Léto je tady a s ním letní universita

Dovedete si představit situaci, kdy by u nás některý z nejpřednějších fotbalových klubů pronajal své klubové prostory na stadionu pro pořádání Letní university strany Evropské levice a Transformu, tedy těch, kteří jsou podezřelí svojí výraznou levicovostí?  Že to není možné? U nás nespíše není, ale v Portugalsku to možné je. Ve středu začala na překrásném stadionu a v jeho konferenčních prostorách známého klubu FC Porto (to je ten klub, který se velmi často umisťuje na předních místech evropských fotbalových soutěží - to pro fotbalové nefanoušky) Letní universita 2013. Letos pod heslem:  „Jak změnit Evropu“.  Je to již osmé setkání, na které se registrovalo na 350 účastníků, z nich více než polovina z Portugalska.  Ostatní účastníci jsou od Finska po Španělsko, tradičně je relativně velká účast z Německa, Francie. Letos je zde i několik účastníků ze Slovinska, Rumunska nebo jedna účastnice z Polska. Bohužel jako v posledních letech prakticky chybí česká účast, i když letos je to dáno i relativně vysokými dopravními náklady.
Jak tedy měnit Evropu?  Na závěry je ještě brzo a určitě nebude jednoduché se dobrat obecně platných úsudků a doporučení. Ale již první den potvrdil, že je snaha se podívat na řadu aspektů evropské levicové reality trochu jinak, možná více kriticky a nově.  První den se hovořilo o situaci levice a radikálně levicových stran v Evropě. Kvalifikovanou analýzu přednesla  Cony Hildebrand z německé Nadace R. Luxemburgové i Kate Hudson, britská  politoložka a vysokoškolská pedagožka. Sama analýza je velmi obsáhlá a je velice obtížné vytrhávat jednotlivosti. Přesto se pokusím ukázat, některé aspekty, které zazněly jak v úvodních slovech, tak je potvrzovala i následná zajímavá diskuse.  Třeba  několikrát zaznělo, že se jako málo funkční  ukazuje  snaha oddělovat  levicové aktivity organizované jako občanské iniciativy odtržené od spolupráce s odbory i radikálními levicovými stranami. Dlouhodobá analýza, na které pracuje Nadace R. Luxemburgové, potvrzuje některé momenty, které nejsou vždy na první pohled vidět.  Dosavadní průběh krize má významný dopad na evropskou levici, její politické reprezentace v jednotlivých zemích.  Nedochází ale ke zásadnější změně v rozložení politických sil. V některých zemích levice relativně získává z hlediska většího zastoupení v zastupitelských sborech i je jí více vidět a slyšet, ale není schopna situaci výrazněji ovlivňovat. Na druhou stranu klesá důvěra občanů v politické instituce. Tak např. v Německu je podle průzkumu připraveno aktivně participovat na volebních procesech téměř 70 % z příslušníků vyšších tříd, tedy elit, ale pouze 30 % těch, kteří jsou řazeni do tzv. nižších sociálních skupin.  Ukazuje se, že tzv. národní řešení a orientace levicových subjektů hlavně na národní úroveň nepřináší potřebný efekt. 

Shrnuto: Klíčovými otázkami pro levici v Evropě jsou – reálná demokratizace politického systému; nově vytvářené evropské struktury; boj proti „programu úspor“, což by se mělo projevit v úsilí o garanci minimální mzdy a v dalších základních ekonomických požadavcích;  zásadní revize pracovního zákonodárství ve prospěch zaměstnanců; expanse veřejných služeb oproti jejich omezování. Je třeba mít na paměti i poznatek, který musí být občanům a levicovým voličům stále sdělován a vysvětlován. Případná radikální politická změna, např. výrazné vítězství levice ve volbách, neznamená stejně radikální a rychlou ekonomickou změnu. Tyto sociálně-ekonomické změny v globalizovaném světě jsou velmi obtížně uskutečnitelné a mnohdy nezávisí na poltické vůli jednotlivých národních politických hráčů.  Zdá se, že levice potřebuje kombinaci národního a evropského boje ve stávajících politických strukturách, ale zároveň současně by měla bojovat  za změnu těchto struktur, jde o jakousi „dvojitou“ transformaci. A k tomu je nutná alternativní levicová „story“ pro Evropu, což by měl být alternativní projekt schopný se postavit současné neoliberální hegemonii, který by cílil na sociálně-ekologickou transformaci za solidaritu občanů a nové formy participativní organizace a občanské koalice.  Netřeba zdůrazňovat, že občané takovému projektu musí rozumět a věřit mu. Možná, že to někomu může připomenout to, co označujeme jako lidová fronta. Osobně považuji, i z ryze českého pohledu, za důležité vidět, že naše levicová budoucnost je odvislá od levice celoevropské a od jejího vývoje. V minulosti bylo možné budovat socialismus v jedné zemi, ale v dnešním světě skutečná demokracie není možná jen v jedné zemi.

Věřím, že bude ještě řada dalších příležitostí, jak se se čtenáři podělit o názory, které zaznívají z geograficky vzdáleného, ale politicky docela blízkého portugalského Porta.
Jiří Málek