde o jejich roli ve společnosti a v zaměstanání.

Slabinou EU je, že své představy o rovnosti pohlaví neprosazuje dost silně. Ještě hůře: Se svou neoliberální politikou bere EU již vybojovaných právům na rovnost pohlaví půdu pod nohama.

Neoliberalismus do hlouku štěpí společnost, štěpí také ženy na nečetné vítězky a početné poražené. Potlačovaná většina žen se musí stále ještě - nebo zase znovu - rozhodovat mezi dětmi a povoláním. Mnohé z nich jsou jádrem, skupiny postižené "prekaritou", zaměstnaneckou nejistotou. Patří k základně této vrstvy trvale chudých a ze společnosti vylučovaných, stojící v Evropě Evropské unie na samém dně.

Politicky a ideologicky se v Evropě EU utváří konzervativní až extrémistická pravice proti ženským právům. Protagonisty jsou pánové z médií, jsou to soudci, historikové a jiní, leckdy s podporou žen. Nejenom že se musí obávat, že přijdou o svou pečlivou hospodyni, ale musí brát vážně i ženskou konkurenci v povolání a kariéře.

Konzervativně-pravicový nástup vidíme ve všech zemích EU, liší se jen formou a konkrétními konflikty. Několik příkladů: V Německu se formuje nacionálně konzrvativní pravice, v Itálii se dává do pohybu Vatikán, ve Francii se formuje klerikální ultrapravice, Polsko zaplavila vlna zaměřená proti homosexuálům a potratům.

50. rok od svého vzniku vyhlásila EU za "Rok stejných příležitostí". Budeme jednou při pohledu zpět moci označit rok 2007 jako rok obratu politiky rovnoprávnosti? Budeme muset uznat, že se stal počátkem zatlačování politiky rovnoprávnosti? Takové nebezpečí existuje.

Zastavit tento nástup je možné jen naší společnou aktivitou. Ženy - a stále častěji také muži - nechtějí návrat ke společnosti s mužskou dominancí a k stereotypu společenských rolí. Nechceme jenom stejná práva a šance pro muže a ženy, děvčata a chlapce, chceme kvalitativně nová práva a více práv.To prosazujeme společně, muži a ženy Evropské levice, také 8. března 2007.

Brusel, 8. 3. 2007

(překlad jh)