Diskuse VV SEL k dopisu KSČM

Na program jednání Výkonného výboru Strany evropské levice ve dnech 8. - 9. 1. 2005 byla jako 7. bod zařazena diskuse k dopisu KSČM z 25. 10. 2004 (1, 2, 3), který obsahoval několik návrhů a připomínek. Dopis i jednání připomněl ve svém článku Hassan Charfo. Nyní máte možnost seznámit se s doslovným překladem diskuse. Hlavními tématy byl stalinismus, individuální členství a celoevropský charakter SEL.

Záznam

8. ledna 2005

K dopisu Komunistické strany Čech a Moravy

Helmut Scholz:

Nyní navrhuji, abychom splnili závazek prodiskutovat dopis Komunistické strany Čech a Moravy, protože už jsme ho na dvou zasedáních odložili. Neměli bychom ho odložit znovu.

Hassan Charfo (KSČM):

Především: chce-li se stát EL stranou celoevropského charakteru, pak si myslíme, že by neměla být vyloučena žádná strana, žádná komunistická strana. Tady je seznam minimálně 27 evropských komunistických stran, a to z východní, střední i západní Evropy, které nejsou zapojeny, nejsou zvány na akce Strany evropské levice. A tak žádáme EL, aby tento problém řešila, pokud opravdu chceme jednotu levice v Evropě. Na tom seznamu jsou velmi důležité strany, např. Komunistická strana Ruské federace, Komunistická strana Ukrajiny, komunistické strany Moldavska, Polska, Turecka atd. Ty by měly být zvány na aktivity EL. EL by měla svolat setkání, které by shromáždilo všechny tyto strany a prodiskutovat s nimi, proč se neúčastní práce, jak vidí formu jednoty levice v Evropě, a pozvat je, aby se zapojily, aby se účastnily aktivit SEL. Takové setkání by mohlo být velmi užitečné.

Druhý bod: Ve stanovách Strany evropské levice existují bariéry. Např. je v preambuli kritika týkající se stalinistických praktik. Špatné praktiky v bývalých socialistických zemích neexistovaly jen proto, že to byly stalinistické praktiky. Byly to negativní praktiky, protože byly nedemokratické. Zmiňujeme-li jen slovo stalinistické, bude to znamenat, že připouštíme praktiky Maa, Pol Pota, Ceausesca atd. A tak si myslím, že by byla lepší obecná formulace, kdybychom mohli nahradit slovem „nedemokratický“ slovo „stalinistický“.

Třetí bod: individuální členství jako ustanovení stanov EL by podle mého názoru mohlo být nástrojem vměšování do vnitřních záležitostí bratrských stran. Proto je individuální členství jako ustanovení stanov pro nás nepřijatelné.

Helmut Scholz:

Děkuji. Jsou k tomu komentáře, poznámky?

Fausto Bertinotti (předseda):

Pár poznámek s informací o setkání v Praze, které mělo za následek tento dopis ze strany Komunistické strany Čech a Moravy:

Během zakládajícího sjezdu EL v Římě požádala Komunistická strana Čech a Moravy o setkání s vedením Strany evropské levice. Výkonný výbor tuto žádost přezkoumal a my jsme iniciativně přispěli k setkání s nimi v Praze. Toto setkání bylo mimořádně užitečné. Měli jsme rozhovor s předsedou Komunistické strany Čech a Moravy Miroslavem Grebeníčkem a společně s ním jsme měli tiskovou konferenci. Celé setkání bylo velmi kooperativní a my jsme straně poděkovali za tuto kooperaci, za jejich laskavost a zdvořilost. Předseda strany neučinil při této příležitosti ani jednu poznámku ke stanovám Strany evropské levice. A v průběhu společné tiskové konference předseda Komunistické strany Čech a Moravy oznámil k našemu největšímu uspokojení budoucí kroky Komunistické strany Čech a Moravy ke změně statutu pozorovatele na plného člena EL. Na otázku německého novináře odpověděl, že by se mělo hovořit o politice v krátké době. Proto jsme také souhlasili, že bylo toto setkání úspěchem pro obě strany.

Pak dorazil dopis. Každá strana má plné právo rozhodnout o vlastním statutu, zda chtějí být plným členem nebo pozorovatelem. Myslím, že bychom měli být svobodni a že jsme svobodni vůči všem typům nátlaku. Každá strana by si měla svobodně uspořádat svůj typ vztahu ke Straně evropské levice, k již existující entitě. A my bychom si měli uspořádat vztahy ke stranám, které si to přejí. Počet pozorovatelských stran poslední dobou narůstá.

Nedávno jsme jeli do Budapešti na setkání s předsedou Dělnické strany. Tohoto setkání se účastnil Helmut Scholz. Máme kontakty s dalšími silami, které ještě nejsou účinně členy nebo pozorovateli evropské strany, a to na základě linie, kterou jsme si dali sami. Jsou to takové zvětšující se kruhy. Všichni členové Evropské levice jsou skutečně sdruženi trvalým způsobem, i ty strany, které se rozhodly být jen pozorovateli, jsou trvale přidruženy. Se stranami, které mají zájem o dvoustranné vztahy, chceme mít bilaterální vztahy. Spolupráce a společné iniciativy jsou rovněž možné. Neexistuje žádná uzavřenost, žádné uzavření se před někým s jakýmkoliv postojem.

Jedna věc však musí být jasná: Strana evropské levice skutečně existuje a existuje na základě přesných stanov. Je legitimní volbou každé strany být plným členem, být pozorovatelem nebo činit cokoliv jiného, co chtějí. Myslím, že se tady nejedná o případ, abychom znovu otevřeli diskusi. Rád bych vám znovu připomněl body, které jsou zakládající platformou pro naši společnou práci. Proces je otevřený pro všechny – pro každou stranu, komunistickou či jinou, která uznává tyto stanovy, která pochází z členských států EU nebo ze zemí, které jsou asociovány nebo budou asociovány k EU. Není tu žádná výlučnost. Místo toho je tu určitý druh politické homogenity pro společnou politickou iniciativu. Samozřejmě že my také pociťujeme potřebu vztahů se stranami z nečlenských zemí EU, protože naše stanovisko je daleko od eurocentrismu. Jak ale bylo během dnešní diskuse vidět, politická Evropa je základem pro naše politické minimum, pro naši politickou iniciativu.

Druhý bod: Tato strana je založena na společných politických podnětech. Chtěl bych vám všem připomenout cestu, která je za námi. Odmítnutí stalinismu patří k naší politické identitě. Bez tohoto odmítnutí by mnoho z nás v této straně nebylo. Každopádně na odmítnutí stalinismu přistoupily všechny strany, které se podílely na zakládání EL a je to jeden ze základních prvků. Odmítnutí stalinismu nemá co dělat s naší minulostí, ale s naší budoucností. Když se při odmítání stalinismu obracíme do minulosti, odmítáme samozřejmě všechny špatné praktiky, včetně praktik, které byly horší než stalinismus. Co rozhodně odmítáme, je sama mocenská koncepce, která je spjata se stalinismem. Z toho vychází naše představy a naše idea budoucí společnosti. Bez tohoto odmítnutí by byla naše idea socialismu nepředstavitelná. Proto tu jde o velmi pevný bod.

Na základě těchto dvou prvků – geopolitického umístění a společného podnětu – jsme toto stranu založili. Oba se týkají spíše budoucnosti než minulosti. Týkají se našich představ o konfliktu, participaci, demokracii a transformaci společnosti.

Dalším pevným bodem je naše otevřenost ke spolupráci, ke vztahům s těmi, kdo zůstanou nebo se rozhodnou stát se pozorovateli či dokonce členy Strany evropské levice. Nikdo ale nemá vůči EL privilegovaný statut. Komunistické strany nemohou být privilegované oproti jiným kvůli svému jménu. Strana komunistické obnovy nemá žádné bratrské strany. Sdružuje se se všemi, s nimiž potřebuje, s nimiž sdílí společné cíle pro společnost, jestliže ta strana patří nějakým svým postojem k levici obecně. Bez ohledu na to, zda je komunistická, zelená či socialistická, jestli má taková strana zájem o vztahy s EL, deklarujeme my svou připravenost mít s ní bilaterální vztahy. Můžeme si vzájemně vyměňovat názory, vést dialog o tom, jak vidíme svět a jak rozumíme politice. Můžeme mít společné akce. Takové strany mohou mít zájem na přidružení k EL nebo na plné členství. Pokud sdílejí naše názory, naše základní prvky, pak samozřejmě potenciální členství takové strany zvážíme. Tyto vztahy však samozřejmě začínají nějakým vzájemným konsensem.

Evropská levice je strana, která již existuje. Nemůžete chtít navázat vztah požadavkem, aby se EL, tato existující strana, sama změnila. Bilaterální vztahy vyžadují vzájemné uznání. Očekává se od každého v této místnosti, že uznává rozhodnutí, která jsme učinili v minulosti. A pokud v bodě, který považujeme za důležitý, nejsme schopni najít konsensus, pak existují různá stanoviska, jako je tomu v otázce individuálního členství v EL. V takovém případě jsme nezvolili většinové stanovisko. Namísto toho jsme přijali nezávislé stanovisko a názor každé strany a požadovali jsme vzájemné přijetí skutečnosti, že jsme ve fázi experimentování. Takže to, o co žádám, je respektování tohoto způsobu výstavby, který jsem já osobně připraven a odhodlán houževnatě bránit, minimálně do našeho příštího sjezdu.

Václav Exner:

Nemám v úmyslu mluvit tak dlouho, jako činil předseda. Myslím si ale, že takový přístup k diskusi nemůže vyřešit problémy, které máme. Myslím, že jsme měli v Praze velmi dobré setkání. Byla to však diskuse o věcech, na nichž se shodneme, ne o poznámkách Komunistické strany Čech a Moravy. Pro nás sahá Evropa od Portugalska po Ural, od Norska po maltu. Náš úmysl je jasný: chceme levicovou stranu zahrnující politické spektrum celé Evropy, nejen části Evropy, která je spojena v EU. Musíme diskutovat, jak odstranit překážky spolupráce na straně radikální levice v politickém spektru Evropy.

Na sjezdu v Římě se řeklo, že naše poznámky ke stanovám a manifestu EL by se měly vyřešit do 1. sjezdu EL. Nyní, podle stanoviska soudruha Bertinottiho není takové řešení možné a žádoucí. To není dobrý přístup k problémům. Souhlasíme, že pro naše strany existují různé možnosti asociace. Situace levice v Evropě je velmi špatná. Vidíme to ve volbách, vidíme to také na našich shromážděních. Co s tím udělat? V této diskusi je dobrý ten, kdo souhlasí, a špatný, kdo nesouhlasí. Tak se problém před EL řešit nedá. Proto si myslím, že musíme v diskusi pokračovat. My vidíme, že by EL mohla přijít s iniciativou vůči jiným stranám, které jsou nyní mimo naše setkání. Taková iniciativa by mohla mít pozitivní výsledky.

To samé je třeba povědět o naší minulosti. Ano, řekneme-li, že je špatná jen část této minulosti a že se jmenuje stalinismus, můžeme to udělat. Taková je praxe. Ale v teorii musíme vést pečlivou diskusi. Neměli bychom jen mluvit o tom, čemu říkáme stalinismus, ale o všem, co vedlo k porážce na konci 80. let a na začátku 90. let, stejně jako o porážce v 70. letech v západní Evropě. Takové je stanovisko Komunistické strany Čech a Moravy. A pokud jde o další sjezd, vidíme naději, aby tam bylo více stran, než jsou zde nyní.

Pedro Marset (pokladník):

Myslím, že je to velmi zajímavá debata. Jsem vděčný soudruhovi z Komunistické strany Čech a Moravy, že otevřel debatu k tématu po skvělém úvodu našeho předsedy. Myslím, že mohu pár věcí doplnit. Ta první je, že budování EL je historický proces. Zabere čas a nelze ho vyřešit během jediného roku – všechny ty různé aspekty a otázky, které jsou obsaženy v budování EL. Musíme být trpěliví a vidět tento historický proces v jeho reálném časovém rámci.

Druhá otázka je, že nám historie hnutí dělnické třídy ukázala na První internacionále, na Druhé internacionále, že jednou věcí je mít velké ambice. Ale v realitě se cíle První a Druhé internacionály uskutečnily především na úrovni národních států. Něco podobného se děje teď. Jedna věc je mít zajímavou myšlenku celé Evropy od Atlantiku po Ural, ale politickou realitou je, že nyní máme jedno místo, kde se rozhoduje třídní boj – tím je naše účast v Evropském parlamentu, kde se přijímají rozhodnutí, která ovlivňují denní život tisíců a milionů dělníků a občanů tohoto kontinentu. Takže konkrétním způsobem, jak hrát roli v Evropě, není od Atlantiku po Ural, ale uvnitř politického prostoru, který teď máme: v EU. To znamená, že se v současnosti musíme soustředit na tento rámec. V budoucnosti se můžeme na rozšiřování členství v EL podívat. Proto jsem řekl, že musíme vidět EL jako historický proces, ne jako něco, co už jsme v tomto okamžiku dovršili.

A nakonec, myslím, že pro nás pro všechny komunistické a levicové strany je odsouzení stalinismu smysluplnou otázkou. Ne pro jiné strany, ne pro jiné osoby, ne pro liberály či zelené, ale pro nás samotné je to velmi důležité. Protože stalinismus byl způsobem myšlení, že chce-li někdo dosáhnout nějakého cíle, že ho nemusí dosahovat demokratickým způsobem, ale že může jít za tímto cílem přímo, a je-li to nutné, ničit, zabíjet či odstranit všechny a všechno z cesty. To je chyba. A my musíme říci velmi jasně, že je to pro nás chyba naše a naší historie. Je chybou brát do úvahy jen cíl. Důležitá je i cesta, demokratická cesta dosažení tohoto cíle. To je proč si myslím, že je zajímavé vložit do naší preambule toto velmi jasné odsouzení stalinismu, protože to byla obrovská chyba, bylo to historické selhání v historii dělnické třídy, historické selhání, protože ovlivnilo důvěru a realitu pracujících, lidí na levici. Proto si myslím, že je třeba se na obě otázky dívat z větší perspektivy: možná že za 10 let nebo za 5 let už to odsouzení stalinismu nebude tak důležité. Pak to bude součástí historie, minulosti. Ale teď si myslím, že je pro nás důležité to říkat.

Wolfgang Gehrke (PDS):

Soudruh Charfo má pravdu, že jsme v Římě rozhodli, že naše stanovy do 1. sjezdu EL přezkoumáme. Při tom bychom neměli diskutovat v kategoriích, co je dobré a co je špatné, ale v kategoriích, co bylo úspěšné, kde jsme udělali chyby, kde byla selhání a kde musíme udělat opravy. Samozřejmě, soudruzi z Komunistické strany Čech a Moravy že máte právo klást otázky a trvat na prodiskutování vašich otázek a poznámek.

Z vašich třech otázek – to třetí je individuální členství v EL. Nemáme ještě dost zkušeností, abychom rozhodli, zda to byla chyba nebo zda to otevírá nové cesty. Takže navrhuji neuzavírat dveře, ale zkoušet to a získávat zkušenosti a pak se rozhodnout.

Druhý problém, který jste diskutovali, je velmi vážné povahy - problém stalinismu. Chci být velmi upřímný. Nemyslím si, že má nějaký smysl snažit se nalézt jiné slovo pro politickou kategorii, která je politicky definována a která popisuje politický proces. Mohli bychom myslet na mnoho slov jako nedemokratický, nesocialistický, ale věc, od které se musíme odpoutat je stalinismus. Pokud to neuděláme, byl by to konec EL. Nejen konec EL, ale i konec evropského levicového hnutí. Jsem přesvědčen, že jen rozchod se stalinismem, který musíme otevřeně vyjádřit, otevírá dveře dalšímu vývoji. Chci taky zdůraznit, že stalinismus není problémem východoevropských zemí nebo stran odtud. Pocházím ze strany, která nebyla ve východní Evropě, ale přesto byla stalinistickou stranou. Stalinismem jsme poznamenáni všichni. Patřím ke starší generaci a byla kdysi doba, kdy komunistické strany souhlasily s tím, že je stalinismus leninismem budoucnosti. Stalinismus si nevymysleli naši nepřátelé, je to naše historie. Vytvořili jsme ho a ten termín taky. To musíme prodiskutovat a rozejít se se stalinismem, ne protože to od nás chtějí naši političtí nepřátelé, ale protože to chceme my: je nutné pro nás a pro naše politické hnutí, abychom prodiskutovali a pochopili naši vlastní historii. Proto věřím, že by od nás nebylo moudré měnit tento bod ve stanovách nebo v naší mysli.

K prvnímu bodu – pokud jde o evropský region – sdílím Pedrův názor a znovu vás žádám, abyste vzali v úvahu, že jsme teprve na začátku. Zatím nemůžeme sjednocovat všechny. Musíme spolupracovat a růst a společně se učit. Mou politickou vizí nejsou Spojené národy levice, jejichž členem může být každý, nezávisle na jeho politických názorech. Věřím, že potřebujeme společné politické porozumění, a to jsme podepsali. To je náš Manifest.

Stelios Pappas (SYN)

Především chci povědět, že jsme velmi hrdí na to, že jsme od prvních kroků součástí iniciativy vytváření EL. Začali jsme diskusí nad dvěma textovými návrhy. Jeden s principy předanými od všech stran a druhý, proč potřebujeme Stranu evropské levice. V první skupině stran běžely mezi námi velké diskuse. Byl to velmi zajímavý proces a myslím, že byl úspěšný. Věřím, že zkušenost před zakládajícím sjezdem dodává všem naději, pokud jde o budoucnost.

Proč jsme zakládali Stranu evropské levice? Evropská integrace je realitou, není jen v našich myslích. Začala mnohem dříve, než jsme Stranu evropské levice vytvářeli. Proto říkáme, že jsme ji založili pozdě. Evropský kapitalismus se vyvíjí velmi rychle, ale my postupujeme pomalu. Proto potřebujeme dělat větší pokroky v politickém a ekonomickém prostředí. Od samého počátku jsme se také rozhodli, že nechceme mezinárodní orgán jako ten v minulosti. Chceme mít dobrou spolupráci se všemi levicovými stranami na světě, ale nechceme oživovat širokou alianci levicových stran, kterou jsme měli v minulém století.

A nakonec – stalinismus je podle našeho názoru nejen nedemokratická praxe, ale je to celá politická kultura. Je to kultura vztahů mezi stranami, je to kultura barbarství, smutná záležitost. Je to špatná kultura života. Proto se od toho potřebujeme distancovat.

Jean-François Gau (FKS):

Vezmu to zkrátka. Ale musím něco povědět ke stalinismu. Všichni souhlasíme, že musí diskuse pokračovat. Nemůžeme po ostatních požadovat, aby přijali politická stanoviska, která nemohou přijmout. Nejsme novou Internacionálou, jsme strukturou, pracující na evropské úrovni. Nejenom že se pokusíme překonat naše rozdíly, ale tyto rozdíly pro nás mohou být také obohacením. Rozvoj myšlenek společnou akcí je v zájmu pracujících v našich zemích.

Kategorie stalinismu nepatří typově k problémům, které jsem právě zmínil. Člověk může mít na svou historii svůj vlastní pohled, ale je důležité se velmi jasně distancovat od stalinismu. Ani já si nemyslím, že je to problém jen východoevropských stran. Týká se to dnes všech stran, které si dnes říkají komunistické. Pokud jde o Francouzskou komunistickou stranu – nevím, jestli je tu hodně stran, které se nazývají komunistickými od roku 1920. Naživu už jen velmi málo soudruhů, kteří se podíleli na zakládání naší strany. Pamatují si a přijímají svou historii s jejími světlými místy i stíny. Mluvili jsme tu o 8. květnu. Za druhé světové války bylo zastřeleno mnoho francouzských komunistů. Když je popravovali, volali: „Ať žije Francie!“ Někteří dokonce volali: „Ať žije německý lid!“ Ale spousta jich volala: „Ať žije Stalin!“ Oni nechtěli Stalinovy gulagy nebo koncentrační tábory. Volali to, protože stalinismus byl náš systém myšlení. Takový byl náš pohled na komunismus.

Že se dnes nebojíme slova komunismus, že se ke komunismu hlásíme a že si dokonce představujeme, že by to mělo v naší době smysl, to bychom nemohli, kdybychom se jasně nerozešli se stalinismem a se všemi praktikami, které jsou s ním spojeny. Kdybychom důkladně nekritizovali všechno spojené se stalinismem v nás samotných a v celém hnutí. To vůbec neznamená degradovat úspěchy našich soudruhů nebo stran, které ve stalinismus svou dobou věřily.

Myslím, že tento názor shodně přijímají v mé straně komunisté všech generací. Je to předpoklad, abychom se dnes mohli ke komunismu hlásit. Proto si myslím, že slovo „stalinismus“ ve stanovách Strany evropské levice nikomu neubližuje. Nemůže být nijak nahrazeno. Byla by to velká rána pro budoucnost, kdybychom to slovo ve stanovách neměli.

Hassan Charfo:

Soudruzi, jsem tímto druhem diskuse skutečně překvapen. Doufám, že každý ví, že Komunistická strana Čech a Moravy není stalinistickou stranou. Jsme pro vypuštění slova „stalinistický“ z preambule stanov, ne abychom bránili stalinismus, ale protože jsme přesvědčeni, že je tato formulace velmi krátká a nepokrývá, co se stalo během desítek let trvající zkušenosti bývalých socialistických zemí. A v našem hnutí samozřejmě.

Především slovo „stalinismus“ může v preambuli evokovat mnoho interpretací, co stalinismus znamená. Dnes jsme v podkladech našli projev Michaela Schumanna (PDS). Pro Schumanna znamená stalinismus celou zkušenost bývalé socialistické země – úplně špatnou zkušenost. To znamená, že musíme zavrhnout celou zkušenost bývalých socialistických zemí. To je špatné tvrzení, to není pravda, to nemá nic společného s objektivní situací. Ve zkušenosti bývalých socialistických zemí byly negativní a pozitivní aspekty. Musíme odmítnout ty negativní aspekty a podpořit ty pozitivní aspekty a využít je. Je-li socialistická zkušenost v Československu tak špatná, proč je pozice Komunistické strany Čech a Moravy nyní tak silná? V Evropském parlamentu má Komunistická strana Čech a Moravy 25% mandátů České republiky. Znamená to, že byla naše zkušenost se socialismem tak špatná? Ne, to není pravda.

Zadruhé, Schumann říká, že se stalinisté nazývali marxisty-leninisty. To dokazuje, že slovo stalinistický vede k mnoha interpretacím. Protože to evokuje tolik interpretací, chceme toto slovo nahradit víceobsažným termínem „nedemokratický“.

Zatřetí, tato formulace ve stanovách mi připomíná stalinistické praktiky v bývalých socialistických zemích. Dovolte mi vysvětlit, co tím myslím. (Přerušení: To je absolutně nepřijatelné, víc respektu, prosím.) Nevíte, co chci říci. Moment prosím. V ústavě bývalých socialistických zemí se zmiňovalo, že je třeba respektovat vedoucí úlohu strany. Ve skutečnosti se děl pravý opak. Znamená to, že důležitou věcí je praxe, ne ústava. Formulace ústavy neřeší praktický problém. To jsem chtěl říci, chceme-li změnit stalinistické praktiky, musíme je měnit v reálném životě, ne psát je do stanov.

Poslední bod: říci, že EL teď existuje, a že kdo chce vstoupit, ten může. Kdo chce být pozorovatelem, může být pozorovatelem. Kdo chce ze strany odejít, ať odejde. Myslím, že to není způsob, jak sjednotit evropskou levici.

Helmut Scholtz:

Byla to nutná diskuse k tématu. Hádám, že musíme v diskusi pokračovat, ne už dnes, ale permanentně. Musíme prohloubit chápání toho, o čem mluvíme. Je zcela jasné, že v tomto bodě existuje jasná neshoda. Většina stran vyjádřila jedno stanovisko, KSČM vyjádřila stanovisko své. Je teď na každé straně, aby se rozhodla, co dělat. Doufám, že najdeme způsob, jak v této diskusi pokračovat, protože se má levice stále co učit, chce-li být skutečně emancipativní levicí, novou silou v očích veřejného mínění našich zemí, alternativní politickou silou Evropy. Myslím, že musíme jít tímto směrem.