Před sjezdem Strany evropské levice odpovídal včera na aktuální otázky předseda SDS Milan Neubert. Interview ve formátu WMV si můžete stáhnout ZDE (1,1 MB).Co očekáváte od sjezdu v Aténách?
Aténský sjezd Strany evropské levice je prvním řádným sjezdem po jejím založení loni v Římě. Strana vznikla na politickém půdorysu evropské radikální levice. A dala tím najevo, že hodlá kolektivně a celoevropsky prosazovat jiný model společenského a hospodářského života, zkrátka že jiná Evropa je možná. Aténský sjezd sám o sobě by měl učinit další krok. Měl by v hrubých rysech naznačit, jakými cestami tohoto cíle dosáhnout.
Mé druhé očekávání souvisí s tím, že je radikální evropská levice velmi rozmanitá a že zahrnuje celou řadu historicky vzniklých proudů. Z našeho pohledu, tedy z pohledu Strany demokratického socialismu vznikla nová strana někde zhruba v těžišti tohoto názorového pole. Přesto se při celé řadě setkání - ostatně počínaje minulým sjezdem - objevovaly rozdíly v náhledu na řadu problémů, které nevyplývaly jen z politických rozdílů mezi stranami, ale především z rozdílů jednotlivých národních kultur. A to přes značnou shodu na cílech a na metodách nové strany.
Proto si myslím, že je nutné, aby sjezd podpořil celoevropské diskuse členských i sympatizujících stran k nejrůznějším tématům, právě kde se názorové rozdíly projevují nejvíce. Myslím, že to je, vedle dalšího propracování demokratických mechanismů, cesta k rozšiřování počtu členských stran.
Jaké jsou perspektivy Evropské levice?
Strana evropské levice se konstituovala ve druhé fázi neoliberální transformace Evropy. Ta tlačí Evropany k tomu, aby přijali další demontáž sociálních států v Evropě jako nezbytnost, nezbytnost, která v daných ekonomických a geopolitických podmínkách nemá alternativu. Tento zápas probíhá fakticky v jednotlivých státech Evropy, tam probíhá různě, ale jedno je pro něj společné. V rámci jednotlivých národních států stojí lidé práce - kteří mluví jedním jazykem - proti nadnárodním monopolům, ale i proti svému vlastnímu národnímu kapitálu, který samotnou demontáž sociálního státu bezprostředně řídí.
A právě tady vidím možnosti a perspektivu Strany evropské levice, která by asi jako jediná dokázala, a proto tím pádem by i měla napomoci přenést tyto národní zápasy na evropskou úroveň. A proto je nutné, aby strana dále vnitřně sílila a aby se maximálně snažila o zmenšování ekonomických a kulturních rozdílů mezi jednotlivými evropskými zeměmi. A bez tohoto kroku já si neumím představit cestu k socialismu jako demokratické a sociálně spravedlivé společnosti.
Děkuji