Levice musí najít společnou řeč

Vystoupení místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na 2. sjezdu Strany evropské levice

Vážené soudružky a soudruzi, milí hosté,

její excelence paní velvyslankyně, páni velvyslanci,

jsem velmi rád, že mohu s vámi promluvit tady v Praze. Ale je třeba si říct nejen, kde se nacházíme místem, ale i kde se nacházíme jako komunistická radikální levice časově.

Realita v České republice, ale i v jiných státech je taková, že neoliberalismus dočasně porazil nejen myšlenku socialismu - myšlenku sociálně spravedlivé společnosti, ale i některé principy Velké buržoazní revoluce ve Francii. Všimněte si jedné věci, která v té době vznikla - šlo o ozbrojení lidu a odzbrojení krále.

My jsme v situaci, kdy se odzbrojuje lid a ozbrojují se ti, kteří vládnou penězi. Tento trend je třeba zvrátit. Společnost nelze vrátit do osmnáctého či devatenáctého století; nechceme ji však vrátit ani do století dvacátého!

Pro naše dvacáté první století je třeba najít společnou řeč. Zformování akční jednoty levice je velmi složité. Ale jsem přesvědčen, že všichni – jak tady sedíme – můžeme uznat, že prvním cílem každé radikálně levicové komunistické strany, levicové sociální demokracie či socialistické strany, je boj za mír. Pokud to uznáme, máme jeden bod našeho programu, za kterým můžeme jít všichni.

Druhým takovým úkolem je jistě obrana lidských práv, a to jak základních, politických, tak sociálních. Antikomunismus, projevující se bojem proti komunistickým, ale i jiným radikálně levicovým stranám, ať mají jakýkoliv název, je součástí celé evropské politiky.

A tady si musíme říct, že máme obranu v evropských institucích, jenom je musíme umět správně využívat. Sociální práva lze zajistit jenom tak, že se projevíme jako odpovědní hospodáři, kteří umějí z pohledu udržitelného rozvoje pracovat se svými zdroji. A to jak s přírodními, tak lidskými. Lidé totiž ze sebe vždy vydají to nejlepší! Nikoliv když mají strach, když nevědí, jak dál, ale když mohou bez ponižování, ve své lidské důstojnosti projevit své schopnosti a dát je ve prospěch svůj, své rodiny i celé společnosti. Taková akční jednota je podle mého soudu možná a důležitá. Takové akční jednoty můžeme dosáhnout!

Platí staré české přísloví, že kdo chce všechno, nemá nic. My jsme přesvědčeni, že chceme pro lidi, pro občany jednotlivých zemí - ať už jsou nebo nejsou členy Evropské unie, ale z nichž jsou naše politické strany, aby mohli žít jako důstojné lidské bytosti.

Nebudeme jistě zastupovat všechny. Komunistické a radikálně levicové strany nechtějí zastupovat zájmy kapitálu, bank, vojensko-průmyslového komplexu - a ani oligarchů, jak trefně řekl můj kolega z Komunistické strany Moldávie, kteří se zmocnili přírodního bohatství v jednotlivých zemích.

Pokud ale přijmeme výzvu, kterou vidíme v Latinské Americe, že je potřeba se starat o denní potřeby lidí, nenechat lidi obrat o jejich přírodní bohatství, nenechat je obrat o jejich lidskou důstojnost, máme podle mého soudu ty nejlepší předpoklady, abychom byli schopni jednotně postupovat v Evropě a vrátit evropským komunistickým radikálně levicovým stranám dělnickým stranám to, co jim patřilo. To, že jsou skutečnými vůdci společnosti, to že mají politickou, kulturní, ale zejména lidskou převahu nad těmi, kteří politiku využívají jen k tomu, aby mohli ostatní ovládat.

Výzva k akční jednotě je podle mého soudu cíl, kterého můžeme tady v Praze, na 2. sjezdu Strany evropské levice, dosáhnout.

Děkuji vám.