Ano, můžeme změnit Evropu!

Úvod

První sjezd Strany evropské levice se schází ve skutečně "mimořádné" době: dnes stojíme tváří v tvář obrovské výzvě otevřít nový politický a sociální cyklus v Evropě. Od 1. května 2004 žijeme v rozšířené Evropské unii 25 členských států a jsme denně svědky nových událostí na evropském kontinentu. Lidé ve všech evropských zemích - bez ohledu na to, zda jde nebo nejde o členské státy EU - si kladou otázku, jak bude náš kontinent vypadat v budoucnu. Dnes je nejenom možné budovat "jinou Evropu", je to nezbytné.

Když jsme přijímali na zakládajícím sjezdu Strany evropské levice svůj program, viděli jsme nutnost do hloubky jdoucí sociální a demokratické transformace Evropy. Chápali jsme roli a úlohu politické levice v Evropě jako příspěvek k utvoření širokého společenského a politického spojenectví pro radikální změnu politiky rozvojem konkrétních alternativ a návrhů pro tuto nutnou transformaci současných kapitalistických společností. V tom vidíme naši odpovědnost a schopnost oslovovat všechny, kdo usilují o spravedlivější společnost jakožto podmínku vlastního emancipovaného života. Chceme trvale upevnit levicovou politiku jako nezávislý, sebevědomý poltický projekt, přispívající k prosazení solidarity a demokratických, sociálních a ekologických alternativ. Proti své vůli bolestně zažíváme skutečnou krizi neoliberálního modelu a postupů. Je to krize, která se táhne od konce devadesátých let a která vyvolávala stále více pravicových, regresivních sociálních a politických reakcí. Proto konzervativní a pravicové strany přepracovaly své strategie a přijímají podobu, v níž se spojuje ultraliberalismus, autoritářství a populismus.
My si však myslíme, že převažující politika v Evropě jde špatným směrem. Evropský lid by draze zaplatil za demolici a zničení sociálních systémů a za ponechání vlády nad každodenním životem masové nezaměstnanosti a bezohledné konkurenci. Politická hegemonie neokonzervativců, jako politický projekt zabředlý do krize stále více ohrožující svobodu, demokracii a bezpečnost pro většinu světa, hrozí otevřít novou frontu globální a permanentní války, která začala přetrvávající vojenskou okupací Iráku. tato okupace musí být okamžitě ukončena stažením všech okupačních sil. Nebezpečný úpadek demokracie, ničení životního prostředí, a neoliberální "mír", který má zabezpečit globální vojenský monopol síly pro USA a industrializované státy, které jdou stejnou cestou, to s sebou stále nese velké škody. Takový vývoj ovlivňuje také budoucnost EU. Nejde o neutrální "výstřelky" neoliberální globalizace, ale naopak o výsledek záměrné volby, učiněné v zájmu prohloubení dynamiky kapitalistického, patriarchálního a životnímu prostředí nepřátelského vykořisťování a utlačování, zakořeněného v dominujícím modelu společnosti.

V době, kdy je před Evropou jedna z jejích nejtěžších sociálních a ekonomických krizí, zvolila si za jednu ze svých priorit posun směrem k bezpečnosti. Vedle sociálně-ekonomické krize dnes Evropa čelí krizi vedení. Neokonzervativní vedení zavádí Evropu špatným směrem. Krize odmítnutí Ústavy, odpor proti Bolkesteinově direktivě a direktivám o pracovní době a neschopnost dosáhnout shody o finančních perspektivách. Společné je to, že neokonzervativní vedení zavedlo Evropu do stavu podfinancování, a tudíž neschopnou odpovědět na očekávání evropských občanů.

Výzvou pro nás je zastavit pravicovou politiku tím, že přijmeme skutečně levicový inovativní přístup a současně překonáme strategickou impotenci směsice neoliberálních koncepcí s reformistickou a sociálně-liberální politikou. EL má potenciál a povinnost být hlavním politickým činitelem změn a reformovat politiku EU a napomoci řešení kontinentální a světové politické krize.

Vidíme svůj úkol v rozhodné práci pro novou sociální smlouvu pro 21 století, která učiní měřítkem a cílem spolužití lidí zájmy všeho lidu na celé Zemi, péči o životní prostředí, demokratické hodnoty, sociální spravedlnost a mír. Chceme, aby se rovnost mužů a žen stala jednou ze základních hodnot procesu utváření Evropy. Proto chceme, aby v diskusích o otázkách společnosti byla naše váha citelná v místním, regionálním, národním i evropském měřítku. Evropská politická levice musí k dosažení tohoto cíle rozvinout vlastní ideje, Strana evropské levice na tuto výzvu může a musí odpovědět a také na ni odpoví.

Povzbuzujícím příkladem pro naši práci byl výsledek francouzského a nizozemského referenda o ústavní smlouvě. Při této příležitosti pomohlo několik faktorů odhalit potenciál "nového evropského veřejného prostoru" pro sily změny. Lidé byli vyloučeni z utváření textu, neměli žádný vliv v době jeho tvorby. Avšak prosadili se na jeviště silou, a odmítli sloužit jako rukojmími ideologie, která neslibovala nic lepšího než neoliberální ekonomický model, jaký lidé vidí již dnes. Náhle si všichni museli jasně uvědomit váhu opozice proti neoliberální Evropě. Není žádnou náhodou, že nárůstu opozice proti smlouvě byl dodán mimořádný impuls po mnoha demonstracích proti Evropě kapitalismu a nezaměstnanosti, jako byla 19. března 2005 v Bruselu demonstrace proti Bolkesteinově direktivě. Hlas pro NE byly proto odmítnutím merkantilistické podstaty smlouvy a "funkcionalistického" kontextu, v němž byla ustavena EU (ekonomické smlouvy a Evropská ústřední banka, jednotná měna, direktivy Evropské ¨komise). Opozice proti smlouvě byla silně ovlivněna levicovými idejemi a sociálními požadavky rovnosti a spravedlnosti, založenými na narůstajících starostech většiny lidí o jejich životní podmínky.

Ovšem naše NE smlouvě, bez ohledu na to co tvrdí její nejnadšenější prosazovatelé, není NE Evropě, je to ANO pro jinou Evropu, pro Evropu sociálně spravedlivější a solidárnější, zasazující se za světový mír a nový model rozvoje všech národů.

Proto je společným cílem našich stran a organizací Strany evropské levice navrhnout a prosadit politiku směřující k opětovnému dobytí skutečného evropského veřejného prostoru, kde by byli hlavními hráči občané Evropy, sociální hnutí a demokratické organizace. Naším hlavním cílem jako politického subjektu je prosazovat nový typ demokracie. Účast lidí na rozhodování je první podmínkou, kterou považujeme za nezbytnou pro radikální reformu politiky, která by zajistila, že bude možné zastavit nedemokratickou spirálu neoliberální globalizace a války. Naše návrhy pro jinou Evropu jsou konkrétními příspěvky k budování společnosti, jejímiž základními hodnotami budou demokracie, svoboda, rovnost a mír.

1. Budování míru

Evropa byla po staletí dějištěm krvavých konfliktů s kolonialismem exportovala násilí, útlak a nespravedlnost. Po skončení 2. světové války a vítězném partyzánském boji a porážce nacismu a fašismu se zdálo možné, že válka bude vymazána z historie. Idea sjednocené Evropy vyrůstala právě z tohoto požadavku. Válka a vojenské konfrontace však nebyly nikdy úplně vyloučeny z nástrojů mezinárodní a evropské politiky. Role EU byla nejasná a rozporná, ne pro její neschopnost postavit intervenční sbor, ale pro její neschopnost definovat nezávislý projekt proti projektu americké hegemonie.

Vojenské intervence USA s podporou NATO, které porušily mezinárodní právo, obrátily trend omezování zbrojení, započatý během studené války také díky trvalému zápasu mírového hnutí. Válka je stále přítomna v našem životě, naopak se stává všudypřítomným a vše prostupujícím, stále používaným politickým nástrojem. Evropská unie a všechny další evropské státy, v souladu se svou geopolitickou polohou a zkušeností, musí být schopny prosazovat a zaručovat mír.

Radikální odpor k válce, terorismu a každému "konfliktu civilizací" je první podmínkou pro Evropu, jakou chceme budovat. Útoky na New York, Madrid a Londýn demonstrovali ve skutečnosti, že nástroje vojenského zastrašování používané nejrozvinutějšími státy nedokáží zabránit takovým zločinným útokům.
Logickým důsledkem by mělo být důkladně znovu promyslet současný systém bezpečnosti založené na vojenské síle včetně možnosti použití zbraní hromadného ničení, které ohrožují existenci lidstva,  zahájit demilitarizaci a odzbrojení.
Smlouva o evropské ústavě podřizuje nezávislost EU v oblasti zahraniční politiky vojenské logice, namísto mírových a občanských reakcí směřujících k prevenci konfliktů. Absolutně s takovým přístupem nesouhlasíme. Evropská levice prosazuje politická řešení, obranu a prosazování mezinárodního práva, skutečně demokratického způsobu řízení světových záležitosti reformovanou OSN s aktivní prevencí válek, snižování vojenských výdajů.
Chceme alternativní bezpečnostní politiku v Evropě, která by
- utvářela evropský systém obrany a bezpečnosti, založený na postupné demilitarizaci,
- směřovala k odzbrojení a podstatnému snížení vojenských rozpočtů v globálním měřítku,
- postupně snižovala početní stav národních armád,
- bránila závazná pravidla chování EU, zabraňující exportu zbraní do států , které vedou války nebo porušují lidská práva,
- realizovala projekt evropské agentury pro odzbrojení a konverzi zbrojního průmyslu.
Chceme nezávislou bezpečnostní politiku, která by
- umožnila Evropě hrát nezávislou úlohu v zahraniční, bezpečnostní a obranné politice, založené na dodržování lidských práv, respektu k mezinárodnímu právu, spolupráci pro rozvoj a prevenci konfliktů,
- odmítala jakoukoliv vojenskou spolupráci s NATO, bránila se vysílání vojenských jednotek jako jsou ty, které podporují USA, kdekoliv se rozhodnou intervenovat.
Chceme protijadernou bezpečnostní politiku, zákaz a likvidaci všech druhů zbraní hromadného ničení, jaderných, biologických i chemických.

Evropská politická autonomie, nezávislá na USA, je nutnou podmínkou pro to, aby Evropa hrála ve světě větší roli. Evropa míru se musí snažit zahájit politickou a ekonomickou přestavbu mezinárodních vztahů, tak aby se mír a mírový multilateralismus staly součástí nového modelu společnosti.
Chcem bránit sociální Evropu a spojit se přitom se všemi lidmi usilujícími o spravedlivější svět míru a na všech kontinentech.

V tom Evropská levice podporuje všechny dekolonizační procesy a požadavky lidí, kteří chtějí potvrdit své sebeurčení v souladu s rezolucemi OSN, jako jsou obyvatelé Západní Sahary a Palestinci.
Považujeme novou realitu v Latinské Americe za rozhodující příspěvek k dosažení spravedlivějšího světa solidarity. Podporujeme mimořádné zkušenosti, provázející změny v této oblasti, v prvé řadě obranu lidské důstojnosti a svobody. Chceme, aby EU obnovila kontakty s Kubou na základě společného postupu, jehož součástí by byl mimo jiné požadavek na zrušení trestu smrti, ale také vzájemný respekt a princip rovnosti mezi Kubou a jinými státy, zejména členy. ACP. Podporujeme také bolivarský revoluční proces ve Venezuele a boj za ochranu společenského a veřejného vlastnictví v celé Latinské Americe a boj proti FTAA.

Kapitalistická globalizace nikdy nebyla a není ani dnes pouhým procesem ekonomické reorganizace kapitálu. Prokázalo se, že jde o mimořádně účinnou hnací sílu, která je lokomotivou reorganizace struktur kapitalistické moci ve světovém měřítku. Byla nástrojem, který pomohl utvářet skutečnou konzervativní revoluci, až do základů otřásající světovým pořádkem zděděným z období těsně po porážce nacismu a fašismu. Tradiční forma národního státu nevysvětluje cesty, jimiž se v praxi vyvíjí globalizace.Nelze proto t otázku jak změnit kapitalistickou společnost, aniž by šlo o řešení v celosvětovém měřítku.
S ohledem na tyto zásadní změny je třeba zahájit novou fázi spolupráce sil, které usilují o společenskou přeměnu ve světě a zejména v Evropě.

Na počátku slibovali neoliberální ideologové , že globalizace bude počátkem "konce dějin", zcela dosaženého stavu neokapitalismu s perspektivou stability na dlouhá léta dopředu. Ale ve skutečnosti se neoliberální globalizace neosvědčila jako stabilní mechanismus pro tvorbu přidané hodnoty, současně zvětšila nerovnost a sociální nespravedlnost ve světě.

Krize kapitalistické globalizace vyvolala regresivní a reakční odpovědi právě od těch, kdo tvrdili, že bude vyřešením osudu lidstva. Politika ekonomických pravičáků se stala radikálnější ve snaze udržet dominantní pozici zájmové skupiny ve světovém měřítku. Válka se stala stabilním, strukturálním a endemickým faktorem. Krize proto vytváří v celém světě  nestabilitu a nedostatek bezpečnosti. Doktrína preventivní války, navíc nikdy nekončící a neukončené, staví USA do srdce světového systému dominance. V současném světovém pořádku se prezident Bush rozhodl pro unilateralismus, aby znemožnil každé politické řešení.

Válka je proto nejen novou strategií pro ovládání strategických zásob planety, demonstrující, že nový kapitalismus se nevzdává nenasytné touhy po přírodních zdrojích, ale válka také vytěsňuje všechna pravidla mezinárodního soužití a respekt k základním lidským právům.

Souboj mezi válkou a mírem je dnes ještě důležitější než kdykoliv předtím. Je-li válka produktem politiky usilující o dominanci, agresi, vydírání a výsledkem napětí, které přináší kapitalistická globalizace, je možno dosáhnout míru jen zintenzivněním všech forem opozice a odporu v celém světě i v měřítku národních států..

Nové mírové hnutí, nová "světová velmoc", která se objevila v současné fázi, může a musí ukázat na zásadní vztahy, které existují mezi neoliberálním modelem společnosti a válkou, jak ji používá kapitalistická globalizace, a současně musí pracovat pro alternativní společnost. Nové mírové hnutí je neozbrojenou silou odzbrojení, nositelem myšlenky míru, který není pouhou absencí války nebo stavem rovnováhy založeným na síle zbraní, ale je zaměřen na utváření sociálního a ekonomického řádu jako alternativy k neoliberalismu a válce.

Aby takový nový řád mohl existovat, musí být udržitelný. Dnes je vztah mezi válkou a ničením životního prostředí ještě zřejmější než kdykoliv předtím. Změnit neudržitelné modely výroby a spotřeby je nutnou podmínkou míru.

Navíc dnes musíme bojovat proti druhé tváři války: terorismu. Politický projekt terorismu, který není závislý na válce, ačkoliv je jí posilován, je primárně nepřítelem lidí a demokracie. Zejména fundamentalistický terorismus, ačkoliv tvrdí, že chrání práva lidí, prosazuje společnost založenou na použití násilí přivedeném až do extrémů, a je plně slučitelný s kapitalismem.

Terorismus také posiluje nejreakčnější pravicové pozice, protože je využíván jako záminka pro útok na politická práva a svobodu. Odpovědí na terorismus nemůže být válka a represe, ale musí jí být více demokracie a více práv. Levice musí dokázat, aby to lidé pochopili. Válku proti terorismu nelze vyhrát, ale boj proti němu ano.

Politická řešení mohou znovu převládnout jen díky boji proti válce a za mír, Právě tak jako nemůže být míru bez spravedlnosti, nemůže být ani spravedlnosti bez míru.

Proto odmítáme fakt, že v návrhu ústavní smlouvy EU chybělo jasné odmítnutí války, proto vidíme instituci armády EU pod kontrolou NATO - tedy efektivně pod kontrolou USA - jako hrozbu pro nezávislost a autonomii EU a současně jako obnovení ohromných investic do zbrojení. Proto navrhujeme snížení vojenských výdajů v všech zemích, uzavření základen USA a rozpuštění NATO.

Evropská levice dává přednost společné zahraniční a bezpečnostní politice EU, která by směřovala k celosvětovému řádu založenému na mezinárodním právu, předcházení konfliktům a k jejich mírovému řešení a k celosvětovému rozvoji založenému na solidaritě a demokracii. Tu je nutno utvářet společně a v těsné spolupráci se všemi dalšími evropskými státy.

Evropská unie by také měla hrát významnou roli při reformě a posilování mezinárodních organizací, počínaje OSN, jejímž cílem bude ustavení nových mezinárodních vztahů v celosvětovém měřítku, založených na svobodném soužití a respektu k lidským právům. Také s ohledem na svou tragickou minulost válek a kolonialismu se musí Evropa dívat na svět ne eurocentricky, ale se schopností pochopit nové výzvy globální rovnosti. Navrhujeme aby EU převzala zodpovědnost za radikální restrukturalizaci mezinárodních ekonomických organizací. WTO, MMF a Světová banka nesmí zůstat nástroji dominance a produkovat další nespravedlnosti. Některé z těchto organizací by měly být zrušeny a narazeny jinými. Ty, které již existují, by měly dostat změněné úkoly a měly by přejít pod přímé řízení OSN.

EL podporuje utvoření suverénního a životaschopného palestinského státu na základě rezolucí OSN a "cestovní mapy", s bezpečnostními zárukami, které budou společné i pro Izrael.

Takzvaný barcelonský proces bude podle našeho názoru získávat větší význam pro mezinárodní úlohu EU. Namísto vytváření oblasti volného obchodu, plánovaného ve Středomoří na r. 2010, požadujeme těsné smlouvy o partnerství na základě rovnosti se státy jižního Středomoří. Evropská levice navrhuje euro-středomořskou alianci, která na jedná straně bude zaručovat plné respektování demokracie a lidských práv a na druhé straně směřovat k podpoře vyváženého a udržitelného rozvoje. Tak, kde v minulosti byly utvořeny oblasti volného obchodu (např. jako NAFTA mezi Mexikem a Severní Amerikou), tam byla výrazně posílena nerovnost a nespravedlnost, a to na úkor nejslabších sektorů společnosti. Dnes, když jsou navrhovány další zóny volného obchodu (jako např. FTTA) je mezi lidmi výrazná opozice proti jejich ustavení.

Evropská levice usiluje o obranu a budování míru nejen jako utopické myšlenky, ale jako společenské a politické konstrukce, která bude uskutečnitelná při jiném modelu vývoje. Jen Evropa, která vytváří ekonomicky rovnocenný, sociálně spravedlivý, kulturně rozmanitý a ekologicky udržitelný rozvoj bude moci pracovat, na základě nezávislosti na USA, pro principy míru ve světě a na základě těchto principů.

Ekologický přístup musí být součástí rozhodování ve všech oblastech politiky. Platí to pro zahraniční politiku, spolupráci policie a justičních orgánů při potírání přestupků proti životnímu prostředí. Kjótský protokol musí vstoupit v platnost. Je to naléhavě nutné, jak nám ukazují "přírodní" katastrofy jako bylo loňské tsunami nebo letošní hurikán Katrina v New Orleansu. Zdaleka nejde jen o "přírodní" katastrofy, lidská činnost, zhoršovaná neoliberálními přístupy, často zhoršuje následky podobných událostí nebo přímo spolupůsobí při jejich vzniku.

2. Jiný ekonomický model pro sociální Evropu

Masová nezaměstnanost, odbourávání výdobytků evropského sociálního státu, a obzvláště obavy starší generace o zachování práv, které si vydobyly, jakož i rostoucí nejistota mladých, to jsou hořké aspekty každodenního života ve všech členských státech EU. Jsou to důsledky neoliberální politiky praktikované politickými a společenskými elitami v EU a vládami evropských států. Je to cesta nedemokratická, asociální, bez solidarity a nepřátelská k životnímu prostředí. Podle logiky těch, kteří dnes vládnou v Evropě, bude budoucí směřování EU prostě "jako obyčejně". Ale nemůže být žádné "jako obyčejně", mluvíme-li o integračních zájmech evropského prostoru jako odpovědi na procesy globalizace. Pro ženy představuje pracovní trh s nižšími mzdami, méně kvalifikovanými pracovními místy, vyšší nezaměstnaností a větším podílem sezónní práce ještě větší překážku, jejich sociální ochrana, důchody a další platby odvozené z jejich příspěvků jsou často výrazně podprůměrné z hlediska intenzity, množství a nároků, a jsou výrazně pod průměrem dosahovaným muži.

Neoliberální přístupy díky svému globálně orientovanému tržnímu radikalismu stále více odstraňují rozdíly v sociálním zajištění mezi jednotlivými státy, poškozují domácí poptávku, zvyšují chronickou nezaměstnanost a zvyšují počet krátkodobě zaměstnaných, organizují přerozdělování společenského bohatství směrem od nejnižších vrstev k nejvyšším, posilují tendence k odbourávání solidarity ve společnosti a blokují sociálně a ekologicky udržitelný růst.
Alternativa k tomuto vývoji musí posilovat evropské strategické investice, které zaručí regionální rovnováhu a transformaci, rozvoj evropských veřejných služeb a účinnou evropskou sociální, ekologickou a výzkumnou politiku. Toho nelze dosáhnout bez zvýšení finanční zdrojů EU ve srovnání s dneškem. Je třeba evropská fiskální reforma, zejména zavedení možnosti vydávání evropských veřejných obligací. Konec evropské podřízenosti je možný jen po nahrazení paktu stability paktem pro růst a zaměstnanost.

Využívání žen v rámci rodiny pro zajištění úkolů spojených s péčí o postižené, výchovou dětí apod. umožňuje vládám zříkat se odpovědnosti a zpochybňovat existující veřejné služby.

Politika oslabování domácí poptávky, ničení životního prostředí a spekulací na mezinárodních finančních trzích je ve prospěch vládnoucích tříd. Otázka dnes stojí tak: více neoliberalismu, odbourávání originality Evropy a posunu k severoamerickému modelu, nebo nový model který by obrátil priority systému, místo konkurence a kompetitivity lidská práva a hodnoty humanity.

Pro dosažení tohoto cíle potřebujeme budovat evropský veřejný prostor, založený na novém společenském demokratickém úsilí, přeměně vztahů mezi třídami.

Pro Evropskou levici je prvním nutným krokem k nové ekonomické politice zastavit odbourávání sociálního státu. Od prosazení pravicové neoliberální doktriny Reagana a Thatcherové byly sociální vztahy nově definovány na ideologickém základě bezuzdné konkurence a snižování práv zaměstnanců. Došlo k ideologické změně, při níž neoliberalismus využil technologickou transformaci k ještě tvrdším postupům ovládání a vykořisťování. Neoliberální globalizace narušila vztahy mezi prací a kapitálem v globálním měřítku. Přinesla hluboké a zničující změny pro vztahy mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a přírodou a pro utváření sdíleného a spravedlivého systému hodnot. Evropská politická levice se bude muset zabývat těmito velkými změnami ve společnosti a ekonomice, chce-li představit přesvědčivý alternativní program. Návrat ke starým způsobům zajištění sociálních jistot nebude možný, nové zásadní požadavky vyžadují alternativní přístupy.

Obrana práv, tradičně hájených levicí (politická, pracovní, sociální, ekonomická, veřejná) spolu s požadavky nové politické kultury a společenských hnutí (feministického, ekologického, obrany kulturních a intelektuálních práv), to je nes nutností a realistickým cílem. Sociální hnutí přitáhla pozornost veřejnosti také k otázkám společných statků (např. práva na vodu), jejichž obrana vychází ze stejné logiky.

Naše alternativní ekonomická politika musí odpovídat logice lidskosti: zanechat příštím generacím lepší svět, než v jakém žijeme dnes v 21. století, bojovat za ekologická a sociální práva je solidární povinností a rozumnou odpovědí na ekonomickou logiku.

Nejen, že zpochybňujeme důraz na trh, konkurenci a růst. Místo toho pociťujeme nutnost postavit na první místo veřejný zájem a politickou účast na utváření společnosti. Veřejnost, to není jen národní stát. Musíme pochopit, že dnes veřejný zájem představuje demokracie na různých úrovních, která přivádí ke spolupráci národní instituce, místní úřady a rozmanité formy přímé účasti občanů.

Takový musí být charakter Evropy.

Avšak současný model neřeší krizi. Neexistuje ekonom, který by vysvětlil, jak může přežít globální ekonomika bez snižování mezd, omezování práv pracujících nebo vyčerpávání přírodních zdrojů v zájmu růstu. Neoliberální vlády EU a dalších evropských států prosazují oslabování práv pracujících a stlačování mezd s ohledem na mezinárodní konkurenci. ospravedlňují se tvrzením, že jinak by podniky přenesly výrobu do zemí s levnější pracovní silou. Je to lež. Nepřijímáme takové vydírání a trváme na ochraně sociálních, ekologických a pracovních práv v našich zemích a všude jinde.

Proto požadujeme vytvoření nového evropského veřejného prostoru, kde budeme moci bránit sbližování pracovních a sociálních práv v našich zemích. Odpor k přemisťování výroby musí být prosazován sociálním bojem, veřejnou intervencí a restrukturalizací výroby za účasti pracujících.

Ve světovém politickém měřítku jsou pro nás Evropa a EU, tak jak dnes existuje, minimálním rozměrem politiky jakožto výrazu třídního boje. Ale evropské kultury a mimořádné politické zkušenosti, výsledky dosažené za více než století hnutím dělnické třídy, diskuse o udržitelnosti a alternativních ekonomických modelech a sebekritická analýza pádu socialistických společností ve střední a východní Evropě a v Sovětském svazu, to vše v sobě dodnes nese možnosti. Mohou a musí být ve vztahu k hnutí, které náleží našemu času. Kvalitativní skok k znovuzrození politiky je možný.

Krize, podobně jako válka, je stálou složkou dnešní kapitalistické globalizace. Sociální nejistota a sezónnost ovlivňují zaměstnanost a život lidí, právě tak jako ekonomiku a kapitalistický vývoj. Nestabilita a nejistota jsou všeobecnými a třídními vlastnostmi současného kapitalismu. Tyto podmínky mají tendenci rozšiřovat mezeru mezi inovacemi a sociálním pokrokem. Dnes se stává stále zřetelnější, že se model založený na "sociální soudržnosti" rozpadá. Ekonomická krize je přenášena na občany Evropy politikou restrukturalizace sociálních systémů - privatizací zdravotní péče, snižováním důchodů. Privatizace služeb je dalším krokem k úplné merkantilizaci společenského života.

Považujeme sociální ochranu za ústřední prvek soudržnosti pro 25 členských států EU a za skutečný produktivní prvek. Ve skutečnosti je evropský sociální model právě schopen zvítězit nad dramaticky narůstající nezaměstnaností a sezónností. Strana evropské levice není tak dalece v opozici vůči deklarovaným cílům lisabonské strategie, jako vůči jejich podřízení politice kapitalistické konkurence a jejich liberalizační logice. Musíme myslet na politickou ekonomii, která by dokázala zastavit sociální úpadek, nejen chránit sociální, daňové a ekologické standardy v globální soutěži, ale také je využít jako skutečné injekce pro rozvoj.

Ano, musíme odmítnout abychom platili za ekonomický úpadek kontinentu. Naše alternativní ekonomická koncepce pro Evropskou unii se musí spíše soustřeďovat na možnosti, jak zadržet ekonomickou krizi prosazením jasného návrhu k zabránění nejistotě, neplnohodnotnému zaměstnávání a špatným životním podmínkách pro evropské obyvatelstvo. Proto pracujeme k zajištění perfektně možného cíle plného a kvalitního zaměstnání pro všechny, kdo zde žijí a pracují. Vítáme práci, kterou dělají členové parlamentu za strany EL, kteří v rámci konfederované frakce GUE/NGL přispívají k utváření nezávislého "Evropského modelu sociálního zajištění".

Nestačí pouze bránit sociální stát. Krizové podmínky, v nichž žijeme, jsou v zásadě výsledkem cílených rozhodnutí, učiněných v rámci globalizace. A pokračuje to se stále větší intenzitou, od delokalizace průmyslových podniků a pasivní internacionalizace našich ekonomik k reorganizaci výroby založené na přechodu k strukturálně nejistým pracovním místům.

Navrhujeme investovat do vzdělání a technologií, zohledňovat přitom potřeby vyvážené regionální a strukturální adaptace a kompenzací pro všechny části EU. Namísto konkurování si snižováním ceny pracovní síly a investic chceme celosvětově prosadit mezinárodní pravidla aktivních práv pracujících - univerzální standardy konvencí Mezinárodní organizace práce (především všechny standardy pro "důstojnou práci") do všech pracovních vztahů a zejména v těch částech světa, kde jsou pracující nuceni do polootrockých podmínek. To může být a bude důležitým krokem proti mzdovému a sociálnímu dumpingu v globální ekonomice.

Evropská levice bude nadále podporovat všechny akce proti stále se zhoršujícím podmínkám práce a nejistotě zaměstnání a za vyšší úroveň pracovního práva a účasti na řízení. Stačí se podívat na tzv. Bolkesteinovu direktivu a na direktivu o pracovní době, které přímo působí při reorganizaci systému výroby založené na oslabení pracujících. Miliony jich sklouzávají k prahu chudoby - nejhůře postiženy jsou ženy, mladí lidé a přistěhovalci.
Pokud jde o kolektivní smlouvy, jde o obranu tohoto systému v celé Evropě a zabránění nebezpečí, které plyne z deregulace pomocí různých direktiv. Abychom zabránili relokalizaci a konkurenci mezi pracujícími, musíme pomoci vytvořit společné evropské standardy pro mzdy, veřejný penzijní systém, veřejné služby atd.

Tato alternativa musí být probojována proti přístupům Bolkesteinovy direktivy a jako obrana veřejného sektoru. Musíme rozšířit debatu o nových formách sociálního hospodářství a utváření veřejných struktur, tam kde neexistují nebo jsou slabé. Inovace, zlepšování a demokratizace veřejného sektoru je úkolem pro levici.

Naše návrhy, které bude třeba detailně a kvalifikovaně rozpracovat, sdílené s odbory a všemi společenskými představiteli pracujících a nezaměstnaných, se zpřesňují: alternativní společnost
pro Evropu vyžaduje radikální změnu směru ekonomické a sociální politiky, změnu směru která vezme v úvahu požadavky hnutí a světa práce, environmentalismu a feminismu. Nástrojem změn je proto utváření politických, odborářských a sociálních aliancí s cílem přispět k růstu velkého alternativního hnutí pracujících. Představujeme si pod tím podporu evropské kampaně a společných návrhů k obraně a prosazování zájmů pracujících. To, co musíme, je znovu dát přednost Marxovu tématu osvobození práce, jinak řečeno, ocenit hodnotu, kterou pracující akumulovali pro společnost, aby se práva a mzdy postupně v společnosti nezaložené na zboží stávaly veličinami nezávislými na dominanci obchodu.V tomto duchu přijímáme požadavky a zkušenosti sociálních hnutí.

Dále: jsme toho názoru, že Evropská centrální banka by měla být demokraticky monitorována a měla by mít zcela jinou roli a poslání, opustit ústřední roli monetaristické politiky, pakt stability a růstu. Není myslitelné dodržovat rigidní pravidla paktu, bez ohledu na to, že se právě ukázalo, že nestimuluje ani ekonomickou stabilitu, ani zaměstnanost, protože jde o jednostranné udržování měnové stability. Musí být nahrazen s tím, že do nového "paktu" budou vtělena hlediska sociální, ekologická a ohled na zaměstnanost, a že bude obsahovat flexibilnější pravidla pro koordinaci měnové politiky Evropské centrální banky s ekonomickou a finanční politikou členských států.

3. Radikální a participativní demokracie

Nezbytnou podmínku budování jiné Evropy je pro nás participativní demokracie, pouze vstoupí-li lidé do politiky, je možné budovat jinou Evropu.

Krize neoliberalismu také prohlubuje krizi demokracie. Společnost, která plodí sociální nespravedlnost, produkuje systematicky jevy vylučování a autoritářství. Musíme bojovat proti tomuto trendu, abychom znovu otevřeli veřejný prostor, kde se budou lidé podílet na posílené demokracii a mít v ní hlavní roli. Žádná otázka významná pro budoucnost Evropy nesmí být diskutována a rozhodována bez přímé účasti občanů Evropy. Tento projekt vyžaduje naši vůli měnit věci a naši kreativitu, od lokální až po evropskou úroveň, a vyžaduje od nás vysokou úroveň připravenosti učit se a měnit sebe sama. Může být úspěšný jen tehdy, povede-li ke konkrétním a zejména proveditelným návrhům skutečných alternativ, a zůstane-li tento proces otevřený, participativní, demokratický a kooperativní ve vztahu ke zkušenostem, myšlenkám a iniciativám partnerů sociálních hnutí. Hnutí, odbory a další demokratické síly působily v tomto směru velmi úspěšně, jejich hlavním cílem bylo právě toto znovuotevření veřejného politického prostoru, zejména pro mladé generace. Politici musí obnovit suverenitu evropského lidu. Pro nás znamená participace zavedení dalších prvků přímé demokracie a podílu občanů na rozhodování. Petice za referenda, plebiscity a referenda, to jsou nástroje, které musí být používány.

Musíme proto také porazit patriarchální společnost a dosáhnout skutečné demokracie ve vztahu mezi pohlavími. Nejde jen o to, otevřít otázku emancipace a rovnoprávnosti žen, ale je třeba vzít v úvahu všechna rozdíly mezi pohlavími a bojovat proti každé diskriminaci založené na pohlaví - nejen ve vztahu k rozdělování statků, práv a povinností, ale také při účasti žen jako společenských subjektů při utváření norem řídících společnost. Koncepce parity - a demokracie založené na paritě - je pokračováním boje občanských nutí a sufražetek za občanská práva.
Prosazujeme jinou formu fungování společnosti, podílu na jejím řízení v zájmu podpory ekonomické nezávislosti, ukončení násilí mezi pohlavími a nedostatečného zastoupení žen. Dále vyjadřujeme naši vůli plně potvrdit právo a svobodu sexuální orientace a bojovat proti diskriminaci a násilí. Odsuzujeme sexistické násilí jako formu dominance mužů nad ženami a odmítáme je považovat za přirozené nebo náhodné.
Aby se tato parita naplno prosadila, jsme povinni ji sami aplikovat v našich politických stranách, abychom realizovali takovou organizaci, v níž bude reforma aktivismu v souladu s jejich vnitřním životem.

Kritizujeme ústavní smlouvu, která vznikla z konventu založeného na dvou důležitých základech: zaprvé rozhodnutí nenechat ji sepsat lidu Evropy, ale rezervovat toto právo výlučně pro vlády EU, zadruhé dát při budování politické jednoty Evropy absolutně ústřední postavení trhu. Pevně věříme v historickou potřebu vybudování evropské jednoty a jsme přesvědčenými Evropany.Právě z tohoto důvodu odmítáme ústavní smlouvu tohoto druhu ve jménu dokonalejší a hlubší demokracie na našem kontinentu. Podporujeme prosazení nových práv a z tohoto důvodu považujeme proces unifikace za důležitý a nezbytný krok při podpoře takových práv v evropském měřítku. Ústavní smlouva je zablokována a je politicky mrtvá.

Z tohoto důvodu je pro nás tak důležité vítězství pro NE. Byl to levicový hlas, pozitivní pro evropskou integraci, ale rozhodně proti neoliberálnímu merkantilismu. Nesmíme ale zapomínat, že toto vítězství zahájilo krizi vládnoucí třídy, která může ohrožovat demokracii.

Zamýšlíme zahájit skutečný demokratický proces, jehož součástí by byla participace na všech úrovních, spojující Evropský parlament s národními a regionálními zastupitelskými sbory - a konzultující občanské organizace - v odpovědnosti za návrh textu základního zákona, který by byl následně podroben referendu.

V Evropě roste pocit opozice proti vládám, jak ukazují také poslední evropské volby, a roztržka mezi elitami a lidem. My, jako Strana evropské levice budeme aktivně přispívat k rozvinutí široké veřejné diskuse o budoucnosti Evropy a její společnosti. V této souvislosti podporujeme návrh organizací a hnutí působících v rámci Evropského sociálního fóra, aby byl ustaven kulatý stůl se zástupci sociálních hnutí, levicových stran a organizací a dalších zainteresovaných společenských sil z oblasti kultury, hospodářství i médií, zaměřený na širokou diskusi o konkrétních alternativách.

Protispolečenská a ultraneoliberální politika otevřela nový prostor pro utváření extrémní pravice. Jde o signál, který zaznívá celou Evropu v různých podobách, všechny ale charakterizuje xenofobie, islamofobie, antisemitismus, populismus, násilí a touha po prosazení se. Mezi těmito seskupeními jsou skupiny otevřeně neonacistické nebo neofašistické, ale také uskupení, která se podílejí na vládě.

Aktivní posílení struktur občanské společnosti proti pozicím ultrapravice, proti nacionalismu, vylučování, diskriminaci a netoleranci za integraci, jakož i kulturní a sociální diverzitu, to jsou pro nás nezbytné příspěvky k posílení demokracie. Budeme pokračovat se vší rozhodností v boji proti postojům, usilujícím o okleštění základních práv v demokratické společnosti, svobody, rovnosti, rozdělení moci a rovnocenné demokratické účasti na rozhodování, tak jak tyto postoje dnes po celé Evropě představuje reakční xenofobní pravice. K tomuto cíli budeme také usilovat o široká demokratická spojenectví.

Podporovali jsme rozšíření a integraci Evropy.

Kladně jsme se postavili ke vstupu osmi nových států z východní a střední Evropy, Kypru a Malty, protože myslíme, že evropský politický prostor nekončí na hranicích mezi někdejším blokem Západu a Východu. Zaznamenali jsme také, že proces rozšiřování nebyl využit pro nové posouzení doposud uplatňované politické, ekonomické a sociální logiky integrace EU. Nejsou patrné žádné rozhodné kroky k zajištění pracovních a výrobních podmínek ve všech členských státech. Evropská unie zůstává velkým jednotným trhem pro oběh kapitálu a zboží a stále častěji také služeb, zatímco - proti všem proklamacím - pracovní síly se nemohou (a přistěhovalci dokonce nesmějí) volně stěhovat.

Proces sbližování Evropanů rozvine svůj demokratický potenciál jen tehdy, bude-li směřovat k obdobným životním podmínkám a jestliže se tedy vymaní z logiky kupčení s lokálními ekonomickými přednostmi. Zavedení společných sociálních, ekologických a demokratických minimálních standardů je k tomu prvním krokem. To platí tím spíš pro perspektivy dalšího rozšiřování EU a také pro spolupráci všech evropských států.
Vítáme možnost vstupu převážně islámského Turecka, které považujeme za součást evropského kulturního prostoru. Proto podporujeme přijetí Turecka do EU, ale považujeme za nezbytné, aby Turecko respektovalo své závazky vůči EU a mezinárodnímu právu, včetně řešení kyperského problému, respektu k demokratickým a lidským právům, a demokratického řešení problémů kurdského obyvatelstva.

Jednou z klíčových zkoušek při budování evropské demokracie je, zda dokážeme prosadit plná občanská práva pro přistěhovalce. Miliony lidí dnes žijí v Evropě ilegálně a jsou často obětmi bezohledného vykořisťování. Potřebují naději na legální status. Pro budování demokracie v Evropě je nutné bojovat proti obchodu s lidmi. Příčiny obchodu s lidmi spočívají v chudobě a jeho obětmi jsou obvykle chudí, často oběti vykořisťování. Všechny státy by měly podepsat a ratifikovat Mezinárodní konvenci o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodin a Palermský protokol.
Je v možnostech Evropy zavést konkrétní postupy k přijímání přistěhovalců a ukázat respekt ke všem, kdo opouštějí svou vlast z ekonomických důvodů a kdo prchají před válkou a konflikty. Podporujeme kampaň za rozšíření občanství na všechny, kteří obývají území Evropské unie.

Harmonizace azylové a přistěhovalecké politiky v rámci celé EU na základě dodržování humánních standardů a shodná integrační politika platná v celé Evropě, která by vyloučila možnost zneužívání přistěhovalců pro mzdový a sociální dumping a poskytla jim právní rovnost, to jsou kroky směrem k danému cíli. Silně odsuzujeme nehumánní praxi přijatou většinou evropských vlád: odmítání přistěhovalců, jejich odsunování na vnější hranice a zřizování vazebných středisek pro tzv. "ilegální přistěhovalce". Věříme, že žádná lidská bytost nemůže být označena za "ilegální" a že integrita a ochrana člověka musí být zaručena státními institucemi.

Bojujeme také proti rasismu a xenofobii, které v posledních několika letech zesílily. Všechny formy diskriminace těch, kdo jsou "jiní", jsou zločinem proti lidskosti. Jsem jednoznačně proti xenofobii, antisemitismu a odmítáme všechny kampaně proti islámu, jejichž záměrem je živit konflikt civilizací.
Považujeme individuální svobody a občanská práva za nezbytnou součást naší politické aktivity. Tyto svobody jsou založeny na základních myšlenkách, mezi než patří odluka církve od státu, kterou je třeba vyzdvihnout jako princip, protože jde o univerzální hodnotu, která umožňuje vyhnout se mnoha nedemokratickým vlivům na všechny součásti společnosti a současně odmítnout náboženskou diskriminaci a extremismus.

4. Budování aliancí

Skutečnou novinkou na počátku našeho století je vznik nových hnutí a jejich schopnost spojovat se v kolektivním úsilí o pokrok. To ukazuje světu na nové možnosti změny. Úkolem, před nímž stojí Evropská levice, musí být stále více pochopit povahu těchto nových hnutí a připravit se na porozumění zdrojům, které se díky ním vytvořily, aby se EL prosadila jako prostředek přispívající k utváření obecné myšlenky reformy politiky a vztahu mezi politikou a hlavními společenskými hráči. Současně - a povaha této vazby není jen časová - se jasně vyjevují dramatické následky kapitalistické globalizace, které postihují celou populaci. Oba tyto faktory před nás bezprostředně opět vrací otázku transformace společnosti. Tento problém získává na významu také subjektivně, rostoucím uvědoměním si stavu na straně zmíněných hnutí, a lze jej shrnout do hesla používaného sociálními fóry: "Jiný svět je možný!" Problém byl tedy pojmenován, nikoliv však vyřešen. Otevírá se také jiný scénář: prohlubující se ekonomická a sociální krize a válka, která přechází v srážku civilizací. Nejistota dominuje naší době, alternativa "socialismus nebo barbarství" není něčím dávno minulým.

Musíme spolupracovat s celou řadou dalších, nejen s politickými stranami a různými sociálními silami. Intuice, s níž jsme vytvořili Stranu evropské levice, byla správná, jak se ukázalo, když šlo o jedinou proevropskou sílu, která řekla NE ústavní smlouvě. Abychom posílili EL, musíme prosazovat návrhy spolupráce se všemi silami, které chtějí bojovat proti neoliberálním přístupům v Evropě. Prvním spojenectvím musí být spolupráce těch, kdo byli pro NE ústavní smlouvě EU se všemi, kdo prosazovali "kritické ANO".

Z tohoto důvodu podporujeme návrh, zveřejněný na mezinárodním setkání v Paříži letos 24. června, aby byl znovu nastartován proces nové orientace pro vývoj EU a politiku jejích členských států zahájením kampaně za masovou petici ve všech členských státech EU. Chceme se účastniti širokého občanského hnutí, usilujícího o manifest nebo chartu sociálních a politických práv, v souladu s Evropou a jakou usilujeme. Považujeme toto nové hnutí za organikou součást Evropského sociálního fóra - s konkrétní perspektivou 5. ESF v Athénách a s prvními zkušenostmi ze setkání organizovaného¨ve Florencii v říjnu.
Jsme připraveni podílet se na aktivizaci a především na znovuotevření konkrétní diskuse o evropské politice mezi všemi zainteresovanými a připravenými ženami a muži z celého kontinentu.

Naše představa Evropy musí vyzařovat z levice a z lidu. Obojí je nezbytné pro utváření bojovného evropského hnutí, velkých společenských a mírových kampaní za porážku neoliberalismu na našem kontinentu a pro naději na Evropu sociální spravedlnosti.

Naším úkolem je přispět k utvoření lidové levicové a sociální většiny, která je a musí být větší než my, s dalšími politickými stranami, s Evropským sociálním fórem a sociálními hnutími, s feministkami, odboráři, občanskými sdruženími a jednotlivci. Lidová většina poroste spojenectvím a sbližováním se všemi kdo s námi chtějí budovat jinou Evropu. To je naše vůle.

My, členové a příznivci Evropské levice, chceme znovu vyhlásit svou aktivní solidaritu se všemi lidmi, hnutími i jednotlivci, kteří trpí nespravedlností a zničujícími podmínkami kapitalistické globalizace a zahájit aktivní spolupráci se všemi, kdo bojují za spravedlivý svět.

Společně to dokážeme.
Ano, můžeme změnit Evropu!

-------------------------------

Poznámky k překladu: jde o "pilotní" , neoficiální verzi, která bude dále upravována. Dokument je místy velmi obtížné překládat do češtiny, protože (západo)evropská politická frazeologie není zatím u nás běžná a proto nám ještě mnohdy není plně srozumitelná, nebo nemáme odpovídající české termíny. Příkladem takového termínu může být "precarious work", což označuje (stále více se rozmáhající) formy nedostatečně chráněných nebo neplnohodnotných pracovních poměrů, různé "švarcsystémy" apod., které nedávají zaměstnancům prakticky žádnou (nebo jen velmi malou ) sociální jistotu. V překladu vyjadřujeme tento termín opisem. Uvítáme proto všechny poznámky a rady čtenářů k překladu. Samozřejmě, uvítáme i komentáře a poznámky k obsahu textu. Za překladatele JH

Anglický originál lze nalézt na adrese:http://www.european-left.org/press/pressreleases/pr/pressrelease.2005-10-14.7592296840