Příspěvek Milana Neuberta v druhý den sjezdu SEL v AthénáchVážení soudruzi, vážení přátelé,
I když to už včera mnohokrát zaznělo, musím i já dnes poděkovat našim řeckým přátelům za přípravu tohoto sjezdu a hlavně za laskavou péči, které se nám dostává i v jeho průběhu.
A teď tři poznámky k další práci SEL.
1.
Chtěl bych připomenout, že SEL dala svým vznikem v Římě najevo své rozhodnutí prosazovat kolektivně a celoevropsky jiný model společenského a hospodářského života. K takovému výjimečnému cíli je třeba sdružit co největší množství zdrojů, především lidských. Je jasné, že náš úspěch bude primárně záviset na tom, jak velká část radikální levice se bude na tomto projektu podílet.
Z pohledu Strany demokratického socialismu vznikla nová strana zhruba v těžišti tohoto názorového pole, které zahrnuje celou řadu historicky vzniklých proudů. Svědčí o tom skutečnost, že se do práce SEL zatím aktivně nezapojily národní levicové strany, jejichž výhrady vůči SEL jsou často protichůdné.
Proto chci zdůraznit, že by měla SEL podpořit celoevropské diskuse členských i sympatizujících stran k těm tématům, kde se tyto názorové rozdíly projevují nejvíce. Cílem není vytvoření ideové jednoty, ale používání stejného pojmového aparátu a překonání zbytečných animozit. Chceme-li opravdově usilovat o jiný hospodářský model, musíme zvýšit potenciál Strany evropské levice a účinně pokrýt politicky celou Evropu.
2.
Druhá poznámka se týká vlastního cíle, respektive cesty k jeho dosažení.
Pro valnou většinu z nás je cílovou vizí buď vznik, anebo vznikání demokratické a sociálně spravedlivé společnosti, pro mnohé z nás je tento cíl identický se socialismem.
Situace není jednoduchá. Strana evropské levice se konstituovala ve druhé fázi neoliberální transformace Evropy. Ta nás tlačí, abychom přijali další demontáž sociálního státu jako nezbytnost, nezbytnost, která v daných ekonomických a geopolitických podmínkách nemá alternativu.
Tento zápas probíhá ve všech státech. Probíhá různě v odlišných podmínkách, ale jedno má společné. Lidé práce stojí jak proti nadnárodním monopolům, tak i proti vlastnímu národnímu kapitálu, který demontáž sociálního státu bezprostředně řídí.
Proto považujeme za nutné přenést obranu sociálního státu na evropskou úroveň a koordinovat odpor proti jeho demontáži v národních státech. Při této obraně si můžeme navíc nacvičit akční jednotu celoevropské strany. To je ale jen začátek – abych použil naše minulé heslo. Takže
3.
Přemýšlím-li o novém modelu hospodářského a sociálního života, neumím si představit, že by mohl vzniknout a být zároveň stabilní na úrovni národních zemích. To, co budeme potřebovat k dalším krokům, to je kolektivní chování národních subsystémů v rámci celoevropského systému.
Takové kolektivní chování je ale v zásadě možné za stejných či dosti podobných hospodářských a sociálních podmínek. Proto si myslíme, že se Strana evropské levice musí maximálně snažit o zmenšování rozdílů mezi jednotlivými evropskými zeměmi.
Shrnuto a podrženo:
Potřebujeme teď
- silnou evropskou levici, která používá stejné pojmy a má společné střednědobé cíle k dosažení akční jednoty
- potřebujeme se vycvičit v praktickém boji proti demontáži sociálního státu
- potřebujeme snižovat rozdíly hospodářských a společenských podmínek v jednotlivých částech Evropy